Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

:-) Je symptomatické, jak tito laskaví a duchaplní lidé ovládají češtinu, psaní na počítači a gramatiku všeobecně. Též bohatý slovník stojí za pozornost. Obvykle si rovněž nechávají zapnutý Caps Lock, aby to sdělení bylo hlasitější. :-)

Což ovšem muselo narazit.

Stačí si přečíst tzv. Bílou knihu vzdělávání. Svého času byla ke stažení na webu MŠMT, dnes již odkaz nefunguje. (Mám ji dostupnou někde v sekci Libri — je to výživné čtení.)
To je tak surový internacionálně-socialistický blábol, až oči přecházejí.
Ale ono to v podstatě má logiku: skutečně vzdělaní jedinci by se museli takovémuto státu postavit na odpor a to je to poslední, o co by stát stál. Potřebuje bázlivé, polovzdělané stádo opakovačů frází.
A aby jim to nebylo líto a statistiky vypadaly dobře, rozdává průkazy vzdělanosti na základě nižších a nižších kritérií.
Dobře odpověděl pan Zelený, co by v takovéto situaci udělal Baťa: „založil by si své vlastní školy práce“. A v tom je jádro. Tyto dnešní školy nejsou školami práce (a nemluvíme primárně o manuální práci). Tyto školy připravují studenty na ne-práci. Na to, jak snadno a bez výkonů přijít k slušnému živobytí na úkor jiných.

Zrovna včera jsem četl něčí vzpomínku na vyšetřovnu StB: „…myslet si, kurva, můžeš, co chceš. Ale nebudeš to říkat nahlas, nebo ti tu držku rozsekám.“

Kladl jsem si jen otázku, jestli v historii nepředcházela nějakému uplatnění kolektivní viny nějaká nekritická skupinová adorace. (Řekněme příčiny Fr. revoluce, či jiný příklad. Spíš jsem čekal na nějaké odpovědi.)

Já to nepsal s myšlenkou na slunčata. Naprosto obecná úvaha.

Vidíte. Pozitivní diskriminace mě vlastně vůbec nenapadla, ale na ni by to šlo také vztáhnout jako na realizační nástroj.
Původně jsem měl na mysli nekritický kolektivistický postoj k jakékoliv skupině. Úvahou jsem šel od popření individuálních vad a zobecnění skupiny jako bezchybné. (A po cíleném vychýlení do jednoho extrému následné vyrovnání se s ním negativem.)
Oml. za ta nadbytečná en v původním příspěvku. Zapomněl jsem si to po sobě přečíst.

A nemá to příčinnou souvislost takovou, že tam, kde je z nějakého předsudku aplikována kolektivní nevinna, dříve nebo později dojde k aplikaci kolektivní viny?

Ministr (bůhsuď čeho) Dienstbier už se vyjádřil, že zbrojní průkazy je nutné vydávat jen ojediněle a ve zvláštních a odůvodněných případech.

S tou „hromovou holí“ jste mě dostal. Poplival jsem si na obrazovku a vybavil si Pátka v Plevově transkripci. Inu čeština je krásná.
K věci: Ano, jsou pevně přesvědčeni, že mají společnost už zmáknutou tak, že zákony jsou pro všechny plně závazné a co je v zákoně je rovno realitě. Uniká jim, že těch zákonů už je tolik…
…Vlastně možná neuniká. Možná je to úmysl vytvořit tolik nesrozumitelných a veřejně neznámých zákonů, že vlastně každý je vinen a stačí ukázat prstem na kohokoliv, kdo je nepohodlný, a důvody už se vždy najdou.

Oblíbená salámová technika. Anebo vaření žáby. Jak chcete.

To se mi jeví stejně utopické, jako že se podnikatelé kartelizují a nebudou odvádět daně. (To by byl rychlý proces. Někdy se mi o tom zdají sny.) ;-)

To není jen tak sranda! Znamená to nechat si vydat novou občanku a jiné doklady, kde se bydliště uvádí. U občanky je to nejméně měsíc usilovné státní administrativní práce. Plus náklady časové i finanční. A než dostanu novou občanku, ejhle!, už si žádám o novou. Nesmysl je to, nesmysl.

Anebo jsou ptáci stěhovaví… ;-)
Tady pořád melou o mobilitě pracovní síly a opět jí zasazují zdrcující úder.

Už jen to „místo trvalého pobytu“ mě neskonale hněte. Co je komu, sakra, do toho???

