Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„Bojím se jen toho období, než by lidem došlo, že nic lepšího, než účetní peníze neexistuje.“ – jsou to stále ty druhé nejlepší peníze ;-) Ty první nejlepší někde čekají a je možné, že je to BTC.

Jeho nudnost je pro mne fascinující. Je jednodušší, transparentní, předvídatelný, predikovaný a definovaný. Změny musí být konsentem nodů a minerů, jinak dojde k forku a tam se ukáže, kterých vlastností si trh více váží. Ale chápu, že je to o přístupu a každého může bavit něco jiného.

„měna je současně i penězi.“ – jde o definici. Já (a možná jsem v tom sám) rozlišuji mezi penězi (synonymum pro oběživo a zůstatky na účtech, které jsou primárně prostředkem směny i udržitelem hodnoty) a měnu (fiat peníze, které jsou elastické). Uchovatel hodnoty je jedna z definic pojmu peníze https://cs.wikipedia.org/wiki/Pen%C3%ADze#Uchovatel_hodnoty a tu cílenou inflací fiat peníze nemají. V delších časových obdobích ta samá mince (je-li ještě vůbec platná) bude mít jen zlomek hodnoty.

Z tohoto důvodu, absence schopnosti dlouhodobého uchovatele hodnoty, se snažím ty pojmy držet od sebe, aby bylo lépe pochopitelné, o jakém typu agregátu mluvím a nedošlo k nepochopení.

„Velké banky stát padnout nenechá, ale může je zestátnit za náhradu.“ – čímž naseká v dalších letech více škody než užitku. I když to mnohokrát nemá v plánu.

„Oba se k tomu potřebují a samostatně to nedokáže ani banka ani dlužník.“ – oni k tomu hlavně ještě potřebují legislativu, protože v onom rigidním systému by toto bylo penězokazectví :-D

Zde jsme v principiálním rozporu toho, co vnímáme jako užitečné a shoda není možná. ;-)

„Nikdo jiný, než banka a dlužník o nic nepřijde.“ – zvýšená hladina oběživa se na trhu projeví. Když nejprve někdo nakrade jablka a po nějaké době je donucen hodnotu vrátit, po dobu zcizení je původní majitel poškozen a krácen na svých právech. Jelikož banka nepůjčuje existující jablka, ale nová jablka vytvoří z ničeho, tato inflace se projeví v celé ekonomice. Jedním úvěrem ne (pokud není mamutí). Spoustou menších úvěrů již ano.

„On za to zaplatil penězi, které si půjčil od banky. Nesebral to společnosti.“ Ne, on zaplatil penězi, které banka nově vytvořila. Dává tak do společnosti něco, co má aktuálně nějakou hodnotu, ale on ještě protihodnotu neodvedl a to, co získal jsou nové peníze, za které on nakupuje za staré ceny. Emise není rovnoměrná, ale u někoho jsou nové levné peníze dříve (ten čerpá benefity) a k někomu doplují až, když trh zareaguje na inflaci (větší peněžní zásobu oběživa) zdražením (za své úspory = za staré peníze kupuje za nové ceny). Ti na konci řetězu by s něčím takovým svobodně nesouhlasili.

„Ten dlužník si něco za ty peníze koupil a spotřeboval to, co patřilo jemu, nikoliv společnosti.“ – ne, vyměnil to za něco, čemu trh v té době přisuzoval hodnotu původní hladiny oběživa, protože tuto informaci o zvýšení trh získá až se zpožděním, jakmile se ty peníze do ekonomiky dostanou.

„navíc zde neexistuje efektivní a snadná možnost, jak se z této spirály dostat nebo jí předejít.“ – ve fiat se tak děje různě po světě a z mého úhlu pohledu je to buď otázka času velkého průšvihu, a nebo plíživého okusování úspor těch nejzranitelnějších – chudých, nízkopříjmových, kteří nemají zdroje materiální ani psychické na ochranné investice. Za cca 35 let přijdou o 50 % kupní síly své odvedené práce, pokud měli tu smůlu a věřili státní měně jako uchovateli hodnoty (pokud by se dařilo stabilně držet inflační cíl, což se nedaří).

„Chtělo by to trošku více promyslet, než zareagujete.“ – promyšlené to mám, jen mám pocit, že ani jeden ze svých pozic nebude ochoten slevit. P5edestřel jste subjektivní výhody a nevýhody obou, já vidím subjektivně rizika a výhody jinak závažně a jinak silně. Subjektivně je pro vás lepší fiat systém, pro mne subjektivně ne. Je otázka, zda může mít někdo objektivně pravdu, protože to závisí nejen na systému, ale i na tom, jak jej kdo může zneužívat. Fait systém má větší chatrnost v možnosti zneužití státní mocí a centrální bankou. V tomto ohledu neinflační měna ve smyslu nenavyšování peněžní zásoby tímto neduhem netrpí. Pro mne je zásadní, pro vás ne.

„Zastavení provozu restaurací v covidu.“ – stát by vůbec neměl mít tuto pravomoc. V tržním prostředí by zdravotní pojišťovny reagovaly opatřeními, za jakých okolností by financovaly hospitalizaci. Takže by lidé možná byli motivováni do restaurací nechodit, rozjela by se ve větším dovážka, trh by měl možnost reagovat a aplikovat ta pravidla, která mu dávají smysl, byť by to třeba krátkodobě něco porušovalo (co by si za normálního chodu nedovolili).

Sám stát si vyhlásil stav nouze, aby mohl nedodržovat vlastní zákony a omezení za jiných okolností platné. Stát si mohl toto dovolit a využít/zneužít (záleží na úhlu pohledu) a z krize vytvořil z mého úhlu pohledu krizi ještě větší, kterou musel zalít novými penězi, protože tento instrument k dispozici má a ještě si ho rozšířil.

Covid a stát je špatný příklad, protože pochází z prostředí aktuálního statusu quo. Ve svobodných penězích a vskutku volnotržních vztazích by se to muselo řešit jinak. Mohlo by se ale zkoušet více různých přístupů a ne jen jeden státní drahý.

„Letiště nebyla podpořena státem“ – ale byla státem omezována. Zásah bez zodpovědnosti za důsledky ve svobodném trhu nemyslitelný. Opět nerelevantní příklad – popisuje průšvih aktuálního nastavení společnosti a to, jak si tyto omyly vyžíráme doteď.

„Dotace = win (pro spotřebitele), win (pro producenta), win (pro stát, který zafungoval jak má).“ – a ztráta jak prase pro daňového poplatníka, který zrovna daný produkt či službu nečerpá, musel financovat státní moloch, producentovy náklady a prospěch ostatních – a to vše nedobrovolně ze své peněženky. A že jich je.

Bude to prostředí hojnosti měny, která bude – dle míry nadužívání této hojnosti – ztrácet schopnost udržovat hodnotu. Když se to udrží ve zdravých mantinelech, nebudou mít lidi motivaci přestat tuto měnu používat. Pokud to centrální banka přestřelí – což je v dlouhodobém horizontu se započítáním nepředvídatelných krizí ne otázka zda, ale kdy – nastane prostředí lágru v účetních penězích. Toliko moje predikce z druhé strany spektra.

„Právě pro tyhle situace je ideální pokud včas skoupíte poslední zbytky za doslova jakoukoliv cenu (tvorba peněz pro stát není omezena).“ – právě v těchto případech jakákoliv cena nebude dostačující. To je jako poslední litr vody na poušti. Vykouzlete miliardu, jako mrtvole mi bude k ničemu. Krizi podobné závažnosti peníze vyřešit neumí, obzvláště, pokud přestanou být vzácné = přestanou nést znaky peněz a budou spíše listí ze stromů na podzim.

„Správně píšete, že stejný problém by nastal s BTC, takže to náš spor, zda jsou lepší účetní peníze nebo BTC, nijak nerozhodne.“ – souhlas ;-)

Však ano a rád bych při tom zkoušení nebyl uměle znevýhodňován. ;-)

„Takže v dnešní krizi vysokých cen energií by lidé prostě sáhli do úspor ty obrovské peníze by za tu energii zaplatili a pak i to zvýšení všech ostatních cen, které by způsobil růst cen energií by zase zafinancovaly ty úspory? No to si nemyslím. A až by ty úspory došly a odtekly z ekonomiky do zahraničí k šejkům a putinovi, pak budete dělat co? No, zavedete účetní peníze! :-) Nic jiného Vám totiž nezbyde.“

Uvažujete jen změnu finančního systému, já uvažuji i změnu společenskou. Žádný green deal a nucení něčeho, co jsem nepodepsal a nesouhlasil s tím. Možnost pružného reagování na trhu, diverzifikace rizik. Takže do závislosti na rusku by se dostali ti, kteří by rusku věřili. Čili ne celé miliony skrze vládní rozhodnutí, ale jednotlivé firmy, které by se jistě lépe zajišťovaly proti výpadkům. Ty, co by byly nyní zajištěné lépe by měli lepší dodávky a mohly by si dovolit i konkurovat cenou (což v době ultralevného plynu tolik nemohly).

„Tvoření účetních peněz ze vzduchu (popř. z ničeho). To je jen mýtus.“ … „Ta dohoda, to přece není VZDUCH, ani NIC.“ – ta dohoda neoperuje s existujícími penězi, které musel někdo vydělat, ušetřit a pak půjčit. Takže ano, ve výsledku vzniknou peníze ze vzduchu na základě dohody dvou subjektů a pozmění to prostředí všem, protože to uvede na trh nové peníze nerozeznatelné od těch, které někdo získal tím, že již něco užitečného vykonal.

Váš postoj i obhajobu chápu, podstata zůstává ale stejná. Nepůjčují se existující peníze, vytváří se peníze nové.

„Např. řezník se dohodne se zelinářem“ – tento dluh je ale pouze mezi nimi a je přenositelný pouze tak, že daný úpis prodá zelinář třeba ovocnáři a ten jej pak po řezníkovi bude uplatňovat. Zelinář a řezník nemohou nakreslit novou poukázku, stejnou jako ty již v oběhu, a vydávat to za měnu. To za ně dělá banka a nové peníze nejsou rozeznatelné od těch starých. A to je ten problém. Ve vašich očích asi výhoda celého systému.

