Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„Což je samozřejmě špatně, protože stát by měl v krizi ekonomice pomáhat, ne ji vysávat.“ – ideál je to hezký, realita praxe je bohužel jiná.

„Samozřejmě, že jsou. To je taky má hlavní výhrada k rigidnímu peněžnímu systému.“ – to, že neumožním někomu platit spadaným listím a budu vyžadovat peníze není omezování ekonomických aktivit. To je zdravé racionální chování kterému společnost odvykla, protože to spadané listí má podobu zůstatků na účtech institucí, které kdysi fungovaly na zlatém standardu. Zeptejte se lidí, jak si myslí, že fungují koruny, eura, půjčky, úroky. Přetrvává představa nějaké omezené zásoby.

„Bezcenné oběživo? To myslíte vážně?“ – jistě, že to myslím vážně. Když si srovnávám kurz BTC k libovolné státní měně od počátku, není to pro mne ukázka jak vysoká může být cena BTC ale jak moc může v očích lidí hodnota těch papírků padnout. A to nemá BTC za zády monopol na násilí…

„nebo je veřejně spalte“ – palte si je sám, nechci být za takové činy trestán státem.

„Chcete ctít princip skin in the game?“ – tak převeďte veškerý svůj majetek do hotovosti, vy šmoulo. To, že mám většinu zdrojů v BTC neznamená, že jsem odtržený od reality a musím nějak fungovat ve společnosti, která to spadané listí požaduje. A tak ji tím nakrmím. Spořím si ale jinde.

„Jak můžou být ty peníze bezcenné, když za ně lze koupit BTC?“ – protože lidé nežijí ve vzduchoprázdnu.

„Přiměřeně vzácné peníze získáte pouze pokud o jejich vzácnosti necháte svobodně rozhodovat uživatele peněz.“ – a já už si také nebudu brát servítky, tohle je fakt blbost non plus ultra. Nastudujte si něco o teorii her a pak takový skvost nebudete moci vypustit z klávesnice.

„uživatelé těchto peněz nemají na míru vzácnosti těch peněz žádný vliv“ – proto je užívají. Když by ten vliv měli, mohou ji měnit bez vědomí ostatních a těžit z této informační nerovnováhy. To jsou půjčky v elastickém systému, úroky pod úrovní inflace.

„budou mnohem více vzácné, než by měly být“ – toto zdravě rozhoduje trh a ne partička centrálních bankéřů. Sorry not sorry.

„přesněji omezovat ekonomické aktivity uživatelů těchto peněz“ – kultivovat bude přesnější výraz toho, co se bude dít.

„Banky mají skin in the game.“ – Kolikaprocentní? S aparátem státní záchrany za zadkem. O tom už jsme se bavili. Stoprocentní krytí nějakou nenafouknutelnou protihodnotou tam není. Částečné krytí je z tohoto pohledu k smíchu. To je jak ochrana pletivem proti povodni.

„A státu, pokud by člověk počítal s tím, že bude chtít půjčené peníze skutečně zpět by nikdo nepůjčil.“ – což je žádoucí stav. Nezodpovědný dlužník má krachnout a z jeho krachu se mohou ostatní poučit.

„Kompenzace nadměrné vzácnosti poklesem cen není cesta.“ – cesta to je.

„To by rozdrtilo všechny dlužníky, tedy ty aktivní ekonomické subjekty co něco produkují.“ – no, takové podnikatele, co se bez rozmyslu zadluží, protože to nějak dopadne, případně to za ně někdo zatáhne, tak ty by asi z trhu zmizeli. Bolestivě a bylo by to zdravé. To, že lze začínat za své úspory, na to už se skoro zapomnělo. Takže ano, paradigma by se měnilo. Což je také pozitivum, chápat vzácnost a zodpovědnost.

„Pak by Vám zbyli jen ti zčásti uspokojení věřitelé, co drží ty stále vzácnější peníze, za které by si ale paradoxně neměli co koupit“ – jojo, přesně to by hrozilo. Neměli by co koupit, protože by se zastavil svět. Že se to nestalo za ty tisíce let, kdy elastický systém neexistoval. Divné, že? Noví věřitelé by si více dávali bacha na to, komu nač půjčují.

„protože původní producenti by zkrachovali a noví by nevznikali,“ – ano, zbytní, neužiteční, zbytečně spotřebovávající zdroje na jiné, více žádoucí zboží a služby by z trhu zmizeli. Tím by se opravila neefektivní alokace zdrojů a ti ostatní by tím měli levnější zdroje, energie i vstup na trh, protože by se o nedostatkové zdroje lidské i fyzické nemuseli přetahovat s těmi subjekty, které jsou nyní na hranici krachu a udržují se v chodu půjčkami, které neplánují splatit. Ano, hovořím o státu a firmách na jejich státní cecek napojených a existenčně na tomto paraziticko(vůči společnosti)-symbiotickém (vzhledem ke státu a úplatkům, úsluhám a další korupci) vztahu závislých.


„protože by takové prostředí bylo krajně neatraktivní pro jakékoliv ekonomické aktivity“ – levnější zdroje, úspory ve společnosti, nižší konkurence nezdravých podniků v soutěži o tyto zdroje. Jojo, to je přesně to neatraktivní prostředí, kam by nikdo nešel podnikat.

„Růst vzácnosti peněz by prostě ekonomiku jen spolehlivě zadusil.“ – co dodat. Nesouhlasím s vaším závěrem od Á do Žet.

„Ekonomická aktivita prostě není na úkor ostatních, ale naopak je zpravidla ostatním ku prospěchu. Win, win.“ – v prostředí krytých peněz souhlasím.

„tím automaticky poškodím producenty“ – to, že nemám zájem o jejich výrobky a má pro mne větší hodnotu spořit není poškozování. To, že nekouřím a nezřízeně nepiju znamená, že trhu cigaret a alkoholu nejsem zákazníkem. To ale není mé poškozování jejich produkce. To, že produkují více, než prodají (pokud by je má neaktivita a neaktivita dalších natolik omezovala) znamená, že si těch zdrojů vážím více než jejich produktů za jimi požadovanou cenu.

„ačkoliv já už tuto produkci nespotřebovávám (pokles ekonomiky)“ – nepoškožuji autory moderního umění, protože jejich díla nekupuji. Dávám jim tím najevo, že to co produkují pro mne nemá tu hodnotu a že jimi vynaložené zdroje jsou dle mne plýtvané. Je-li takových hráčů na trhu více, jasně to sděluje producentovi, že má něco změnit, protože jeho produkce není zisková. Zalít to novými žetony je hezké, může dál plýtvat. Hodnota se nijak nezvýšila, jen přežilo něco, co mělo být nahrazeno něčím jiným.

„nabízím ho automaticky na slabším trhu“ – trh s úsporami není slabší. Naopak, má úspory, které, pokud má produkce bude zajímavá, může za nové statky utratit a nehrozí tím riziko krize, kdy nabídka se nepotkává s poptávkou, protože úvěry byly, ale prachy mezi spotřebiteli ne. Ekonomické cykly způsobují právě elastické zásoby a z nich plynoucí špatná alokace zdrojů, nezdravé cenové signály a pak panika a státní snaha zachraňovat „selhání trhu“, protože pomýlení producenti produkovali něco, co nemělo vůbec vzniknout.

Trh rozhoduje o tom, co preferuje za jakou cenu. Pokud jste nabyl pocitu, že jste mne svými argumenty přesvědčil, tak vás musím zklamat. Ta takzvaná tuna argumentů mne nepřesvědčila o nadřazenosti vaší definice. Preferuji stále tu svou.

Krytím myslím odolnost proti svévolnému nafoukutí peněžní zásoby, která u zlata musí být odpracována těžbou / u BTC je předem dána matematikou a protokolem. U fiat měny nic takového neexistuje a poslední měsíce a roky ukazují, jak zrádná vlastnost to pro společnost a lákavé pro politiky je.

Kryté peníze nelze libovolně množit. Ve zlatém standardu nebyl počet mincí a bankovek vyjadřujících zlato fixní, protože s novým zlatem mohla být nová emise. To má své nevýhody v blokování komodity pro průmyslové zpracování i v možné hodnotě peněz při inflaci = zvýšení peněžní zásoby v důsledku zvýšení zásoby zlata například těžbou z nového naleziště. Nicméně i tak drží takové peníze, je-li krytí dodržováno, prostředí s možností plánovat, odkládat spotřebu, chovat se ekonomicky. Potíží byla potřeba důvěřovat bankám, které nemusely držet plné krytí. Když se do toho vložil stát a začal toho zneužívat, snižovat objem zlata za jeden dolar a nakonec zcela tuto směnitelnost opustil, otevřela se tím Pandořina skříňka.

BTC je kryt matematickou vzácností. Konečný počet mincí je definován, inflace je predikovatelná (počet uvolňovaných mincí odpovídá emisní politice), zásoba se chová předvídatelně. Není tím blokována žádná komodita pro průmyslové užití, incentivy jsou nastaveny tak, že se v síti postupně budou poplatky za potvrzování transakcí hradit těmi, kdo platbu potvrdit chtějí a odměna v podobě nových mincí se postupně snižuje.

