Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ano, já omylem napsal nejsou místo jsou; díky za upozornění.

Dobrá.

Stojí za to se zamyslet, co je vlastně "extrémismus"; a ignorovat přitom pozitivní a negativní konotace, které k tomu (prakticky každý) režim přidává. Extrémismus je cokoliv, co je moc daleko od mainstreamu. Je jedno, jestli je to dobré či špatné, prostě to není mainstreamové, takže je to extrémismus (přičemž většina lidí v dané době to považuje za špatné).

Častou chybou je pak spojení extrémismu s totalitou. Totalita z principu přichází z mainstreamu, ne z extrému (extrémistické názory jsou ojedinělé, takže nemají dostatečnou politickou sílu se prosadit). Totality nacistické či komunistické se z našeho pohledu jeví jako totality extrémistické, jenže tehdy byl nacismus i komunismus hlavní proud. Dnes jsou (správně) zdiskreditovány, nejsou tedy extrémistické, ergo teď zrovna nepředstavují totalitní hrozbu (případná totalita vznikne z něčeho, co je teď celkem mainstream).

No a zpět k původní myšlence: Ve Výmarské republice to nebylo se svobodou slova moc slavné; a ani tam nepanovalo přesvědčení, že extrémistické názory netřeba potlačovat – akorát tehdy byly extrémní názory třeba urážky majestátu. Antisemitismus byl celkem mainstream, za extrémismus považován tehdy nebyl; ale i tady bylo možné se soudit, například Goebbels byl mnohokrát žalován za své projevy, což s oblibou využíval k tomu, aby při dlouhém veřejném soudním řízení pronášel další projevy a dělal ze sebe mučedníka.

S uživatelem norbertsnv jsem dialog v minulosti navázat již opakovaně zkoušel; nikdy se mi to bohužel nepodařilo, takže jsem s tím přestal a věnuji čas jiným.

Tento argument však občas slýchám:
"To že netreba potláčať extrémistické názory si mysleli aj vo Weimarskej republike a výsledkom ich naivity bola 2.svetová vojna."
Na první pohled se zdá býti rozumným.
Čte-li to tady někdo, koho zajímá, proč jej považuji za absolutní nesmysl, můžete zaregovat na můj komentář a rozvedu to.

Jj, i osobně působí hodně fajn.

Zajímavé; já se znám spíš s ženami, se kterými ankap v pohodě probíráme a zajímá je to xD

Zajímavý experiment xD

Díky moc!!
Každopádně NEbude to škola v té oblasti, to musím zklamat.
Ale přeji krásný nový rok.

Tohle mi říká prakticky každý o svých argumentech, všichni si myslí, že mají to, co "vyvrací ankap"; ale jen někteří se umějí vyjádřit v rozumné délce – a ti mají přednost.

Nezlobte se, ale tomuto nemám čas se věnovat; třeba odpoví někdo jiný.

1/ "Hodnota informací obsažená v cenách se velmi přeceňuje." Chybí argument.
"Zcela tržní ceny samy o sobě nezaručí, že Vaše investice bude zisková." Nikdo netvrdí opak.

2/ Googlete ABCT nebo koukněte na toto:
https://www.youtube.com/watch?v=kc6EQ8pgOqc&list=PLmwDL0lIJTxCc0yL4i9M2aNQ4a5wRzjb7

3/ Pointa není v té konkrétní úrokové míře, ale v tom, že je stanovována politicky (v konečném důsledku skrze násilné donucení).

4/ Na konkrétním politikovi vlastně záleží jen pramálo; více třeba zde:
https://ankap.urza.cz/

Procento talentu a devadesát devět procent dřiny mi vždy přišlo jako nesmysl; a že o úspěchu v něčem konkrétním rozhoduje i náhoda, je mnedle zjevné.
Ale když mluvíme o životě jako celku, typicky se to statisticky vyrovná, což vliv náhody snižuje, přičemž zůstávají rozhodnutí (podobně jako když hrajete poker).