„jejich obsah je právě to NIC“ – tohle je zásadní nepochopení BTC. Obsahem je proof of work, konsensuz o daném stavu popsaném v daném bloku a dohledatelnosti každého vzniku BTC v celém blockchainu. Pokud je toto nic, pak je ještě větší nic právě ona dohoda o vytvoření penzěz ze vzduchu, které jsou povinni všichni ostatní účastníci na trhu akceptovat. A aby si nemohli zjistit, co je to za peníze, jsou tyto nové nerozlišitelné od těch již v oběhu, za které byly poskytnuty služby a produkty.

„Ta spálená elektřina je jen nákladem“ – ta spálená elektřina je především překážkou k podvržení a falšování záznamů, případně tvorbě nějaké paralelní historie a manipulace se zústatky jednotlivých držitelů.

„existence armády dlužníků“ – o tom stačí udělat smlouvu = dohodu jako je v té bance a daný blok převádějící zdroje na dlužníka je zároveň nezpochybnitelným podpisem takovéto smlouvy. Těch dlužníků může být i řádově více, jen se staví do armády již existujících zdrojů.

„Nemůžete přijít do obchodu a říkat, že právě Vaše peníze jsou hodnotnější než jiné peníze, protože jsou drženy v bance, která má největší provozní náklady.“ – to bych ani netvrdil. Mohu ale nabídnout větší jistotu nemanipulace se záznamy v bance, protože taková manipulace by byla příliš drahá, neb je ve veřejně přístupné účetní knize, kde zápis do ní je extrémně drahý, ale ověření záznamů je jednoduché.

„Může takto konstruovaný BTC fungovat jako prostředek směny? Možná, ale určitě v tom nebude dobrý.“ – bude v tom excelentní, rychlý levný a spolehlivý – lightning network
„Bude fungovat lépe, než účetní peníze? Jistěže ne.“ – bezesporu ano :-D

„Když trh odměňuje ty, kteří něco správně odhadli“ – to je pravda. Pokud správně načasujete uvedení produktu, má správné kvality a vlastnosti za pro zákazník zajímavou cenu a přináší jim přidanou hodnotu, pak bude takový produkt/služba sklízet úspěch. Jinými slovy jsme popsali totéž.

„na schopnosti uhádnout, co trh udělá“ – nejedná se o hod kostkami, ale o zkušenosti, nacítění trhu, hledání nových nik. Microsoft přišel s tabletem před Apple, ale jejich tablet nenabízel tak snadné a intuitivní ovládání, operační systém byl horší, výdrž měnší – a byť produkt byl jako takový zajímavý, úspěch nesklidil. Apple uvedl iPad a vytvořil si nový trh. Dal vhodné řešení na problém, který mnozí lidé začínali v tu dobu řešit.

„jako je dotovaná veřejná doprava, či bezplatná zdravotní péče, bezplatné školství, policie, armáda, hasiči, soudy, důchodový systém... A já s tím nemám žádný velký problém.“ – já s tím problém mám, protože ta kvalita tomu bohužel také pak odpovídá. Když ji chci větší, nestačí si připlatit, musím to dané zaplatit znovu. A vím, o čem mluvím.

„Funguje to ideálně, dokonale? Jistěže ne.“ – souhlas
„Funguje to uspokojivě? Ano.“ – subjektivní, těžko hodnotit obecně.
„Fungoval by zde trh dokonale? Jistěže ne.“ – fungoval by ale lépe? Já myslím, že ano.
„Fungoval by zde trh lépe? Nemyslím si, ale nevylučuji to.“ – vida, shodli jsme se na té možnosti dříve, než jsem si tuto reakci přečetl.
„Vyzkoušel bych to? Jistěže ne. Dopadlo by to stejně, jako s Green dealem.“ – já bych to vyzkoušel volnotržně těmi, co se chtějí zúčastnit, ať riskují své za svoje.

„Představte si ale jak by dopadl vědecký výzkum, kdyby hlavním cílem bylo zamezit slepým uličkám?“ – toto bude otázka míry. Zkoumání úrovně hormonů jelenů a vliv na kvalitu jejich paroží jistě může mít v budoucnu využití, nicméně se tím nerealizuje jiný výzkum, který by měl slibnější potenciál k praktickému využití. Ve světě omezených zdrojů člověk nakládá se svými zdroji odpovědněji, než s cizími zdroji. Stát je špatný správce.

„A ty "proplýtvané" zdroje se nakonec ukáží být tou nejlepší investicí.“ – souhlasím v případě, že daný subjekt utrácí své zdroje, které musel nejprve prací získat, nikoliv že tím naředí peněženky ostatních a pak publikuje například výzkumy o propojení očkování a vzniku autismu. Výzkum a „výzkum“ jsou rozdílné disciplíny.

„Banky půjčí státu a stát použije tyto peníze na navýšení vlastního kapitálu bank proti akciím, které tak získá.“ – víte, já nejsem příznivcem perpetuum mobile a tento postup tím dost zavání.

„Nízká inflace je toliko pozitivním projevem rostoucí nepřehřívající se ekonomiky.“ – nyní ale nízkou inflaci nemáme…

„V prostředí účetních peněz je nadměrná inflace způsobená vnitřními příčinami lehce zvládnutelná, stejně jako případná recese, která následuje, tedy bez hladomoru, umírání na nedostatek lékařské péče a skákání z oken, protože trh krachl.“ – platí v případě, že nekrachne trh s výrobou potravin, tedy to, že by dotacemi pokřivené prostředí mělo najednou problém se srážkami a udržením vody v krajině (odlesňování, lány bez mezí, které jsou náchylné na erozi půdy a ztráty ornice), bude se pěstovat převážně řepka a utlumí se obilí a další potraviny (protože elastické peníze umožní dotovat zájmové a nikoliv užitečné plodiny), spoléhat se bude na dovoz, který v případě neúrody nebude možný a tak dále.

Uvažujete o zvládnutelné krizi a ta jistě zvládnout jde. Já vidím v aktuálním nastavení nemalá rizika, která mohou vést ke krizi nezvládnutelné, které elastické peníze bohužel napomáhají, protože stát může utrácet to, co nemá a podporovat to, co ve výsledku škodí (byť se to jeví jako hezké a progresivní).

„Dokonce i krizi způsobenou např. velkým zdražením cen importovaných produktů, je možné v prostředí účetních peněz snadno a bez velkých potíží zažehnat.“ – pouze za předpokladu, že je budou zahraniční obchodníci akceptovat. Což je opět případ hyperinflace, ke kterému ve snaze posunout aktuální krizi do budoucnosti může dojít.

„z nichž jste dovezl ty předražené komodity, a tyto peníze tak začnou tlačit na inflaci spíše v těch zemích, kterým jste těmito penězi zaplatil.“ – a přesně z toho důvodu bych chtěl, aby mi platili něčím hodnotným a ne penězi ze vzduchu. Jinak bych jim začal nabízet produkty ze vzduchu. ;-)

„protože v této ekonomice nebude možné tomuto zabránit (tedy pokud včas neopustí tento rigidní systém a nenahradí jej účetními penězi).“ – když to bude řešení, vznikne to jistě paralelně. Bavím se o svobodné společnosti, která nemá nad sebou hrozbu, že musí používat jen jednu danou měnu.

Bohužel, tyto dojmy, že je to přehřáté či v útlumu vychází ne z trhu, ale z rozhodnutí několika jednotlivců, kteří se mohou mýlit a právě tím vysílat falešné signály, že podle nich je ekonomika v útlumu, nebo stát krizi zalije dotacemi, aby se vyhnul aktuální krizi – a ona se dostaví, jen později, až se dané mylné signály propíšou do peněženek lidí.

Jinými slovy, dokud centrální banka správně odhaduje trh, může reagovat rozumně a snažit se to nějak kočírovat. Když se splete – a ona se splete, protože nastanou krize, které nemohou předvídat a připravit se na ně, pak se jim inflace z cílení na 2 % utrhne na desítky i více.

Protože rakouská škola přináší systém, který nepotřebuje osvíceného centrálního rozhodovače, ale využívá vlastnosti trhu a cenových signálů, přijde mi tento systém lepší, včetně toho, že peněžní systém založený na vzácnosti a neelasticitě peněz dává hráčům jasné mantinely a ne gumové hřiště, které se pod nimi může, v případě, že to jednou za čas někdo z bankéřů neodhadne dobře, propadnout.

Centrální banka neví, ale myslí si a věří, že činí dobře. Pochybuji, že by chtěli ožebračit lidi. Přesto se jim to jednou za čas podaří. Bohužel.

„A zde ten lék v podobě účetních peněz chybět samozřejmě bude.“ – nemyslím si, protože v tu chvíli stále mohu obchodovat s dluhem u toho, kdo jej za vidinu úroku bude ochoten přijmout. Nemusí mi ani půjčovat peníze. Já chci dělat houpací křesla, ale nemám na ně dřevo. Pokud najdu pilu, která bude ochotna mi dřevo dodat oproti dlužnímu úpisu, vyrobím křesla a pokud po nich bude poptávka, dluh splatím. Rozdíl je v tom, že riziko podstupují vědomě jen ty subjekty, které do této směny dobrovolně vstupují. Mohly by na to vznikat specializované firmy, které by měly zkušenosti s odhadem rizik a na to konto by zprostředkovaly vhodné smlouvy. Čili v tomto ohledu obavu nemám. Cesty budou a kdo je chce podstoupit, ten se po nich vydí. V účetních fiat penězích se té cesty musí zúčastnit všichni, i když se jim nelíbí.

