Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„môžu kapitalisti manipulovať vo svoj prospech“ – pokud zde vidíte prostor k nabídce ekvivalentu za lepší cenu, právě jste našel skvělý podnikatelský záměr a jděte do toho.

„Lebo úžitok z daného tovaru zdražovaním nestúpa.“ – klesající hodnota oběživa a tedy nutnost vynaložení většího množství aktuálně méně hodnotných potištěných papírků je jen informace o tom, že někdo vytiskl více nekrytých papírků a jelikož je do oběhu uvilnil jako první, kupoval za nové oběživo za staré ceny. Vy jste bohužel v tomto řetězu událostí více vzdálen od zdroje emise a proto nakupujete za staré (kdysi hodnotné oběživo) za nové ceny a tím na tom tratíte. Proto kritizuji fiat měny, protože na tomto jsou postavené a požírají úspory ve finančních podobách.

„tak jeho celkový úžitok klesá“ – nutí vás to prioritizovat ve světě omezených zdrojů. Ceny jsou informace o vzácnosti v kombinaci s poptávkou. Vzácné, leč nepoptávané, může být levné. Dostupné poptávané také bude levné. Dostupné a nepoptávané může mít cenu nulovou, případně to dostanete k něčemu zdarma jako dárek. A pak je tu vzácné a poptávané. Dle úrovně vzácnosti a velikosti poptávky (+ nemožnosti substitutu) je pak na trhu úměrně vysoká cena. Zároveň to motivuje další hráče na trh vstoupit → zvýšit dostupnost a tím díky konkurenci cena může klesat/nerůst. Případně hledat substitut daného statku (nemusím mít zlatý příbor, když si lze koupit plastový).

K otázce miliardáře je to placu téma kterak se k těm miliardám dostal.

Chamtivost je motorem ekonomiky. Chcete se mít lépe a mít možnost čerpat cizí zdroje, výrobky a služby. Dokud se nejedná o násilnou cestu, existuje jen možnost být pro okolí prospěšný, poptávaný a získat tím tolik zdrojů, abych měl to, co chci. Na chamtivost a lenost nesahat, díky nim neskáčeme nazí po stromech.

„Ani Trump, ktorému už zbankrotovalo niekoľko firiem.“ – tomu se říká diverzifikace rizik, mít více želízek v ohni. Na druhou stranu je otázkou, jak by byl Trump bez státu úspěšný. Někde jsem četl, že když by své zděděné impérium nechal jen úročit, měl by více než se mu jeho podnikáním podařilo prodělat.

„Samozrejme že je to vina kapitalizmu že chudobní ľudia zarábajú málo a pritom platiť musia draho a preto nemajú kapitál.“ – není. Jen bez kapitalismu tu budete mít více chudých aužší skupinu navázanou na vedení státu, kde se budou mít jako prasata v žitě. Viz socialistické republiky, Sovětský svaz, Severní Korea atp.

„Lebo trh toľko programátorov, ekonómov ani právnikov nepotrebuje.“ – kolik trh potřebuje terých profesí laskavě nechtě na trhu. To, co tvrdíte smrdí centrálním plánováním a kvůli němu neměli naši dědové dostupný ani toaletní papír.

„Teoreticky si môžem nájsť lepšie platenú prácu, ale za tú cenu že pod seba "potopím" niekoho iného.“ – tak to začnětě dělat jinak a plaťte svým zaměstnancům více. Až zjistíte, jak vás jakožto poskytovatele práce dojí stát, co vám hází všechno za klacky pod nohy a kolik za zaměstnance vlastně odvádíte – protože živíte tu státní hydru – tak získáte odpověď, proč jsou chudí stále chudí.

„Úspešný môže byť aj zlodej či podvodník, mám ho preto obdivovať?“ – tohle je pěkná blbost. Takže všichni provozovatelé úspěšných podnikání jsou podvodníci či zloději? Máte-li ten pocit, dejte podnět policii. Tedy, pokud jste neměl na mysli politiky, tam bych dokázal přimhouřit očko, problém je, že jejich zlodějina a populistické sliby nejsou v rozporu s legislativou, kterou si pro sebe upekli.

