Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Zvlášť doteď sedět U Sudu se sklenicí džusu (protože víc než tři piva po osmi letech v Izraeli fakt nedám) s Martinem, Lubošem a Karolínou, kdy to dva na ni chrlili cosi německy a já ji to simultánně překládal.

Nejotevřenější jsem chtěl napsat.

Ale to je jen statistika. Konkrétně o Vaší situaci to vypovídá houby. O tom víte nejvíc Vy a Vaše dcera. Jestli něco opravdu pomáhá, je to co nejvěrnější vzájemná dobrovolná komunikace.

Každé dítě je jiné a dokonce každá škola je jiná. Oni se často i učitelé a ředitele na klasických školách hodně snaží, čímž rozhodně nechci ospravedlňovat povinnou školní docházku. Rozhodně doporučuju tuhle knihu:
https://www.peoplecomm.cz/kniha-summerhill

Zaregistroval jsem se a pokusím se dorazit, být je to o šábesu.

No souvisí, protože kvůli pádu volitelnosti nevím, jaká malá strana se do parlamentu dostane a jaká ne, a tato situace vytváří kartel agentur a těžko změnitelný monopol stávajících stran. A ten kartel i ten monopol by byl mnohem slabší, kdyby byla skutečná snaha zastupovat obyvatelstvo, která ovšem není, mnohem spíš zákony vyjadřují jakousi touhu po setrvačnosti.
Změnit to určitě jde a určitě se to změní, nicméně systém je nastavený tak, že tě změně aktivně brání.
Určitě to samo o sobě nestačí jako kritika státu, ale také to není jen kritika Babiše, který tenhle systém rozhodně sám nevymyslel, vše, o čem jsem psal tu bylo už před Babišem a je to součást ve státě zcela běžné státní monopolizace a násilné bránění vstupu do odvětví.

Nemyslel jsem statistiku, ale chování agentur. Nejsem jasnovidec, vycházím z toho, co jste tu napsal.
A samozřejmě, že by to šlo navrhnout spravedlivěji. Například snížit práh volitelnosti, povolit dohody mezi stranami, aby bylo jasné, kam se hlas dostane, přidělovat mandáty poměrně k hlasům voličů.
Snahou ovšem není spravedlnost, ale především "klid na práci". Problémem je převládající naučená nesvoboda.

To je opravdu těžké vysvětlovat někomu, kdo to nezná. Běžně je na trhu pár agentur zaštítěných nějakými sociology, kteří leccos umí, hlavně v tom umí chodit, není lehké do tohoto kartelu vstoupit. Já nepsal, že by to byl přímo podvod. Jde o formulace otázek, kterými jistě můžete ovlivnit odpovědi. A ať uděláte cokoli, máte tam směrodatnou odchylku kolem čtyř procent, čili je tam jakési místo se někam přiklonit. A to, že průzkumy nekopírují výsledky voleb je prostě fakt. To by se ale zřejmě dělo i bez příklonu tam či onam.

No to existují. Jejich výpovědní hodnota je horší než u předpovědi počasí. Na předpověď počasí totiž nikdo netlačí, aby vyšla tak nebo onak. Nikdo také nebude nadávat větru a mrakům, že se nějak chovají a i kdyby, bude to mít pramalý vliv. Zatímco voliče jde slovem ovlivnit na poslední chvíli. A průzkumy také jde ovlivnit, i když asi ne jen slovem, nejspíš budete potřebovat peníze.

Ne. Ale rád bych třeba věděl, jestli strana, kterou volím, překročí práh volitelnosti. A to třeba nevím. A pokud ho nepřekročí, není vůbec jasné, ke komu docestuje můj hlas.

Vás taky někdo šikanoval?

1) V demokracii, abych opravdu dokázal dobře rozhodovat, potřebuju vědět, jak rozhodnou ostatní. To mi ovšem neřeknou. Volba je tajná. Musí být, aby se předešlo násilí. Ne nadarmo se té situaci říká vězňovo dilema.

2) To, že nikde na světě dneska není ankap je prostě dáno primárním nedostatkem svobody. Ta lidem chybí sama o sobě, protože naprostá většina z nich byla nějak traumatizována (například školou). Jinak by nikomu nebránilo to prostě vyzkoušet, a tím třeba ukázat, že to nefunguje. A nebo funguje. A pak by dostal Nobelovu cenu za ekonomii. Nebo by si založil cenu svou vlastní. Ovšem nesvobodní lidé volí nesvobodné politiky. Kdo ví, jak svobodný by byl třeba Havel, kdyby mohl vyrůstat ve svobodné společnosti?

Jste si jen vybral, co se Vám zrovna líbí? Myslím, že by Urza dost koukal, kdyby mu někdo z přednášky udělal strip bar.

Jeden mu známej, bejvalej nácek, by se chtěl vyhajlovat na Urzově přednášce. Může?
V podstatě toho mám na srdci víc:
Můžu zaplatit prostitutku, aby se na Urzově přednášce svlíkla a zatancovala na stole?
V návštěvním řádu to zakázáno není.
Můžu si na Urzově přednášce vyzkoušet svojí novou rušičku mikrofonů?
Můžu si tam přinést svoje hady?
Živé myši?
Mrtvé šváby?
Je asi milion věcí, které mi Urza nezakázal, některé ale jsou tak drsné, že by posluchačstvo možná potom potřebovalo hospitalizaci v NÚDZ.
Vždycky v tý Centrále posluchačstvo sedí téměř jak v pruské kadetce.
Co kdybychom to trochu oživili?