„Budoucím slibům dlužníků, které jsou standardně dlouhodobě plněny na cca 95% nevěříte, ale jste ochoten věřit na zázraky, že nějací lidé vyřeší neřešitelné problémy.“ – nepřijde mi jako věřit v zázrak, když danou úspěšnost plnění podnikatelských slibů je 95 %. V případě BTC/podobného peněžního systému a riskování neelastických peněz, které nemohou vzniknout ze vzduchu, by byly tyto sliby naplňovány ještě více, protože to, co je dnes dost rizikové (ale proč si to „nelajsnout“), by se spíše nerealizovalo. Nicméně, banky by mohly mít „želízka v ohni“ i s obrovským rizikem, nejistou návratností, ale velmi vysokým úrokem/odměnou. I v jinak velmi konzervativním portfoliu – pro případ, že by to vyšlo, tak se na tom velmi napakují. Jde jen o zhodnocení rizik, práci se statistikou, procentuální zastoupení v portfoliu, výše případné realizované ztráty a zdrojů na její pokrytí – defakto se jedná o pojišťovací matematiku.

Tam mi to naopak velmi smysl dávalo, protože cca v hodině a deseti minutách to vysvětluje.

1. možnost – s elastickými penězi bychom byli bohatší 5× a s neelastickými jen 2× (například za 100 let) ale s tím, že tam budou výkyvy dolů, které postihnou velké části populace negativně.
2. možnost – trendovka růstu by byla s neelastickými penězi třeba 2 %, trendovka s elastickými penězi třeba 5 % s tím, že jednou za pár let by nám to spadlo o 10 %.

A i v tomto případě by byl fandou neelastických peněz (jako já), protože dle jeho i mého názoru si v těch propadech člověk hraje s lidskými osudy. Když se člověk podívá na cílovou rovinku, řekne si, hele, jsme výše. Jenže v těch propadech dolů umírají lidé.

– přepsáno volně z poslechu. Nechce nést zodpovědnost za cizí životy tím, že by je ovlivňoval bez jejich souhlasu a sám o takovou moc neusiluje. A zároveň na nikoho tuto moc nechtěl na nikoho delegovat.

Dotkli se i faktu, že zcela volné fiat peníze tu máme teprve 50 let a to je oproti jiným systémům strašně krátká doba na to, aby se z toho dala usuzovat životnost systému na tisíciletí dopředu.

Nejprve děkuji za obsáhlou odpověď, které si velmi vážím a oceňuji čas, který jste na jejím sepsání musel strávit. Klobouk dolů.

„Dá se tedy říci, že skutečným věřitelem státu je vždy aktuální držitel peněz, na kterého byly převedeny peníze, které vznikly v okamžiku, kdy si je stát půjčil od banky.“ – pokud by se jednalo o onen státní úpis, kterým by daný subjekt měl nárok na úrok, tak by to bylo i z mého pohledu realitou. Jenže, pokud se nepletu, stát inkasuje zaměnitelné bankovky (dominantně jen zůstatek na účtu) a tak informace o tom, že se někdo stává oním skutečným věřitelem státu, protože drží tuto emisi bankovek, není do těchto peněz nijak propsána a informace s první útratou jako takovou zaniká. Pokud by se platilo státním dluhopisem, pak by se dodavatel mohl rozhodnout, zda chce akceptovat příslib úroku v budoucnu a nebo zda chce peníze nyní.

Což by mohlo elegantně řešit problém půjček i v BTC systému. Nemám nyní ty BTC, ale sepíšu s vámi smlouvu, ve které se zavazuji za odebrané zboží a služby zaplatit v budoucnu. Tento úpis by šel použít jako cenný papír k úhradě s další stranou, pokud by tato strana obchod akceptovala. V době splatnosti by pak daný subjekt došel pro splacení dluhu a zhodnocení. Pokud by byl dlužník nesolventní, pak by o jeho dluhopisy nebyl zájem a nikdo by je neakceptoval. Pokud by proplatil svůj dluh včetně zhodnocení, stoupl by na důvěryhodnosti a jeho dluhopis by byl tímto o něco více atraktivní, protože krom obávané deflace by nabízel i úrok. Dluhopis by mohl být formulován i tak, že nemusí být splacen peněžně, ale například zbožím v definované kvalitě a hodnotě. Tím by se zúžil okruh subjektů ochotných takový dluhopis přijmout, na druhou stranu, pro některé by mohlo být právě pro nabízené zboží a služby velmi atraktivní daný dluhopis mít v portfoliu.

„Také z tohoto důvodu si banky nechávají onu úrokovou marži, kterou financují mimo jiné i dopady selhání dlužníků.“ – chápu a dává to smysl.

„Avšak z ekonomického hlediska je skutečným věřitelem dlužníků držitel peněz, které leží na vkladovém účtu v bance.“ – což při změně na hotovost informačně zaniká a dále pak záleží na typu účtu a jeho úročení, což u běžných účtů bývá kladná nula (oproti inflaci bohužel záporné jednotky procent – pokud se plní inflační cíl).

„Tato diskrepance je pozůstatkem nesprávné představy, že banky půjčují dlužníkům své vlastní peníze. Banky by tedy správně měly vymáhat nesplácené dluhy jménem skutečných věřitelů, tedy držitelů příslušných vkladů, které ale mohou dávno být převedeny do jiné banky. Takové právní řešení by bylo ale velmi komplikované a prakticky nerealizovatelné.“ – tuto představu jsem nikdy neměl, banka, byť své peníze jistě má, hospodařila s vklady svých klientů a půjčovala jejich peníze za předem s nimi dohodnutých podmínek (na jak dlouho, do čeho, je mi to jedno/nízké/vysoké riziko atp). Ze sníženého vkladu o půjčku se u klienta udělal záznam, komu kolik a za jakých podmínek půjčil a dlužník měl záznam kolik komu a za jakých podmínek má splácet. Kam pak šly ony peníze bylo bance upřímně jedno. I ona si na daném riziku přihodila nějaké zhodnocení pro případnou sanaci špatného úvěru.

„V tomto místě raději končím, abychom se nepustili příliš hluboko do tenat bankovního/peněžního prostředí. :-)“ – chápu a ještě jednou děkuji za velmi obsáhlý vhled. Potlesk.

Dík, je to trochu živelné a obsáhlé, ale uznávám, že rozhodně zajímavé. Já si díky tomu dohledávám další zdroje těch i oněch informací.

„Pokud klesne poptávka po jídle“ – jako že lidé raději zemřou hlady, jen aby uškudlili nějakou tu korunu? Promiňte, ale na to jsme stále ještě moc zvířata s pudem sebezáchovy. Dále je rozumná cesta očistit trh od dotací, aby lidi věděli, kolik skutečně stojí jeden rohlík. Nyní to nikdo kvůli pokřivení trhu neví. Diverzifikace rizik mezi více hráčů je také žádoucí už z růvodu konkurence.

„kteří tu pitomost udělají dobrovolně.“ – tomu se říká zodpovědnost. Pokud člověk udělá chybu, důsledky jej mají poučit. Případně mají poučit jeho okolí. Třeba že skákat v plavkách do lávy není dobrý nápad, pokud se nechcete změnit na uhelný škvarek.

„nemění na následcích, které přinese“ – kardinální rozdíl. Greendeal je tlačen legislativou proti vůli a za peníze těch, kteří nesouhlasí. BTC, pokud budete mít pravdu, mohou ti, kteří jej nebudou používat, veřejně odsoudit jako nefunkční. Nejsou nuceni se jej účastnit. Naopak, nerozumných investic se skrze inflaci musím i proti své vůli účastnit, protože kupní síla mých úspor je každou půjčkou v tom daném okamžiku naředěna a zda daný podnikatel dostojí svým slibům a produkcí to „zahustí“ není zajištěno. Obzvláště v případě, kdy může čerpat státní dotace, které budou zčísti financovány mými berněmi (platím proti své vůli něco, co bych dobrovolně nepodpořil) a státními dluhopisy (nové prachy ze vzduchu).

„Ano BTC je "hotová" technologie, jen nemáte způsob, jak řešit situaci, až BTC jako prostředek směny totálně selže“ – ale prosím vás. Stále tu bude paralelně nějaká státní měna, je tu barter, je tu možnost chyby, které se začnou projevovat opravit v rámci protokolu, nebo to celé opustit a začít platit opět čísly u centrální autority, nad jejichž emisemi nemá nikdo jiný na trhu přehled a vliv. Fiat selhává pravidelně a nijak vám to žíly netrhá.

„Jen si to nejste schopen ani představit, natož to připustit.“ – jedno slovo – hyperinflace

„Zase spoléháte na zázrak?“ – už jsem se vyjádřil, zázrak v podobě peněz ze vzduchu nabízíte vy. Navíc povinný a zákonem nucený. Omezenost vaší a mé představivosti není argumentem pro další geniální řešení někoho jiného z 8 miliard lidí, kteří k tomu budou mít dostatečnou motivaci. Na BTC se také čekalo dost dlouho, než někdo ten nápad měl, sesumíroval jej a ejhle – zázrak.

„To je zase jen Vaše nepodložené tvrzení.“ – nápodobně. Rozporujte rakouskou ekonomii a jejich teorii hospodářských cyklů. Toliko k nepodloženosti.

„nezasloužené trestání i těch, kteří žádné spekulace neprováděli.“ – jedním slovem, inflace.

„směnitelnost dolaru za zlato“ – bože, když neměli dost zlata, tak je jasné, že směnitelnost nemohla být. Chyba byla v emisi nekrytých peněz, ne ve zlatém standardu. Ten má jedinou chybu a to sice že zlato jako rezervu vyčleňuje z průmyslu, kde má díky svým fyzikálním vlastnostem také své nezastupitelné využití.

„V prostředí účetních peněz“ – elastikou zachráníme stav, kdy jsme elastiku začali používat neveřejně a trh nás nachytal na švestkách. Geniální.

„100% zlatý standard nebyl nikdy opuštěn, proto nemohl být příčinou čehokoliv.“ – on hlavně 100% zlatý standard nikdy reálně neexistoval. Byly různé slitky kovů vydávající se za ryzí zlato, mince s nižší váhou vydávající se za těžší (a bylo zakázáno je převažovat, protože to bylo znevážení panovníka – aby také ne, nachytat ho, že panovník nepokrytě lže), pak uš šly emitovat papírky a tyto směnky nebyly vždy kryté. A banka doufala, že nebude muset proplatit 100 % směnek a později bankovek.

