Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ano, to podepíšu. Přesně stejné (byť matematiku a fyziku mám rád, ale jen pro to, co jsem se hodně později naučil sám).
Školství, tak jak je, lze přirovnat buď k vězení na dlouhá a dlouhá léta (s občasnými vycházkami), anebo k nuceným pracím. Ani jedno se mi moc nezamlouvá. :-D

Add Lojza 9:05:58: Nesouhlasím.
Add velkej Ká 9:30:26: Ano, to jsem přesně profesorům říkal: „vy nás to učíte na podobném principu, jako je žebřík: vysvětlíte ty jednotlivé špriclíky, ale ty boční latě, které ten žebřík drží pohromadě, ty nám nedáváte.“
• Osobně bych byl velmi silně pro privatizaci školství. Ale ne to, co se tím rozumí dnes: majitel je sice soukromý, ale osnovy jsou státní a formální hodnocení (třeba maturity) je jednak glajchšaltované, jednak státní, jednak bezcenné. Nedávno jsem četl, že nějaká cizí firma už u nás na oficiální dosažené vzdělání nebere vůbec zřetel, protože vůbec o ničem nevypovídá. To je přesně výsledek státního, unifikovaného školství. Takže privátní ano, ale se vším všudy. Dobré školy už si renomé vybudují. (A samozřejmě žádné dotace per capita, nebo dokonce za odučené hodiny!!!)
• Osobně bych byl ochoten strávit státní první stupeň (a to hlavně pro (a)sociální skupiny). S vědomím, že z nich stejně inženýři nebudou a láčkovce, či hlavní město Macaa prostě vědět nebudou/nemusí. Náplní prvního stupně by bylo jen čtení, psaní a počty (ne matematika). Možná bych volitelně umožnil logiku a rétoriku. Náplní počtů by byla — krom základů — finanční gramotnost, alespoň základní. A pak by navazoval jiný typ škol (obecné reálky, hospodářky), již placené. I třeba s pomocí voucherů, či jinak, ale aby bylo patrné, že to něco stojí. A vysoké školy jednoznačně navázané na podniky, anebo soukromé univerzity. Už
• Jenže: co jednou uchvátí stát, to už nikdy ze spárů dobrovolně nepustí. A bude reformovat, vykazovat, deformovat, vykazovat…
• Se současným typem školství ale dojdeme tak maximálně do prdele.

Po nepříliš komplikované byrokratické proceduře je možné učit děti doma sám (či si sjednat učitele). Je ale nutné periodicky absolvovat přezkoušení dětí, zda ovládají předepsané penzum učiva (které určuje stát) + pohovory do duše, jak strašně dítěti škodíte, nedopřáváte mu kolektivu (nebo kolektivismu, teď nevím :-D ) a vypěstujete z něj tím nebezpečného individualistu a sobce.

Já myslím, že ona to Marksová myslí smrtelně vážně. V hacknuté schránce Sobotky byly i nějaké její maily a jejím tradičním pozdravem je [i]„permanentní revoluci zdar!“[i].

To je přece založeno už v agnostice, tedy daný člověk je přesvědčen, že určitou věc nelze poznat, nebo prokázat její existenci (pozitivní aplikace), zatímco užitím stejného pravidla lze tvrdit, že v tom případě ji lze lehce zpochybnit (negativní aplikace). Podrobně o tom myslím psal už dost dávno T. H. Huxley.

Řekněme — v duchu toho příkladu — že o víře se nepochybuje. A pak z tohoto hlediska je lhostejné, zda je ta víra teistická, nebo neteistická, monoteistická, či polyteistická. V takového nomenklatuře pak můžeme s klidem tvrdit, že i ateismus je víra.

To přece není důležité (a ani to nesměřovalo proti víře). Jen jsou skupiny lidí, kteří jsou přesvědčeni, že byl Bůh vyvrácen a jiné skupiny, které ten důkaz pokládají za neplatný. V tom leží ta podstata a proto jsem použil tuto analogii. (Neberte to osobně jako útok na Vaši víru, ale jako podobenství, že my zase útočíme na jejich víru. A zcela stejně my pokládáme naše argumenty za jasně vyvracející jejich iracionální víru, oni je stejně tvrdošíjně pokládají za pseudoargumenty.)

