Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Pokud jsem slyšel, tak backdoory už existují. Nehledě k tomu, že Anonymous se chystají hned po spuštění přetížit mezním způsobem servery.
(Kdyby byly zdrojáky minfin open source, aby si každý mohl zkontrolovat, jak je to doopravdy, patrně by EET nikdy nespustili.)

Ano. To je ta dokonaná indoktrinace státismem. Dokonce jeden podnikající mudrlant napsal, že „neplatit daně je hloupé“.

Já se vlastně divím, že si to podnikatelé nechávají líbit. Vždyť je to docela slušná masa lidí a nebyl by tak velký problém projevit občanskou neposlušnost a celý zákon o EET ignorovat. Vždyť jsou to obrovské prostředky, které stát vynutí jako vlastní náklady firem. Těch peněz je přece škoda i když primárně neskončí ve chřtánu státu ale u subdodavatelů. Jen budou alokovány proti zájmu firmy.

Už několikrát jsem se sám sebe ptal, zda je to pokročilé zdravotnictví tak úžasně přínosné. Ano, chápu, že většině lidí se nechce umřít a každý sebemenší nástroj, který tu neodvratnost oddálí je vítaný. Ale. Správně píšete, že přežili nejodolnější. Dnes zdravotnictví udrží při životě i děti s takovým postižením, které by dříve nepřežily. S obrovskými náklady se vypiplají a většinou mají také děti, na které genetickou vadu přenesou. Takže si extrémně drahým (a stále dražším) zdravotnictvím poškozujeme genofond. A totéž se projevuje na demografické křivce. Já chápu, že lidé jsou rádi, když si užijí dlouhého důchodu. Ale za obrovských nákladů. A povšimněme si toho, že jak zdravotnictví, tak důchodový systém si tvrdě drží pod palcem stát, …protože proč?
Nehodlám navrhovat, aby se nedochůdčata shazovala ze skály jako ve starověké Spartě, ani aby staří a nemocní byli ponecháni osudu, jak už se v nějakém návrhu na Facebook objevilo. Nehodlám navrhovat ani koncentrační tábory pro méněcenné, či jiný genocidní nástroj, ani vyhradit lékařství jen pro elitní skupiny.
Jen si říkám, kam to nakonec povede. Jen konstatuji, že lékařská péče na kterou jsme zvyklí a kterou pokládáme za samozřejmou, věda, jejíž důsledky ani nedovedeme dohlédnout, pokrok kladoucí vyšší a vyšší nároky na zdroje, musí jednou narazit na ekonomický strop. Už dnes vlastně provozujeme takovou péči – nejen pro nemocné, ale i pro lidi za horizontem výkonnosti – na kterou nemáme. A je více než zajímavé, že vědou a výdobytky pokroku jsou nejvíce fascinovány právě společnosti socializující a socialistické, kde více platí pravidlo, že na všechno jsou zdroje. Samozřejmě, cizí.

Je to smutné, ale čím dál častěji si říkám, že je dobře, že dítě jsem byl ještě v dobách, kdy takovéto pitomosti neexistovaly. Na kole jsme řádili od rána do večera, žádné helmy jsme neměli a nestalo se nikomu nic. A když někdo spadl a odřel se, vytřel si ránu jitrocelem od cesty a jezdilo se dále.
Přestávám dnes světu rozumět. Stává se z něj nepříjemné místo k životu. Jsem z toho smutný.

To je nepochybné. Vlečou si to sebou už od doby Balšoj francúzskoj revolúcii.

Mňo: „Francouzská vláda prosadila…“ Ono by se to dalo také formulovat tak, že francouzská vláda si usmyslela, a francouzský parlament nebyl schopen/ochoten ochránit francouzské občany před zvůlí vlády (jak už to tak v zastupitelských, stranických demokraciích bývá).

