Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Chápu. Jo, tušení úplně nemám, bral jsem to spíš jako obecně známou informaci, ale napsal jsem ten závěr tak, jako by je ovlivňoval jenom tenhle faktor. Je pravda, že spíš než aby byly důkazem, tak to svojí rétorikou prostě jenom docela naznačují. Díky za feedback.

Chápu. Jo, tušení úplně nemám, bral isek. Je pravda, že spíš než aby byly důkazem, tak to svojí rétorikou prostě jenom docela naznačují. Díky za feedback.

Fakt se nedivím tomu, že si ze mě někdo takovej „dělá srandu“. Vlastně na tom je pozitivní to, že aspoň má míň času snažit se ubližovat někomu jinému, u koho by se mu to mohlo dařit líp; upřímně lituju kohokoli, s kým tenhle člověk přišel do styku osobně.

Textem necílím na jednofaktorovou analýzu, netvrdím totiž, že to je jediný faktor: jenom zjednodušeně popisuju faktor cílové skupiny.

Díky; ano, naznačoval jsem zejména, že to není jediná skupina. Dodám ale, že je určitě víc forem romantické přitažlivosti než zamilovanost. Člověk, který se nedokáže zamilovat, není automaticky aromantik. Je běžné, že nám někdo připadá romanticky přitažlivý a šli bychom s ním do vztahu, i když do něj nejsme zamilovaní.

Tak pokud se nepletu, neschopnost zamilovat se budou mít například lidé s aromantickou orientací. Vlastně se mi docela líbí, jak hodně se liší vztahové preference různých lidí. A díky za zajímavé postřehy. :)

Díky moc! Nestíhám úplně číst všechny komentáře, ale něčeho od Vás, co bych vnímal nějak negativně, jsem si nevšiml. :)

Do jisté míry si myslím, že chápu, co myslíte. Mě v životě opravdu dlouho štvali náladoví lidé, ale v poslední dobou v tom vidím jistou estetiku. To je nejspíš zase moje prožitá zkušenost, kterou je stejně tak těžké předat.
To je dost zajímavé, nikdy mě nenapadlo, že by množství zamilování mělo mít nějaký limit. Je fakt, že některá zamilování jsem vnímal jako intenzivnější než jiná, ale přijde mi, že jsem za život byl zamilovaný rozhodně více než 5x, a to jsem ještě poměrně mladý. A co se týče lásky, super, přeju Vám, aby trvalo. <3

Zajímavé, já asi ty názory nevidím jako tak podstatné, přijde mi, že se nám na lidech okolo nás může líbit hodně jiných věcí, za které je máme rádi, i když nemáme potřebu se s nimi bavit. :)
Chápu. Mně přijde, že jakmile začneme vnímat i tu samotnou náladovost jako něco, co může přinášet pozitiva, máme tendenci se s ní lépe vyrovnat. Spojíme si pak tenhle projev chování i s něčím pozitivním a koukáme se na něj pak navždy trochu jinak. Mně třeba poslední dobou vztekající se lidi přijdou docela roztomilí. To, že to člověka může zaskočit, je naprosto pochopitelné, čelit silným emocím druhých lidí je možná jedna z největších výzev vztahů.
S tou zamilovaností máte úplnou pravdu, je to něco jako kognitivní zkreslení, které máme téměř všichni společné. Pak mi ale přijde, že je o mentální vyspělosti umět rozlišit, co je naše fantazie a co je opravdu ten člověk. Můžeme cítit, že je náš protějšek dokonalý, ale racionálně si uvědomovat jeho chyby. Někdo se to naučí už v dětství, pokud je obklopen lidmi, se kterými se vždycky může otevřeně bavit o svých emocích. Já tenhle případ bohužel nejsem: Ale byl jsem zamilovaný už mnohokrát a přijde mi, že se v té schopnosti rozlišit, co je ta emoce a co je ten člověk, progresivně zlepšuju.

Díky moc, ta kniha je určitě fajn, mám to rozečtené, společně s tak 10 dalšími knihami. :D

Děkuji! Co se týče té „chemie“, přijde mi, že je určitě spousta lidí, se kterými bychom si tak úplně neměli co říct, i kdybychom jim rozuměli. To nám ale podle mě nutně nebrání v tom mít je rádi z povzdálí. Nevím jak Vy, ale osobně mám rád i lidi, se kterými jsem se nikdy moc nebavil, a ani nemám tu potřebu. Příkladem může být, když má někdo rád svého oblíbeného autora i jako člověka. Možná by si s ním na osobní rovině vůbec nerozuměl, ale to obvykle vůbec nevadí. Co se týče názorů, mnoho mých blízkých se ode mě názorově liší alespoň do určité míry, ale přijde mi, že to nevadí, dokud se vzájemně respektujeme a nasloucháme si.