Dodatečně mě ještě napadla jedna věc:
• Krugman nedávno obhajoval (tradičně keynesiánsky) monetární expanzi Fedu tím, že kdyby to Fed neudělal, situace by byla daleko horší. Dokonce, když mu byly argumentovány tristní výsledky, prohlásil, že to je tím, že expanze byla příliš malá. A samozřejmě, ex post už není možné zkusit jiný způsob řešení, protože situace a čas už jsou nenávratně pryč.
• A zcela stejně to vnímají etatisté/socialisté: socialismus nefungoval dobře, protože ho bylo příliš málo (anebo nedostal dost času). Ano, jsou ochotni připustit, že stát a důsledky jeho činnosti jsou zcela tristní, nebo dokonce na hovno, ale to není chyba podstaty státu/socialismu, ale toho, že ho dosud není dost a nedostal dost času k tomu, aby se plně realizoval (tentokrát s těmi správnými inženýry lidských duší).

• Zkuste se na to podívat v jiné modelové situaci. Vezměme třeba člověka ortodoxně věřícího v nějakého Boha a jeho zástupce na Zemi, Církev svatou. Je vcelku marné mu argumentovat jakýmkoliv způsobem, že Bůh neexistuje, byl vědecky vyvrácen, nemohl vykonat to, co je mu připisováno, sebrané historické záznamy jsou jen sbírkami báchorek zaznamenanými až po mnoha generacích verbálního sdílení atd. atp. Ten člověk vám ustoupit z podstaty nemůže, protože se opírá o Víru, jakkoliv možná odporuje logickým zásadám. Dokonce mu ji ani nevyvrátíte nepochybnými důkazy, že Církev svatá se dopustila historicky mnoha darebáctví a byla jen nástrojem moci. Jakýkoliv důkaz, že kněží kážou vodu a pijí víno je marný.
• A úplně stejné je to s etatismem a socialismem. Je to Víra v zbožštělou podstatu státu. Jakýkoliv důkaz, že je to neefektivní, agresivní instituce, která ničí vše, co nemůže sama bezprostředně ovládat, jsou zbytečné. Nakonec i to, že vůbec není vyloučené dostat se mezi kastu kněží státu a tak nějak být velmi solidně živ na úkor druhých, se od církevního kléru příliš neliší. Stačí jen osvojit si státní náboženství a zdůvodnit si svoji nepostradatelnost a moc v tom soustrojí, anebo akceptovat, že bez upevňování této víry by se veškerá její moc rozpadla.
• V podstatě se člověk, který přesvědčuje jiné o jiném pohledu na státismus, stává nebezpečným heretikem, který útočí na existující řád světa, popírá božství, jeho hierarchii a zesměšňuje preláty. Jak by se člověk mohl smířit s tím, že vše, v čem vyrůstal, co ho obklopovalo od kolébky, provázelo jej dětstvím i dospíváním, zapojením se do sociálních struktur, najednou nemělo být pravda? Že se dvacet, třicet, padesát let choval pošetile?
• Vezmete-li lidem víru, rozpadne se jim celý svět. Hodnotový systém, řád světa. Ničím jiným, než odpadlictvím od Víry, to není. Lidé potřebují víru v něco, co je stálé a jisté (a stát tyto atributy snadno naplňuje). Odtud plyne většina námitek proti vašemu přesvědčování. Jsme i ochotni připustit, že ten řád má své chyby a není úplně dokonalý, ale je to řád. Proto ta obava z chaosu, který by nutně (sic!) nastal, kdyby stát neposkytoval Víru a neupevňoval svoji moc. Vždyť nakonec by i planety mohly začít do sebe narážet!

Moc to nesleduji. Ostatně, co si Frantíci zavedou, to také sklidí. (Ono je to spíš v psychologii politiků, že demonstrují, že problém „řeší“ a nepřipouští, že jejich řešení nic neřeší.)