Kryté peníze jsou takové peníze, které vynutitelně zajišťují dlouhodobě jejich vzácnost a fungují tak jako uchovatel hodnoty. V případě mladého BTC se jeho tržní cena/kupní síla pohybuje dle poptávky a nabídky, což je za mne zcela v pořádku. Držitel jedné BTC mince má jistotu, že maximálně jich bude v oběhu 20 999 999,9769 BTC a pokud bude o BTC zájem, bude v ní uložena adekvátní tržní hodnota.

Nikomu není nuceno BTC přijímat a stejně po něm poptávka je. Ač cena kolísá, je v dlouhodobém horizontu stále rostoucí, což je obrazem toho, že lidé tuto otázku řeší, váží si jí a že podobný finanční instrument má poptávku a minimálně jistá skupina lidí ji považuje za prospěšnou. Ti všichni, včetně mne, vyjadřují svou preferenci poptávkou a držením těchto peněz. A já jsem za tuto globální konkurenci státnímu měnovému systému neuvěřitelně vděčný.

„Samozřejmé je pouze to, že úrok je platba za půjčku“ – úrok je inherentně spojen s půjčkou, která je v modelu krytých peněz inherentně spojena s předchozí úsporou.

Logika výroku je ta, že úrok (implikující půjčku umožněnou existující úsporou) je odměnou za odloženou spotřebu (pro Vaše chápání odkládám svou spotřebu od okamžiku poskytnutí půjčky do jejího plného splacení). Mohu samozřejmě průběžně utrácet již obdržené splátky, pokud byste se chtěl vozit na tomto detailu.

Proto jsem tvrdil od začátku, že úrok je odměnou za odloženou spotřebu. Vy jste začal operovat zhodnocením odložené spotřeby bez půjčky, tedy v situaci s absencí úroku a neustále se po tom vozíte. Super, užijte si to. Máte pravdu, že bez půjčky není úrok a pak není úspora zhodnocována. Což je něco, s čím nemám problém, protože v mém výroku je explicitně úrok zmíněn. Tedy jedná se o scénář, kdy byla půjčka poskytnuta. A jak kdo postaví svou matematiku je pak už jen jak z toho vtipu, zda vám to daný věřitel rozepíše nebo ne… Když vám dá jiný subjekt půjčku za 10 % bez rozepsání a já vám řeknu, že chci 4 % za půjčku samotnou a 4 % si počítám po dobu trvání úvěru jako odměnu za to, že jsem spořil, v součtu je to 8 % a stále je má půjčka výhodnější než tam, kde si řeknou o 10 % bez dalších detailů.

Přepínám, končím.

To, že umím opravit rychle něco na webu a je to pro mne snadné, je můj naakumulovaný znalostní kapitál. Vy mi v takovém případě neplatíte za 5 minut mého času nesmyslnou částku. Platíte mi za ty znalosti, které jsem naakumuloval a měl jsem s tím režii. Těžíte z toho, že jsem místo studia třeba nechlastal.

Je to jak v tom vtipu kdy chlápek přijde do servisu, že mu zlobí motor, chlap to otevře, pootočí šroubkem a motor jede jak hodinky. Na faktuře vidí 1000 Kč a říká, že je to za otočení šroubkem trochu moc. Tak mu to technik rozepsal – 1 Kč otočení šroubku, 999 Kč – věděl kterým a o kolik.

„Náklady na Vaše vzdělání, stejně jako psychická újma z omezování spotřeby ani nic jiného, co jste musel podstoupit, jej vůbec nebudou zajímat.“ – V každém případě platí litr. Ať už jej to zajímá, nebo ne.

Je irelevantní, jak se proti tomu vyhrazujete a je irelevantní, co do toho já počítám či nepočítám. Po dobu čerpání úvěru dostávám úrok a ten je odměnou za mou odloženou spotřebu, protože v tu dobu ty prostředky používá někdo jiný.

Celou dobu jsem říkal, že úrok je odměna za odloženou spotřebu → musela být poskytnuta půjčka. Žě vy to čtete, že zasloužím odměnu za odloženou spotřebu i bez půjčky, není můj problém, protože v tu chvíli nedostávám úrok → nebyla poskytnuta půjčka a žádné zhodnocení tímto způsobem se nerealizuje.

Takže už snad naposledy – úrok JE odměna za odloženou spotřebu.

V prostředí účetního oběživa nyní nastává situace, kdy znehodnocení inflací je větší než hrazený úrok. Takový úrok je v důsledku postihem za odložení spotřeby a ekonomicky to pro věřitele nedává smysl poskytovat. Pokud ovšem vznik takového oběživa pro něj není ještě levnější, protože za tím není žádná reálná hodnota.

Test realitou ukazuje, že tento ekonomický nesmysl je ve společnosti existující a tím je také vidět, jaká síla drží tuto blbost pohromadě v chodu. Monopol na státní násilí a tak zažitá povinnost toto oběživo akceptovat, že už o tom lidé ani nepřemýšlejí. Možná tomu nebudete věřit, ale existují i tací, kteří tento systém hájí jako zdravý, prospěšný a vedoucí k prosperitě. Zvláštní, že?

„tedy že úrok je odměnou za půjčení peněz“ – pokud ty peníze nevzniknou „ze vzduchu“, je nutností odložit vlastní spotřebu a tím tyto zdroje pro toto užití uvolnit. Protože pokud ta věc není „elastická“, nelze vytvořit třeba sekačku na trávu ze vzduchu, tak po dobu zapůjčení s ní nemohu sekat vlastní trávník. U peněz neřešíme opotřebení, u sekačky ano. Sekačka je jednoúčelová, peníze univerzální.Proto se používají častěji.

Ergo, výpočet úroku je irelevantní pro fakt, že úrok z poskytnuté půjčky (který k pojmu úrok automaticky vážu jako neoddělitelnou součást) v prostředí krytých peněz je odměnou za odložení spotřeby. Vy to nazvete půjčení peněz – což je v důsledku to samé – půjčené peníze nemohu do doby jejich vrácení utratit a tak jejich spotřebu tímto odkládám výměnou za zisk z úroku. Jinak bych to asi nedělal (pokud se nejedná o bezúročnou půjčku třeba v rodině, kde je mi odměnou dobrý pocit – což ale neinvaliduje tu část výroku, kde je úrok nenulový kladný).

„Když ty peníze nepůjčíte, žádný úrok nebude.“ – já ale píšu, že úrok mám a z toho plyne i ve vaší terminologii, že jsem peníze půjčil. Ergo úrok je odměnou za odloženou spotřebu. Je mi lhostejno, od kterého momentu ji počítáte. Počítejte odloženou spotřebu od okamžiku poskytnutí úvěru, že od té doby odkládám spotřebu za účelem realizace zisku z úroku.

Zda si do daného úroku započítávám i čas akumulace oněch zdrojů a budu chtít dle obtížnosti oné akumulace úroky vyšší či nižší, případně budu ochoten akceptovat různá rizika je součástí mé úvahy, o které jako dlužník vědět nemusíte. To je to krásné na cenových signálech. Nemusíte vědět a rozumět motivacím, cenám, obavám – ve výsledku vás zajímá číslo, kolik vás to bude stát. To číslo je úrok v kombinaci s poskytnutou výší půjčky a doby, po kterou bude čerpána.

V každém případě je úrok odměnou za odloženou spotřebu. Máte-li potřebu se vymezovat proti době, od kdy to která strana počítá a co do něj zahrnuje, poslužte si. Pro tvrzení jako takové to není podstatné.

Úrok je důsledek půjčky. Rozumíme si? Když mluvím o úroku jako o odměně za odloženou spotřebu, zahrnuji do toho fakt, že k půjčce došlo. Protože bez půjčky úrok není.

Z toho důvodu tvrzení, že úrok je v prostředí krytých peněz odměnou za odloženou spotřebu, je vždy pravdivé. Stavějte se na hlavu, dělejte stojky s vrtulí, tančete kankán či sepisujte petice. Nic to s tím faktem nezmění.

„Neplatí Vám za to, že jste peníze neutratil. Z toho vůbec nic nemá.“ – má, tu půjčku a proto mi platí úrok za mou odloženou spotřebu. Kdo se stará, ten se má.

„Úrok je přece odměnou za to, co držitel peněz s nimi udělá“ - ne, je mi jedno, co s tím udělá. Úrok je pro věřitele odměnou za odloženou spotřebu. V prostředí krytých peněz – o kterém celou dobu mluvím. Že si účetně prachy vytvoří a spotřebu odkládat nemusí, tam platí to, co vy tvrdíte. Že by měl něco udělat, aby to nebylo bezdůvodné obohacení na úkor celé společnosti. Což s úroky pod úrovní inflace nyní je.

„Jinak si to tvrdošíjné setrvání na tom nesmyslu neumím vysvětlit.“ – tak ještě jednou časová posloupnost v prostředí krytých peněz: úspora (odložení spotřeby) → půjčka (poskytnutí úspory a tedy i další odložení spotřeby) → splátky včetně úvěru = úrok je odměnou za odloženou spotřebu.

