Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Chápu a v tomto ohledu je to o osobním názoru a preferencích, čili respektuji váš pohled, jen jej nesdílím.

Třeba pod pojmem „monetizace obsahu webových stránek“ se zpravidla rozumí zobchodování něčeho, co dosud bylo zdarma. Zda za to dostanete služby, zboží, slevu či peníze je v tomto ohledu irelevantní. Záleží na konkrétních podmínkách, které si domluvíte například umístěním reklamy, provedením testů/recenze produktu, product placementem při vysílání atp.

Tak jsme se zase minuli v pojmu, pod kterým si asi představujete něco jiného než já.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Monetizace

Můžete dodat svou definici monetizace?

„Pokud směníte koně za valoun zlata, jde o komoditní barterovou směnu.“ – když to bude normalizovaný valoun, jen nemá podobu mince, bude ten valoun na daném území stejnými penězi jako jinde vyražená mince. Zkuste si své tvrzení přečíst s tím, že na chvilku budete považovat přímo zlato za peníze. Stále to bude dávat smysl. Proto za mne nejsme ve sporu, protože vaše užší vymezení funguje i na mé širší chápání peněz.

Točení se pak na to, kdy je to barter a kdy peněžní směna, mi přijde zbytečné.

„Informace o ochotě půjčovat existující úspory je úplně k ničemu.“ – vám možná. Za trh a všechny hráče mluvit nemůžete. Ochota půjčovat na trhu je konkurenčně vyjádřena a porovnatelná právě úrokem. Čili obecně nemáte pravdu byť vy osobně můžete být anomálie, která se bez této informace v pohodě obejte.

„Od toho aby půjčovaly peníze máme specializované subjekty - banky.“ – to je jeden ze subjektů, který může danou službu poskytovat. Takže nesouhlasím.

„Peníze ale nejsou zbožím (komoditou), u něhož by bylo fungování nabídky a poptávky důležité.“ – peníze jsou používány k nákupu komodit, porovnávání cen statků a je velmi potřebné, aby měly kotvu do reality. Statků je omezené množství a pokud není limitní i množství oběživa, užitečné funkce peněz se ztrácí a je to čím dál více loterie.

„Pokud zavedete trh s penězi jako další trh z určitým druhem zboží,“ – nevzácné peníze jsou bezcenné. Pak jsou to fakt jen čísla někde na zůstatkovém účtu, oproti kterému vám bez zákona nikdo neprodá ani rohlík. Peníze jsou univerzální zboží při specifické barterové směně čehokoliv právě za tento univerzální statek. Čím dříve a více lidí si toto uvědomí, tím lépe.

„Pokud ekonomika funguje v NEUTRÁLNÍM pružném peněžním prostředí, které ekonomiku neovlivňuje,“ – takové mimoběžné prostředí neexistuje, právě proto, že ekonomika potřebuje cenové signály a ty jsou velmi ovlivňují chování jednotlivých hráčů. Pokud by existovalo, bylo by zcela zbytečné a neužitečné.

„pak dostáváte nezkreslené cenové signály,“ – inflace, Cantillonův efekt

Příklad z praxe. Kamarád získal hypotéku na původní ceny stavebnin a prací. 17 % inflace mu do toho hodila vidle a on za původní celý barák měl hrubou stavbu. Musel si na dokončení vzít novou spotřebitelskou půjčku, která má jiné podmínky než hypotéka. Inflační peníze nejsou neutrální prostředí. Očekávat a požadovat jej nedává smysl a kdo na to spoléhá, vydává se na nebezpečnou cestu plnou nebezpečných překvapení.

„tedy signály bez vlivu nedostatku peněz“ – získáváte zkreslení vlivem nadbytku peněz = nedostatku komodit → průšvih

„Zde uvedené platí pro pružné peníze bez vlivu státu.“ – může být, kde se takový systém vyskytuje?

„Pokud do prostředí pružných peněz začleníme vliv státu, pak samozřejmě můžeme o dokonalosti cenových signálů na některých trzích diskutovat.“ – jelikož účetní peníze aktuálně vidím jen pod záštitou státu, celou dobu kritizuji systém se státem v pozadí. Pokud jste celou dobu argumentoval jen systémem, a stát jste v něm neuvažoval, pak mi spousta vašich námitek začíná dávat větší smysl. Domníval jsem se, že na tomto fóru je existence a vliv státu automaticky předpokládán, obzvláště v otázce inflační měny. Měl jsem to více zdůraznit.

Hodnotu zlatým mincím nedává ona podoba zlata, ale existence zlata samotného. Podoba normalizovaných mincí snižuje transakční náklady za cenu nutnosti důvěry v poctivost původce emise mincí. Nemusím kontrolovat s každou směnou ryzost, váhu a co já vím jaké další parametry.

