Komentář 17590
» odpovědět «
Autor: Urza
Čas: 2017-10-29 12:35:30
Titulek: Re:
[↑]
Web: https://www.urza.cz/
Mail: urza v doméně urza.cz
"Necítím ani za mák potřeby se s etatistou, demokratem, socialistou, etc. atp. domlouvat, protože naše vzájemná domluva je omezená tím, že on nejprve vykrade mou šrajtofli a pak můžeme debatit. Nasrat! Nasrat a rozmazat! Buď ti zaslepení mezi etatisty (socialisty, cokolikysty) prohlédnou, jako já, nebo Bůh s nimi. Urzo, ne Tvoji vnuci, ale už Tvoje děti si se sviněmi jako byl původní Fiala (ano sviněmi) nebudou muset o ničem povídat."
Asi takhle.... koupíte-li si pozemek, na kterém si postavíte pevnost, opevníte se tam a nekompromisně vykopete každého, kdo Vám tam vleze vybírat daně nebo Vám kecat do toho, co si tam za své a na svém provádíte, máte mou podporu. Ano, jsou to agresoři (i minarchisté, pokud Vám tam polezou), máte pravdu. Pokud ale konformně platíte daně, podřizujete se násilí a celý ten Váš slavný odpor se smrskne jen na to, že si občas schladíte žáhu na nějakém z minarchistů a řádně ho pošlete do prdele a řeknete mu, jaký je to etatista, pak sorry, ale tím ničemu nepomáháte. Daní za to, že se chvilku můžete cítit drsně rebelsky je to, že jen maříte snahu těch, kdo se snaží s těmi lidmi vést dialog.
Proč říkám, že máme vést dialog s agresory? Protože to považuji za nejefektivnější cestu k tomu, jak je přesvědčit, aby tu agresi přestali páchat. Máte-li něco efektivnějšího, sem s tím! Pokud ale jediné, na co se zmůžete, je občas někomu verbálně říci, že je násilnická zlodějská svině, čímž reálně docílíte pouze toho, že si další člověk pomyslí, že jsme banda magorů, pročež klesne jeho chuť s námi na čemkoliv spolupracovat, považuji to za hloupé (ačkoliv máte samozřejmě právo to dělat).
Představte si, že potkáme na ulici agresora, který je zjevně silnější než my. Jsme neozbrojení, unavení, nevyspalí, pod vlivem; agresor má zbraň, je čilý, bystrý a měří dva metry. Co s tím?
Já říkám: Pokusme se ho nějak ukecat. Třeba mu něco dejme, abychom nemuseli všechno, zkusme dohodnout kompromis. A pokud je kolem někdo, kdo nám může pomoci (byť třeba přepadání schvaluje, jen má problém s tímto konkrétním útočníkem), klidně si řekněme o pomoc.
Vy odpovídáte: Ne! To by tak hrálo! Musíme ho co nejvíce urazit a mocně ho poslat do prdele, protože si nemá co dovolovat a naši předcti takové svině kosili. A o pomoc požádáme maximálně toho, kdo s námi sdílí všechny etické hodnoty. Pokud nám někdo chce pomoci proto, že nemá rád tohoto útočníka, ale jiné třeba schvaluje, tak dotyčného také pošleme do prdele.
Skvěle, no.... neměl bych nic proti Vašemu přístupu, pokud byste byl nejdrsnější mistr bojových umění, dokázal toho útočníka ladným pohybem odzbrojit a skolit, pak bychom mohli v klidu odejít a ničí pomoc nepotřebovali. Pokud ale nejste schopen žádné obrany a jediné, co dokážete, je útočníka ještě více nasrat a případné naše pomocníky odradit od toho, aby pro nás cokoliv udělali, pak Vám teda "pěkně děkuji" (jakkoliv je to Vaše právo, naši situaci jste tím totálně podělal).
Asi takhle.... koupíte-li si pozemek, na kterém si postavíte pevnost, opevníte se tam a nekompromisně vykopete každého, kdo Vám tam vleze vybírat daně nebo Vám kecat do toho, co si tam za své a na svém provádíte, máte mou podporu. Ano, jsou to agresoři (i minarchisté, pokud Vám tam polezou), máte pravdu. Pokud ale konformně platíte daně, podřizujete se násilí a celý ten Váš slavný odpor se smrskne jen na to, že si občas schladíte žáhu na nějakém z minarchistů a řádně ho pošlete do prdele a řeknete mu, jaký je to etatista, pak sorry, ale tím ničemu nepomáháte. Daní za to, že se chvilku můžete cítit drsně rebelsky je to, že jen maříte snahu těch, kdo se snaží s těmi lidmi vést dialog.
Proč říkám, že máme vést dialog s agresory? Protože to považuji za nejefektivnější cestu k tomu, jak je přesvědčit, aby tu agresi přestali páchat. Máte-li něco efektivnějšího, sem s tím! Pokud ale jediné, na co se zmůžete, je občas někomu verbálně říci, že je násilnická zlodějská svině, čímž reálně docílíte pouze toho, že si další člověk pomyslí, že jsme banda magorů, pročež klesne jeho chuť s námi na čemkoliv spolupracovat, považuji to za hloupé (ačkoliv máte samozřejmě právo to dělat).
Představte si, že potkáme na ulici agresora, který je zjevně silnější než my. Jsme neozbrojení, unavení, nevyspalí, pod vlivem; agresor má zbraň, je čilý, bystrý a měří dva metry. Co s tím?
Já říkám: Pokusme se ho nějak ukecat. Třeba mu něco dejme, abychom nemuseli všechno, zkusme dohodnout kompromis. A pokud je kolem někdo, kdo nám může pomoci (byť třeba přepadání schvaluje, jen má problém s tímto konkrétním útočníkem), klidně si řekněme o pomoc.
Vy odpovídáte: Ne! To by tak hrálo! Musíme ho co nejvíce urazit a mocně ho poslat do prdele, protože si nemá co dovolovat a naši předcti takové svině kosili. A o pomoc požádáme maximálně toho, kdo s námi sdílí všechny etické hodnoty. Pokud nám někdo chce pomoci proto, že nemá rád tohoto útočníka, ale jiné třeba schvaluje, tak dotyčného také pošleme do prdele.
Skvěle, no.... neměl bych nic proti Vašemu přístupu, pokud byste byl nejdrsnější mistr bojových umění, dokázal toho útočníka ladným pohybem odzbrojit a skolit, pak bychom mohli v klidu odejít a ničí pomoc nepotřebovali. Pokud ale nejste schopen žádné obrany a jediné, co dokážete, je útočníka ještě více nasrat a případné naše pomocníky odradit od toho, aby pro nás cokoliv udělali, pak Vám teda "pěkně děkuji" (jakkoliv je to Vaše právo, naši situaci jste tím totálně podělal).