Ve vaší retrospektivě stavíte slaměného panáka, do kterého pak s gustem kopete. Vtipné to je, pravdivé ne. Úrok je odměnou za odloženou spotřebu – v prostředí krytých peněz. Co z toho vyvozujete za nesmysly je mi vcelku jedno. Rozkopat něco, co netvrdím, je možná fajn zábava, ale já se toho účastnit nebudu.

„Nikdo Vám přece nebude platit úrok za dobu, kdy od Vás neměl půjčené peníze, tedy za dobu, kdy jste své peníze pouze spořil tím, že jste odkládal svou spotřebu.“ – úrok si nastavuji já. Pokud dojde k půjčce, zda jsem si ten úrok (z pohledu půjčujícího) vytvořil jen za dobu, kdy ty zdroje nemám k dispozici, nebo jsem si do toho (z pohledu věřitele) započítal i to, jak těžko jsem k těm zdrojům přicházel, je myšlenková operace nad tím.

Z pohledu dlužníka platí za dobu, kdy má peníze ke svému užitku k dispozici. Z pohledu dlužníka v úroku může být započítána i satisfakce za to, že se v minulých letech omezoval a pokud má tuto úsporu za cenu tohoto nepohodlí riskovat, chce alespoň takový a makový úrok. Jelikož je to pohled relativní a z pohledu obou stran se jedná o půjčenou částku a výši úroku, je zcela jedno, jak kdo ke kterému složení přistupuje. Stále platí, že úrok je odměnou za odloženou spotřebu.

„Vaše tvrzení, že nechápu princip půjček pak v tomto světle působí naprosto trapně. :-)“ – nápodobně

„Není možné pak začít tvrdit, že odměnou z realizace druhého procesu (uspoření peněz) je odměna pocházející až ze třetího procesu (půjčení peněz). Jestli máte něco společného s IT, asi by pro Vás neměl být problém tu Vaši zcela zřejmou chybu odhalit.“ – příteli, v době, kdy peníze půjčíte, je nemůžete použít, ergo odkládáte spotřebu minimálně po dobu, kdy není půjčka splacena. Zde je úrok odměnou za odloženou spotřebu zcela jasný. Zda v jeho výši promítnete i dobu tvoření oné půjčované zásoby a jak moc, nechám na vás.

Protože ale tvrdím od začátku (v tom, jak jsem ten výrok myslel a později pro jistotu upřesňoval), že úrok je důsledkem půjčky a půjčku lze tvořit jen z úspor (v prostředí krytých peněz), je úrok odměnou za odloženou úsporu. Ve vašem chápání po dobu čerpání úvěru, v mém pohledu i za to období, že jsem danou úsporu realizoval a v důsledku mohl tu půjčku poskytnout. Není to ve sporu, ale vy se na tom budete točit jak vrtule na helikoptéře. Pokud vás to baví, pokračujte v tom, ale prosím beze mne.

Sranda je, že pravdu mám tak jako tak a v té relativní části, na kterou jste se upnul, je mi to úplně jedno, jak se na to koukáte.

„Nemyslím si, že v tomto systému si ti aktivní a úspěšní pomáhají na úkor ostatních.“ – no, a já si to myslím. To jsme se zas nikam neposunuli.

„Omezování ekonomických aktivit přece není rolí peněz.“ – ekonomické aktivity nejsou omezeny. Místo většího objemu bezcenného oběživa máte k dispozici vzácnější peníze, kde jich potřebujete méně. Jen v případě skin in the game jsou lidé jak s půjčováním tak půjčováním si opatrnější. A hlavně by mne zajímalo, kdo by za takových podmínek půjčoval na dlouhodobě prodělečný provoz státu.

„Správné peníze mají být neutrální“ – to je vaše teze, kterou jste nevím kde vyhrabal. Není v realitě dosažitelná. Když budete tisknout jak o život a posouvat desetinné čárky, dané oběživo ztratí na hodnotě a velká kupa potištěného papíru bude představovat menší počet statků. To je předpoklad jako že lidé by měli být spravedliví a milí. Realita nabízí nemálo hajzlíků, vrahů a zldějů. Parametr, který nelze splnit ani jej očekávat je v reálném životě neužitečný a k ničemu. Pokud se dle něj člověk bude řídit, způsobí si akorát problémy v případech, kdy narazí na realitu, která onen hezký naivní ideál nenaplňuje.

„Tak samozřejmě, že nadměrná vzácnost penězům velmi škodí.“ – proč by mi mělo vadit, že místo desetikorun bych používal desetihalíře – fakt nechápu. Jsou-li peníze dělitelné, není jejich maximální jednotka a objem v ničem limitující. Tedy krom toho, že si je někdo nemůže vycucat z prstu a poškozovat tak ostatní držitele.

„Peníze musí být vzácné "tak akorát".“ – čehož lze docílit jejich nadrobením na menší jednotky. Problem solved.

„Vaše definice peněz je špatná“ – není, vy máte ten pocit. Z mého pohledu je špatná vaše definice. Pokud by účetní měna nebyla tlačena zákonem a mohla mu vznikat konkurence, dal by se ten spor rozhodnout tržně. Nyní je neprůkazné obojí (do doby, než se ukáže, jak moc se BTC bude státními klacky v cestu vrhanými navzdory).

„A toto chování umožňují právě účetní peníze.“ – ukáže trh. Vaše tvrzení nemá žádnou vypovídací hodnotu, protože pro pozitivní příklady dokážu vytáhnout negativní protipřílady a honit se budeme na tom, že za to může banka, zákony, krize a nikam se to nehne. Lepší peníze pro mne a dle mého názoru i pro trh jsou ty kryté. Mám tolik soudnosti, abych se snažil uvádět ono důležité dle mého názoru. Vaše snaha prezentovat vaše názory jako fakta už mne unavuje.

Z nově vytvořeného mají prospěch jen ti, co to přímo či nepřímo používají. Státní útraty nejsou jen dálnice, ale i kvanta zbytných blbostí, tvoření „trafik“ a ve výsledku vyhazování eráru, protože když to nikomu nepatří ale ukrást si to nesmím, uděláme projekt, ze kterého malou domů čerpající stranou obdržím. Korupce ve své krystalicky čisté podobě.

„A navýšení peněžní zásoby automaticky k inflaci nevede.“ – navýšení peněžní zásoby je jedna z definic inflací. Vy myslíte infalcí asi cenovou hladinu, se kterou to může/nemusí hnout brzy/v dlouhodobém horizontu. Když znehodnocení měny stihne ekonomika sanovat výkonem, radujeme se ze znehodnocování 2 %. Když ne, máme tu dnešek, případně Venezuelu.

„V současnosti neplatí ekonomické subjekty inflační daň z toho důvodu, že se stát namísto výběru daní více zadlužuje. Současná inflace má především vnější příčiny.“ – platím vyšší ceny – cenová hladina se zvýšila a v důsledku toho vzrostlo i mnou odváděné DPH. Státní dluh je inflací požírán, protože se splácí méně hodnotným oběživem dluh, který se utratil v době, kdy ty zdroje měly o 1/5 vyšší kupní sílu. Vydělává na tom stát na úkor občanů.

„Nemyslím si, že v tomto státy setrvale selhávají.“ – já si to myslím a není to otázka zda, ale kdy.

Nemůžete být neutrální, když preferujete jednu takzvanou nespravedlnost před jinou takzvanou nespravedlností.

Pro mne je bezpracné obohacení si vzít nekrytou půjčku a těžit z toho nyní benefity přičemž splátka má úrok pod inflací. Prachy jsem utratil dříve, než jsem je vydělal, přidanou hodnotu již čerpám a díky inflaci nakonec splatím včetně úroků nominálně vyšší objem ale s nižší kupní silou. Kde jinde, než v prostoru nekrytých peněz by bylo něco takto nelogického legální. Jen tam, kde větší zloděj (stát) z tohoto principu těží dlouhodobě mnohem více a tak tyto malé pijavice snese, neb jeho postavení největšího dlužníka a prožírače budoucnosti to nijak neomezuje.

„Za to Vy jste pro bezpracné bohatnutí zhodnocováním deflačních peněz a brojíte proti chudnutí v důsledku inflace. To Vy máte problém s hodnotami. Ne já.“ – míjíme se je neutrální hodnocení dvou mimoběžných cest. Ale když jdete do konfrontace, máte ji mít. Vy nemáte problém s aktivním okrádáním ostatních a povyšujete tento chucpe princip na jakýsi morální standard. Z mého pohledu máte problém s hodnotami, morálkou a etikou vy, protože obhajujete nemorální, neetický a hodnoty devalvující systém.

Jste nyní spokojen? Jaké to je, když někdo neútočí na hodnoty, ale na osobu diskutéra? Super pocit, úplně na nic, co? A to děláte pořád dokola. Smutné.

„Pasívní držení deflačních peněz nepovažuji za starání se...“ – vyžírání hodnoty úspor ostatních skrze nekryté úvěry, kde ředím polévku statků nově vytvořeným oběživem nepovažuji za morální a etické starání se zase já.

BTW, pokud budete mít zdroje v korunách a eurech, dejte vědět, z pod kterého mostu vás vyhnal nějaký držitel BTC, protože si ten most koupil :-D Fakt, když neumíte diskutovat o daném tématu a taháte do toho osobu diskutujícího, abyste si do něho kopal, druhou stranu to nebude bavit. Smutné podruhé.