„Keď jeho úspech je založený na nešťastí jeho obetí?“ – můžete jmenovat, kde je úspěch založen na neštěstí oběti?

„A tú radu padlých ognorujete práve vy ankapisti a rakúska škola s vašou "dobrovoľnosťou". Ako by si pomohol chudák čo by sa ako ten Don Quijote pustil do konkurenčného boja s rádovo silnejšou konkurenciou a logicky neuspel? Ale z ankapistického pohľadu teoreticky mal možnosť to skúsiť :-D.“ – tím, že budete dfělat chytrého na internetu fakt nic nezměníte. Dokažte mi, že máte pravdu. Založte úspěšný sociální podnik, dělte se spravedlivě o své zisky se zaměstnanci a rozválcujte trh. Ukažte, že se nepletete a hodláte pro to udělat více než skuhrat utopen v jedné ztracené diskuzní skupině. Šanci, na rozdíl od mého dědy, který byl nucen z politických důvodů za komunismu pracovat v kamenolomu, máte.

Statky si kupují za tržní cenu. Onen statek je pro ně cennější/hodnotnější než hodnota vyjádřená finanční cenou, včetně marže, kterou za získávaný statek vydávají. Pokud by to bylo příliš drahé – je jedno, zda je na vině příliš vysoká marže, nebo příliš drahý výrobní postup – pak směna neproběhne a daný statek nemění majitele/uživatele. To rozhodně není cílem podnikatelů, aby jim jejich výrobky zůstávaly na skladě a jejich služby nebyly využívány. Proto musí optimalizovat své podnikání tak, aby bylo ziskové a přitom konkurenceschopné.

Stejný problém, jako vidíte u sebe vy, mají i oni. Pokud nemají z minulosti kapitál uspořen, musí jej získat zpravidla půjčkou a i tak je jejich podnikání krom nákladů na provoz, výrobu, distribuci a marži zatížen i nákladem na obsluhu dluhu, tedy jeho splácení a k tomu uhrazení úroků.

To, že nemáte kapitál není vina kapitalismu. Pokud budete mít opravdu zajímavý a životaschopný podnikatelský nápad, získat investory nebude problém. Ten hlavní problém je právě mít podobný záměr a k tomu i ducha a odhodlání to vše zahájit, zrealizovat a i přes případnou nepřízeň osudu dotáhnout do konce. Ne vždy to končí úspěchem. Je zde silný klam přeživších (Survivorship Bias).

Je pak snadné úspěšným závidět jejich úspěch a vidět jej jako samozřejmý a nezasloužený. Takový pohled ignoruje celou cestu a řadu padlých, kterými je tato cesta lemována. Do cíle nedorazí každý, kdo se na tuto cestu vydal. A to, že je někdo úspěšný v jedné etapě není zárukou, že bude úspěšný i v těch dalších. Například půjčování videokazet byl kdysi zajímavý podnikatelský záměr. Stejně tak půjčoven audio CD bylo jak hub po dešti. A kde jsou dnes…?

Pokud ta menšina je té většině tak moc užitečná, že poskytuje statky, které ta chudá menšina dobrovolně odebírá, pak je to naprosto v pořádku. Umožňuje to té užitečné většině být dále užitečnou. Pokud se jejich nabídka nesetká s poptávkou – a firmy jako Nokia či Palm by mohly vyprávět – pak o tuto pozici přijdou a na jejich místo může přijít někdo, kdo je volnotržně vnímán jako užitečnější.

Pokud máte problém s tím, kdo je dnes bohatý, můžete jim zkusit konkurovat a takzvaně méně hrabat pod sebe. Pokud zajistíte stejnou kvalitu, rozsah a to vše za nižší cenu, budete úspěšný – a své přebytky klidně rozdejte potřebným.