• Ta snaha je podle mne logická. Čím dál více se ukazuje, jak je mandát zvoleného poslance slabý a začíná být hodně pochybná jeho legitimita.
• Jelikož se všechny strany celých 25 let vzácně shodují ve stejném volebním a mocenském systému, bude v krajním případě platná i taková volba, kdy poslanec bude zvolen jen svým vlastním hlasem (či členů rodiny). Volby nemají dolní limit účasti.
• Celá politika se vlastně zvrhla v jakousi podivnou formu privatizace státní moci, dobývání renty a udržování mocenského postavení. Něco v tom smyslu, že je to služba lidem (ostatně celý stát, že) se už dávno někam vytratilo. Jde jen o osobní/stranickou moc (a cizí prachy).
• Stále se operuje tím, že ti, kdo nevolí, jsou nezodpovědní a nevyužívají svůj volební potenciál. Jenže to můžeme interpretovat i tak, že stát je chce nějak donutit, aby volili (buď usnadněním volby, ale i sankcí, jak už bylo navrženo), aby byli také namočeni. Aby šlo opakovat: co jste si zvolili, máte (právě při vědomí toho, jak se to „máte“ liší od toho, co bylo slibováno). Stát vlastně vyhrožuje demokracií.
• Moc si neuvědomuje, jak moc jsou lidé politikou znechuceni, že vlastně málo záleží na tom, koho si zvolí, protože nakonec obdrží stejně ± stejnou politiku, kterou si nepřejí. Když si má člověk vybrat, jestli mu bude nakopáno do hlavy, nebo do břicha, nejlepší volbou vždy zůstává utéci.
• (Namítal bych proti tvrzení, že demokracie nezávisí na kvantitě, ale kvalitě (elektorátu). Není to spíše tak, že záleží na kvalitě kandidátů? A když ta nabídka je tristní, jsou tristní i výsledky — bez ohledu na voliče?)

Marxová hlavně vnímá to, že kdo má peníze, je darebák a musí klopit. (Tedy samozřejmě mimo ni a kámoše ve straně, že.) Jediné ospravedlnitelné peníze má v ruce stát a kupuje si za ně hen tu onú demogracii.

A co kdybychom (když už tak ohýbáme spravedlnost) jsme dospěli k názoru, že z hlediska státu je nejméně nákladný ten, kdo si prožene hlavu kulí. Nezatěžoval by sociální systém vůbec. Stát by na to mohl zavést třeba půjčovnu browningů.

Podle toho, jak si sobectví vykládáte. Pokud se ve spolčení lidí etablujete jako ryzí sobec, až budete někdy od někoho něco chtít, oplatí vám týmž: Teď si pomoz sám.

Ono možná nebylo dost přesně rozlišeno vlastnictví věci a půjčení věci, což jsou matérie dosti rozdílné. Půjčením se přeci vlastnický titul nemění. Jiná situace je u toho, pokud bychom požadovali na dítěti, aby jinému svou věc trvale odevzdalo.

Taky bych řekl, že marek28 trefuje podstatu na hlavičku lépe. Problém deformování dětí netkví ani tolik v modelaci chování dítělte/vlastníka (rodič mu vlastně ukazuje, že sobectví není zrovna nejefektivnější životní model), ale naopak v „nevýchově“, kdy dítě naučí nárokovosti zcela bez zásluh (nebo ji zřetelně netlumí). Problém budoucích socialistů pramení (podle mého) spíš z toho, že dítě něco uvidí, chce to, dupe patičkami a maminka, aby měla klid, mu to koupí. (Viděl jsem to nesčetněkrát v obchodech.) Pak v dítěti podporuje základy závisti taky, že vhodným nátlakem (psychickým/fyzickým) si svůj „nárok“ umí vynutit.
Osobně už mám děti dávno dospělé, ale řešil bych spor o hračku na pískovišti tak, že bych naopak svého potomka hlasitě a veřejně poučil, že kyblíček patří Pepíčkovi a jestliže bude Pepíček ochotný, jistě mu jej, až jej nebude tolik potřebovat, na chvíli půjčí. (A dítě cizí si to obvykle nechalo projít hlavou a půjčilo samo.) Časem si ten model sám osvojil a už nechodil za mnou, protože krom morálního apelu se větší podpory nedočkal a šel za Pepíčkem/Toničkou sám se stejným: hele, až nebudeš lopatičku potřebovat, mohl bys mi ji půjčit? A většinou byl úspěšný. (Ovšem vynalezl si už sám postup, když byl odmítnut: hlasitě dal najevo, že má vlastní náhradní řešení. Např. „to nevadí, já ten písek budu nabírat rukama“.) A buď se lopatička za chvíli přece jen uvolnila, anebo si bez frustrace z odmítnutí s rukama vystačil.

Bez mučení se přiznám, že jsem Havla v jeho funkčním období vnímal kladně. Docela ochotně jsem naslouchal jeho Hovorům z Lán. Samozřejmě jsem věděl, že je dost silný levičák, stačilo si přečíst několik jeho knih, ale s vědomím, že presidentská moc je limitně nulová, vnímal jsem jej jen filosoficky. Ostatně to bylo jádro jeho rozporu s Klausem. Neměl nikdy pochopení pro kapitalismus. A je třeba dodat, že všechno to, co je mu dnes vyčítáno, moc ovlivnit nemohl. (Ale to, co ovlivnit mohl, řešil socialisticky.) Ovšem ani v době jeho mandátu mě nenapadlo si tapetovat pokoj jeho portréty; natož Klausem, či Zemanem. Asi jsem jen tolerantní k tomu, že když už vůbec nějaká funkce existuje, lze ji posuzovat z hlediska nějakého přínosu. Ač se to asi obecně líbit nebude (po masivní propagandě levicové části spektra), mně Havel moc nevadil. Vadí mi daleko více jeho posmrtní kašpárci.