To máte pravdu. Vzpomeňme jen na brutální tažení proti „máničkám“; včetně zatýkání a násilného ostříhání opicajty. A o pár let později zase vadili skinheadi, či punkeři. Ona ta stádní, socialismem implementovaná „stejnost“ a rovnost nese své jedovaté ovoce nejen v majetkových otázkách. Socialismus je totiž latentně intolerantní k jakékoliv anomálii, pokud ji sám neoznačí za protekce hodnou.

Ač s postem v jádru souhlasím, opatrně bych špitnul, že pokud bych do veřejného bazénu lezl v teplácích a svetru, také by mě patrně vyhnali. Na plážích je to patrně zbytečný fundamentalismus, ale v bazénech bych hygienickým i praktickým důvodům rozuměl.

To, že se někdo nedobrovolně léčí na psychiatrii ještě naprosto neznamená, že to je nebezpečný psychopat. Ve většině případů jsou to případy těžkých depresí, kdy ti lidé nedělají vůbec nic, s vnějším světem neinteragují. Skutečně nebezpečných je opravdu velice málo. Problém leží pouze v tom, že ani psychiatři nedovedou 100% rozeznat, kteří to jsou. Ale odsuzovat předem někoho jen proto, že se léčí na psychiatrii, je nebezpečná stigmatizace.

Spojeni Svobodných s malými soukromníky - to je to naprosto ideální.
Ač je to trochu mimo téma článku, připojil bych se k tomu, že pro Svobodné jsou malí soukromníci zcela přirozeným partnerem. Jsou to právě soukromníci (a nejen malí), kteří svou podstatou jdou proti centrálnímu plánu. Nechtějí se podřizovat dozorovým orgánům, nechtějí se dobrovolně vzdávat dobytého kapitálu, hledají aktivně a vynalézavě prostředky obživy, vymykají se ústřední organizaci, odmítají jediný způsob řešení, protože to odporuje konkurenci. Jsou přímo prototypem anarchismu (v tom dobrém smyslu).
Šach
Zpočátku se mi jako modelový příklad hra šachů hodně zalíbila: jsou stanovena velmi jednoduchá pravidla, v podstatě srovnatelná s křesťanským desaterem. A v rámci těchto pravidel si čiň co umíš. Jistě, existují miliardy strategií, které slibují lepší výsledek, než jiné miliardy strategií, ale ani za tu věčnost, co se šach hraje ještě nikdo neobjevil jediný ústřední plán, který úspěch jednoznačně zaručuje. V okamžiku, kdy by se to stalo, celá hra by ztratila smysl. A jako model je to krásně použitelné, když si uvědomíme, že se jedná o pouhých 64 polí a 32 figur s v podstatě deseti pravidly pohybu a situací. (Srovnejme to s interakcí v rámci malé komunity 250 lidí, následně s modelem 10 mio. Čechů, pak 0,5 mld. Evropanů a ve finále se 7 mld. lidí.)
Jen jedno mě maličko v té modelové aplikaci šachu zrazuje: pravidlem šachu #1 je agrese. (A dějiny lidstva, žel, mají dostatek důkazů, že to je patrně podstata lidstva.)

Souhlas. Tak je to koncipováno.

Vůbec si neuvědomují, že první, co člověka napadne je, že za schvalování atentátu na Heydricha se na Kobyliské střelnici popravovalo.

Abych řekl pravdu, mám dost panickou hrůzu ze všech seznamů, které má v ruce stát. Počínaje ústřední evidencí obyvatel, až po držitele legálních zbraní.

A proč by měl ten Kuzmiak vědět (mohl by pouze předpokládat, ale stejně tak opak), že jsou to jiní lidé? On jasně prokázal, že nějací cizí lidé používají jeho soukromý majetek. Vůbec na něm neleží odpovědnost prokázat, že právě oni jsou zloději. Krom toho: policie jej s jeho „neběžným postupem“ poslala do prdele, takže co mu asi tak zbývalo, než dělat vlny?