„Je pak nesmysl usilovat o splacení státního dluhu“ – není
„kdy by musel dlužník (stát) sebrat peníze svým věřitelům (držitelům peněz)“ – ne sebrat, získat. Třeba poskytováním užitečných služeb, za které by daní držitelé dobrovolně platili. Sebrat peníze zavání znárodněním či daněním – a to je fakt špatně, protože forma získání těch zdrojů je nespravedlivá a násilná.
„aby jimi splatil dluh v bance (která jen pasívně o tomto dluhu účtovala)“ – takže pokud ty zdroje získá volnotržně, je to cajk, jinak je to prasárna.
„a způsobil tak, že ty vybrané peníze prostě jen zaniknou.“ – no, to jste u účetního oběživa. V prostředí peněz se tyto peníze pouze užijí k umazání dluhu a mohou vesele dále pokračovat v ekonomice buď formou útraty, úspor či nového úvěru. Jakou podobu naberou určuje trh svou nabídkou a poptávkou v jednotlivých odvětvích.

„Z uvedeného jednoduše plyne, že ze splácení státního dluhu nemá nikdo vůbec žádný prospěch.“ – kulové, prospěch by z toho měl držitel oné měny, protože by mohla být nižší inflace a ony státovky by alespoň trochu fungovaly jako udržitel hodnoty.

„prospěl v podstatě všem subjektům, které žijí na území daného státu a neuškodil tím nikomu.“ – toto je už úplná blbost, protože zvýšením objemu oběživa způsobí růst cen a doplatí na to všichni ostatní držitelé dané měny tím, že se jim úměrně jejich úspory znehodnotí inflací.

„Ekonomické subjekty by pak platily daň prostřednictvím cenové inflace.“ – to už se děje a je to velice „hezky“ provedené skryté danění.

„Řešením je tedy vybalancování daní a zadlužování státu tak, aby k nadměrné inflaci nedocházelo.“ – o což se státy možná snaží, ale stále v tom selhávají a je jen otázka času, kdy to kde žuchne a okolik.

Zbytečné dle vás. Z peněz to dělá vzácné a drahé „zboží“, což je přesně jeho role. Být agregační jednotkou hodnoty, kotvou v čase, usnadňující převoditelnost statků, zpřehledňující/zjednodušující tržní prostředí a umožňující poměřitelnost jinak obtížně porovnatelných statků.

„Peníze není třeba činit uměle vzácnějšími, než je třeba k tomu, aby plnili svou funkci prostředku směny.“ – cílené ničení peněz z pohledu udržitele hodnoty je škodlivé.

„Větší vzácnost/nedostupnost jim pak pouze škodí.“ – neshodneme se. Toto je pro mne podstatná a nezastupitelná role peněz a tím se liší od fiat státního oběživa.

Pokud je to přirozená volnotržní konkurence, nemám vítězství té či oné strany co vytýkat. Což v prostředí států nehrozí ani náhodou a proto bude fiat měna cílem mé oprávněné kritiky, protože z mé definice se nejedná o peníze jako takové.

Asi jste přehlédl tu část, kde tvrdím, že si pomáhá na úkor ostatních. A to mi v pořádku nepřijde.

Je to o definici a tuto část diskuze končím. Nikam se neposouvá. Pro vás to peníze nejsou, pro mne ano. To je pak jako se hádat o monetizaci, co to vlastně je. Definic je možných více, já vám řekl, co jsou peníze pro mne a proč. Vy proč to tak necítíte. Obecnou pravdu nemáme ani jeden, protože obecně platná závazná definice není a nebude. Já si i nadále budu za peníze považovat i zlaté náušnice či zlatý valoun, byť to má vysoké transakční náklady. Vy si za to budete považovat jen platidlo v podobě mincí, bankovek a zůstatků na účtu. Pro mne peníze nikdy nebudou bezcenné potištěné státní papírky, vy toto fiat oběživo za peníze považovat budete. Neshodneme se a navzájem se nepřesvědčíme, proto tím už nebudu nadále marnit čas.

Nové BTC jsou odměnou pro těžaře za to, že ověřil a potvrdil transakce na tento úkon čekající. Protože to je energeticky náročné, odměnou jsou mu dílem transakční poplatky a dílem nově vzniklé mince. Nové mince jsou incentivou k těžbě a zároveň dobrým důvodem hledat ekonomicky a ekologicky výhodnější řešení.