Ano. Ta zkušenost je opravdu stará více, než dvacet let.

leč dotyčný to jako dement řešil u soudu
Ono patrně za tím mohl být spor o výživné, což už tu demenci poněkud redukuje. Dnes je vlastně vycházeno z premisy, že je-li někdo partnerem/manželem, je automaticky považován za otce. A týpek to mohl pokládat přinejmenším za sporné. Spory o otcovství se vedou většinou z tohoto důvodu.
Žena v podstatě může ukázat prstem na kohokoliv a označit jej za otce. A dost těžko se to bude ex post dokazovat, že není/být nemůže. V každém případě, do vyřešení sporu (diskutabilní krevní zkouškou), bude označený „otec“ klopit a i když spor vyhraje, vyplacené výživné už se zpět nevrací. S argumentem: v zájmu dítěte.
A může jít o značné částky. U nás například soud vyměřil velmi vysoké výživné jen na základě toho, že dotyčný „je podnikatel“ (aniž by zjišťoval skutečnou majetkovou situaci) slovy: „jste podnikatel, tak na to máte“.

Třeba by mohli pro příště posílat nějakého soudruha, který by celou věc dozoroval a evidoval. Plánovaný sex pěkně nahlásit, rok dopředu. ;-)

Taky si myslím, že je to k těm psychiatrům dost nespravedlivý předsudek (s kolektivní vinou).
Nemám sice potřebná data, ale soudím, že dnes se na psychiatrii nezavírají nepohodlní lidé. Za komunistů byla situace jiná a pokud se tam člověk dostal, měl nadosmrti škraloup horší, než zápis v trestním rejstříku. Dnes spíše vnímám snahu (jakkoliv omezenou) těm lidem, kteří se psychicky rozvrátí, pomoci.
A už jsem to psal posledně: ne každý psychicky nemocný člověk je potenciální vrah a násilník, převažují spíše deprese. Ale ani ti psychiatři nejsou schopni 100% rozpoznat budoucnost. Pracují spíše s odhady pravděpodobnosti.
A jak píše Urza: léčit v podstatě neumíme, umíme jen omezovat symptomy. A ještě blbě.

Při veškerém vědomí jak státní důchody ničí rodinnou soudržnost a přirozenou solidaritu, je třeba poznamenat, že jsou vynálezem poměrně velmi starým. Pokud si vybavuji, již roku 1889 zavedl průběžný důchodový systém v Prusku císař Otto von Bismarck, zejména s ohledem na vysloužilé vojáky. Dnes je ten systém tak zažitý, že si neumím představit, že by se ho lidé byli ochotni vzdát. I když přijdou návrhy na částečnou soukromou formu kapitálového spoření, kolektivisté ji budou ihned po získání moci vždy etatisovat. A nakonec se ta soukromá forma zdiskredituje. (Už se to stalo před pár lety tuším ve Švédsku: Ponzi-systém začal kolabovat, povolili soukromé fondy, důchody začaly růst a socialisté je po pár letech opět vyvlastnili.)

Jasně. Protože čím natiskneme více peněz, tím jsou přece všichni bohatší… (Tak nějak to asi vidí, že.)

O to právě jde. Je to jen nástroj určený k šikaně nepohodlných.

Jistě je to jen náhoda, ale v noci se mi zdálo, že jsme se složili a koupili si vysloužilý Pershing. Dnes očekávám pokračování snu: kdy má vláda další zasedání a které okno je to správné. :-D

To se to snadno říká: pište pozitivní zprávy. Copak to jde?

Vzpomněl jsem si ještě na jeden výrok, už je to delší doba, co jsem jej na FCB četl, takže jen parafráze: Že ČSSD trochu krade, to vůbec nevadí, protože při tom myslí na ty vobyčejný lidi. To ODS hrabe jen pod sebe.

Ono jde o to, že ti socialisté vždy hovoří o tom, k čemu donutí ostatní; rozhodují vždy o cizím. Jakmile dojde na jejich osobní majetek a blahobyt, už tak rozdávační nejsou. Spíše naopak.