„Nikto ich nenúti tú ťažbu dotovať“ – v to doufám
„ale zatiaľ ťažia aj keď im to spôsobuje straty“ – ano, někteří mají příliš drahou elektřinu a přestává se jim těžba vyplácet
„Len zrejme budú musieť prestať, lebo minú všetky úspory.“ – moment, těžaři jsou rozprostřeni po celé planetě, i když existují silnější clustery, kde jich je na menším území více
„Čo je v rozpore s Vašim tvrdením že BTC sa ťažia iba tam a vtedy keď je to ziskové.“ – pokud se některým pekařům nevyplácí produkovat pečivo, protože mají moc drahé suroviny a energie, neznamená to, že na celé planetě se přestane pečivo produkovat.

Ti, co se jim BTC vyplatí těžit, provozují těžbu tak, jako dosud. Ti, kteří mají variabilní ceny energií, to spouští v okamžiku, kdy je očekávaný výnos vyšší než náklady. A v naší milé regulované evropě, kde dominoval levný ruský plyn a výroba elektřiny přešla z velké části na paroplynové elektrárny, jsou nyní energie tak drahé a výhledy tak pesimistické, že se dosavadní těžaři začali zbavovat i té techniky.

Což způsobuje odliv těžařů, což snižuje hashrate a tím i obtížnost pro validní vytěžený blok. O něco se tím snižuje robustnost sítě, nicméně tím, že klesá konkurence se může stát odměna opět zajímavou. Ti z první skupiny mohou nakoupit stroje, protože je nechají běžet celou dobu, ti z druhé skupiny je budou moci nechat běžet déle. A ti z třetí skupiny začnou dělat něco jiného.

Zda to bylo užitečné lidé volnotržně vyjadřují ochotou záznamy v BTC databázi platit.

„BTC vznikne poté co se spálí velké množství elektřiny a potom už zde není nic, co by vedlo k nějaké užitečné práci.“ – to je obvyklý omyl, je tu celý řetězec na sebe navazujících výpočtu prokazující, že dané prostředky vznikly v souladu s celou sítí, je zde shoda na aktuálním stavu a nikdo nemusí nikomu věřit to, co mu tvrdí, protože si to lze vcelku snadno ověřit od počátku spuštění až do dneška. Pokus o falzifikaci byste rychle našel a danou transakci realizující dvojí útratu, případně útratu neexistujících mincí, odhalíte a zamítnete v zárodku. V účetních penězích musíte věřit účetnímu, dané organizaci, jste odkázáni na třetí subjekt a na víru v jeho poctivost. – to je přidaná hodnota oné spálené elektřiny a celého blockchainu. Všeobecná shoda o tom, které klíče mají právo manipulovat s kterými zůstatky a zda posílané peníze již nebyly v minulosti utraceny.

„Účetní peníze vzniknou snadno, bez velkých nákladů a současně s nimi vznikne závazek v budoucnu vykonané práce.“ – ano, to byla jejich velká výhoda a aktuálně je to jejich největší bolest.

„Pokud účetní peníze emituje stát, pak ten kdo je získá, vykoná zpravidla užitečnou práci pro celé společenství stát (např. postaví novou silnici),“ – nebo zbrojí, chystá plynové komory pro nežádoucí etnikum, financuje propagandu rozdělující společnost na lidi a podlidi, připravuje systém pro uzavření hranic, likvidaci politických oponentů, chystá užití silových složek proti vlastnímu obyvatelstvu…

Chápu, že se v tom systému snažíte vidět to dobré (například silnice). Mnozí se o to snaží, mnozí tomu věří. Já k nim už nepatřím. Rizika jsou příliš veliká, opojnost moci obrovská a stát je jak lampa pro populistické psychpatické můry, které slibem nezarmoutí a činem ublíží více než si mnozí umí představit.

Však to je logické a zdravé. Proč by měli těžbu dotovat, když neumí/nemohou nastavit těžbu tak, aby byla profitabilní.

Bez zdrojů k půjčce není půjčka. Bez půjčky není úrok. Úrok je tak logicky důsledkem půjčky a odměnou za odložení spotřeby. Odložená spotřeba umožnila užití uspořených zdrojů jako půjčky.

Pokud máte pocit, že si myslím, jak se mi nějakým kouzlem úročí pětikoruna v kapse, kterou jsem neutratil za žvýkačku, pak ten pocit máte mylný. Tu pětikorunu jsem nepůjčil, proto z ní nemám úrok. A protože zde není úrok, tak o tomto případě nemluvím, protože netvrdím, že dostávám zhodnocení za odloženou spotřebu. Odměnu – ve formě úroku (což je terminus technicus nedílně spojený s úvěrem/půjčkou) – dostávám za realizovanou půjčku. A proto úrok JE odměnou za odloženou spotřebu.

To znamená, že pokud se někde vyskytuje úrok, je odměnou za odloženou spotřebu. To, že mám odloženou spotřebu neznamená, že z toho mám automaticky úrok. Už si rozumíme, který stav popisuji?

Úrok se připisuje, pokud se půjčka stala. Pokud se půjka stala, byly odložené zdroje a tím odložená spotřeba a úrok je odměnou za toto.

Proto jsme se míjeli. Díky za upřesnění.

Pokud používáte násilí útočné, pak nerespektujete vlastnictví a narušujete tím kapitalismus = soukromé vlastnictví. Pokud používáte násilí obranné, pak druhá strana nerespektuje soukromé vlastnictví a dopustila se násilí. Dále kapitalismus vyrůstal z šlechticů, nevolníků a z dost nespravedlivé společnosti, kde majetek a vlastnictví nebylo zrovna dvakrát dodržováno, lidé nebyli najednou uvědomělí a spravedliví. V každém případě to byla pro lidi žijící pod pánem, který jim mohl zakázat se přestěhovat jinam a na kterého museli makat na robotách posun k tomu, že se z nich stali více lidé s nějakými právy sebevlastnictví.

„Našťastie.“ – za mne bohužel, ale to je o úhlu pohledu

„Ku oligarchii smeruje kapitalizmus, nie nutne demokracia.“ – vím, proč jsem zmínil demokracii https://www.youtube.com/watch?v=p2jel7l6VWk
Kapitalismus je o vlastnictví, nikoliv o moci nad ostatními lidmi. Pokud začnete uplatňovat moc nad ostatními, kteří k tomu nedali souhlas, začínáte narušovat vlastnická práva a opouštíte idee ankapu/kapitalismu. Pro vás je to možná nepodstatný detail, pro mne je to stavební kámen celého myšlenkového směru a proto jeho opomenutí není principiálně možné, protože bez základního kamene padá celek do sutin.

„Prečo asi neodsťahuje do daňového raja celú firmu ale len zisky pred zdanením? Žeby preto že kde sú vyššie dane sú aj kvalitnejšie služby štátu?“ – já jsem tu déle, než několik států. Proč se mi stát sere do mého majetku? Já s ním žádnou smlouvu o tom, že mi může na mém vlastním něco nakazovat a rozkazovat uzavřenou nemám. Když by se tak choval soused, vezmete ho potěhem. Ale stát výjimku.

„Štát je súhrnné označenie pre všetko čo je na území štátu. Vrátane obyvateľov.“ – takže vlastně prezentujete občany jako otroky a otrokáře zároveň. Mám nárok na vaše, ale vy vlastně máte nárok na moje…

„Štát je súhrnné označenie pre všetko čo je na území štátu. Vrátane obyvateľov.“ – podívejte se, co mají oligarchové z Ruska a pak mi povídejte o nějaké třídní rovnosti.

„Štát peniaze netlačí, emitujú ich súkromné banky.“ – dluhopisy vydá stát a banky mu je proplatí. Stát změnou zákonů může emitovat sám, dané subjekty k tomu nutit a donutit, dělat měnové reformy. Stát je zloděj, pijavice, parazit, mafie – ale má skvělé PR. Jste ukázkou toho, jak schopné PR má a jakých výsledků dokáže dosáhnout. A já se na vás nemohu ani zlobit, protože tak 15 let zpět jsem to cítil velmi podobně.

„Aby štát mohol ten kvadrilión peňazí rozdať ich musí buď kvadrilión získať na daniach“ – ale kdepak, vydá si zákon a ejhle, prachy jsou na světě. Třeba tak, že měnovou reformou zneplatní ze dne na den staré oběživo a uvede nové, nad kterým má 100% kontrolu. Poměr výměny určuje sám. To není žádná báje, to se u nás stalo.

„…ich klienti tým prichádzali o úspory.“ – zatím co dnes, v inflaci, jejich úspory prosperují a kynou.

„A ku akej konkurencii mám ísť nakupovať, keď zdražujú všetci“ – když zdražují všichni a všechno, znamená to, že cena oběživa znatelně klesla. Není to totiž tak, že stoupají ceny, klesá kupní síla peněz. Hladina moře neroste, to loď se potápí.

„Matematika nepustí, prepísať cenovku je omnoho jednoduchšie než zvýšiť počty predaných kusov.“ – když vám kvůli dodavatelským cestám vzrostou náklady, projevíte to v ceně. Pokud vzrostou nad předchozí prodejní cenu, zdražit musíte, protože jinak to budete dotovat.