Čechy Čechům, blechy blechům… :-)
Umíme si vůbec domyslet absurditu situace, že se nějaký člověk musí DOVOLIT STÁTU, aby směl pracovat? Stát přece takové pracovní místo vůbec nevlastní, je soukromé, stejně, jako ty individuální pracující ruce. Stát rozhoduje o něčem, co mu nepatří. Blázinec.

S tím plně souhlasím.

• Je velmi těžké přesvědčit lidi o tom, že stát je velmi nebezpečný, protože jsou od mala učeni, že bez státu to přeci nejde. A nesporně funguje i ta zažitá iluze, že je to přece „jejich stát“.
• Nepochybně je to dáno jistým stupněm vnímání sounáležitosti. Taková poslední poslední instance (ale žel pro mnoho lidí spíše deus ex machina). Přikládají mu až božskou, či přinejmenším zbožštělou funkci. Od „stát by měl…“ až po absolutní nepochopení toho, kde stát bere peníze.
• Vidíme to například i v hořekování typu: „dnes nám už nic nepatří, všechno rozkradli…“. To poslední je obzvláště pikantní při vědomí, že za komunistů uvěřili, že je všechno všech a nebyli schopni si uvědomit, jak obrovská lež a fikce to byla, že jim reálně nepatřilo vůbec nic.
• Ale k věci: osobně argumentuji proti státu tím, že zdůrazňuji to, tak šíleně jsou zdaňováni právě dělníci a zaměstnanci, že je neokrádá ani tak moc zaměstnavatel, ale (oba) hlavně stát. Že jsou těžce vykořisťováni právě tím, koho pokládají za svého ochránce.
• A jako podpůrný argument používám to, že při tempu zvyšování výdajů státu(ů) bude ve všech státech nakonec daň 100% někdy kolem roku 2035 a bude zde plně funkční otrokářství. Na to první někteří slyší dobře, na to druhé reagují podrážděně: „kecy v kleci“. Z toho usuzuji, že toho druhého se asi bojí, zejména když oficiální čísla a trendy z nich se moc nedají okecat.
• Na druhou stranu sami dobře argumentují, že i kdyby se stát jakkoliv odstranil, ihned jeho místo zaujme nejsilnější gangster (v jejich interpretaci nadnárodní korporace) a bude to ještě horší.
• (A k tomu lékaři: vnímají to jako selhání garance vlastního bezpečí, které je stejně iluzorní jako všechno, co stát verbálně slibuje a prakticky toho schopen není. V těch včerejších komentářích jsem ocenil nejvíce názor, že ten doktor je tam hlavně od toho, aby se snažil pomoci pacientovi a jeho rolí vůbec není chránit nějakou společnost.)

• To je naprosto manipulativní výrok (HM odvádějí práci nekvalitně). Nijak to nemohou doložit, anebo pak naopak by bylo nutné dokládat, že nekvalitně pracují živnostníci. On totiž ten jejich glorifikovaný výuční list nemá žádnou výpovědní hodnotu a de facto je úplně stejně projevem cechů. Nezáleží na tom, zda něco umíš, a jak to umíš, ale bylo nutné ze státního rozpočtu vydojit xy peněz na získání glejtu. Výučák (a dnes zejména) znamená 1 ks velkého kulového.
• Mimochodem: před nějakými 15 lety jsem provozoval firmu ve velmi specifickém oboru sklářství. Na živnostenském úřadě se mohli pominout z toho, že na ten obor nemám výuční list (protože takový obor se nikde nevyučoval). Naučil jsem se to dělat samostudiem a prohledáváním starých knih, nejen v našich, ale i cizích technických knihovnách. Ale pro úřady bylo nesnesitelné, že ten absurdní papír nemám, takže živnosťák mi sice vydali, ale uvedli na něm tolik zákazů dílčích operací, že se jednalo v podstatě o zákaz činnosti. (Typu, ano, smíte pracovat se sklem, ale nesmíte ho řezat, brousit, ohýbat a leštit… Tedy zbylo tak maximálně, že si ho mohu koupit a nosit z místa na místo.)
• Nikoho nezajímalo (a ani nebyl schopen kvalifikovaně posoudit), zda tu práci umím dělat. (Na okraj, bylo nás tehdy v celé republice asi 12, kteří to dovedli dělat.) Takže jsem jim na jejich zákazy kašlal a dělal to, co bylo potřeba. Uplynul čásek a přišla delegace z nějaké samozvané „profesní komory“ — co jiného, než cech, že! A že pokud nebudu mít jejich papyros, nebudu se smět ucházet v soutěži o žádné veřejné zakázky. Jinak: členství v komoře se získávalo tak, že člověk složil 50 000,-- a dostal papír, že je členem Bratrstva kočičí pracky.
• Když vynechám soustavné návštěvy byrokratů tu z toho, tu z onoho státního úřadu, které zajímaly samozřejmě naprosté zhovadilosti (i to, zda nosím pracovní oděv a vysoké boty se zpevněnou špičkou — protože to se musí, když nosíte sklo :-), povinnost instalace sprchy, abych se mohl po práci osprchovat, povinnost zbudovat bezbariérový přístup do provozovny atd., atp.) A hysterický záchvat, pokud jsem jim nepředložil Inspekční knihu. No, otravovali a prudili všichni tak dlouho, až jsem se na to vybodl a krám zavřel.
• Takže to jen tak na okraj, jak si to s živnostničením a volným podnikáním stát představoval. Myslím, že dnes je to ještě horší, když uvážím, jaké výkaznictví a byrokracie se dnes požaduje. Středověk neskončil, středověk trvá a samostatný člověk je nadále třídním nepřítelem.
• Hlavně, že se tvrdí, že je zde svobodné tržní hospodářství. Pendrek.