Jsem líný to dohledávat, ale v nějakém předpisu ± pár let zpět stálo, že občan není povinen se zdržovat v místě trvalého pobytu.
Jde jim o to, že stát obesílá lidi obálkami s různobarevnými pruhy, a ačkoliv si uzákonili naprosto nemravnou „fikci doručení“, přesto se jim nedaří ty lidi dostihovat a sekýrovat a trestat. Pak uzákonili povinnost zřízení fiktivního trvalého pobytu na příslušném městském úřadě (opět jen za účelem doručování písemností) a opět se nedaří.
Tak to vypadá, že si nakonec prosadí, že člověk bude sedět doma na trvalé adrese a když bude chtít jít ven, podá si kolkovanou žádost a stát do 90 dnů rozhodne.
Socialisti to jsou. Všichni.

Opoziční politici? Jak já to vnímám, tak tady není žádná (relevantní) politická opozice. Celé spektrum se dělí pouze na ty, kteří jsou momentálně u moci a na ty, co u ní zrovna teď nejsou. Jinak se od sebe liší jen nepodstatnými detaily. Samozřejmě, kdyby se prohodili, situace bude v zásadě stejná v opačném gardu.
Mimochodem: etatisté (lhostejno kteří) si školství vzít nedají, protože dobře znají jeho moc.

Spíše jsem to myslel pozitivisticky. Nicméně vždy se najdou lidé (a to jak v křesťanském rámci, tak ateistickém, tak etatistickém), kteří si to (právě jak naznačujete) vyloží negativisticky.

Domnívám se, že se jedná jen o určité formální rámcování.
Soudím, že se jedná spíše o určité rysy kulturního okruhu, který je v rámci západní civilizace nepochybně tvořen židovsko-křesťanským chápáním morálky a ani není podstatné, zda se verbálně opírá o vědecký ateismus komunistického ražení, výklady církví různých ritů, nebo o vypjatý státismus, což lze pokládat docela dobře také za určité náboženství.
Ostatně bych ani neřekl, že tato společnost je většinově ateistická. Mám pocit, že většina lidí i zde něčemu věří a ten vnější odpor není ani tak k víře, jako spíše k církvím a církevním tatíkům. Možná, že libertariánský světonázor názor je vlastně také namířen hlavně proti (pseudo)autoritám, které prostřednictvím zákonů kážou vodu a samy pijí víno.
Výhodou náboženského konceptu bylo definování poměrně stručného kodexu, který shrnoval body, na kterých se společnost drtivou většinou shodovala. A byl srozumitelný i pro Pepka Vyskoče. Na rozdíl od státismu, kde de facto menšina vyhledává potenciální výskyty sváru a předem (a vlastně už před jejich vznikem) je zevrubně popisuje a reguluje dle představ koncipientů. A v důsledku je jeho produktem nesrozumitelné roští zákonů, kterým nerozumí ani jejich tvůrci, ani jejich vykladači.
Měl-li bych to nějak shrnout, patrně bych řekl, že naše morálka by se dala formulovat takto: „co nechceš sám, nedělej druhým“. A to je docela dobrá víra. Ale k tomu nepotřebujeme ani příliš státních norem a donucovacích prostředků, ani církví a jejich psychického vydírání.

Znám texty Cover72. A myslím, že ten rozhovor je signifikantní.

Už někdy dříve jsem konstatoval, že lidé (velmi často s poškozeným egem) inklinují k militantním, agresivním a hierarchicky členěným strukturám. Obvykle v tomto pořadí: armáda, pokud nevyhoví kritériím, pak policie, pokud nevyhoví, tak městápo a pokud ani tam, pak poslední štací je bachař — bengo pravé. Otázkou je, kde by v té škále ležela politická moc.

:-) IMHO mi též do slovníku nezapadlo. (Lepší už je jenom IHMO — I have many onion; i když asi by mělo být správně „a lot of…“, ne?)

(Mně se líbí ten novotvar „mnedle“. To je původní tvar zkráceného medle?)
No, je fakt, že stát, jako sběratel kuriozit, je relativně neškodný, ale zároveň bezúčelný.

A) Mně se jeví situace tak, že stát do toho nemá co mluvit. Protože ten předmět nevlastnil a nevlastní, nemůže o něm rozhodovat.
B) Pokud by jej stát nabyl, a získal tak právo rozhodovat, bylo by to vlastnictví založeno na předchozí krádeži, tedy morálně problematické.
C) Srovnání s vládními výdaji na mocenské složky to nesouvisí, jde jen o komparaci dvou zel.