„Na to ani netreba kartel, stačí logika, na obchodnej vojne stratia všetci predajcovia, aj prípadný víťaz. Kým na zdražovaní všetci získajú. Na úkor zákazníkov.“ – pokud by tomu tak bylo, tak by se do daného odvětví, kde je možné na vstupech ušetřit a mít tak produkci statku výrazně levnější = mít velký prostor pro marži. To znamená, že nejen v ČR, ale i v zahraničí by najednou bylo zajímavé exportovat tam, kde místní trh neumí a vy umíte vydělat mnohonásobek a ještě svůj produkt zatraktivnit lepší cenou. To, že se tak neděje, je docela silným argumentem, že taková strategie není aktuálně možná. Zdražuje se, protože naše milé státní prachy již nemají takovou hodnotu. Trh nadbytek bezcenných papírků a kovových plíšků reflektuje a chce jich za stejné množství statku víc. Protože za míň se to dlouhodobě nevyplatí dělat.

Ke spotřebě –těžbu můžete spustit jen když je dobrá cena za elektřinu, to znamená, když je jí nadbytek. Kupříkladu jste blízko jaderné elektrárny a klesne spotřeba. Můžete mít smlouvu, že v tu chvíli začnete počítat ve velkém a výkyv ve spotřebě dolů tím vyrovnáte. Tak nemusí elektrárna platit pokuty za přetížení rozvodné sítě, případně odstavovat blok. To samé v menším můžete dělat u větrných a slunečních elektráren, pokud produkují nadměrně v době, kdy není taková poptávka. Dále lze těžit na ropných plošinách, kde se těží ropa a unikající plyny se pálí jen tak, protože přepravovat se je nevyplatí a vygenerovanou elektřinu nemáte jak dostet ke spotřebiteli. Těch příkladů je spousta. Snižuje se počet odměny v podobě těžených mincí za jeden blok a tím je větší cenový tlak na to, aby se do těžby zapojoval opravdu jen ten, komu se to vyplatí.

„Medzi zlatom a BTC je rozdiel“ – to je velké nepochopení toho, co BTC vlastně je. Není to jen virtuální záznam někde o zůstatku nějakého nic. To si umí vygenerovat každý. Je to přes dekádu nepřerušený řetěz bloků, ve kterých je jako ve veřejné účetní knize konsensuálně všemi těžaři přijatý stav toho, kdo komu co poslal, kolik mu zbylo atd. Díky vysokému počtu těžařů je tento všeobecný souhlas na aktuálním stavu velmi neprůstřelný a s každým potvrzeným blokem silnější. Je to veřejná účetní kniha, kterou nelze centrálně zničit, velmi obtížně falšovat a má za sebou více než dekádu – a nepadla. Čili je i prověřena časem.

BTC ve své podstatě začíná naplňovat všechny znaky dobrých peněz:
omezenost v množství – má, jasně definovaný strop a předem danou emisní politiku
dělitelnost – má, na satoshi
trvanlivost – má, nekazí se, nekoroduje
fungibilita – získává postupně, nicméně ještě není všeobecně přijímán jako platidlo
účetní jednotka – lidé v něm ještě nepřemýšlejí (což dává pro divoký a měnící se kurz smysl)
konkurence – obstál již dlouho a své místo si stále drží
uchovatel hodnoty – v dlouhodobém horizontu velmi dobrá pozice (oproti tomu, co nyní vyvádí fiat měny)

Jinak se dnes kšeftuje se vším, co má nějakou hodnotu a poptávku. Ať už oficiálně, nebo načerno.

Větší velikost podniku samozřejmě bude vyžadovat vyšší zastupitelnost a tím získat odolnost proti výpadku zaměstnance či zaměstnanců. Pozice zaměstnanců zas může zlepšovat jejich jednotnost při vyjednávání podmínek, protože tuto zastupitelnost to dokáže nahlodat hromadným odchodem. Záleží zda jim na tom záleží a chtějí se sdružovat do odborů, případně přejít ke konkurenci.

Nyní největším zaměstnavatelem je stát – konkurence mizerná, platy nic moc, ideálně tabulkami za odsloužené roky a ne dle výkonu a výsledků. Takže pokud proti někomu brojit, stát by měl být první cíl.

„A áno, štátu za jeho služby platím zo mzdy cez 60%, lenže keby som si mal tie isté služby v tej istej kvalite platiť na voľnom trhu tak zaplatím ešte omnoho viac.“ – myslíte? máte pro to krom pocitu nějaké výpočty? Protože ono to znamená, že byste neplatil ani DPH, spotřební a další daně, neplatil byste silnici v Horní dolní, protože tam nejezdíte, neplatil byste spoustu služeb a dotací, které nevyužíváte. Pokud jste čistý příjemce, pak byste si asi pohoršil. Na druhou stranu by se člověk staral více o sebe a snažil by se získat si takovou odměnu, která mu zajistí život dle jeho preferencí. Já si nyní platím zubaře ze svého (protože pojišťovna se neráčila dohodnout se zubařem, který na mne má čas a dělá svou práci dobře), 2× platím školu (jednou v berních, podruhé na soukromé škole, kde mám jistotu, že se k synovi nebudou chovat jako nafrnění vládci).

Je zvláštní čekat, že byste na soukromém trhu platil víc, když byste dobrovolně neplatil tu kupu služeb, které nechcete používat. Navíc by tu byl tlak na zaměstnavatele, aby případné „sociální“ služby dával jako firemní benefit. Pokud bych zjistil, že na volném trhu mi nestačí příjem 40.000 ale potřebuji 60.000, nebyl bych sám, kdo by toto po zaměstnavateli požadoval. A zaměstnavatel by mi dal o 1/3 víc. Furt méně, než kolik nyní musí odvádět státu za všemožné daně, pojištění a poplatky.

„Zamestnanec žiadnu istotu zárobku nemá, čo ste nikdy nepočul o chýbajúcich mzdách?“ – lze řešit pojištěním a vhodně sepsanou smlouvou. Nyní na to není tlak, protože stát se tváří, jak všechno zařídí a postará se.

„A navyše ten zamestnanec ani nemá istotu práce, ak nebude firma v zisku tak na to prví doplatia zamestnanci vyhadzovom, čiže nedobrovoľnou nezamestnanosťou.“ – tak proč je stále zaměstnancem, když nemá v ničem jistotu a ještě mu platí málo?

„nie sú údajné štátne prekážky“ – zkoušel jsem péct chleba. Dařilo se mi, chutnal, lidé v okolí o něj měli zájem. Zkuste si zjistit, co bych musel splňovat, abych to mohl dělat oficiálně. Jaké investice bych musel dělat, abych mohl dle státu prodávat něco, co si pro svou potřebu můžete udělat v každé běžné kuchyni. Toho kapitálu bych potřeboval o několik řádů méně na to, abych to otestoval komerčně. Takže vina státu to je na 100 %.

„Štát tým začínajúcim podnikateľom práveže pomáha“ – že mne nutí vést si účetnictví v podobě, abych mu mohl dávat hlášení o ziscích, musím mu platit za živnostenský list, licence, zkoušky, povolení a další nesmysly, které já rozhodně nepotřebuji? Možnost snížit si částku, kterou mi stát proti mé vůli sebere, je zcela normální. Pokud nemůžete mafii porazit, můžete s ní alespoň vyjednávat a v rámci jejích pravidel ji trochu držet u huby.

Poslední větu nemá z mého pohledu smysl komentovat. Váš dojem je identický s mým, pokud by se otočil naruby.

Myslet si, že otroci se měli lépe, je opravdu hodně mimo realitu.

Dobrovolná dohoda a neužívání násilí (respektování principu neagrese) ve společnosti, kde veškeré vlastnictví je soukromé… je kapitalismus. Pokud mi něco uníká, budu vděčný za doplnění, co to je. Tématem se zabývám asi dekádu, ale je možné, že něco podstatného stále míjím.

Pokud máme stát se sociální politikou, pak se nenacházíme ve stoprocentním kapitalismu ani ve stoprocentním socialismu. Je to škála, která populismem a politickým tlakem posouvá se stále více k nesvobodě a slibování benefitů početnému volebnímu davu. Demokracie inklinuje inherentně k oligarchii, dle síly demokratického ducha a vyspělosti dané společnosti to trvá staletí, dekády a nebo ji menší jednotky let.

„vytváranie dcérskych spoločnostína vyvádzanie zisku z materskej firmy sa práveže dejú iba v kapitalizme“ – ano, majitel daného podniku se chová ekonomicky a nechává se odrbávat státem, který není tak chamtivý jako původní domovina.

„v socializme nemajú zmysel, tam nie je vlastník ktorý by tým niečo získal“ – bohužel pak není na trhu ani základní tovar jako toaletní papír, boty, jízdní kola pro děti atd. V komunismu jsem 9 let žil a některé momenty si dost bolestně vybavuji dodnes.

„By štát okrádal sám seba.“ – stát není dokonalá spravedlivá entita. Je to sdružení mocichtivých psychopatů. Dle společnosti, která jim dělá jistou dobu protiváhu, se chovají alespoň nějaký čas ve prospěch společnosti, ale jinak hledají, jak se mít primárně dobře sami.