Navíc nové mince jsou takto tvořeny dle čitelného schématu – čili v tomto ohledu jsou tyto peníze odolné proti nenadálé emisi nového oběživa (což u zlata může způsobit nové naleziště, u státní měny brutální emise způsobená vydáním státních dluhopisů).

„Nic užitečného za novým BTC nestojí.“ – potom nic užitečného nestojí ani za vznikem nových fiat peněz. U BTC byla provedena náročná žádoucí práce zvyšující díky konkurenci těžařů robustnost sítě. U fiat měny někdo jen slíbil, že prý bude užitečný.

Pak máte dost specifickou definici a bude vhodné na toto upozorňovat.

Monetizací je, z mých zkušeností ve společnosti, chápáno jako zpeněžení → Monetizace je proces, kdy z nevýdělečného objektu (třeba webových stránek) děláme výdělečný. Přidá se reklama, product placement, placený obsah/zpoplatněná sekce, sponzorství…

„Úrok nedostanete za odloženou spotřebu. Za to Vám opravdu nikdo nic nezaplatí. Dostanete ho až za půjčení peněz.“ – to je jak do dubu. A po dobu té půjčky snad s těmi penězi disponovat mohu? Ergo úrok je odměnou za odloženou spotřebu. Nebo za co mi to vlastně platí, když ty prachy mám a neutratím je ve svůj prospěch, ale půjčím je někomu dalšímu? Pro mé modré oči?

„přitom právě díky tomu,“ – v mém vnímání je to navzdory tomu.

„stát tak má co v krizích zachraňovat“ – stát, který má lví podíl na vzniku těchto krizí je pak zkouší řešit. To je chucpe a ne zásluha.

„Pokud považujete 50 let prosperity bez drtivých krizí za nešťastné a škodlivé, pak máte asi nějaký velký problém...“ – ráčil o tomto vyprávět třeba ve Venezuele, Zimbabwe, Bolívii, Nikaragui, Brazílii a konec konců i Rusku. Jistě vás v ovacích vynesou na ramenou. ;-)

Moje odložená spotřeba pomáhá primárně mé osobě, protože nežiju z ruky do huby a mám pro případ výpadku příjmu nějaký polštář. Tato pojistka pro nejisté doby je pro mne rozhodně přidaná hodnota. Nebudu si kupovat zbytné blbosti a v nouzi si budu moci udržet teplo, vodu, jídlo a střechu nad hlavou.

Pokud tuto svou odloženou spotřebu umím monetizovat = udělat z těch zdrojů za podstoupení určitého rizika půjčku, dostávám k tomu i úrok.

A úrok, i když se budu opakovat, je v odměnou za odloženou spotřebu.

„To, že jste si nekoupil třetí televizi, Vašemu kolegovi vůbec nic nepřineslo.“ – on by nesouhlasil. To, že jsem ty zdroje měl a disponoval jimi mu přineslo to, že si mohl půjčit. Úrok je odměna za odloženou spotřebu, protože po dobu půjčky já ty zdroje nemám a nemohu je tedy utratit ve svůj prospěch.

Takže ještě jednou – úrok JE odměna za odloženou spotřebu. JE!

Pokud se máte v prostředí s gumovým metrem, pak to znamená, že jeho gumovosti využíváte, ergo žijete na úkor ostatních. A protože jsou zde značné nesymetrie v tom, komu hraje onen gumový metr více do karet, shledávám takové oslavování daného systému značně nemorální a neetické. Ale neupírám vám důsledek, že se vám v takovém prostředí, pokud v něm umíte chodit, žije lépe.

Ta kupa problémů není údajná ale ložená.

Nebo mám možnost snažit se vzdělávat okolí a budovat respektující společnost, která se nebude chovat jak banda hovad. Ale uznávám, že ten ostrov by byl v důsledku méně práce. :-D

Ten byl dobrý! :-D

Mohu ale hodnotit, zda žiji za své, nebo zda jsem nucen proti své vůli živit jiné. A nezbývá mi pak na to, abych třeba živil jiné, ale dle svého klíče.