To s dětmi je zajímavé. U odlišných temperamentů lidí mi poslední dobou přijde naprosto klíčové snažit se vidět jejich výhody. To, že se někdo hodně vzteká, na první pohled může působit jako zbytečný afekt, ale jednoho dne nám citlivost tohoto člověka může pomoct uvědomit si něco, co sami přehlížíme. To s těmi partnerskými vztahy si umím představit, dokonce si myslím, že to je aplikovatelné i na přátelské vztahy. Někdy prostě vztah vyčerpá svůj potenciál, třeba protože každý chce jít jinou cestou, a pak je přirozené ho ukončit. Snažit se zachovat takový vztah za každou cenu by naopak bylo nezdravé. Jako problematičtější mi přijde spíš to odcizení, kdy partnera už od začátku vidíme jako jiného člověka, projektujeme si do něj sebe nebo nějakou naši vizi ideálního partnera. Pak vlastně už od začátku doopravdy nemilujeme jeho – alespoň tak to na mě působí.

Tuším, že jsou jazyky, které pro lásku mají více specifických výrazů, ale při psaní tohoto textu jsem nad tím nutně nepřemýšlel. Pokud to chcete nějak více rozvést, určitě za to budu rád. :)

Díky za připomínku; nějak jsem na to narazil až teď, ale obohatilo mě to! :)

Jé, díky moc za zmínění! <3 :)

Zrušit hlavně státní monopol na vzdělávání, ten kvalitu vzdělaní snižuje nejvíc...

Inu, dobrá.

To asi jak komu. Já se lidem snažím důvěřovat. To "skrývání" má jistě výhody i nevýhody. Mně nevadí to, jaké máte názory, ale ty věci kolem, snažil jsem se vám to vysvětlit, protože jste vypadal, že vám na tom záleží. Jinak nemám pocit, že bych se teď přetvářel o nic méně než předtím, ale na ten úsudek máte plné právo.

Nevadí mi expresivnější vyjadřování, ale z komentářů sálající blahosklonná povýšenost v kombinaci s nedostatkem sebereflexe. Třeba se mýlím a jste úžasný člověk s velkým životním nadhledem, a ostatně každý váš komentář naopak může kdokoli označit kladně a přehlasovat mě. Nicméně, pocit, který jsem z vás dostal, je pro mě silný a spíš jste ho těmi předchozími zprávami umocnil. Ano, na obou stranách jsou lidé napadající na personální rovině, to ani ale nepopírám.

Vlastně docela konzistentně ukazujete tu mentalitu, se kterou mám problém. Hledáte problém v druhých, ne v sobě. Někomu se nelíbí váš komentář? Jo, určitě je to totalitář, který má problém s tím, že říkáte názor, který s ním nesouhlasí! Až na to, že s některými komentátory, třeba Nikdo důležitý, vůbec problém nemám; a až u sebe uvidím nějaké toxic ankapy, nebudu mít problém s tím je „skrýt" taky. Já vím, jsem agresivní bestie, která označuje za odpad komentáře, které jí přijdou jako odpad. Ale tak lepší je být k sobě upřímný, že? Jop, já prostě potřebuju nadhled, ještě že mám vás, díkybohu.

A to je přesně ten důvod, proč vaše komentáře označuji za odpad: přijde mi, že jste se jenom přišel přesvědčovat o tom, co tvrdíte už roky, a blahosklonně nás zaspamovat svojí armádou usměvavých „nad věcí" smajlíků. K tomuhle závěru jsem došel od diskuze, kde jste anarchokapitalisty obvinil z překrucování definic, ale sám jste si tu svoji uvařil z vody. Takové komentáře tady nechci číst a nechci, aby zatěžoval čtenáře mých textů, pokud si to výslovně nepřejí. Rozdíl od cenzury je právě ten, že je nemažu, každý má možnost si je zobrazit. Pravidla, co vím, Stoky žádná explicitní nemají.

Já vám to nezakazuju.