„Aj sociálny zmier je kapitalistický pojem, v socializme predsa nie sú opozičné tábory ktoré by sa potrebovali zmierovať, teda kapitalisti kontra zamestnanci.“ – v socialismu se mají všichni stejně blbě, v lepším případě mají tu a tam něčeho zbytečně nedostatek, protože centrální plánování neodhadlo pětiletku, v horším případě nejsou léky, jídlo, hygienické potřeby pro obyčejné občany a politbyro se má jak prasata v žitě. Vzniká nová šlechta, která nemá původ v „urozené krvi“ ale ve „třídním původu“. Obojí stejná kravina.

„počet obeživa a produkcia nie sú spojené nádoby“ – ano, protože produkce statků má fyzikální limity, zatím co tvorba fiat měny nemá žádný strop. Když se stát rozhodně, že zítra bude mít na účtech o kvadrilión korun více, udělají si v tichosti zákon a začnou ten kvadrilion uvolňovat do oběhu, přirozeně se začnou ceny růst, protože bude nadbytek toho, čím lze platit a to, co lze kupovat se v poměru k oběživu stane vzácnějším. Daná měna začne ztrácet svou kupní sílu ne proto, že kapitalista začal zdražovat. Nejprve je více oběživa a kapitalista na tuto incentivu reaguje zvýšením cen. Pokud by začal zdražovat a neměl to na trhu čímkoliv podloženo (zvýšení kvality, které zákazníci ocení ochotou platit, morální výroba pro etické klienty – čokoláda, oblečení, případně změna na trhu – například plošný nedostatek čipů a cenu začne zvyšovat celý obor), tak zákazníci půjdou ke konkurenci, která nabízí obdobné levněji. A daný chamtivec krachne, protože byl moc chamtivý. Pokud se bude jednat o kartel na svobodném trhu, pak buď jej poruší jeden z jeho účastníků nalákán možností požrat zisky všech, nebo to motivuje nové hráče ke vstupu, aby si ukousli z vysokých zisků a tím konkurenčně budou cenu snižovat.

Neplatí pro obory jako telekomunikace, kde kartel je a chráněn je právě státem – protože bez licence tu nový subjekt vzniknout nesmí.

„Aj keď teda neviem ako to s tými spojenými nádobami myslíte, nejaká korelácia medzi všetkými tými premennými je. Ale nie v tom význame že by pridanie peňazí do obehu automaticky zvýšilo plošne všetky ceny o primeranú mieru. Veď peniaze sa "tlačia" už dlhé roky a ceny tak výrazne nerástli.“ – tiskly se a inflace rostla cca o 2 % ročně. To vám z úspor za 35 let sežere 50 % kupní síly. Člověk si toho tolik nevšímá, protože za rok je ze 100 jen hodnota 98 korun. To tolik nebolí. Teď, za covidu a ruské agrese vystřelila inflace přes 17 % – to už si jeden všimne. Protože to, co bylo někdy za rok je nyní znehodnocení za měsíc. Navíc tu máme brutální systém dotací a státních pobídek, které cenové signály – jazyk trhu informující o vzácnosti – pokřivují měrou nebývalou.

„Keby každému cez noc pribudla na účte miliarda tak by sa zamestnanci prestali nechať vykorisťovať a bez nich by výroba skolabovala, keďže kapitalisti bez zamestnancov nevyprodukujú nič.“ – zjistil byste, že máte o miliardu víc. Ale ne jen vy, i soused, a všichni v ulici, ve městě, v kraji, v celém státu. Za kolik byste byl ochoten dělat to, co nyní děláte, když byste měl miliardu sám? A za kolik, když by ji měl každý? Skoro každý by byl stejně bohatý jako vy. Jen pár lidí z minulosti by možná mělo miliardy dvě (ale nevím, který blázen by držel takové množství zdrojů v inflační podobě). Zkuste na tuto otázku upřímně odpovědět.

„Tí ktorí začali so zdražovaním prví na tom získajú najviac“ – nesouhlasím. Ti, co se dostali k těm zdrojům prvnízískají nejvíc. Za bezcenné papírky, které ještě včera neexistovaly, získali jednoduše jejich legálním paděláním něco, čeho si trh částečně i z donucení nějak cení v poměru ke všem službám a produktům. Tito nakoupí a mají spoustu užitku doslova za nic. Pokud by se tak choval soukromý subjekt bez státní licence, zavřou jej až zčerná. Jinak ten vláček akcí a reakcí máte dle máho názoru v souladu s realitou. Nicméně, pokud začnete zdražovat moc brzo, lidé nejprve vykoupí konkurenci a vy můžete v tomto mezidobí krachnout. Záleží na tom, jak masivní je uvolňôvání tohoto nového oběživa.

„A áno, ak kapitalisti spôsobia hyperinfláciu tak sa úspory stanú bezcennými.“ – kapitalista nezpůsobí hyperinflaci. Tu způsobí ten, kdo papír, či paměť v počítačích pozmění a prohlásí je za hodnotné oběživo. Když to přežene, vystřelí mu inflace nahoru a my ji začneme říkat hyperinflace. Kapitalista jen reaguje cenami na to, jak hodnotné to bezcenné oběživo je. Na co stačila stovka nebude stačit milion. Protože každý, kdo měl stovku má nyní milion.

Natištěním měny společnost nezbohatne. Jen ten, kdo je utratí první legálně okrádá zbytek společnosti a zároveň postupnou inflací znehodnocuje jejich úspory v dané měně držené.

„To existuje extra ekonomika aj ekonómia pre bohatých a extra pre chudobných?“ – kolik máte Rolexek, vozů Lamborghini, Porsche či Ferrari? Máte soukromý tryskáč? Ostrov? Několik sídel, kde můžete trávit léto a zimu? Kam jezdíte na dovolenou? Základní potřeby máme společné, ale ti bohatí mohou snídat kaviár a zapíjet jej pravým šampaňským. Ano, je tu ekonomika, ve které se nepohybujeme, protože na ni nemáme zdroje a ona přesto funguje. Není to dvojí metr, jen jeden náš metr má třeba maximálně 2 metry a oni mají k dispotici 500 metrové pásmo. Naše milimetry jsou identické, oni jich mají k dispozici mnohem mnohem více.

„Drvivú väčšinu vynálezov nevymysleli kapitalisti ale vedci či zamestnanci tých kapitalistov. Ani na vynáleze chladničky nezbohatol najviac jej vynálezca.“ – vynález neznamená automaticky zisk. Musíte jej také umět produkovat, odmakat si marketing a zvládat obchod. To je spousta profesí, které mohou produkt vytáhnout na světlo, nebo potopit. Nápad stojí na začátku a je klíčový. Nicméně ty další profese jsou neméně důležité, pokud chcete potenciál využít naplno. A velcí kapitalisté se na toto specializují, hledají slibné startupy, získávají v nich podíl a na těch, které přežijí a začnou být profitabilní umí vydělat. To jsme u kapitaistů ve formě investora. On ale může být i podílníkem, nabídnout svou již existující infrastrukturu, styky, kontakty, distribuční síť, partnery, mozky pro klíčové oblasti, které nebyly doladěné. Není to tak jednoduché, že máte prachy a automaticky inkasujete zisky.

„To netuším ako zbohatol Babiš, Vy ako obyvateľ ČR by ste to mohol vedieť lepšie.“ – legálně kradl, co k tomu dodat :-D Byl šikovný, ale je to hajzlík.

Kryptu nerozumím, zůstanu u BTC. Na to, abyste vytěžil novou minci, musíte ověřit existující transakce z mempoolu a spočítat s vaší nonce hash s určitým počtem nul na začátku (s vyšším vypočetním výkonem se obtížnost a tím i počet nul zvyšuje). Takže ta výroba ve vysoké konkurenci je dost nejistá a abyste měl alespoň nějakou šanci na úspěch, vyplatí se těžit společně s ostatními v poolu těžařů, kteří se o odměnu rozdělí dle hashe.

S výší cen energií se vám nevyplatí těžit tam, kde je elektřina dražší, než to, co vytěžíte jako odměnu. Incentiva používat uvázlou energii, spalovat přebytky v síti ohrožující stabilitu rozvodné soustavy je tím docela silná. Co je plýtvání elektřinou je subjektivní soud, který nemá smysl rozporovat. Stejně tak je plýtvání elektřinou z jiného úhlu pohledu hraní her na počítači, kde se grafická karta „žhaví do ruda“, kolotoče a autodromy, sledování porna (když by se sečetla veškerá spotřeba s jeho výrobou, distribucí a konzumací, kdo ví, co by za to bylo hashrate pro výpočet BTC). :-D

Pokud těžíte zlato, také nemusíte spořit, ale musíte těžit a nemáte zaručenou ziskovost. V tom se těžba krypta a zlata moc neliší. Se vzrůstající cenou těženého se vyplatí těžit i v případě nižší výtěžnosti. A když cena klesá, vyplatí se těžbu spíš vypnout.