Souhlasím, že ta věta může být špatně pochopena (ostatně která ne; ale tahle k tomu možná bude náchylnější).
Principiálně to myslím tak, jak je napsáno v bodu 1/; a ohledně příklad člověka v patologickém partnerském vztahu samozřejmě není řešení v tom vztahu zůstat; nicméně se domnívám, že i toto neštěstí pramení zevnitř, protože ten, kdo v něm zůstává, má něco "rozbitého" v sobě samém, přičemž řešení je to "opravit" a vztah opustit/opravit, prostě nenechat si to líbit.

Od Vás mě tento mírumilovný komentář mile překvapuje; díky a i Vám přeji krásné Vánoce.

Zdravím.

Myslím, že lidé si skutečně mohou za své štěstí sami, neboť je to do obrovské míry* otázka volby. Asi bych neřekl, že je to "jejich vizitka", protože je celkem irelevantní, co si o tom myslí druzí; ale jsou to jejich životy.

Nijak nepopírám, že nás ovlivňuje (a do velké míry formuje) okolí; ale lze se tomu vzepřít. I v krutých společnostech vyrůstali dobří lidé; a i v láskyplných společnostech vyrůstali lidé krutí.

Nesouhlasím s tím, že když se někdo cítí špatně, protože ho okolí sráží, je to dáno RYZE vnějšími okolnostmi. To prostředí na to má (často velice značný) vliv, ale výsledek se pak odehraje univtř. Osobně jsem si podobnými věcmi prošel a na mé vnitřní štěstí to zas takový dopad nemělo; ostatně jsem teď po vážném úrazu, skoro jsem umřel, zlámal si páteř, žebra, ruku, nohy, jednu jsem si částečně amputoval, měsíce jsem se nemohl hnout z postele, pořád jsem na vozíku a chodit budu za měsíce až roky (a není jasné, jak moc a jestli vůbec) – ani to nemělo na mé štěstí vliv.

Víc o tom píšu ve svém novoročním shrnutí (vyjde tady kolem Silvestra); a nebo natáčím tento pocast, kde se nevěnuji ankapu, ale podobným věcem:
https://www.youtube.com/ZrzkaaMatfyzak

--------

* Říkám do obrovské míry, neboť ještě nejsem tak daleko, abych mohl nahlédnout to, čemu věřím (a co by mnedle potvrdili lidé, kteří jsou v duchovním rozvoji či seberozvoji dál než já), a totiž, že ta míra je absolutní.

Osobně si myslím, že pro stejné věci používáme jen jiná slova; protože to v zásadě cítím spíše naopak (což by za mě sedělo s tím, že mluvíme o stejné věci prohozeným názvoslovím).

Díky moc!
Myslím, že bych pro to použil jiná slova (vnitřní a vnější štěstí), ale s obsahem naprosto souhlasím; zdroj štěstí leží uvnitř, ne venku.
Zajímavé je, že právě o tomhle píšu ve svém novoročním shrnutí, to tu taky vyjde xD

Pokusím se to příště sdělit lépe.
Já se snažím říci, že když nějak (materiálně) "srovnám příležitosti", stejně nejsou rovné, ergo je nesmysl to dělat (protože to má velké náklady a pochybný přínos).

Já se právě snažím poukázat na to, že když vyrovnáme "materiální čáru", je to celkem k ničemu; pak můžete vzít materiální statky někomu, kdo nic jiného nemá, a dát je třeba někomu, kdo je ve všem ostatním zvýhodněný.

Ano, volný trh velice dobře zrcadlí "charakter společnosti".

Jenže ona akumulace majetku také vadí až poté, co bude zneužita; což pokud chcete srovnávat s demokracií, tak je potřeba srovnat se stavem, kdy je demokratická moc zneužita (takže pak není tak snadné, aby si většina "prostě uvědomila, že to není ono a změnila to" – například proto, že už tu bude takové legislativní džungle, že bude těžké s ní cokoliv udělat, i kdyby byla vůle).