Bankovky jsou o krok dále, protože už to zlato nemám v ruce – ale zas to snižuje váhu peněženky, zvyšuje možnost skrytí před nenechavými rukami a je to opět něco za něco.

Dobré peníze mají nějakou definici a zlato ji splňuje velmi dobře ve všech aspektech. V některých jsou praktičtější její zpracování do mincí, v dalších aspektech reprezentace zlata papírovou směnkou na něj. Přesto v takovém systému je za peníze považováno ono zlato. Ty další odvozeniny jsou užitečné pro pohodlnější a levnější transakce.

„Kdo určí, že je něčí produkce je užitečná? Ústřední výbor KSČ, nebo Vy? :-)" – ano, já. Za mne. Zbytek trhu každý za sebe. Pokud je něco pro mne užitečné, koupím to. Pokud je mi to sympatické, podpořím to. Kdo určí užitečnost a prospěšnost? Trh tím, že směna proběhne.

„Centrální banka opravdu nic negarantuje. :-)“ – tož pokud je tam ten 2% inflační cíl pro srandu králíkům, pak beru zpět. Jinak garantuje systémové znehodnocování oběživa v horizontu 35 let o 50 % (když vše půjde dle plánu).

„To je přece úplně směšné.“ – směšné je to do doby, kdy je ta inflace najednou 17 % ale úroky půjček jsou kolem 6 %. Malé tajemství – sám jsem takové půjčky využil, protože klimatizací získám možnost diverzifikace rizik topení plyn/elektřina a případná úspora volby typu energie mi může pomoci i onen úrok v celkových nákladech domácnosti eliminovat. Chovám se v daném systému ekonomicky na úkor okolí? Ano. Ale já své závazky splatím a to, že daný subjekt půjčuje za úrok pod úrovní znehodnocení je pro mne anomálie typu hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere.

„A stát jako dlužník generuje nějaké bezpracné zisky? Jak to dělá? :-)“ – berně, spotřební daně, poplatky, pokuty, licence, dluhopisy (které sanuje dalšími dluhopisy), měnovými reformami, inflací, daněním nenadálých příjmů, přenášením své zodpovědnosti a povinností na okolní subjekty a pak pokutování těch, kteří nevyhověli (chystaná povinnost datových schránek pro podnikatele s fikcí doručení a následné vydrbávání s těmi, co třeba nedostatečnou znalostí IT dostanou sami sebe do problémů – například ekonomicky aktivní senioři). Myslím, že jako nedokonalý začátek výčtu to stačí.

„Kdo konkrétně by Vám měl platit odměnu za to, že jste své peníze neutratil hned ale až třeba za ro (za odloženou spotřebu)?“ – tomu se říká úrok a ten, kdo platí, je onen dlužník, který prožene ekonomikou mé zdroje pro své účely a zavazuje se je po nějaké době i se zhodnocením vrátit. Já je pak utratím za to co chci. Vám se ale asi nelíbí deflace.

„Co užitečného mu Vaše neutrácení přináší, aby Vám za to někdo platil?“ – akumulaci zdrojů, možnost půjčky, podpory něčeho smysluplného, co teprve vzniklo… Platit mi za to bude tím, co vytvořil, v případě dluhu slíbí za úrok.

„Optimálně uveďte nějaký konkrétní příklad, kdo, proč a kolik by měl platit za Vaši odloženou spotřebu.“ – máme stabilní zásobu oběživa (třeba BTC), máte nápad a chybí vám zdroje, věříte mu, chcete si půjčit, ale nikde vám na vaše podnikání účetní peníze volnotržně neakceptují. Hledáte někoho, kdo má BTC a je ochoten je investovat, získat podíl, mít zhodnocení úrokem. Najdete ho, on je ten, kdo ty prachy neutratil za drogy, chlast a děvky – a vy máte najednou něco, oč se zasloužil v minulosti někdo jiný k dispozici. Dává vám to smysl?

„Tak moment, za to že jste pro někoho něco užitečného udělal, jste dostal přece zaplaceno. Neodpovídáte ale na to, proč byste měl mít nějaký bezpracný prospěch pouze z toho, že ty (zaslouženě získané) peníze pouze pasívně držíte a neutratíte?“ – no, protože pokud ekonomika roste, tak si můžete časem za méně pořídit více. Zajímavé je, že delší dobu nové modely iPhone stály tolik, co loňské novinky – a také jste byl bonifikován za to, že jste si počkal. Dostal jste nové zařízení za cca stejnou cenu (někdy dokonce okousanou inflací) a to zařízení bylo rychlejší, lepší, dokonalejší. Technologická deflace existovala, dokud jim nyní inflací oběživo neuteklo moc daleko. A tak se začala zdražovat i elektronika.