Kapitalista je i soukromý podnikatel bez zaměstnanců. Vám ale asi leží v žaludku velké firmy se spoustou zaměstnanců. Tak toto prostředí je silně zregulované, stát sežere více než polovinu příjmů těchto zaměstnanců – takže pokud chcete upřímně nadávat na vydřiducha, opřete se do státu, který sebere v průměru nad 60 % příjmů.

Dále, zaměstnanec má jistotu příjmu od zaměstnavatele a tímto – prodáváním svého času a práce – získává průběžně předem domluvenou odměnu. Pokud si bude spořit a pak půjčovat, také může čerpat výhody úroků či dividend. A také má možnost nenechat se zaměstnat a začít sám podnikat. Což nese vyšší rizika a nabízí možnost vyšších zisků. Není to pro každého a proto to také každý nedělá. Ale já bych byl moc rád, když by státní překážky pro vstup do podnikání mizely a spousty nespokojených zaměstnanců se stalo spokojenými soukromými podnikateli.

„No keď zamestnanec málo zarába a veľa platí tak si nemá ako akumulovať zdroje.“ – pokud není otrokem, je v jeho moci toto změnit - viz má předchozí odpověď.

:-D Když neuděláte krok jedna, jak uděláte krok dva? Bavíme-li se o existujících penězích a ne o účetním zůstatku vytaženého kouzlem z nicoty.

Krok dva je možným důsledkem kroku jedna. Dále se bavím o půjčce. Půjčka znamená, že se něčeho v něčí prospěch (v tomto případě úspor) vzdávám odměnou za něco (úrok). Úrok je pak odměnou za odloženou spotřebu – tedy to, že po dobu trvání půjčky nemohu užívat svých zdrojů.

Úrok se vždy počítá oproti půjčce. V prostředí krytých peněz se jedná o odměnu za to, že se vzdám na nějaký čas možnosti užívat svých zdrojů ve prospěch někoho jiného (odkládám svou spotřebu) a za to výměnou dostávám úrok.

Pokud vám přijde úrok jako bezpracné zhodnocení peněz, pak si uvědomte, že ty peníze nejprve musí někdo vydělat/akumulovat/vytvořit (třeba vytěžením zlata nebo BTC, zvrácený účetní systém pomíjím, protože počmárat papír a prohlásit jej za peníze umí každý šmoula, prochází to ale jen úřednímu šimlovi se státním razítkem a bandou ozbrojenců za zády).

Samo sebou nemusíte půjčky využít a zdroje si akumulovat sám. Pak neplatíte úrok, ale pokud vidíte ziskovou příležitost na trhu, přicházíte v nákladech obětované příležitosti o více než je onen náklad úroku za půjčku. Pak je racionální si půjčit a této příležitosti využít, protože než se do té příležitosti opřete s vlastními zdroji, může být již daná nika zabraná konkurencí, která si všimla téhož, ale investovala dříve (ať už své či úvěrové peníze).

„Tak zase požičať si za menší úrok a požičané peniaze prepožičať za vyšší ( lichvársky ) úrok môžete aj vo Vašom systéme. A vtedy ste Vy takisto žiadnu svoju spotrebu neodložil.“ – všímáte si toho rozdílu, že si pro lichvu musím půjčit u někoho? Co ten někdo udělal? Akumuloval zdroje, odkládal svou spotřebu a nyní může půjčit = získat úrok za svou odloženou spotřebu. Já, v druhém kroku mohu získat na ty samé peníze lepší nabídku a proto je přepůjčím (je otázka, zda je to legitimní postup, protože pokud by mi někdo řekl, že si chce půjčit, aby mohl půjčit dále, tak bych se se svou půjčkou cukal/chtěl jeho mezikrok vynechat). Ergo bych si půjčku od sebe smluvně pojistil jako účelovou třeba na rozšíření výroby, nákup materiálu, vylepšení technologie.

V mém systému je na počátku krok jedna – akumulace zdrojů. Teprve pak je možný krok dva – půjčka. Bez prvotní akumulace nemůže vzniknout ani vámi kritizovaný řetízek lichvářů třebas napříč kontinentem.

Ano, ale za krok jedna nedostanu žádný úrok. Pokud již ale úrok dostávám, je to vždy odměna na odloženou spotřebu. Dává to takto smysl?

A protože jsem se bavil o úroku a ne o bezpracném zhodnocování peněz, logicky mi z toho plyne, že dané úspory byly použity na půjčku, ergo úrok je odměnou za odloženou spotřebu.

V systému 2 mohu mít zájemce o půjčku, kterému banka nepůjčí. Já si mohu půjčit u banky (peníze bez úspory) a následně mu za lichvářský úrok půjčit třeba oproti ledvině. Pomíjím vymahatelnost a morálnost. V systému dva lze najít cesty jak půjčit bez toho, že bych svou spotřebu musel odkládat.

Přesvědčit je k dobrovolné spolupráci je kapitalismus, protože v kapitalismu jsou výrobní prostředky vlastněny soukromníky a pokud nechcete iniciovat násilí, jiným legálním a legitimním způsobem než oboustrannou dohodou se k nim nedostanete.

Socialismus (a uznávám, že to není binární 1/ ale gradient/škála) disponuje vyvlastněním, znárodněním, obecným blahem, společenskou smlouvou, sociálním smírem a dalšími vzletnými pojmy, za které maskuje zjevné či skryté okrádání. Kupodivu nejvíce to odnáší ti nejmenší, protože nemají zdroje na lobbing, armádu právníků hledajících kličky a možnosti typu korunové dluhopisy, přesídlení firmy do daňového ráje, změny typů spolupráce se subdodavateli, včasné vytvoření dceřinek pro vyvedení zisku z mateřské firmy atp.

Všude samozřejmě s lidmi jednat můžete, ale v kritizovaném kapitalismu s nimi jednat musíte, jinak to přestává být kapitalismus a stává se to něčím, kde nutíte silou svou vůli někomu, kdo není schopen se bránit. Pak to přestává být kapitalismus a začíná to mít prvky státního násilí.

Počet oběživa a ceny jsou spojené nádoby. Pokud vzroste počet měny v oběhu a nezvýší se počet statků, vzroste cena. Představte si, že všem přibude na účtu přes noc 1 miliarda Kč (tam by alespoň nevznikl Cantillonův efekt). Druhý den všichni zjistí, že než ty peníze chtějí raději barák, auto, počítače, nové telefony, dovolenou, druhé auto, elektrické kolo, hodinky s vodotryskem.

Co se stane - pokud si to uvědomí všichni, pak také postupně adekvátně zdraží, protože stovku má nyní doslova každý (přesněji řečeno, má jich 10 milionů). Peníze během pár chvil ztratí svou původní hodnotu, protože všichni mají za co kupovat a ti šťastní vykoupí klidně celé krámy i s prodavačem. Jakmile se normalizuje informace, že v oběhu je najednou tak velké množství (pokud by to nebylo avizováno předem), všichni adekvátně zdraží. Cena oběživa brutálně padne, protože najednou není vzácné a neplní tuto funkci. Nakupovat chleba půjdete s batohem a možná ty stovky budete raději vážit než počítat.

A teď si vezměte, že si takto raketově půjčí stát a začne to utrácet. Ty nové bankovky pomalu probublávají, informace o nové hladině oběživa se šíří asymetricky, ti na začátku kupují za nové oběživo za původní nízké ceny, ti na konci řetězce i za své úspory kupují za ceny nové. V hyperinflaci jsou tyto úspory najednou bezcenné.

Stejně tak jako když by každý dostal miliardu, tak předchozí miliony by najednou byly běžné. Ti, co byli užiteční a šetřili si třeba na nový dům by měly své úspory takto znehodnoceny. Přesně tak zapracovala měnová reforma v roce 1953. Včera jste měl na dům v lukrativní části Prahy, dnes ani na kůlnu.

„Ale v tom svete obmedzených zdrojov žije aj ten miliardár, u neho obmedzenosť zdrojov nevadí?“ – nevadí. V drtivé většině případů byl tento člověk svému okolí užitečný. Pokud v době ledařů a problémů s uskladněním potravin vymyslíte ledničku, umíte ji začít ve velkém vyrábět a prodávat, pak skoro od každého trochu zbohatnete, což kumulováno znamená strašný ranec zisku. A všichni ti zákazníci si polepší, protože se jim nebude tolik kazit jídlo a nebudou odkázáni na studený sklep a zde uložený led ze zimy.

Takto přijdete s telefonem, chytrým telefonem, rádiem, telegrafem, televizí, elektrokolem, lepším automobilem, letadlem… A najednou je tu spousta cest, jak od mnoha lidí získat trochu zisku a ve výsledku vystřelit mezi nejbohatší jedince. Ale i ti mají – z jasných důvodů – nemálo svého majetku vázáno ve výrobních prostředcích, know-how, materiálu, skladech, budovách, lidech… Takže takový miliardář může mít ve skutečnosti na účtu 10.000 a problém zaplatit si nyní energie. Ale má spoustu traktorů, kombajnů, skladů, garáží, servisů, sil, osiva a polí.

„Babiš najprv zbohatol“ – otázkou je, jak zbohatl. Stát umožňuje bohatnout i způsobem, který ve výsledku odsuzujete.