Stát je většinu času prostě nějaká dannost. Zjevně se občas nějak mění, je silnější nebo slabší, blbější nebo chytřejší, ale přiznejme si, většinou s ním nic moc dělat nemůžeme. V podstatě holka může v mezích možností dělat něco svého a nemusí ji stát vůbec zajímat. A hodnoty můžem sdílet tak jako tak, zase nezávisle na státu. Nemusí se vůbec nijak profilovat. Ani jako anarchistka. Ani jako minarchistka. Ani jako objektivistka. Můžou ji prostě zajímat jiné věci.
Krom toho: Je opravdu tak špatné být školní inspektor a schvalovat školy, které by jinak dost možná neprošly? Jasně, že by byla lepší svoboda, ale tu svobodu, co nemáme, prostě nemáme.
A vděčnost za to, co je, není špatná vlastnost.

No to asi ano, ale bude to stav mnohem obecněji definovaný, než je stav státní.

1) Ani jedno ani druhé. Prostě tam platí jiná pravidla bez snahy se separovat. Ale pobavilo.
2) Ano, bezpečnostní složky a vážní zájemci o tom vědí, ale nikomu to nestojí za námahu.
3) Ano. Když lidé přestanou věřit penězům, říká se tomu inflace. Inflace postihuje typicky nekryté státní peníze. Když se státu zhroutí měna, je to opravdu jeho částečný zánik. Může pak prodávat své ostrovy nebo jiný majetek.

Starý na FFUK přednáší podobně.

GLUME?

Ona i ta mezifáze může být dost měkká. A dalo by se říci, že v ní už jsme. Když za mnou přijde policajt, že vyšetřuje vraždu, nejspíš mu budu ochoten pomoci. Pokud ale stejný policajt bude chtít vědět, kdo přinesl někam trávu, mnoho lidí najednou ztratí paměť.

Pokud by to opravdu napsal takhle, musel by být blb. Říkat si takhle blbě o konfrontaci! Tak se právě vyvolává občanská válka. Stát právě neříká všechno takhle explicitně. Jeho jazyk a chování je implicitní. Kouzlo je v tom, co není vyřčeno a co se děje mimo pozornost.
Čili, pokud by to napsal opravdu takhle, není státem, nebo má přinejmenším nakročeno k tomu, aby státem přestal být.
Peníze si přece stát stáhne z bankovních účtů bez jakékoliv fyzické konfrontace.

A jinak (opět Szasziáne), Shylock narozdíl od takového Reinharda Heydricha, je románová postava. Reinhard Tristan Eugen Heydrich se narozdíl od divadelní postavy opravdu živil tím, že vraždil lidi.

Ano. Nicméně v některých společnostech právě bylo kodifikováno otroctví (někde možná ještě je), aby bylo jasné, jak daleko je zajít, a co už se dělat nemá. A někteří zaměstnanci nebo vězni na tom někdy byli vlastně hůř než někteří otroci. Tím, že nebyli otroky, zaměstnavateli nezáleželo na jejich stavu. A na takového zaměstnavatele, který třeba přetěžuje nákladní auta, si musíme dávat pozor dodnes. To, že někdo není stát, ještě neznamená, že není zlý nebo pitomý.

No právě, kdyby lidi připadali do otroctví, nemá smysl ho definovat jako stav, který znamená brzkou smrt. V tu chvíli totiž dlužník udělá téměř cokoli jen aby se zachránil. A to nikdo nechce, protože to je nebezpečné a drahé. Nechcete, aby běžným chováním dlužníků bylo, že utečou do mateřské školky, rozbijou tam skleničky a budou hrozit, že podřežou děti.
Čili i čistě prakticky opravdu nedává smysl, aby to bylo definováno tímto způsobem. To, co tu Urza uvádí, je daleko spíš nějaký absurdní protipříklad.

No přesně. Máme poměrně reálné otroctví, jmenuje se školní docházka. A Urza tady teď řeší, jestli by v ankapu nemohlo být nějaké ještě horší. A pomocí formální logiky. Ehm, jsem jediný, komu přijde, že takhle jde dokázat jen diagnózu autora?

Základní problém tohoto článku je především v předpokladu, že všude lze použít logiku. To zjevně neplatí, protože existují logické paradoxy (například paradox vojenského holiče).
Až na zcela mezní situace, kdy člověku jde o život nebo o život nebo blízkých nebo třeba trpí neřešitelnou depresí, je téměř vyloučeno, aby se někdo nechal prodat do takhle definovaného otroctví. A i kdyby to udělal, bude to velmi nepraktické, protože odsouzenec k smrti udělá téměř cokoli, aby smrti unikl.
Takže se bavíme o úplně mezní situaci, která spadá do oblasti naprosté patologie.

Tak mi teda řekněte, kdo se kdy nechal prodat do otroctví s tím, že jeho majitel má právo ho kdykoliv zabít?
Pochopitelně, že tam, kde o svém prodeji mohl ten prodávaný aspoň trochu rozhodovat, existovala aspoň nějaká ochrana života otroka. Starozákonní otrok byl propuštěn, pokud mu jeho pán třeba i jen vyrazil zub.

A ano, ve starověkém Římě jste mohl zabít člověka i proto, že vám nemohl včas splatit dluh. Nicméně to fakt žádný ankap nebyl.

Urzo, jako já mám logiku rád. Ale přece víme, že má nějaké meze podle Turinga a Russella. Když se někdo prodává do otroctví, nepočítá s tím, že ho jeho pán zabije. Takže mně opravdu nepřijde smysluplné, aby otroctví šlo až tak daleko, že bude někdo nuceně rozprodán na orgány. Pokud už by měl existovat takový institut, tak rozhodně zvlášť, nezávisle na otroctví.