„Užitečnost takového jednání je otázkou případ od případu. Zisk kladný? Jistě ne automaticky, jistě nejde o bezrizikově dostupný zisk.“ – vezměte si na příklad stát a jejich letošní a loňský deficit. Vidíte tam pro jednání státu riziko? Kdo z nich za co bude zodpovědný? Zisk? Jistě, že ano, vydělám méně, než utrácím – neva, půjčím si a dluh není můj. Je státu – ať si to vyřeší nástupci, já mám nyní na sliby a uplácení voličů. To je přesně to chování a rozsah, které kritizuji. Protože Pepa z Horní dolní bude donucen své závazky splatit. Stát? Nejsem nainvní…

„Spoření peněz na horší časy nepovažuji za společensky zodpovědné jednání. Naopak pokud se takto "zodpovědně" začne chovat nadkritická masa spotřebitelů, pak tímto ty horší časy spolehlivě vyvolají...“ – to je vaše interpretace. Za mne to je signál, že nabízené statky nejsou natolik užitečné, aby je ona nadkritická masa kupovala. Pak jsou to špatně alokované zdroje a je dobře, že se uvolní pro aktivity, kde tato ochota bude.

„A pokud někdo neutracené peníze pouze spoří, pak se chová nezodpovědně i vůči své individuální majetkové situaci a měl by zvážit investování.“ – v inflačním prostředí ano, v penězích uchovávající kupní sílu i v dlouhém horizontu je to relevantní strategie. Investování je riziko, v inflačním prostředí je držení měny jistota ztráty a pak máte pravdu. V penězích držících hodnotu je jistota udržení kupní síly a pak se daný člověk může rozhodnout neriskovat ztrátu a ponechat si své jisté v podobě peněz. Za mne zcela v pořádku přístup.

I nadále přemýšlíte v inflačním systému a vaše teze pak dávají smysl. PRoblém je, že v krizi se vám ty vaše investice vypláchnou a pokud přijdete o práci a tato aktiva se (třebas jen dočasně) znehodnotí, pak můžete řešit vážné existenční problémy. Což v mnou preferovaných penězích hrozí řádově méně.

Nespravedlivý je na tom ten vznik nového oběživa z ničeho a úrok pod hranicí inflace. Pokud si půjčím existující peníze, pak mi soukromý subjekt při 17% inflaci nepůjčí za 5 % na rok. Protože to nedává ekonomicky smysl.

Přesto nyní to banky dělají, protože nehospodaří se zůstatky střadatelů, ale vytvoří si oběživo nové.

Komentujte, co libo, omezovat vás nebudu.

Pokud je stabilní hladina/objem peněz a zvyšuje se nabídka produktů a služeb, zefektivňuje/zlevňuje se jejich výroba a získávají se například úspory z rozsahu, přirozeně klesá cena za tyto statky, které si i zároveň konkurují. To mi přijde přirozené a v důsledku zdravé.

Pokud by byly účetní peníze také zcela svobodné a dobrovolné, pak by se mohla inflace (objem peněžní zásoby v oběhu) rovnat s ekonomickým růstem a tím dosahovat cenové stability. Problém je, že tyto státní monopolní pokusy dlouhodobě vedou k snižování kupní síly úspor a z dlouhodobého pohledu to cenová stabilita také není.

Osobně tedy svobodně volím systém vámi vnímaný jako škodlivý, protože ten druhý je dle mých měřítek škodlivý pro mne. Dokud je respektována svoboda volby a s ní také povinnost zodpovědnosti za svá rozhodnutí, nemám s koexistencí obou systémů problém. Jak mi začne legislativa jeden z nich nutit, pak je tato rovnováha narušena – a stát nebude tlačit řešení, které je pro něj nevýhodné.

Pokud je svobodné rozhodnutí užívat něco, co hodnotu dlouhodobě ztrácí či získává, pak je mi to jedno.

Fiat, tedy měna s nuceným oběhem a povinností ji akceptovat, spojeno s potíráním volnotržní konkurence (viz například spor o slovo "mince" skončil u soudu. Paralelní Polis musí zaplatit pokutu 50 tisíc) mi už tak moc spravedlivé nepřijde.