Myslím, že tady se shodneme, jenom ty problémy pojmenováváme trochu jinak. Já ten anarchokapitalismus vidím v zásadě jako škálu, u níž pro mě jako pro anarchokapitalistu platí, že čím více, tím lépe. Je-li realizovatelný, nehodnotím, spíš hodnotím žádoucnost toho cíle. Otázkou mířím hlavně na ty, kteří by se na té škále mezi 100% řízením státem a tržní společností chtěli zastavit někde na konkrétním místě a to by považovali za ideální stav, případně stav ideálnější než jiné tržnější varianty.

Tak já vím, že se asi neshodneme, a přesvědčit vás ani nebyl účel, to jsem prostě jenom vypsal svoje osobní důvody.

Mě teď zejména zajímá, jak má vypadat váš ideální stát.

Mě spíš zajímalo to, jak podle vás tedy ten stát má vypadat, do čeho má zasahovat, do čeho ne a proč.

To jsme se úplně nepochopili, já jsem napsal, že se jedná o něco podobného, nikoli o to samé: Vámi uvedený případ byl krajní a mně přišlo, že esencí toho je, zda žák je agresivní na učitele, nebo zda naopak učitel je tvrdý na žáka. Mně osobně se nelíbí ani jedno. Ohledně tělesných trestů, jsem naprosto přesvědčen, že jejich úmysl je v mnoha případech dobrý, ale já jejich příznivcem nejsem. Četl jsem na tohle téma studie a názory psychologů a mimo jiné mi z toho vyplynulo, že častěji vedou k agresivnímu nebo jinak patologickému chování v dospělosti. Film jsem viděl a přijde mi, že v jednom případě se jednalo o liberální zanedbávající výchovný styl a v druhém případě o autoritářský výchovný styl: mně osobně se nelíbí ani jedno, jsem v zásadě zastánce demokratického přístupu k výchově (což je dost v souladu se svobodnými školami). Ale rozhodně nemám v úmyslu někomu mluvit do jeho výchovy a ani nechci, aby se mi podřizoval jakýkoli systém školství: myslím si, že celý tento spor vzniká zejména na základě toho, že existuje jedná centrální instituce, která rozhoduje o tom, jak budou vzdělávány moje děti i Vaše děti zároveň, a pak je nutí tam chodit.

Smůlu mám, ale to v zásadě nic neznamená pro hájení mých myšlenek, viz další můj text: https://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=1675. Jinak mi přijde, že z toho, co mi říkáte, logicky plyne, že dítě nevlastní ani rodiče, ani stát, ale rodiče a stát napůl; klidně mě opravte. S tím nesouhlasím, protože si myslím, že dítě deleguje svoje práva na rodiče, dokud se nedostane do věku, ve kterém o sobě dokáže samo rozhodovat, a pak činí rozhodnutí, zda převezme odpovědnost nebo zda ji nechá na někom jiném, typicky rodičích. Můj problém ze statem quo je, že stát v tom celém hraje roli nedobrovolnou, a to lze vidět mj. z toho, že někdy i zcela zjevně jedná proti zájmům dítěte.

Nikoli opačná – moje cesta je respektovat a být respektován. Že žáci ubili učitele, je nešťastné, ale Vy prosazujete něco podobného, ale na druhou stranu: aby učitelé bili žáky. Mně se bytostně nelíbí ani jedno a problém je za mě prostě v tom, že státní školy jsou místo, ve kterém je respektu mezi oběma stranami jen velmi málo. Posílení autority nepovažuji za nutně žádoucí cíl, viz můj článek: https://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=1659

Osobně pro mě ani tak důležité, zda svobodné školy jsou, nebo nejsou správná cesta: jen si nepřeji, aby je kdokoli zakazoval. Obhajuji je zejména z důvodu, že jsou dobrý příklad něčeho, kam rodiče svoje dítě nemůžou poslat, přitom to jinde existuje už dlouho a nevykazuje to špatné výsledky. Nechť si lidé zvolí sami, do kterých škol své dítě dají. My libertariáni zejména nesouhlasíme s tím, když existuje třetí strana (stát), která rozhoduje místo rodičů, žáků a škol, co se bude učit.

Na druhou stranu na ty školy často chodí děti, které jsou problémové a kterým se nedařilo na standardní škole. Kromě toho, myslíte si, že o společenské vrstvě vypovídá i to, že téměř nikdo z těch lidí nelituje, že na tu školu chodil? A vzhledem k tomu, že nepodporuji centrální plánování, ani netvrdím, že je cokoli vhodné řešení pro celou populaci.