Mám na to jedinou odpověď: ačkoliv se EU honosila vnitřním odbouráním cel a otevřeným tržním hospodářstvím, dělá přesný opak. Provozuje protekcionistickou politiku a trh programově ničí. Celá dotační politika má jediný cíl. Rozvrátit tržní signály a deklarovat neexistující ceny. Důsledkem je samozřejmě nemožnost ekonomické kalkulace.

Dobře, to je jasné. Nástroj je nepochybný. Otázka zněla: kdo ten zákon zruší. Establishment to nebude.

Nepochybný souhlas, dnes ta indoktrinace ještě posiluje a kromě státismu je dětem rván do hlav i europeismus a další ideologické šrouby socialistů. Jen mi prozraďte sladké tajemství: jak té odluky školství od státu chcete dosáhnout? Že je to nezbytný krok víme. Ale jak? JAK? Co stát uchvátil, už nikdy nevydá, alespoň ne dobrovolně. A jelikož právní rámec určuje stát a státisti (a lobby byrokratů), nevidím metodu, jak jim sebrat hračku. Pokud míníte volby, pak si dovolím tvrdit, že se to povede až moje mladší sestra bude mít fousy až na zem.

Ostatně v tomto bodu nesouhlasím ani s Urzou, když za podmínky ceteris paribus dává naschvál přednost cizímu výrobku. Jde spíš o určitou dětinskou formu iracionálního antišovinismu, protože i pro něj je výhodnější, když dá vydělat sousedovic Pepíkovi, než nějakému Olafovi ve Švédsku, kterého nikdy ani neuvidí. Boj proti „vlastencům“ nemá racionální jádro, leda snad: čím hůře, tím lépe.

Nejsprávnější by bylo si tu všecko mrcasit sami.
• To je poněkud zkratkovitý závěr. Správně konstatujete, že my vyvážíme jen suroviny, což je ekonomicky primitivní, zatímco Rakušané vyvážejí vysokou přidanou hodnotu. (Nevím, zda jsou Rakouské pily dotované státem — pokud ano, je to svinstvo a je to přesně to, čemu měl otevřený trh bránit — zrušit nejen vnitřní cla, ale i subvence do vybraných oborů. Ovšem vidíme, že EU se v subvencích přímo vyžívá. Zejména Francie a její zemědělství s dotacemi stojí a padá.
• Ale k tomu dřevu: vyvážet prostou surovinu je nevýhodné, pokud budeme uvažovat, že zde existuje nějaký ekonomický rámec daný legislativním, chcete-li daňovým, prostorem. Chci tím říci, že pokud by zde raději byly tuzemské pily a továrny na zpracování, ta přidaná hodnota by vznikala v tomto ekonomickém rámci. Nejen, že by vznikala efektivní pracovní místa, ale bohatli by i dělníci tam zaměstnaní, tedy měli by více prostředků na to, aby si mohli kupovat produkty jiných podnikatelů. Protože malé ekonomické okruhy jsou efektivnější, než okruhy velké.
• Problém hlavně leží v tom, že naše socialistické vlády si hrubě nepřejí, aby domácí kapitál vznikl, takže všechny disponabilní prostředky likvidují brutálním daněním. (Ovšem korporace jim nevadí — už se naučili, že drobný podnikatel je pro ně neovladatelná entita, protože stát k ničemu nepotřebuje. Proto to tažení skrze EET a podobné píčoviny. S velkým kapitálem jsou ale jedna ruka.)
• Pokud ale nedovolí stát vzniknout silnému podnikatelskému prostředí (a nepochopí, že rovnostářství je nedosažitelná socialistická chiméra, že prostě majetkové nůžky je NUTNÉ rozevřít), pak zůstaneme nadále bezvýznamnou banánovou republikou. Ano, doslova. S těmi banány je to přesný příklad.
• Tím samozřejmě nemyslím, aby se do věci dřeva sral stát a když Rakušané dotují, my budeme taky (a víc). Jen to, že je hloupostí podnikatelů (přesněji jejich podkapitalizací), že na Šumavě není jedna pila vedle druhé + sem-tam nějaká fabrika na zpracování těch prkének z pil. Takhle je to plýtvání vzácnými zdroji.

Každopádně je levicová extremistka. Jaký klon to je, je vcelku fuk.

Add cerno 12:57: • = Levý Alt+0149
K prvnímu stupni: to jistě, ale v jazyce a počtech ne. To jsou jiné předměty, kde je nalejvárna státu.
K nemá kdo učit: znám docela dost učitelů (i jsem sám učil). Jsou z té práce často otrávení. Chtěli by lépe, chtěli by něco dělat jinak. Ale nelze.