Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Těžko říct. Možná to někdo převezme a bude v tom chtít nějak pokračovat. Možná v tom bude pokračovat dobře, možná špatně. A možná se v tom nebude pokračovat jen kvůli tomu, že to navrhl předchůdce, a mohl by si případný úspěch přivlastnit, což není dobré pro PR. Ano, je tu spousta možností, co se může pokazit.

Ale ano, ve výsledku je to ještě smutnější. Spoustě lidí by současné školství relativně vyhovovalo* a chtěli by třeba jen lépe řízené zdravotnictví. Bohužel ale není možné namíchat školství od jedněch, zdravotnictví od druhých atd., ideálně nezávisle na tom, co chce soused.

*) Zejména ve srovnání s budoucí vládou těžko říct, jestli půjde o změnu k lepšímu, k horšímu, nebo jestli situace zůstane stejná.

> Pokud někdo říká, že stát loupí, pak pro něj NAP musí být něco více, než dílek do skládačky.

IMHO nemusí. Proč by musel?

> Tedy vlastnictví a NAP jsou pro anarchisty úplně nahoře v hierarchii hodnot a od nich se odvozují veškeré další věci. Urza sám bere NAP jako axiom.

V případě AnCap asi ano. Ale tentýž axiom lze použít v různých soustavách. Třeba Euklidovská a sférická geometrie mají společnou většinu axiomů, a ničemu to nevadí.

> Například nevím, zda je pro pacifisty v pohodě, že přestože oni sami dokáží žít v souladu s NAPem, tak NAP zároveň legitimizuje obranné násilí pro všechny.

NAP beru jako negativní vymezení, tzn. říká, že agrese je špatně, ale neříká, že vše ostatní je nutně OK. To říká (resp. může říkat) až nějaká konkrétní etika postavená na NAPu.

A jak budou AnPac reagovat na AnCap? Pokud budou jednat v souladu se svým přesvědčením, mohou proti jejich využití obranného násilí maximálně tak mírově protestovat, jinak by popřeli svoje hodnoty. Údajně existovali úspěšní pacificté, které bránil někdo jiný, takže některým asi násilí provedené někým jiným nevadilo, ale to může být dost individuální. Cokoli předpokládat by nejspíš znamenalo část AnPacáků strawmanovat.

V mém chápání princip je jen dílek do skládačky, ne ucelený systém. Analogicky máme princip presumpce neviny, který může být součástí dost odlišných ucelených právních systémů.

Princip neagrese má jednu speciální vlastnost – může být jediným principem nějakého etického systému. Tady už ta analogie s principem presumpce neviny přestává sedět. A ano, takovýto etický systém je deklaratorně v rozporu s pacifismem, byť z praktického hlediska jsou vzájemně kompatibilní – konzistentní pacifisté se nebudou dopouštět žádné agrese a konzistentní zastánci čistě NAPové etiky nebudou brát deklarace pacifistů za agresi.

> Vy máte vnitřní rozpor. Nemůžete být konzistentní, pokud zároveň říkáte, že stát je nelegitimní/mafie/loupí/... a zároveň říkat, že je nesprávné proti státu použít sílu na obranu svého majetku. Ty věci jsou v rozporu pokud zastáváte NAP, protože NAP obranné násilí legitimizuje.

IMHO v tom není rozpor. NAP jen říká, co má člověk dělat, neříká, že je všechno ostatní legitimní. Pokud bude někdo uznávat NAP, ale nebude uznávat obranné násilí, je to IMHO zcela konzistentní a někdy se tomu říká pacificmus. Problém by byl, kdyby někdo takový chtěl tu nelegitimitu obranného násilí vynutit silou, ale to je v rozporu nejen s NAPem, ale i s pacifismem.

Ano, pacificmus je nepraktický. Ale konzistentní pacificté jednají v souladu s NAPem.

Řekl bych, že je to problém tvrzení, které nemají jednoho původce. Tvrdí je spousta lidí, kteří k tomu mohou mít různé důvody a mohou to myslet různě. Polemika s davem je pak z principu věci částečně straw-man, na druhou stranu část lidí může zasáhnout.

Vypadá to, že lze. Aspoň při prohledání klíčových slov („referendum“ a „daň“, bez ohledu na diakritiku) jsem v Ústavě nic takového nenašel.

Hledal jsem a v ústavě jsem žádný takový odstavec nenašel. Až pak jsem zjistil, že není v ústavě, ale v ústave – Ústave Slovenskej republiky.

Bernskému salašnickému psovi se hovorově říká také „berňák“. Přemýšlím, jestli titulek článku naráží na toto.

Asi jo. Otázka je ale, co s tím. Papírově máme hromady regulací, otázka je, čemu pomohou a za jakou cenu.

Jak kdo. Nicméně na zmíněný jev jsem už narazil, když jsem s kuřákem debatoval o zákazu kouření.

Ta změna smyslu věty je zajímavá: Občas se to může stát, nicméně často jde o věci, se kterými se mluvené podobě nějak popereme.

Ano, vypadalo by to divně, ale je to dost možná jen o zvyku: https://proofreading.cz/jaky-mate-jazykovy-ideal/