No samozřejmě, jenže kdyby to měly být dvě nezávislé entity, pak je toto dobrý závěr.
Jenže ten systém tu má být pro lidi; takže když je v nesouladu, fakt to není "chyba v lidech".
Je to jako kdybych navrhl auto, k jehože řízení jsou potřeba čtyři ruce; a pak bych řekl, že problém je v lidech, že je nemají.
Jasně, že se to dá popsat jako problém "nesouladu mezi lidmi a autem", ale reálně je to blbě navržené auto.

Já to samozřejmě zkrátil pro účely Stok; celkově ta argumentace vypadá asi takhle:
Demokracie je dobrý systém, ale lidi na to kašlou, nezajímají se o volby; kdyby byli občansky angažovaní a zajímali se, nevypadalo by to tu tak špatně.
Jenže mluvčí typicky zapomíná, že ta demokracie sama o sobě dává incentivy k takovému chování, takže to není "problém v lidech", ale logický důsledek nastavení toho systému.

Kdyby se ale ukázalo, že volný trh nefunguje, neodpovím na to, že problém je v lidech. Navrhujeme-li systém pro lidi a zjistíme-li, že nefunguje, jak jsme očekávali, je nesmysl prohlásit, že problém je v lidech.

Nesouhlasím; demokracie může k anarchii dojít (a naopak také), ale dokud je to demokracie, hlasuje se tam i o těch, kdo nesouhlasí, což nemůže být zároveň anarchie.

Tak teď už se v tom naprosto ztrácím; přijde mi, že v tom textu víc hledáte, co by tam mohlo být, než co tam skutečně je. O komentář výše jsem napsal, jak jsem to myslel, přičemž z Vaší odpovědi už ani nechápu, co vlastně rozporujete.

Domnívám se, že reagujete na jiný argument, než který předkládám. Nemluvím o tom, z čeho všeho by se modla dala udělat (tam s Vámi souhlasím, že z čehokoliv); mluvím o tom, z čeho se modla v naší společnosti udělala (což o anarchokapitalismu říci nelze), což už je asymetrický argument.

Ano, samozřejmě, kdyby se dal užitek interpersonálně porovnávat, mělo by to důsledky.

Jakože EEG? To v dnešní době ještě ani náhodou; to se zatím úplně spolehlivě nedá použít ani jako detektor lži, natož něco tak komplikovaného.

"Pokud bychom porovnávali užitek dvou absolutně emočně zcela vyrovnaných racionálních lidí, kteří jednají na základě přiznaných algoritmů a vstupních dat"
Tohle asi mluví za vše, ne? Je to mnedle zjevně nesplnitelná podmínka.

No, toť otázka; vyhrává (možná) v případě, kdy to všechny tři firmy vyvinou (a to ještě stejným způsobem). Na druhou stranu může uspět jedna a ty dvě se mohou vydat špatnou cestou, tak stejně pak máme výsledek (a tam už právě centrální řízení prohrává).

Každopádně kde je jakákoliv souvislost s přerozdělováním?

Souhlasím; ale bráno tímto pohledem nelze vůbec ani měřit nerovnost. Takže se držíme u nějaké běžné kvantifikace bohatství.

Myslím, že bohatí mohou požadovat dobré zdanění proto, aby vypadali dobře, případně tím mohou sledovat i jiné zájmy typu, aby museli platit ostatní bohatí také (kdyby dávali na charitu, nedonutí tím ostatní).

Nemyslím si, že stát by nutně musel JAKOUKOLIV politikou způsobovat nerovnost; ale domnívám se, že prakticky všemi reálnými politikami ano.
A to proto, že ty důvody jsou spíše principiální než závislé na politice (jakože každý stát má určité vlastnosti, které tu nerovnost způsobují; netvrdím, že je vyloučeno, aby existovaly politiky, které to přebijí, ale otázka je, za jakou cenu).