Ekonomika s pružnými penězi může spadnout do šachty z vnějších příčin úplně stejně, navíc si ještě kope do vlastního žebříku tím, že je tu riziko chyby centrální správy, která to celé může poslat do kopru zcela stejně.

To je jako obhajovat koňský povoz, který se může převrátit a odsuzovat auta, že s nimi se dá přece také bourat a může vám to chcípnout. Jistě ale uznáte, že pokud vám chcípne motor v benzíňáku, je lepší šance to resuscitovat, než když se tomu tak stane s koňským povozem.

Vím, že ten příměr kulhá, ale zatracovat jiný systém proto, že část rizik neřeší, není fér, pokud ten druhý systém má obdobné problémy a přináší navíc ještě kupu svých vlastních – které tomu druhému nehrozí.

„Vy řešíte pouze ceny.“ – ano, protože jsou alfou a omegou pro fungování ekonomiky a podstatou existence oběživa jako prostředku směny. Cena určuje poměřitelnou informaci u různých statků z různých zdrojů a já se tak mohu rozhodovat co za jakou cenu budu preferovat a co si raději odepřu. Pružná peněžní zásoba má tu nevýhodu jako gumový metr – zkresluje infomrace a pak dochází buď k plýtvání, nebo člověk zjistí, že informace „máte na to“ platící před měsícem již dnes řádově neplatí, protože se skokově zdražilo. Potěší obzvláště u hypoték a stavby domů, kde časové prodlevy z důvodů byrokratických i stavebních procesů mohou se táhnout od odhadu k realizaci dlouhé měsíce a roky.

„V prostředí rigidních peněz je ekonomická aktivita uměle tímto peněžním systémem omezována, což má zpravidla za následek také pokles objemu spotřeby a produkce, který doprovází zpravidla i pokles cen (tedy recesi/krizi).“ – je přirozeně regulována trhem, špatný investor o své zdroje přijde a krachuje. Nesvědomitá banka může napůjčovat miliardy a než se na to přijde, trhu dost zatopit. Navíc ji stát může zachraňovat nově vytvořenými penězi, čímž z té finanční kaše vytvoří ještě větší břečku.

Ano, místo očekávání moudrého, informovaného a neomylného centrálního plánovače raději uvítám tisíce a miliony malých hráčů s kůží ve hře, chovajících se sobecky (tedy více zodpovědně) a přirozeně regulující fungování celé ekonomiky. Opět platí, že největší vidle do všeho hází stát.

„Nejdůležitější je prosperita ekonomických subjektů.“ – kterou gumový metr, tedy měna v rukou státu, dokáže spolehlivě zlikvidovat.

Vůbec by mi nevadila existence obojího s možností svobodně využívat to, co považuji za výhodné a přínosné.

S tím, že by to bylo něco podobného jako je paralelní existence státních měn a jejich konverze se dá rychle realizovat skrze kurzy, které se v čase mění dle výkonů daných ekonomik, chování dotyčných vlád a dalších atributů, kterým nemusím rozumět – pro mne je důležité to číslo vyjadřující převodní poměr.

Ve výsledku se o to nyní pokouší BTC a to, co mi vadí, je státní montování se do této oblasti.

Máte k tomu data? Já ne, ale viděl jsem deficity státního rozpočtu z minulých let a plány na roky budoucí. Proto by mne zajímaly detaily. Druhá strana „mince“ je pak právě to, jak se onen dlužník chová. V soukromém sektoru by někomu, kdo své zadlužení jen zvyšuje, už za rok, dva, dekádu každoročně nepůjčili. Stát má výjimku a „tiskárny jedou na plný výkon“.

„Úrok získaný z držení účetních peněz na vkladovém účtu v bance není odměnou za odložení spotřeby.“ – pokud bych ty zdroje utratil, tak bych onen úrok také dostal? Ne. Chci-li úrok, musím měnu držet = nespotřebovat. Ergo úrok je odměnou za odložení spotřeby.

„Dlužníkovi byly půjčeny nově vytvořené peníze, aniž by bylo potřeba, aby peníze někdo předem uspořil a půjčil je prostřednictvím banky dlužníkovi.“ – což považuji, se státem za zády, který toho zhusta využívá, za velmi nešťastné a škodlivé.