I poměr zlata k dolaru se v dějinách několikrát měnil – a zlata jste za dolar najednou měl dostat méně. Tato inflace, či podvod na držitele směnek na zlato, se děla už předtím. A aby jim do toho opatrní lidé neházeli vidle, byla roku 1933 v USA dokonce konfiskace zlata.
"Během následujících devíti měsíců, zvýšil prezident oficiální cenu zlata na 35 dolarů za unci, což znamenalo znehodnocení dolaru přes noc o 40 %. Porušení zákazu vlastnit zlato trestáno pokutou až do výše 10 000 dolarů a odnětím svobody až na deset let. Stíhána byla tehdy řada jednotlivců i společností. Zákaz trval přes čtyři desetiletí, až 1. ledna 1975 mohli občané USA opět vlastnit více než 100 dolarů ve zlatě."
https://www.stepfinance.cz/aktuality/clanky/archiv/konfiskace-zlata — prasárna státní zvůle na občanech v době ne zas tak nedávné, na území, které se snaží být obrazem práva a spravedlnosti.

„Tvrdím, že tato vazba byla urychlovačem té krize a že bránila záchraně té ekonomiky.“ – ekonomiky postavené na důvěře v papírek. BTC má tu výhodu, že tyto kejkle nikomu nedovolí. Nemusíte věřit bance, protože víte, zda protistrana svůj závazek může splnit. Nemusíte ověřovat ryzost, váhu, dostupnost, dvojí útratu (více slibů na to samé zlato), protože tyto otázky BTC řeší v protokolu, decentralizovaně, levně a spolehlivě.

„Teprve odstranění této vazby umožnilo státu přijmout opatření, která ekonomiku z krize vyvedla.“ – ne, tím dostal stát monopol na vlastnění zlata, donutil lidi použít ty bezcenné papíry, kterých si mohl skrze FED natisknout kolik chtěl. Státu to umožnilo získat moc nad tím, kdo bude mít kolik v čem našetřeno a skrze inflaci mu z toho pomalu ukrajovat. Zbytek umí zdanit, takže prsty vždy umí smočit tak, aby za nehty něco zůstalo. A zbytek si prostě dotisknou.

„Jádro naší debaty spočívá v tom, zda když vnímáte riziko hyperinflační spirály, zda symetricky vnímáte i riziko deflační spirály.“ – vnímám riziko hyperdeflační spirály. U peněz s nenuceným oběhem z toho lze vystoupit tím, že budu používat jiné peníze, pokud to pro mne bude výhodné. U fiat měny – jak vidno z kriza 1933 si stát pojistí, abych tu možnost neměl – třeba skrze vlastnictví zlata. Mírně deflační peníze pro mne mají jako jednotlivce více benefitů než mírně inflační peníze.

„Když to nastane v "nadkritickém" rozsahu, ekonomika se prostě zhroutí ve spirále dolů.“ – v mém scénáři se trh očistí o nepotřebné produkty a služby, které trh za danou prodejní cenu vnímá jako plýtvání, protože přidaná hodnota je nižší než cena, kterou mám zaplatit a za kterou si mohu pořídit něco, co je pro mne subjektivně hodnotnější.

„když mi zaškrtí přívod krve do nohy s tím, že očekáváte odpověď, že NIC VÁŽNÉH SE NESTANE, VŠE BUDE V POHODĚ.“ – pokud se jedná o nekrotickou nohu, která zbytek organismu ohrožuje na životě, pak je to dobrý scénář před amputací. Je to nejlepší ze všech špatných scénářů, pokud nohu již zachránit nelze, nebo lze za cenu, že kulhat začne celá společnost. Pokud se k záchraně rozhodnou sodborolně – sponzorstvím, darem, dobrovolnickou prací, pak je to v pořádku. Vynucovat si nárok na takovou pomoc nepovažuji za etické.

„Nechápu, odkud pramení Vaše absence obav z dalekosáhlých systémových změn, které s takovou lehkostí odrážíte s tím, že se to nějak udělá. :-( Možná vůbec nejste schopen pochopit velikost toho všeho a hlavně dopadů jaké to může mít. Možná si jen představujete sebe samotného, jak byste toho využil, aniž byste dohlédl dopady na všechny ostatní. Moc jiných vysvětlení nemám.“ – je to jednoduché, vážím si svobody své i ostatních a jsem v tomto konzistentní. Věřím, že každý se snaží dělat to nejlepší pro sebe, čeho je schopen. Někdo v krátkodobém a někdo v delším horizontu. Se svobodou přichází ale i zodpovědnost za své činy a nutnost čelit možným negativním následkům. Stejně tak jako potěšení čerpat plody své práce, když se daří. Jsem-li v tomto ohledu konzistentní, musím chtít i svobodu volby peněz jak jako udržitele hodnoty, tak jako prostředku směny.

Pokud zvítězí fiat, protože trh více ocení elastickou účetní jednotku, přizpůsobím se. Proč mám pocit, že tomu systému nevěříte a když by mu byla umožněna konkurence, lidem by mohlo dojít, že je ten systém systematicky průběžně okrádá a hodují za to jiní, kteří si to svou prospěšností pro ostatní ani náhodou nezaslouží?

Dejte tomu těch 15 minut 37 sekund a podívejte se na toto video: https://www.youtube.com/watch?v=w6XB-sbGlSU – a rád si přečtu, co je tam podle vás nežádoucí. Je to Josef Tětek, video Vše o Bitcoinu v 15 minutách.

„V tomto ohledu doporučuji vyslechnout toho Dominika Stroukala.“ – poslechl jsem si ho dvakrát včetně závěru, kde stejně nakonec obhajoval deflační měnu, protože cyklické krize a možné hyperinflace jsou hazardování s lidskými osudy, životy a jejich majetkem.

„Tímto způsobem fungují vyspělé ekonomiky právě od roku 1971“ – díky, že jste to zmínil, tento vývoj rozhodně za zdravý nepovažuji. https://wtfhappenedin1971.com/

„Tohle je zcela zásadní vlastnost, kterou BTC prostě nemá.“ jelikož BTC nemá potenciál tyto krize způsobovat špatnými signály o úrocích a úsporách ve společnosti, nebudu mu vyčítat, že není z vašeho pohledu lékem na nemoc, která je způsobována fiat penězi. Emisí na budoucí sliby a dělením neúspěchů od těch odvážných mezi všechny, i ty konzervativní, kteří toto riziko podstupovat nechtějí, je výhodné právě pro ty, co chtějí zdarma riskovat cizí úspory.

„I kdyby prostředí účetních peněz umožňovalo Vámi namítaný cyklický vývoj“ – to netvrdím já ale rakouská ekonomická škola a má to velmi solidně zdůvodněno. Rozporujte prosím je a ne mou interpretaci, která může být nepřesná. Nejsem vystudovaným ekonomem a v tomto ohledu uznávám jejich převahu v hloubce poznání a času stráveném přemýšlením o daných problémech.

„ekonomika v tomto prostředí cyklů dostane výše“ – nejste konzistentní. Na jednu stranu prosazujete stabilitu i za cenu nízké inflace, která se však může zvrtnout, a najednou je jízda na horské dráze v pořádku. Mírně stoupající přímka je přitom pro lidi lepší než mírně stoupající sinusovka právě kvůli těm propadům, které mohou být hladomorem, umíráním na nedostatek lékařské péče a skákáním z oken, protože trh krachl.

„Zase zde platí něco za něco.“ – chápu a tento obchod mi nepřipadá rozumný, proto bych na něj dobrovolně nepřistoupil. Což mi ve světě fiat peněz není umožněno.

„tím dosáhnete v dlouhém čase lepšího stavu, než v rigidním peněžním prostředí.“ – pro toto nemáte důkaz, je to jen vaše optimistická úvaha. Ve výsledku krize a propady mohou způsobit takové ztráty, že ten rigidní systém by pozvolna dosáhl vícenásobného růstu, než tato oscilace, která ve světlých chvilkách vystřelí nad, ale v součtu bude hluboce pod. Ani já nemám pro tento scénář data, nicméně oba pohledy jsou možné a tak nelze ten druhý ignorovat a tvrdit jen ten svůj. Konec konců, poslechněte si Dominika Stroukala, právě o tomto tam mluví také.

„Nebo bude žít v rigidním "zatuchlém" prostředí, kde vše půjde pomalu,“ – také nepíšu, že pojedeme na vlně heroinu a ve špičkách budeme efektivní a šťastní a pak budou deprese a sebevraždy. Takže si ty přívlastky příště odpusťte. Není to argument, jen citově zabarvené vyjádření vašeho nesouladu s touto cestou. Vaše další závěry jsou – stejně jako optimistické scénáře pro fiat s ignorací možných excesů a rizik pouze predikcí černých scénářů pro peníze uchovávající hodnotu.

Také to může být tak, že peněžní strop povede k lepší stabilitě a zodpovědnosti podnikatelů, realizaci méně rizikových a tím i často úspěchem provozovaných projektů, které v součtu budou výrazně efektivněji alokovat zdroje a tím povedou k vyšší prosperitě. Každý krach je ztrátou z nákladu obětované příležitosti, že se s danými zdroji nedělalo něco jiného, užitečnějšího. Fiat peníze umožňují zkoušet levně spoustu slepých cest a o neúspěch se podělíme ztrátou kupní síly všech držitelů. Když uspěji, zbohatnu já a trochu i společnost. Když krachnu, zchudne společnost (ne jen investor).

V to zatuchlém systému úspěch odmění toho, kdo trh odhadl a trestá toho, kdo v tom utopil SVOJE zdroje. A tyto zdroje pro neuvážené investice mu časem dojdou. Zatím co ve fiat světě má stát možnost na své neuvážené sociální pokusy vytvořit snadno peníze nové a tak udržovat při životě nefunkční a nesamostatné projekty a navíc tím dávat signál, že i další mohou vznikat a chovat se takto paraziticky.