Tedy preferujete postup, že stát (protože nemá žádné vlastní prostředky) daňově okrade ostatní daňové otroky a jejich prostředky vloží do statku, na kterém oni sami nemají velmi pravděpodobně vůbec žádný zájem. Tedy preferujete zachování svého majetku na úkor ostatních lidí. To není příliš konzistentní postoj.
Mně spíše vychází to, že stát (jako abstraktum) nemá právo do této věci nijak zasahovat, aniž by narušil číkoliv vlastnické právo. Ostatně už termín kulturní dědictví je silně zavádějící konstrukt. Má to snad značit něco ve smyslu odúmrtě, tedy že jakýkoliv hmotný statek (a nyní i nehmotný, neboť kultura je povahy nehmotné) náleží jen a jen státu?

To rozdělování společnosti (klíny) je ryze účelové jednání. Společnost, která je pospolitá a v níž si váží jeden druhého (vždyť to je přece tak jednoduché vědět a pochopit, že tomu dělníkovi jsou jeho ruce málo platné, když mu nikdo nedá práci a naopak, že podnikatel se bez těch ručiček také neobejde) je pro mocné nebezpečná, protože je to silná skupina, která se moci umí postavit. Proto se snaží zavádět svár a rozeštvávat je mezi sebou. Komunisté k tomu třeba používali třídní nenávist. Ale je úplně jedno, jaký typ nenávisti se aplikuje, pokud to má ten efekt, že jeden druhého nenávidí, nebo jej alespoň a priori podezírá z nějakých obludností.
Když zavítáte na tyto na nenávisti založené servery, slyšíte a čtete tam stejné fráze, které někdo vymyslel a zasel je do té společnosti. A pak už je ti jedinci jen aplikují, takže jste onálepkován jako havloid, nebo nějaký kavárník, Kchárl, nebo sluníčko, nebo jakýkoliv flastr, který je použit místo argumentu, nebo diskuse.
Kdo tuto nenávist rozdmýchává není těžké zjistit. (Podle mentálního profilu, nebo často i podle vyjadřovacích prostředků, slovníku apod.)

Vedl jsem přes víkend obdobnou diskusi na FB. A také s malým efektem. Jistá paní se velmi silně vyjadřovala pro podporu toho zákazu práce, neboť (jsme matky, co si to ti lidé dovolují chtít nakupovat, atd. atp.). Žádný z argumentů, proč je státní zákaz špatný nebyla ochotna přijmout a opakovala stále dále svou mantru, že stát musí za všech okolností donutit všechny ne-prodavače, aby skákali tak, jak malá menšina prodavačů píská, resp. jak si prosadí svoji neoprávněnou výhodu nad jinými.
Jen bych opakoval, co všichni předchozí komentátoři už uvedli. Též jsem pracoval na mnoho různých pozicích, od vývojáře v elektrotechnice, přes hospodského, i jsem kopal krumpáčem a pokládal v polích optické kabely, i jsem měl svoji firmu. A ve všech těch pozicích jsem nepromarnil ani okamžik, abych se sám nevzdělával, neučil se novým věcem a nepřemýšlel, co bych mohl dělat jiného, lépe a za lepší peníze.
Já rozumím tomu, že ne každý je nadán schopností třeba podnikat, nebo se živit intelektuální prací, ale tak to na světě vždy bylo, je a bude. Stejně, jako někteří jsou fyzicky slabí a jiní jsou korby, někteří jsou bázliví a jiní odvážní, někteří tencí a jiní tlustí. A nikoho by ani ve snu nenapadlo použít stát k tomu, aby všichni vážili stejně, měli stejnou výšku a vzepřeli stejných 10 kg, nebo aby byli všichni stejně chytří. Jen u té práce a výdělku se ty snahy a pokusy stále opakují.
Abych to nějak filosoficky uzavřel: každý člověk (a bez ohledu na výše zmíněné parametry) má přesně tolik životních možností, kolik do nich investuje znalostí, dovedností, odvahy a odpovědnosti. A kdo není ochoten investovat tyto kapitálové hodnoty, nemá se mu co vrátit. Stává se potom jen nejposlednějším prodejcem surové práce a jen těžko si může stěžovat.

Podle skutků poznáte je.

Pravičáků (a to i těch jen deklaratorních) je do 20 %. Zbytek jsou různé klony socialistů. Výsledek nemusím ani popisovat.

Přesto, že demokracie má jasně predikovatelné výsledky? Skoro se mi chce říci, že horší výsledek má pravděpodobně jen málo jiných řešení.

Samozřejmě. Když nebude monarcha osvícený, má jeho rodina sama zájem se ho zbavit. Když nebude osvícený diktátor, vytěží svou moc proti všem.

Jasně. Ale to jde i cestou Pinocheta.