„Navíc skutečnost, že toliko odložíte spotřebu, dlužníkovi, který by měl za toto platit prostřednictvím úroku, ani nikomu jinému nijak neprospěje.“ – dlužník platí úrok i v účetní měně. Problém číslo jedna je, že je pod úrovní inflace. Problém číslo dvě je, že dané peníze vznikly a mohou vznikat libovolně. Přestávají tak býti vzácnými a když to stát přežene, vyvolá to hyperinflaci a i toaletní papír pak má větší cenu než dané státní bankovky.
Člověk mající úspory prospívá těm, co si půjčí (mají zdroje k realizaci toho, co chtějí dělat), on sám (získá úrok), případně má úspory, které nepůjčí a to nově vytvořené si za tyto zdroje může zakoupit a udělat tak směnu.

„Ostatně zkuste sám nabídnout někomu, že odložíte svou spotřebu, jestli bude ochoten Vám za to cokoliv zaplatit? :-)“ – jo, přesně to se děje. Mám čokoládu a nemám na ni aktuálně chuť, ale kolega by si dal a tak si ji sežere a druhý den mi k ní přihodí žvýkačky. On ušetřil cestu do samoobsluhy, uspokojil své potřeby, já na tom vydělám žvýkačku a všichni jsou spokojeni. Je to docela základní způsob fungování půjček jak v bankovním tak nebankovním sektoru.

Když vám nechce půjčit banka a vy ty prachy potřebujete, tak jdete za někým, kdo je má (neprožral je = odložil spotřebu), a půjčí vám je za předem dohodnutý poplatek. Stalo se zas jinému kolegovi… Zcela normální finanční produkt. Takže jo, zaplatili mi za to, děkuji za optání.

O tom už jsme se bavili jinde. Máte proporční statistiku, kolik vytvořených peněz je spláceno, aby se v tom objevily i obří dluhy vytvořené státem? Protože je rozdíl vzít 99 půjček ze soukromého sektoru na 100 000 Kč každá a říct, že všechny až na 4 byly splaceny a proto máme 95% úspěšnost splácení dluhů.

A pak tam bude jeden úvěr/dluhopis státní, na stovky miliard, který se nesplácí a jen se u něj dlouhodobě řeší obsluha úroků. Těch 95 půjček bude mít na celkovou ekonomiku vliv zanedbatelný, stejně jako ty 4 nessplacené.

Ta jedna může být fatální. Státní rozpočet se aktuálně řeší, strukturální deficit je problém, který se již netutlá (protože to nejde), obsluha dluhu stojí stále víc a k řešení se nikdo nemá. To vše je důsledkem možnosti půjčovat si na sliby neexistující oběživo a vyhodit z toho informaci, že tyto bankovky nejsou kryté užitečností, která se stala, ale slibem, který protistrana již dlouhé roky neplní a vypadá to, že v tom plánuje pokračovat. A za rok si zase „půjčí“…

K čemu by mi to bylo? Že bych mohl přijmout jen ty peníze, které považuji za dobré. Které to jsou jistě víte.

„Stačí, když budete přijímat pouze platby v hotovosti nebo debetními kartami a budete odmítat možnost placení kreditními kartami…“ – papírky z bankomatu, účty na debetní kartě a další nápady tohoto typu ve fiat prostředí vůbec nic takového nezaručují a nenabízejí. Mohu si kreditkou vybrat z ATM bankovky a nic se nezmění. Celý ten agregát je nafukovací a jeho forma nemá na změnu kupní síly té konkrétní formy vliv.

„K čemu by Vám to ale bylo, je pro mě pořád záhadou.“ – ve fiat prostředí k ničemu.

„Na tomto není moc co kritizovat, ledaže byste kritizoval dluh samotný.“ – nekritizuji existenci dluhu ale to, že půjčující sám ty peníze nemá, vytvoří nové žetony a všichni se tváří, že je to OK. V malých objemech se to nestačí projevit příliš negativně. Ale pak tu máme stát a jeho dluhopisy… a tam začíná peklo.