Máme štěstí, že jsme byli tak bohatá společnost, že jsme si tyto spalovače zdrojů bez užitku přesahující konzumaci mohli vydržovat.

„podle mě zde ale bude permanentní krize“ – podle mne ne

„které by měli vnitřní příčinu v neefektivnosti nebo špatné funkci peněžního systému“ – pokud od peněžního systému očekáváte tvoření peněz ze vzduchu, pak chápu, že je ve vašich očích neefektivní.

„ale nezažijete ani období rychlých expanzí,“ – to není nutný scénář, který by byl automaticky pravdivý. Ta expanze může být v přímce i strmější než ona oscilační sinusovka. Data pro to nemáme ani jeden (nebo se s nimi nechlubíte), takže přesahuje minimálně mé možnosti prokázat pravdivost mého a neplatnost vašeho. Což neimplikuje, že můj je nevalidní a váš je OK.

„Navíc v krizích, které budou mít vnější příčinu, nebudete mít prostředky na záchranu ekonomiky,“ – chyba. Takovéto peníze uchovávající hodnotu motivují v ní pro neinvestorské hráče začít budovat úspory. Takže takový systém nemusí peníze tvořit ze vzduchu, ale sáhne do úspor. Promítáte průšvihy dnešního světa do zcela jinak nastavené ekonomiky, kde se nedá totožné chování hráčů na trhu očekávat, protože incentivy budou odlišné a v jiných intenzitách.

Pokud bude navíc taková krize, že nebude jídlo (třeba sucho, neúroda, škůdci atd), tak vám nepomůže ani BTC ani možnost vytvořit lusknutím prstu kvadrilióny dolarů za pár sekund. Takže uvažujme buď lokální krize, které může pomoci zvládnout zahraniční kapitál (uvažujeme-li o státech), nebo krize v čase rozložené. Pád meteoritu a následnou katastrofu nezasanuje žádný peněžní systém.

„Jde zkrátka o volbu mezi svobodným dynamickým prostředím hojnosti,“ – emočně zabarvená na růžovo nalakovaná predikce preferovaného systému
„rigidním prostředím nedostatku, které se bude rozvíjet jen pomalu a jistě“ – emočně zabarvená na černo natřená predikce nepreferovaného systému

Vývoj přitom může jít zcela jinými cestami, fiat může padnout do hyperinflace – pokud se to podaří dolaru, máte tu docela globální krizi a vzhledem k tomu, jak FED tiskne jak o život, má na to docela zaděláno. A pak tu máte krizi způsobenou účetními penězi, které nikdo rozumný nebude chtít. Lokální hyperinflace ukazují, že to není nereálný scénář, když se centrální banka utrhne ze řetězu.

„ale jakmile přijde nějaká "nezaviněná" vnější krize“ – záleží na tom, co to bude. Fiat tuto krizi a její riziko přímo inherentně obsahuje ve svých vlastnostech a sám tyto krize dokáže prokazatelně vyvolat.

„A to jsem to rigidní prostředí popsal ještě velmi optimisticky,“ – nemohu nesouhlasit více. Černý scénář jak boty kominíka.

„do jediné nezastavitelné sestupné produkčně/spotřebitelské spirály až ke dnu“ – k čemuž není jediný důvod, protože nízká deflace mi nedává důvod chcípnout hlady jen proto, že zítra budu mít o rohlík více.

„A to není riziko, to je v podstatě jistota“ – tak v tom případě je v podstatě jistota krizí a hyperinflace u fiatu. Je to jen otázka času. A protože je to jistota, je to systém škodlivý. To jsou mi zkratky – od černého scénáře k černé jistotě. Proto taky tak příkře hodnotím vyhlídky fiatu v tom ohledu.

„Copak si neuvědomujete, že uvedené představuje vyloučení daného člověka z ekonomiky založené na dělbě práce“ – ne, je to motivací se do toho soukolí zapojit způsobem, který ostatní vyhodnotí jako přínos.

„Bohužel moje přirovnání Vašeho vyjádření k větě "když nemají na chleba ať jedí koláče", bylo velmi, velmi trefné.“ – bylo mimo. Vy místo koláčů fyzických jim slibujete elastické koláče ze vzduchu.

„Je třeba pochopit, že když se přestanou vyrábět ty zbytečné lodičky…“ – je třeba pochopit, že ekonomika je propojený systém a pokud se něco nebude realizovat, bude se realizovat něco jiného. Třeba obnova lesa v důsledku omezené těžby a tím lepší zadržování vody v krajině, což může vést k omezení nutnosti řešení následků povodní a získání dalších obrovských zdrojů pro něco, co bude opravdu prospěšné. A že je to prospěšné člověk zjistí na trhu, kde za dané dostává od ostatních zdroje převyšující náklady na výrobu.

„Ano, ten co vyráběl papírové lodičky může zkusit vyrábět něco jiného, ale narazí právě na nedostatek poptávky, takže tím zbytečně jen vyplýtvá zdroje. Nabízet může ale nebude mít komu prodat.“ – a stát v zájmu zachování pracovních míst vydá dluhopis a dá mu dotaci. Daný podnik nemusí vykazovat prospěšnou činnost a i nadále pálí zdroje celé společnosti v bezcenné aktivitě. Nemáme neomezené zdroje. Máme jen neomezené peníze a to je špatně.

„Toto snížení poptávky navíc logicky způsobí, že někdo další začne vyrábět něco, po čem už nyní není poptávka.“ – akorát, že vůbec. V systému fiat peněz je to možné. V systému, kde si peníze nevykouzlíte ze vzduchu a nové peníze založené na slibu nemohou existovat budete muset o potenciálu svého nápadu někoho přesvědčit. Pokud se to podaří a skončí to nezdarem, spálí své zdroje investor. Kupní síla ostatních hráčů na trhu nebude snížena o tuto „slibovou“ emisi fiat systému, kde se o snížení všichni držitelé dané měny (mezi námi hlavně skupiny s nižším příjmem, kteří nemají možnosti na ochranu svých financí investicemi) rovným dílem. V důsledku z chudých vyrábíte chudší a ještě se za to plácáte po zádech (už jsem od vás dostal dost citově zabarvených vyjádření, tak si také jedno úmyslně dovolím).

„A jste ve spirále, o které jsem tu už tolikrát psal a jejíž logiku jste relevantně dosud nezpochybnil.“ – toto je spirála fiat systému, kde si mohu půjčit na sebevětší blbost, která projde, vypsat dotaci a získat prachy od státu. Kritizujete svůj systém, aniž by vám to přišlo divné. Mícháte dohromady incentivy z fiat systému, ale ty v systému vzácností kryté peněžní zásoby nebudou fungovat.

„prostě odporuje elementární logice.“ – naopak, lidé budou něco chtít, kdo přijde na to, co to je, vydělá, rozšíří své podnikání a ostatním umožní se zapojit v systému dodavatelů a výrobců, čímž odsaje kapitál z nefunkčních a krachlých záměrů do něčeho životaschopného.

„A vy ke spuštění takové spirály napíšete, "to je přece dobře, když zkrachují..."“ – přesně – viz výše o odčerpání kapitálu ze ztrátového krachujícího podniku do prosperujícího podnikatelského záměru.

„Proč pak nevěříte dlužníkům, kteří musí hledat cesty jak být prospěšní ostatním a tím získat peníze, aby mohli splatit své dluhy? Proč věříte jen jakémusi sobectví?“ – protože neriskují své zdroje ale zdroje celé společnosti skrze nově emitované peníze. Nevěřím tedy této incentivě, která motivuje spíše k mnohému zkoušení, které ve výsledku zatáhne někdo jiný. Když uspěji, zbohatnu. Když krachnu, zchudnou ostatní. U BTC když krachnete, zchudnete vy – a to je silná motivace to předem řádně spočítat. Čili není to o nedůvěře dlužníkům (ti by byli i v BTC), nevěřím motivacím a incentivám, které v elastickém systému odměňují nezodpovědné chování a trestají opatrnost a zodpovědnost (neberu si půjčku, našetřím si na útratu…).

„Kdybyste měl pravdu, tak chudé rozvojové země, které jsou nejchudší a nejbídnější, by dnes byly totálně na špici ekonomického růstu a byly by ukázkou nejvyššího možného blahobytu...“ – pokud by jim velké firmy skrze elastické systémy peněz neodsávaly jejich produktivitu ven, tak byste to možná i viděl. A že se v rámci možností snaží, je fakt. Protože jinak by zemřeli. Dále je tu otázka technologií, které jsme si na jejich úkor historicky vytvořili. Vezměte si otrokářský systém, vyvážení zlata, diamantů a dalších komodit z těchto kolonií, prosperitu u nás přetavovanou ve vzdělání a jejich využívání jako levné pracovní síly. Je třeba vidět to v souvislostech. Aktuální stav jejich bídy není výsledkem jejich lenosti, do značné míry za to může vyčůranost a chamtivost našich předků, kteří se nebáli sáhnout k násilí a bezpráví. Tento posměšek tedy přecházím jako zcela nerelevantní poznámku a ignoraci historických faktů.

„Teprve když se chudý zadluží za půjčené peníze něco získá, pak je motivovaný něco užitečného dělat,“ – pardon, ale toto je opravdu hodně mimo. Může užitečné dělat a snažit se sehnat investora na rozšíření funkčního modelu. Tento předpoklad není majoritně pravdivý. To, že se to sem tam ve fiatu stane neznamená, že je to mainstream i v případě BTC.

„Dluh je rychlý způsob, jak získat do užívání bohatství a velmi dobrý způsob, jak dlužníka motivovat k ekonomicky užitečnému jednání.“ – souhlas, nevidím v tom ale podmínku nutnosti mít pro to elastické peníze. Naopak, zodpovědnější chování investora očekávám, když riskuje opravdové zdroje a ne měnu, kterou si doslova vycucá z prstu.