„Takže je to skôr naopak, "vďaka" kapitalizmu niektorí ľudia prácu nemajú.“ – ano, ledaři o práci přišli, protože byla najednou zbytečná. Jenže bylo potřeba prodavači, výrobci, servisní technici, obchodní zástupci, spedice… takže staré pozice mizely a mnoho nových specializovanějších vznikalo.

To máte pravdu – protože v mnou zastávaném systému bez kroku jedna nemůže nastat krok dva. Bez úspor půjčka neexistuje.

Zato v elastickém systému se krok jedna vynechává a půjčka se vytvoří z ničeho (takzvanou monetizací dluhu, kdy existující oběživo je stejně platné jako to co před vteřinou ještě nebylo) – a tam je patrně nutné onu prvotní úsporu pro možnost půjčky explicitně zmínit. Moje chyba, že mi to nedošlo dříve.

„Že stát je příčinou problémů, které pak řeší, je zase jen prázdná ankapácká floskule, ne argument.“ – není to argument, jen smutné konstatování faktu.

„Neříkám, že stát jedná vždy optimálně. Ale vidět za vším špatným pouze stát, je prostě slepota.“ – když dělá něco špatného soukromník, hrozí mu krach a pokud v tom pokračuje, opustí trh, nemá možnosti v tom dále pokračovat. to je zásadní rozdíl od státu, který si na své další fungování nakrade od ostatních proti jejich vůli. Ať už emisí, dluhopisy a nebo inflací. Legální obrana proti tomu pro malého hráče není.

„Uvedené platí samozřejmě pro vyspělé demokratické právní státy, nikoliv pro rozvojové diktatury.“ – já doufá, že se nám tu v příštích letech nezhroutí Euro. Protože nechci mít pravdu v tom, že podobné průšvihy se mohou dít i u nás. I když Řecko, Itálie a další se o to fest snaží.

Fakt vysvětluji tak nesrozumitelně?

Pokud mám zdroje a místo abych je utratil, je půjčím, pak za mou odloženou spotřebu dostanu úrok. Ten úrok je odměnou za odloženou spotřebu, protože po dobu čerpání půjčky nemám své zdroje k dispozici. Do výše úroku si mohu promítnout i to, jak pracně jsem ony zdroje hromadil + určitě zohledním riziko. Ergo mi tak zpětně zaplatíte i tu předchozí odloženou spotřebu, kdy jsem ty zdroje akumuloval. Protože bez předchozího průběžného šetření by nebyly zdroje, které si mohu nyní formou půjčky odepřít na daný časový horizont a tuto svou aktivitu tímto způsobem monetizovat ve smyslu zahájení potenciálně ziskového chování.

O pojmu monetizace jsme se bavili a záleží na definici, co chcete použít. Pokud tvrdíte, že monetizace je převod něčeho na nově vzniklé peníze, pak máte pravdu. Pokud se bavíme o zahájení ziskovosti určité činnosti (tedy monetizace v mém pojetí), pak mám pravdu já – protože zisk = úrok půjde na vrub věřitele.

„Zkuste někomu prodat skutečnost, že něco nespotřebujete hned ale až za týden.“ - pokud to, co nyní nespotřebuji on aktuálně potřebuje, tak mi to do týdne vrátí a já to spotřebuji až za týden. Odložil jsem spotřebu v jeho prospěch, dostanu domluvenou odměnu (úrok, pivo, uznání, společenský kredit, dobrý pocit z toho, že jsem pomoho…). Pro mne je opravdu obrovské WTF proti čemu se tu pořád vymezujete. Úrok JE jedna z forem odměny za odloženou spotřebu, už si rozumíme?

„To, že ušetřím neutracené peníze nelze považovat za monetizaci, ani v tom smyslu v jakém ji chápete Vy.“ – to, že z těch zdrojů mohu zahájit podnikání (své, nebo půjčkou/investicí cizí) už monetizace ve smyslu jak to chápu já je a za tím si stojím.

Mimochodem tento komentář jsem mnohokrát přepsal, abych z něj vyhodil i neúmyslné invektivy, kterých bych se mohl dopustit. A vy na mne s Chocholouškem. Myslíte si, že díky tomu budu vaše argumenty brát více vážnš? Pravdou je, že mám nyní nulovou chuť s vámi nadále komunikovat.

„V žádném případě ale nejde o "monetizaci" Vaší odložené spotřeby.“ – vy si z vlaku vyberete poslední vagón a ukazujete na něj, že on je zdrojem. Bez lokomotivy na začátku a vagónů mezi nimi by se ten poslední naložený tím, co chcete, do cíle nedostal.

Takže pokud jste to celou dobu chápal, že dostávám prachy za to, že je držím, tak jste mi nerozuměl. Pokud je mám na spořicím účtu a s penězi obchoduje daná banka, tak dostávám úrok i za to, že je držím. Pokud je půjčím, dostávám odměnu za odloženou spotřebu. A já do té odložené spotřeby počítám i to období, kdy jsem ty zdroje hromadil, abych je pak mohl půjčit. To všechno je můj kapitál, reprezentující mou odloženou spotřebu za kterou nyní budu chtít určité zhodnocení.

Vy to berete účetně a chcete mi platit za tu dobu, kdy máte zdroje k dispozici. Já do úroku subjektivně započítám i to, že jsem si poslední 3 roky nedával oběd a naškudlil jsem po stokorunách nějakou větší částku. Je to subjektivní a v každém případě fakticky vy platíte úrok za mé odložení spotřeby od okamžiku realizace půjčky. V mém pohledu mi platíte úrokem i tu dobu předtím, protože v závislosti na tom, jak strastiplné ono hromadění kapitálu bylo bude i má ochota riskovat a úrok to bude nějakým způsobem odrážet.

Jestli se fakt točíte na té samozřejmosti, že dané peníze musím pro daný úrok půjčit, tak pro mne je to jako když byste mne upozorňoval na to, že voda je přece mokrá. Je to tak samozřejmé, že nemám potřebu tento fakt akcentovat. A protože úrok se platí za půjčku, což je snad každému jasné, je úrok odměnou za odloženou spotřebu. Pokud jste si myslel, že operuji s odloženou spotřebou bez půjčky, tak Vás musím zklamat. Takto jsem to od počátku nemyslel a půjčka v tom (protože se bavíme o úroku) je od začátku neoddělitelně přítomna.

Dále bych Vás chtěl požádat, abyste trochu krotil své emoce, protože míra frustrace z Vašich útoků je opravdu hraniční a přestává mne to opravdu bavit.

Máte takový nápad, aby do toho lidé šli a riskovali své zdroje? Umíte je oslovit? Přesvědčit? Získat pro svou věc? I to je kapitalismus, že umíte jednat s lidmi. Pokud máte jen nápad a chybí vám ten zbytek, nebudete patrně příliš úspěšný v realizaci plánů, které vyžadují spolupráci mnoha.

„A hodnota obeživa klesá práve tým zdražovaním.“ – ne, klesá s jeho zvyšujícím se objemem a tím, že kapitalismus nestíhá stejným tempem budovat hodnotné statky. Kauzalita je opačná – ale nejste první, kdo v tomto chybuje.

„Nenúti ma to prioritizovať, ale núti ma to nedobrovoľne sa vzdať tých menej prioritných výdavkov.“ – žijeme ve světě omezených zdrojů. Až budou replikátory ze Star Treku, možná se to změní. Do té doby platí, co jsem psal.

„No ako sa k tým miliardám dostal. Predsa vykorisťovaním a predražovaním.“ – možná Babiš a jemu podobní.

„Akým zamestnancom mám platiť, keď kvôli kapitalizmu som aj ja iba zamestnancom?“ – díky lapitalismu jste zaměstnancem. Co byste dělal bez zaměstnavatele?

Promiňte, zbytek už dnes číst nebudu. Nemám dnes dobrý den.

Kdybych si koupil televizi, nemám mu co půjčit.

Za odloženou spotřebu mi platí úrok, protože jinak bych ty peníze utratil za svoje potřeby, nebo si je nechal. Bez odložené spotřeby by nebyla půjčka, protože by nebylo co půjčovat. Pokud se ovšem bavíme o penězích a ne o těch barevných nesmyslech nyní v oběhu.


Diskuzi bych zakončil vašimi slovy „Kdo se stará, ten se má.“

To, že nechápete princim půjček, protože přemýšlíte jen v elastickém systému, není můj problém. Když si nebudu dávat drahé obědy a vytvořím si zásobu, kterou budu moci použít třeba na půjčku, tak mi právě ten kolega bude platit za mou v minulosti odloženou spotřebu úrok. Stavějte se na hlavu jak chcete. Nic tím nezměníte.

Kdo se stará, ten se má.

Míjíme se v hodnotách a proto jeden druhého nepřesvědčíme. Vy vidíte nespravedlnost ve zhodnocení měny, já v tom, že se někdo na můj úkor obohacuje nekrytou půjčkou.

Starám se a budu mí BTC, v budoucnu na něj patrně přejdu zcela a účetní peníze přijímat nebudu vůbec. Kdo se stará, ten se má – přesně jak říkáte.

„ale jak by to poškozovalo jiné, to je Vám jedno.“ – kdo se stará, ten se má.

„Tomuhle říkám pružný nemorální metr.“ – kdo se stará, ten se má.