Ano, tady asi dobře trefujete hřebíček na hlavičku: psychiatrie vlastně pracuje s pravděpodobností. A kolikrát musíte kostkou hodit, aby padlo sudé číslo, nebo aby padla šestka?

Když odhlédneme od té zvláštní logiky, přiznám se, že bych nechtěl být psychiatrem a nést odpovědnost za takováto rozhodnutí.
Oni zase s tou psychiatrií nejsou tak daleko (spíše hodně čarují). A předvídat, co pacient udělá druhý den asi vůbec nejde.
A v tomto konkrétním případě, i kdyby soud rozhodl tak, nebo tak, odpovědnost by měl soud. Který rozhodl v tom minulém případě zřetelně proti vůli psychiatrů. Byť mě ten případ štve, jak se rozhodnout správně?

Tak jsem asi konečně pochopil Keynesův multiplikační efekt.
Hollande dá kadeřníkovi vcelku za nic 10000 € z cizích peněz, které předtím ekonomice ukradl, a ekonomika celé Francie se zázračně nakopne a pak už jen samá pozitiva až do roku 2100. :-)

…diskriminuje ministra české vlády, a odvolává se přitom na demokracii
To, že je nevoleným vedoucím nějakého státního úřadu z ní snad dělá nadčlověka?
A jak to probůh souvisí s demokracií, která je jen a pouze mechanismem redistribuce moci?

A to je ještě nenapadlo, že by mohli zdanit i krávy a prasata. A slony. :-D

A ptal se někdo těch robotů, jestli to chtějí? Dnešní systém až nápadně připomíná otrokářství.

Skoro jsem přesvědčen, že poté, co bylo opuštěno EHS jako otevřený obchodní prostor, je dnešní podoba EU projevem čistého kolektivismu. Spíše neomarxismu třetího typu.

Soudím, že tu funkci poměrně dlouhá staletí plnilo náboženství. Až do doby, než… Chtěl jsem napsat, než ho stát porazil.
Ale proč ho stát porazil? Nemyslím, že to byl vědecký ateismus (i když ten se také hodil).
Docela bych řekl, že než: demokracie. Stát prostě nabídl podíl na moci i lůze (a nemyslím to slovo pejorativně). Stát nabídl teoretickou možnost každému stát se velkoknězem a tu víru řídit. Posilovat její stabilitu a rozsah moci.

Žádný závit nevydrží silové utahování.

Dobrým lékem proti zvůli úřadů je masová neposlušnost. Když něco udělá jeden, mlýny jej semelou. Když se to bude dít pořád a stále, rezignují.