„Naopak "prodejci" dluhu, bohatnou také, pokud ten komu ho prodají je úspěšný.“ – a to je ten kámen úrazu. Protože špatný investor, tedy nezodpovědná banka, podporuje kdejakou blbost za nově vzniklé peníze, které nemají žádný proof of work. Nemají žádnou hodnotu než víru společnosti, že za to zas něco koupí. Úspěch je s BTC stejný, neúspěch radikálně jiný. V naší legislativě jsou i cesty, jak vyhlásit krach, abych nemusel splácet vše, půjčit si na bílé koně, převést to bílého koně – a s čistým štítem zkusit štěstí ve fiat ruletě znovu.

„Naproti tomu ve světě komoditních peněz se jen tak z chudoby nevymaníte.“ – historie vám nedává za pravdu.

„je zahájení cesty k bohatství mnohem snazší.“ – souhlasím s výhradami viz výše. Výhodné pro dlužníka, neúspěch odnese celá společnost, nejvíce to dopadne na ty nejchudší.

„Emitentem peněz ale jsou ti dlužníci.“ – ne, emitentem je banka. Bez banky já sám sebe nemohu prohlásit za dlužníka, zvednout si číslo na svém účtu a pak za to nakupovat. Když si zkusím emitovat bankovku či minci, budu stíhán za penězokazectví. Tento doublethink si prosím nechte pro někoho jiného. Bez toho jakéhosi administrátora s licencí vytvářet peníze by si daný dlužník za svůj slib – bez souhlasu protistrany – nekoupil ani slanou vodu.

„A banka (resp. její akcionáři) samozřejmě má ve hře své peníze.“ – myslíte ty elastické? To u mne nejsou peníze ale měna. Dále velké banky stát padnout nenechá, na což tito velcí hráči sázejí a i nadále se chovají čím dál více nezodpovědně, protože jen na takovém chování mohou dlouhodobě v inflačních penězích něco trhnout.

„Žádná díra mezi bankovním světem likvidity a nebankovním světem peněz neexistuje.“ – tak moment, tady to asi opravdu nechápu.
1) Stát vydá dluhopisy. OK?
2) Komerční banky (a v minulosti třeba zmiňované korunové jednotlivci – je koupí za měnu, kterou mají, čili stát si půjčuje od lidí existující peníze), komerční banka za peníze, které vytvoří.
3) Stát získává zdroje od komerčních bank, ty mají papír prokazující nárok na danou částku a úrok
4) Komerční banka prodává dluhopis a získává finance.
Zde je mé zmatení – ty finance jdou kam a k čemu jsou? Kam jde to zhodnocení a komu? Pokud mají jen peníze, které jsou vázané na nákup dalších dluhopisů od bank, k čemu takové peníze jsou a proč mají zájem za takové věci vůbec utrácet?

„Pořád ale platí, že v rámci emise státních dluhopisů nedochází k "vylití" nadbytečné likvidity do ekonomiky.“ – pokud dluh komerční bance zaplatí ČNB místo státu (třeba proto, že stát nevydá nové dluhopisy, aby jimi ucpal starší díry), pak tedy stát přichází o dluh (ČNB to za něj zatáhla), komerční banka má peníze na nákup dluhopisů od jiné banky, a nebo k čemu jim tyto peníze budou? V každém případě, peníze vylité do ekonomiky skrze stát v ekonomice zůstaly, peněžní zásoba se zvětšila, vzácnost měny naředila.

Možná bude mé zmatení vyvěrat i z toho, že zdě používáte pojem likvidity, kterým asi myslíte něco jiného, než já tím samým pojmem primárně chápu.

„Situace, kdy Ústavní soud shledá“ – pak se ale nedá hovořit o právním státu, když má neplatné zákony a nulové sankce. Na druhou stranu, pokud ČNB neučiní, co stát chce, může stát odvolat její činitele a dosadit tam lidi, kteří již v zájmu zachování teplého místečka volání po určitých akcích vyslyší. Dle aktuální legislativy stačí být - pokud se nepletu - zadobře s prezidentem, nebo mít na něj páky, aby danou akci provedl.

„Tohle by mohl být důkaz, že jste na dobré cestě k pochopení současného peněžně-bankovního systému.“ – nedává mi to smysl ve světě elastických peněz. Vycucat z prstu si mohu kolik chci – stačí upravit legislativu. U peněz krytých naopak mít protihodnotu, tedy krytí ideálně 100% mi smysl dává.

„Demokracie není automatické, či defaultní nastavení společnosti a není zadarmo.“ – souhlas, že slušní se tak chovat nebudou, ale ne všichni jsou (jak víme) slušní.

„Budiž Vám ke cti, že principy demokratického právního státu považujete za krásný ideál. Mnozí fanoušci svobody mají demokratický právní stát za nástroj zotročení občanů. Neuvědomují si ale, že odstraněním demokratického právní státu by neotevřeli dveře svobodnému ráji, ale zrůdné totalitě.“ – se stávající populací a jejími hodnotami bych skok do totality i očekával. Na to, aby se mohl začít stát ořezávat musí být primárně poptávka u lidí/voličů. Aby mohl mizet stát jakožto monopol na násilí, ale ne úcta a poptávka po právu.

„Pak se mi nemůže stát, že bude někdo, někoho jiného zvedat, protože zde bude jen jeden jediný subjekt.“ – s tím mohu souhlasit, nicméně pro mne je to spíš argument proti takové unii, která se šněruje jednotnými pravidly, byť nemáme společný jazyk, historii, kulturu a ani podnebí.

„Řecko si nedělalo, co chce, nebylo nezodpovědné.“ – nejsem expert na řeckou ekonomiku a možnosti. Z toho, co jsem slyšel a četl jsem dospěl k tomuto názoru, který může být mylný.

„Pravomoc a právo“ – nejsme ve sporu. Jen já v tom vidím zakletého šotka, ve kterém vidím nemalý problém.

„Tenhle scénář mi ale nedává žádný smysl, proč by tohle stát dělal. Co by tím získal?“ – stát není jednotlivec, který nese kůži na trh. Je to hromada nezodpovědných (ve smyslu nenesoucích za svá rozhodnutí mnohdy odpovědnost) individuí, o jejichž morálním profilu mnohdy i se soudním rozsudkem mohu s úspěchem pochybovat.

„Také zde nechápu, čeho pozitivního by tím měl stát pro sebe dosáhnout?“ – přístupem „po nás potopa“ a „to bude problém nastupující vlády, za jehož nemožnost řešení se po nich super svezeme…“ Stejně nemusíme chápat Stalinovo řádění na Ukrajině či Hitlerovu válku. Měli nějakou vizi na cizí účet a měli ten žaludek ji začít realizovat. Některým to i prošlo.

„Třetí možnost je že stát bude fungovat standardně. Tím však nijak jednání ČNB neovlivní...“ – přiznávám, že fungování státu považuji za standardní a za standard považuji, že nejedná primárně v zájmu občanů.

„Ekonomický systém není o tom, že do něj něco vložíte a ono se Vám něco vrátí. Takto to funguje u investic.“ – kdo, krom filantropů a sponzorů dává něco do systému, aby se to v něm bez návratu rozpustilo?

„Účetní peníze jsou v tomto ohledu neutrální“ – způsob jejich tvorby a užívání bohužel vede ke zpomalení růstu prosperity cyklickými krizemi a krachy.

„Tyto peníze systematicky chodu ekonomiky škodí.“ – tento názor nesdílím, protože mám jiný. Vysvětlil jsem jej zde myslím dostatečně. Toto tedy neberu jako konstatování faktu ale vyjádření vašeho názoru.

„Píšu o tom, že ten nezaměstnaný (který předtím vyráběl ty zbytné produkty) si pak nemá za co nakoupit nejen ty zbytné ale i ty nezbytné produkty.“ – což vede k motivaci dělat pro ostatní něco nezbytného a užitečného, zač mu budou ochotni platit. Nevidím v tom žádné negativum. Tuto aktivitu nemusí hledat jako nabídku práce, ale sám ji vytvořit. Pokud nemá peníze na jídlo, asi by jej měl sám začít produkovat.

„Tohle je s odpuštěním totální blábol, typu "když nemají na chleba, proč nejedí koláče?".“ – tak si to přečtěte znovu a zamyslete se nad tím. Nikde tam o chlebu a koláčích nepíšu. Tvrdím, že když někdo dělá papírové lodičky, nikdo je nekupuje, ale on na to dostává dotaci a dál to dělá, tak spotřebovává zbytečně papír, svou energii a čas a peníze ostatních, které mu takto jsou proti vůli zbytku odkloněny. A je dobře, když takový podnik krachne, papír se začne využívat jinak, případně nevznikne a tím se ušetří dřevo nebo dokonce omezí i jeho těžba a v tomto řetězu spotřeby se může najít lepší a efektivnější využití všeho, co tímto způsobem nebylo promrháno. A opět, zkuste se vyvarovat hodnocení typu „tohle je blábol“. Máte pocit, že to diskuzi někam posouvá? Jen se musím více držet, abych vám neoplácel stejnou mincí a bylo by mi pak zpětně líto, když by mi to někde uteklo.

„Další paradox ve Vašem uvažování.“ – naopak, věřím, že lidé jsou sobečtí a budou hledat cesty jak se mít lépe. V podnikání je to skrze spolupráci a prospěšnost ostatním. Stát tyto incentivy nemá, lépe se máte, když ostatním seberete více. Nevěřím tedy vládě, která nemá dostatečnou a dostatečně pružnou zpětnou vazbu ke svým činům. S hroší kůží jim jsou pak jedno i demonstrace a až dojde na vidle, cepy a vyhazování z oken, už bude pozdě. Věřím v sobecké incentivy volného trhu, ne motivacím lidí v monopolních organizacích tlačených zákonem.

„Na druhé straně jste ochoten věřit lidem v tom, že v krizi rychle vymyslí něco (co dosud nikdo přes velmi úpornou snahu mnoha chytrých lidí za stovky let nevymyslel), co vyřeší problémy, které ta krize přinesla a stihne to prosadit a zavést ještě předtím, než ta krize ekonomiku totálně rozvrátí?“ – hlad a bída jsou silné motivace které nás dostaly do přemíry blahobytu a zbytečných institucí, které si můžeme dovolit živit jen proto, že žijeme na dluh. Až nás dluh dožene, dopadne na nás i chudoba a bída. Snad ne fatálně.