To je celkem hodně věcí najednou. Zaprvé, je rozdíl mezi hrou a zábavou, o které mluvím zejména. Učení jako takové může být zábavné zejména pro lidi, kteří v něm spatřují dlouhodobý smysl, což podle mě oboje ve státních školách dost schází. Navíc, pokud člověka něco baví, má v tom o dost lepší výsledky. O tom hezky hovoří teorie „broaden-and-build".

Zadruhé, absolventi svobodných škol, nepletu-li se, nevykazují horší uplatnění, spíše naopak mají uplatnění lepší a pestřejší, takže evidentně jim asi ta „škola hrou" výhledy do budoucnosti nezhoršila, spíše jim pomohla najít, co je zajímá a čemu se v životě chtějí věnovat, a pomohla jim rozvinout jejich silné stránky, včetně těch užitečných pro práci ve firmách. Málokdo z nich navíc lituje toho, že tam chodil, což též o lecčems vypovídá.

Zatřetí, i kdyby pro práci ve firmách opravdu byl důležitý dril v dětství, o čemž s ohledem na teorie broaden-and-build a informace o svobodných školách pochybuji, hluboce nesouhlasím s tím, že se jedná o ospravedlnění pro tuto proceduru. Pracovat ve firmách je jen jednou z mnoha cest, kterými v životě jít, a podle mě je na každém, ať se rozhodne, jak hodně, zda vůbec a kterému řádu se chce podrobit. Dávat něco podobného povinně všem nevnímám jako nic jiného než zbytečné autoritářství.

Kretén jsem myslel jako urážku, ne jako diagnózu.
A souhlasím, jen ten náš to dělá obzvláště, protože toho v rukou má skutečně hodně.

Díky za komentář a souhlasím! :)

Věřím, že nejste, za mě jenom k vám význam došel v jiné podobě. Zrovna tohle byl odkaz na Trumpovo "great again" nebo Babišovo "bude líp", tedy na politiky. Dále samozřejmě vzdělávání, které v nás vytváří pocit, že pokud se nebudeme učit, nebude nás život dostatečně dobrý. Taky tam samozřejmě vidím rovinu predátorských reklam. Státu se tohle téma týká jen částečně; nikde není napsáno, že texty na Stokách jsou jen o státu. Pokud vám přijde, že "kňučím", naopak mám už poslední léta šťastný život a texty píšu, protože mi to přijde smysluplné. Pokud vám působí dyskomfort, nejlepší bude je asi nečíst a věnovat se něčemu, co dělá radost vám. :)

xD

Většinou mi přijde, že se naše argumentace vůbec neprotíná, nebo prostě nemám hodiny času na hádky o margináliích, na kterých mně osobně pramálo záleží. Tenhle komentář mi ale přijde rozumný a ty připomínky podle mě jsou validní. Samotného mě některé z těchhle připomínek napadly, když jsem to psal, ale bohužel se to do textu nevešlo; a „lór" je asi přesně to, co jsem myslel narativem. Odepisuji z důvodu, že chci, aby lidé viděli, jak se k tomuhle osobně stavím.

Jak píšu v textu Skepticismus a anarchokapitalismus, i mezi anarchokapitalisty je skupina dogmatiků, a to není dobře. (https://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=1603) Tito lidé určitě mají tendenci vnímat svět jako „my versus oni", proto si i v těchto myšlenkách najdou svoje nepřátele. Že to je příležitostí, neznamená to, že se tak stane vždy, bohužel. Podobně mi přijde, že mnozí anarchokapitalisti si až příliš personifikují stát, přikládají mu úmysly, přitom stát je hlavně instituce složená ze spousty lidí, kteří něco dělají, ale málokdy dohlédnou někam dál. Oproti mnohým dalším ideologiím mi přijde, že tyto narativy jsou spíše věcí jednotlivců a že na jejich premise není postavena celá ta myšlenka. Je pravda, že jsem skutečně psal o reklamě na stát (https://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=1664), akorát že reklama není úplně nic tak unikátního, reklamu máte na kdeco a reklama mi vadí obecně. Podobně jako úspěšnost Alzy lze vysvětlit otravným Alzákem, úspěšnost státu lze, kromě dalších věcí, například zvyku, vysvětlit i vlivem reklamy; zrovna tohle mi nepřijde jako nějaká převratná ideologická myšlenka, propaganda existovala vždycky. A já osobně třeba zmíněný ideologický pohled na historii nebo na budoucnost vůbec nesdílím. K závěrečné poznámce, můj názor je, že kdyby svět byl jednoduchý, lidé by nepotřebovali narativy zprostředkované ideologiemi a vystačili by si s vlastními.