Pro pohledu na stát musím bohužel nesouhlasit. Dlužíte už z principu tím, že jste občanem a dlužníka z vás bez otázek a nutnosti souhlasu udělal vlastní stát.

Pokud by to bylo podloženo půjčkou již existujících/odpracovaných peněz, tak by taková kontrola dalším subjektem měla pro mne rozhodně větší váhu.

Snadněji a levněji jsou v tomto ohledu hodnocení jdoucí stejným vektorem. Snadněji mohu vytvořit slib, levněji jej, vzhledem ke gumové finanční zásobě mohu pak plnit. V dnešní době úrokem pod úrovní inflace, což nehodnotím jako pozitivní z pohledu celku a delšího časového horizontu. Ale je pravda, že ten jednotlivec si na úkor ostatních pomůže.

Pokud přeformulujete svůj komentář tak, aby byl věcný a konkrétní, rád si vezmu kritiku k srdci. Takto bohužel ne.

Problém pro mne je, že tyto krize právě onen pružný peněžní systém dříve či později způsobí. Bez něj by nebyly tak časté a právě akumulované zásoby zdrojů pomohou překlenout krizi tím, že mám něco z minulosti, ne, že si to půjčím z budoucnosti a budu doufat, že mi to projde.

„Nedostatek peněz není v prostředí pružných peněz možný, takže to ani není problém, který by zde byl k řešení.“ – ano, problém může nastat právě opačný.

„Peněz je v tomto prostředí právě tolik, kolik ekonomické subjekty potřebují (nikdo si nepůjčuje peníze, když je na nic nepotřebuje).“ – opět se dostáváme, že ve volnotržním prostředí bez státu bych s tím dokázal souhlasit. Když do toho ale zahrnu i stát, situace se rapidně mění.

„To, ale neznamená, že v tomto prostředí bude někdo záměrně usilovat o znehodnocování peněz.“ – to znehodnocování je plánováno na 2 % a doufá se, že výkon ekonomiky to sanuje. To, že na toto nejste tak senzitivní neznamená, že někdo jiný (já) s tím má zásadní problém. Stát na inflaci zájem rozhodně má, protože mu snižuje hodnotu dluhu, byť nominálně zůstává stejný, nebo dokonce roste.

„protože skutečné peníze se bez emitenta neobejdou“ – BTC emituje těžař a užitečná práce je potvrzování předchozích transakcí. Zlato „emituje“ také těžař a užitečná práce je zpřístupnění onoho zlata tak, že s ním lze nakládat, převádět jeho vlastnictví, tvořit z něj výrobky.

„Zlato, které nepotřebuje emitenta, ani prostředníka pak není penězi, natožpak lepšími penězi.“ viz předchozí bod, zlatem na dně mořském, bez možnosti s ním disponovat, vám lidé pro platbu zpravidla neakceptují, protože vám v důsledku nepatří. Stejně tak zlato pod zemí.

„Právě protože nepotřebuje emitenta, je to pouhá komodita.“ – to, že někdo kus zlata zváží, zkontroluje ryzost, udělá z valounku normalizovanou placku a vyrazí z každé strany obrázek + vytlačí drážky je sice přidaná hodnota, ale ta mince je akceptována kvůli tomu zlatu. Podoba jen zrychluje a usnadňuje ocenění, určení hodnoty onoho množství. Zlato samotné má skvělou dělitelnost, což mince suplují plíšky nižší nominální hodnoty.

„Peníze jsou výsledkem lidské vynalézavosti, nikoliv toliko vhodný statek, který se vyskytuje v přírodě“ – právě ten vhodný statek se v případě užívání stává penězi. Jeho podoba je pak jen zefektivnění daných směn a snaha o snížení transakčních nákladů.

„Ale jak říkám, klidně nazývejte zlato penězi. Ničemu to nebrání, tedy dokud se do problematiky peněz neponoříte hlouběji...“ – díky za povolení. Nevidím důvod, proč by to mělo něco komplikovat. V porovnání s dnešními možnostmi je užívání zlata méně praktické, nicméně stále použitelné.