„Mě to přijde jako obrovská nekonzistentnost ve Vašich názorech a postojích.“ – pak jste si je špatně vyložil.

„Na jedné straně neopodstatněná nedůvěra vůči lidem (dlužníkům)“ – špatně, nevěřím těm, co ty peníze emitují. Pokud by měl půjčující skin in. the game, pak je to jeho riziko a krach jde za ním. To ale komerční banky nenabízejí.

„na druhé straně zcela neopodstatněná bezvýhradná důvěra v to, že lidé budou činit zázraky tím, že v časové tísni naleznou řešení problémů“ – opět špatně, věřím, že budou mít silnou motivaci dělat něco užitečného. Lepší je, když taková krize není hromadná ale postupná. Pokud nedokáží vytvářet hodnotnější, než spotřebovávají, pak budou závislí na ostatních. Pokud ostatní nebudou mít nadbytek zdrojů, aby si mohli dovolit ten přepych takové jednotlivce vydržovat, pak to s nimi nedopadne dobře. Když bude málo jídla, napumpováním peněženek nové nevznikne. Pokud bude skutečná krize, nespasí nás ani elastické prachy. Jen z mého pohledu – a jsem toho názoru, který nesdílíte – k tomu průšvihu snáze vede cesta elastických peněz.

„Mě to připomíná přístup zelených klimafanatiků, kteří postupují podobně.“ – také bych nevolil vámi kritizovaný postup a u sebe takové jednání nepozoruji. Nechci nikomu násilím nutit zelenou energii, nechal bych ji na trhu svobodně vznikat a pokud bude (a ona časem bude) levnější, prosadí se sama. Totéž s penězi – konkurence a ať si lidé zvolí, co je pro ne lepší, efektivnější a má kvality, kterých si cení. Otázku, že se vám nelíbí mít dvoje peníze nechávám stranou. Nelíbí se mi taky a pokud by zvítězil jeden či druhý systém, přizpůsobil bych se. Jen by to bylo svobodné rozhodnutí. Nehledě na to, že paralelní ekonomika by normálně fungovala také.

„Že k tomu, aby to fungovalo jako celek, nemáme potřebné technologie?“ – BTC ta technologie je a je funkční. S tím, že ji můžete a nemusíte používat. Za mne ideální a dokonalý stav.

„Tohle je jeden z nápadů, který by nás měl zachránit v krizi? Paralelní ekonomika? No když já začnu chodit k sousedům a vařit jim obědy, a oni mi na oplátku budou chodit uklízet v domě, tak tím krizi vyřešíme jak? No nijak. To je právě ten problém, že funkční recept na vyměnění se z krizové spirály, bez (státní) intervence/záchrany z vnějšku, neexistuje.“ – já nejsem ten, kdo má vymýšlet řešení, to vymyslí ti, kteří se budou chtít mít lépe a mají k tomu silnou motivaci a znalost svého okolí. Krizovou spirálu způsobuje stát a fiat peníze – volat na pomoc zloděje, který má být i policistou mi nepřijde rozumné. Žel bohu pro mnoho lidí je to jediný scénář, protože o jiném odmítají byť jen začít uvažovat.

„To byste pak mohl za úspěch lékařské péče vydávat i úmrtí pacienta.“ – ne, je to amputace nekrotické tkáně, která ohrožuje zbytek. Příměry vám dnes opravdu moc nejdou.

„V této fázi nebyla opuštěna vazba dolaru na zlato.“ – v této fázi spousta jiných států vazbu na zlato opustila a spustila tento průser. Bylo to kvůli válce, válečné ekonomice orientované na zbrojení, ergo státům a jejich možnosti brát lidem proti jejich vůli postupně zdroje i životy.

„Samozřejmě, že úvěrová expanze vedla k přehřátí ekonomiky, která se pak zhroutila do krize.“ – a ty úvěry byly kryté? Tak vidíte. Když chcete ostatní okrást skrze nekryté úvěry a nové peníze vydáváte za stejně hodnotné jako ty odpracované, nakonec tato lež vyjde najevo a systém se zhroutí. Příčinou nebyla vazby na zlato, ale její opuštění podobě nekrytých úvěrů. Protože pokud by byly kryté, měly by banky dost zlata na to papírky za kov vyměnit a výsledek by byl plné banky papíru a žádná papír mezi lidmi. Trh by zjistil, že ty papíry mají stále cenu zlata a krize by nebyla.

„Skutečnost, že k oživení došlo až po zrušení směnitelnosti dolaru za zlato, svědčí o tom, kde byla příčina celého problému.“ – tato skutečnost ukazuje hlavně to, že k opuštění došlo už před tím, jen to nebylo oficiální. Zaměňujete následek a příčinu. Přiznat stav věci bylo v okamžiku, když už všichni viděli rozměry průšvihu, jediná možnost.

„Likvidita je nešťastný pojem, který má více ekonomických významů.“ – beru na vědomí, díky

„Nespočetně krát jsem Vám popsal jak vzniká deflační spirála a jak s každou otáčkou pouze sílí, a to bez ohledu, zda ceny klesají, tedy bez ohledu na to, zda tuto spirálu doprovází deflace a jak velká ta deflace je.“ – na tomto se zkrátka neshodneme. Já vám zas ukázal mnohokrát rizika státní fiat měny, navázání na legislativu (která se může měnit a mění), rizika hyperinflace (ne hypotetická, ale reálná a stále aktuální = někde probíhající), života na dluh a rozežírání úspor zodpovědných lidí skrze další emise. A stále máte dost vůle takový systém obhajovat. U mne je to symetrické. Beru vaše varování v úvahu, ale nemám z něj strach, stejně jako vy nemáte obavu z inflace kolem 2-3 %.

„Mírná deflace může indikovat teprve pomalu začínající sestupnou produkčně/spotřební spirálu, která je zatím brzděna jen mírnou deflací.“ – Mírná inflace může indikovat teprve pomalu začínající sestupnou produkčně/spotřební spirálu, která je zatím brzděna jen mírnou inflací.

„Investor/věřitel, který má celé portfolio jiných podílů ve firmách, bude spíše méně úspěšný“ – nemám tolik peněz a tedy tak silnou motivaci hledat systém, který by mi umožňoval mé neexistující peníze na investice zhodnocovat. Když to někdo mít bude, jistě najde a zkusí možnosti, které mu budou vyhovovat. Tento dobrý způsob ostatní zkopírují.

„Stačí začít omezovat spotřebu s vidinou smysluplných úspor v penězích, které se jeví jako dobrý uchovatel hodnoty.“ – takže když lidé pomalu přestanou používat fiat peníze a budou šetřit v nemovitostech, trvanlivém zboží a přestanou si brát úvěry, stane se co? Místo peněz začnou uchovávat hodnotu v něčem jiném. Jaký je další scénář?

„A nenajíte se ani jídla, které nebude nikdo produkovat a nabízet za peníze na trhu.“ – najím se jídla, které bude nabízeno za něco jiného, než bezcenné nebo nedostatkové peníze. Myslím, že tady je větší a reálnější strašák hyperinflace.

„přestáváte používat ekonomiku/peníze“ – peníze nejsou ekonomika. Peníze jsou prostředek směny a jako takové mají mít nějaké vlastnosti. Pro vás je to i elasticita, pro mne ne.

„Problém ale bude tímto způsobem si zajistit alespoň fyzické přežití“ – což vede k potřebě spolupráce a specializace. Opravdu nevidím žádný problém v tom, z čeho vy máte obavy. Pokud jsou elastické peníze o tolik lepší v jiných aspektech, než je uchování hodnoty, tak se peníze, které nemají elasticitu na trhu neprosadí. Deflace nenastane a svět bude stále čelit jen hrozbě hyperinflace a ne deflace. A pokud by lidé změnili své preference ve většinovém měřítku, elasticita vám stejně nepomůže, protože vaše úvěry nikdo nebude chtít, protože ty peníze nikdo nebude chtít akceptovat.

„Mezi bankovní likviditou, která existuje pouze uvnitř bankovního systému a peněžní zásobou, kterou mají k dispozici nebankovní subjekty je neproniknutelná zeď. Banky za ni nemohou koupit nic kromě státních dluhopisů.“ – stát ale takto získané prostředky do ekonomiky vypustí. Čili v té „zdi“ existuje docela slušná „oficiální brána“. Prodám za nově vytvořené peníze státní dluhopisy, za které mohu nakoupit jen státní dluhopisy nové – což udělám, protože jinak mi jsou tyto peníze k ničemu. A stát tím do ekonomiky ty peníze zas vypustí. Následně dožene ČNB k nutnosti zasáhnout, vykoupí se aktuální státní dluhopisy za nově vzniklé peníze, banka má nadbytečné peníze, které nemůže k ničemu použít a nakoupí za ně nové státní dluhopisy. Já tam tu pumpu vidím dost křišťálově. Kde se pletu?

„Ke stabilizaci tak dochází aniž by došlo v této souvislosti k "vylití" nějakých nových peněz do ekonomiky.“ – hádám, že stát nevydává státní dluhopisy, aby pak tyto peníze nepoužil k financování svých aktivit. Čímž je do ekonomiky vypouští. Na výkup pomocí ČNB se používají peníze nové, čili toto zředění není ani nijak zahušťováno.

„Prakticky ale o nic nejde.“ – tuto argumentaci bych rád slyšel u soudu. Obzvláště v reakci na zákon, který bude v souladu s výkladem vymáhán.

„I tato skutečnost svědčí o tom, že zákonodárci zase přijali legislativní zmetek.“ – souhlas, nemají potřebné páky k tomu, aby mohli dané povinnosti naplňovat a zodpovědně za to ručit.

„Tohle je bohužel nepřesná zkratka, která se nabízí na první pohled.“ – neříkám, že je to automatický postup, ale jednání nezodpovědné vlády v tom vidím jako reálný scénář. Kterému nikdo krom vlády a legislativy (kterou ta vláda vytváří) nemůže zabránit.

„Z výše uvedeného by mělo být jasné, že daný systém "garancí" ze strany centrální banky je nastaven docela dobře.“ – o kus jinde jste psal o nevýhodě BTC, že vyžaduje důvěru. Tady státu jednoduše nevěřím já. Čili nemám důvěru v to, že tento systém nebude stát zneužívat a že se tak již neděje.

„Neptejte se mě na smysl takto zkonstruovaného systému bankovních rezerv. Podle mě je to pouhý bezúčelný anachronismus z dob, kdy banky držely skutečné rezervy v podobě zlata. Mnoho vyspělých zemí má sazbu PMR 0%.“ – také jsem přestal chápat, k čemu je to tedy dobré… vidím, že nejsem sám.

„I zákonodárná moc má své limity dané principy demokratického právního státu.“ – tento krásný ideál nemá bohužel s praxí potřebné neotřesitelné průniky. Historie ukazuje, že zákonodárce může celý právní stát i demokracii poslat do kopru.

Najprve díky za upřesnění.

„Nebýt tohoto selhání, tedy kdyby ECB zasáhla včas na trhu s řeckými státními dluhopisy, nikdy by nemusela zachraňovat Itálii a Španělsko a o žádné "dluhové krizi" v EU bychom nikdy neslyšeli...“ – tady spíš vnímám problém v tom, že problematická je řecká ekonomika a propojení na jednotná eura pak znamená, že lokální problémy, které nemáte mandát řešit, musíte sanovat globálně ()protože ještě stále je řecké euro stejně hodnotné jako německé. Vy výsledku se jedná o problém černého pasažéra na tragédii obecní pastviny. Používáme tu samou měnu, a pokud nechcete padnout se mnou, musíte mne zvednout. A já si mohu dělat skoro co chci, protože moje průšvihy dopadnou i na vaši hlavu.

„Je to pravomoc. Na trhu ale může nastat situace, kdy bude muset této pravomoci využít, aby splnila úkol, který jí ukládá zákon a kvůli čemu byla zřízena, tedy v situaci, kdy takový zásah bude nezbytný k udržení nebo navrácení cenové stability.“ – v důsledku stát může z pravomoci vhodně zvolenou politikou udělat povinnost a z tohoto kroku, ke kterému ČNB dotlačí, těžit.

1) kryté a nekryté peníze. U BTC nový zdroj nad maximální množství nebude. Nepružnost mi přijde jako menší nevýhoda než negativa daná přespříliš využívanou elasticitou.

2) Záleží na výpadku zdroje potravin. Doufám, že to nebude až tak hrozné, aby měli důvod vybírat si mezi zemřít hlady a nebo zkusit cokoliv.

3) Chápu. Jen mi přijde, že stále zaměňujete příčinu a následek.

4) Ano, Čína těžbu omezila. Těžaři se přesunuli jinam. O situaci na trhu energií Kazachstánu a Gruzie bohužel informace nemám, uvítám hodnověrný odkaz, pokud jím disponujete.

Díky za tip. Dominika poslouchám, neslyšel jsem ale zdaleka všechny díly. Tento si rád pustím.

„Není lepší tohle neriskovat?“ – neriskovat, že se ztratí něco, co nemá přežít, protože to žere více než dává? Má odpověď je, že by se nemělo riskovat přežívání takové služby či produktu.

„nebo se někomu tato produkce jeví jako zbytná.“ – zbytná se jeví konzumentům, protože za ni nechtějí platit tržní cenu a proto krachla. Problém v tom nevidím. Dané ušetřené zdroje lze použít na výrobu něčeho, co žádané je.

„A jak jste přišel na to, že skončí jen zbytná výroba“ – tak nějak logikou. To, co člověk potřebuje, nebo dostatečně chce, si koupí.

„ti nebudou mít peníze na to, aby si kupovali ty NEzbytné produkty“ – pokud plánují viset bez práce na dlažbě, pak ano. Pokud se budou pokoušet najít uplatnění, tak si vydělají jinde, kde se vyrábí žádané zboží, které lidé kupují.

„Tohle by snad mohl nějak administrativně zajistit stát zrušením trhu, ale samotný trh si s tím neporadí.“ – ten, kdo si s tím neporadí, je stát. Trh jsou lidé a ti si cestu najdou, protože jim jde o jejich. V těchto obavách z mého pohledu zůstanete osamocen.

„pak zřejmě pro tyto lidi není práce“ – pak mohou začít nabízet služby sami, třeba sami mezi sebou a vytvořit tak paralelní ekonomiku, pokud ta primární začne selhávat. Stále nevidím problém, protože ty peníze mohou a nemusí využívat.

„Vaše představa, že se v této situaci vytvoří místa pro ty nezaměstnané je totálně mimo mísu.“ – ten dojem nemám a ta myšlenka jde vyjádřit i slušněji.

„nikdy bychom nezažili Velkou krizi v 30. letech.“ – Ekonomika USA nebyla příliš zasažena válkou a byla na vzestupu, čímž výrazně zvýšila svůj náskok před ostatním světem. Díky přehnanému optimismu, odstranění zlatého standardu a dalších vlivů se staly moderní investice na burze financované úvěrem. To vedlo k nadhodnocení firem, které způsobilo růst akcií nad jejich reálnou hodnotu. Dalším problémem byla výrazně protekcionistická politika, která bránila splácet evropské úvěry, což vedlo k hromadění mezinárodních platebních prostředků (zlato) v USA. Takový stav vedl k tomu, že se americká ekonomická situace odrážela ve všech ostatních ekonomikách. – na wikipedii to vypadá, že váš lék byl spíš příčinou nemoci. https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A1_hospod%C3%A1%C5%99sk%C3%A1_krize

Enormní válečné výdaje během první světové války vedly válčící strany k opuštění zlata a inflaci,[4] protože inflace je svého druhu zdanění, na rozdíl od skutečných daní však jej není třeba veřejně vyhlašovat a lze jej provádět i bez vědomého souhlasu veřejnosti.[5] Všechny významné měny se tak znehodnocovaly, dolar o něco méně, neboť Spojené státy vstoupily do války později.[4] Po skončení první světové války se už ani jedna ze stran k původnímu standardu nevrátila, v meziválečném období byl podniknut experiment s takzvaným standardem zlatého slitku. Meziválečné období bylo charakterizováno měnových chaosem, který přinášel inflaci, regulace, cla, kvóty a problémy mezinárodního obchodu.[4] Ministr zahraničních věcí Spojených států amerických Cordell Hull dokonce spatřoval v hospodářských konfliktech po opuštění zlatého standardu příčinu druhé světové války.[6] – https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlat%C3%BD_standard

„Ekonomiku lze přehřát dodáním nadbytečných peněz, nikoliv nadbytečné likvidity“ – Chápu likviditu jako schopnost různých aktiv přeměnit se rychle a bez větších ztrát v peníze. Což jde v případě, že peníze jsou, jsou volné a k dispozici ke směně. Jen mám obavu, co se pak stane s kupní silou takového množství peněz. Pokud ten pojem užívám pro vás nevhodně, pak jej chápejte tak, že mi vadí dodání nekrytého objemu peněz.

„V prostředí deflačních peněz naproti tomu zažijete jen trvalý a neodvratný sestup do úpadku a chudoby.“ Toto vnímám jako váš ničím nepodložený názor. Bez ohledu, že jste stále neupřesnil, co je pro vás ta nezdravá míra deflace.

„Splácení úvěrů podílem na firmě nic neřeší.“ – proč? Investor dostane podíl na zisku. Tic to neřeší ve vašem vesmíru, nemluvte za celý trh. Lidé umí najít cesty, které ani jednoho z nás nenapadnou, protože nemáme motivaci to řešit a hledat ta řešení.

„Jaký tlak na kvalitu?“ – peněz se nenajím. O jak velké deflaci se bavíme, že ji tak vytrvale kritizujete?

„jeden peněžní systém pro jedno území státu“ – v čem je jeden planetární systém, který lidé chtějí používat, protože mu věří, horší?

„Vy ale na to odpovídáte ideologickou individualistickou floskulí, že by měl mít každý možnost vytvořit si vlastní měnu, která bude právě jemu vyhovovat, aniž byste byť jen naznačil v čem by to mohlo být lepší, než jeden jediný peněžní systém pro všechny členy daného kolektivu.“ – já si myslím, že byste na 99,999999999% se svým pokusem neuspěl. A zbytečně byste se spálil. Nicméně šance, že byste přišel s něčím lepším, existuje. Nechci vám tuto možnost ubírat jen proto, že osobně bych na to nevsadil ani grešli. Takže žádná floskule, jen určitá pokora a naznačení, že se mohu mýlit a pokud tomu tak bude, začnu to lepší sám dobrovolně používat.

„Peníze jsou prostě kolektivní nástroj, který má všem členům kolektivu usnadnit směny, a proto by v rozsahu jednoho kolektivu měly být jen jedny peníze.“ – BTC mají potenciál toto pokrýt na úrovni celé planety.

„Stejně jako je dobré, když při kolektivní hře platí jen jedna sada pravidel, podle nichž se ta hra hraje.“ – souhlasím, a i tak si myslím, že je dobré pravidla diskutovat, mít možnost měnit a nebo přijít s jinou hrou, která je ve výsledku lepší a všechny zúčastněné baví více (a proto starou zahodí a akceptují novou).

„V případě, že jedna hra pro 10 mil. hráčů bude mít 1000 různých sad pravidel, tak nastane jen chaos a tato hra ztratí smysl.“ – popsal jste stát a jeho džungli zákonů, ke které jste byl ještě ve vyčíslení milosrdný. Velmi milosrdný.

„Co Vám brání pochopit tak jednoduchou věc? Váš přepjatý individualismus a odmítání jakýchkoliv náznaků kolektivismu?“ – co vám brání pochopit, že se nebráním dobrovolné účasti na libovolném kolektivismu, který mi bude dávat smysl a vyhrazuji si možnost se jej neúčastnit, pokud mi nebude dávat smysl?