„Kolik bloků jste v poslední době vytěžil?“ – toto tajemství si s dovolením ponechám pro sebe :-D Nicméně za služby banky považuji z uživatelského hlediska založení a vedení účtu, autorizaci transakcí a kontrolu jejich platnosti (zda ji iniciovala osoba oprávněná s danými prostředky nakládat, zda byla dokončena), kontrolu/ochranu proti dvojí útratě zdrojů atp. Dále mohu provozovat full node, kde jsou pořizovací náklady nižší jednotky tisíc – zvyšuje se tak bezpečnost a nezávislost na ostatních subjektech (třeba kontrola oněch transakcí), zvyšuje anonymita a přináší i další možnosti pro technokratické onanisty (například provozování vlastní implementace vrstvy Lightning Network). Chci-li těžit a mít v dnešní konkurenci úspěch, mohu se zapojit do poolu těžařů a dle poskytnutého hashrate získám adekvátní díl odměny. Na domácí kalkulačce to nedává moc smysl a při ceně energií se to moc nevypláci asi kdekoliv v Evropě.

„komodita, která je raziči monetizována (použita k ražbě BTC), je ono NIC“ – no, pokud trváte na něčem hmotném, je to ekvivalent zůstatku na účtu v bance. S tím rozdílem, že bance musím věřit, že to číslo je platné. U BTC si mohu toto číslo a platnost ověřit, čili nemusím věřit, mohu vědět. Za komoditu pak můžete prohlásit onu ověřitelnost a znalost, konsensuální pravdu o stavu rozložení zdrojů v síti.

„Paradoxně ale právě tento aspekt činí BTC naprosto nevhodným k tomu, aby se stal penězi.“ – nemyslím si, se ztrácejícími se mincemi, budou-li používány k placení, se bude zvyšovat jejich hodnota, tedy za menší množství nakoupím stejně či více.

„…ale zaplatíte za to tím, že používání takových peněz by vedlo k permanentní krizi a totálnímu potlačení technologického i jakéhokoliv jiného pokroku.“ Pokud máte pravdu (a to je z mého pohledu velké pokud), pak když tyto peníze nebudu nucen používat, ale budu mít pouze svobodnou možnost jejich využití, pak je to na mé zodpovědnosti, zda jsem zvolil správný instrument směny a ochrany hodnoty. Jelikož ve svobodném tržním prostředí mohu být v tomto ohledu exotem, nevidím vámi nastíněné riziko jako reálné. Oproti tomu rizika fiat měn se protavují do reality citelně a škodí lidem již nyní.

„Toto vnímám pouze jako poněkud samoúčelnou, spíše však bezúčelnou snahu naroubovat myšlenku minimálního/žádného státu na oblast peněz.“ – když nemáte stát, tak nemáte monopol na násilí a možnost zakazovat komukoliv začít poskytovat bankovní služby. Konkurence oběživa/peněz/měn/systémů směny bude přirozená a to lepší se uchytí, protože to lidem přinese větší přidanou hodnotu. Finanční svoboda a zodpovědnost je s mizejícím státem kauzálně spojena a v oblasti žádného státu nevyhnutelnou podmínkou k přežití.

„Zlato, které leží v bance není přece prostředkem směny.“ – pokud jsou bankovky kryté zlatem a lidé v dané ekonomice v gramech zlata počítají a vedou i účetnictví (a dané mince či bankovky představují jisté gramáže zlata jisté ryzosti), pak i zlato uložené v bance může být použito jako oběživo, protože bankovkami a mincemi (třeba z jiného kovu) je představováno. V takovém ohledu splňuje zlato definici peněz a může i přímo obíhat. Podobně bankovky a mince, nyní užívané řádově méně (neb jsou nahrazovány bezhotovostními platbami), nepřestávají být v depozitech bank oběživem jen proto, že jejich objem a praktické využívání je aktuálně nižší.

Ve výsledku se jedná jen o definici peněz, kam já zahrnuji i vyhovující komodity a zlato k nim historicky řadím. Vy zas pod penězi rozumíte i fiat měny, které dle mého subjektivního hodnocení nevyhovují definici dlouhodobého udržitele hodnoty. Myslím, že točit se na tom nemá příliš smyslu.