Pojem spravedlnost mi je velmi blízký. Protože peníze chápu jako prostředek směny A uložení hodnoty, pak mi systémové znehodnocování dané měny spojené s povinností s ní pracovat nepřijde spravedlivé, protože tahám za kratší konec provazu. Naproti tomu BTC mi nikdo nenutí a pokud za rok získá na tržní hodnotě a tu vyšší hodnotu mého zůstatku bude okolí volnotržně akceptovat, pak mi to přijde velmi morální a splavedlivé. Stejně jako když si BTC vyberu a ono za měsíc spadne o 50 %. To je holt moje zodpovědnost a moje volba. Spravedlivá.

Toliko k otázce mé názorové konzistence.

Bohužel se tím z té homogenní masy zaměnitelných bankovek/státovek vytrácí informace o rizikovosti a výši úvěru, jeho úroku, bonitnosti dlužníka atd. Z možností vybrat si relativně bezrizikové peníze a nebo různé úrovně rizikových úpisů je tu jeden instrument, který to celé zplošťuje. Dokud se do toho nezačne míchat stát s možností upravovat si pravidla hry/legislativu na míru, umím si představit, že je to stále životaschopný model, který se na volném trhu udrží.

Banka, která bude mít kvalitní splácené úvěry bude nabízet zhodnocení, které bude k míře rizika tržně zajímavé.

„Moje definice fiat peněz vychází z onoho "budiž peníze", kdy vládce prostě natiskne peníze a tyto ostatní nuceně nebo dobrovolně používají. Jde tedy o případ, kdy peníze vznikají skutečně jednostranným aktem vládce/státu. Pokud ale peníze vznikají na základě dvoustranného kontraktu např. v podobě smlouvy o dluhu, pak takové peníze nepovažuji za fiat peníze.“ – toto je zajímavý pohled. Pro mne je fiat měna definována centralizovanou mocí a zákonnou povinností ji akceptovat. Zda je z vůle vládce, nebo z vůle vládcem schválené instituce ve spolupráci s žadatelem o úvěr, pak již pro mne nehraje roli. Protože onen vládce jen delegoval možnost emise na jím kontrolované subjekty, kterým k tomuto zajišťuje legislativu a možnost násilného vynucení s tím, že v případě potřeby má nástroje, jak jejich služby pro „fiat peníze“ dle vaší definice využít/zneužít.

„Není důležité jak dané peníze nazveme. Důležité je jak umožní fungování ekonomiky.“
Pro mne to důležité je, protože peníze pro mne naplňují kvalitně všechny znaky peněz, státní měna kulhá v roli dlouhodobého uchovatele hodnoty, v případě nešťastného řádění centrálního bankéře i v těch ostatních aspektech. Že ty ekonomiky pak fungují různě a mají jinou dynamiku a intenzitu, na tom se s Vámi shoduji. Jen preferujeme oba odlišné konce spektra. ;-)

Já tento krok nevnímám pozitivně. Dále to, že stát nejprve vytvořil podmínky k tomu, aby tento stav nastal a pak to vyřešil tímto způsobem mu jde opět na vrub a nemohu jej za to chválit. V tržním prostředí by daný subjekt, který by podobnou hloupost zavedl, krachl. Přišel by o své zdroje a zdroje investorů, kteří do toho svobodně šli. Stát zavede legislativní zmetek, vymáhá jej silou a pak, když se blíží krach, spasí se legislativní kličkou a domrví i ten zbytek. :-D Pro mne typické státní chování, které odnesou zas a znovu jen ti nejslabší a nejchudší. Jakkoliv jde státní propaganda opačným směrem a zaštiťuje se ochranou nemajetných a potřebných.

„Tady jste si nehezky naběhl.“ – nemyslím si. Kolik takových událostí v historii bylo a kolik hyperinflačních problémů nastalo špatným centrálním plánovačem?

Dále je to pro mne jen další plus pro BTC, kde se nové naleziště zkrátka neobjeví.

„Ano, když to stát s pomocí přežene, tak to co lidé dostali navíc, jim pak sebere inflace...“ – naprostý souhlas, je otázkou, zda se to pak s odstupem času dá označit za pomoc…

V kostce – chápu-li to správně – vlastně říkáte, že reaguje centrální banka a snaží se reflektovat situaci na trhu, případně jej predikovat a vyjít vstříc žádoucí situaci či včas předejít rizikům. S tím souhlasím s výhradou, že se nejedná o tržní incentivy ale řízené směrování, které je přímo závislé na lidech tuto politiku tvořících se všemi výhodami a nevýhodami, které to přináší. Mezi nevýhody počítám omylnost, chybné predikování vývoje trhu a díky tomu možné neoptimální alokace zdrojů. Což může a v opakujících se cyklech ve výsledku vede tu k menším a tu k větším krizím.

Ony schody vidím podobně jako zde Dominik Stroukal: https://www.youtube.com/watch?v=p24NJPzuafk&t=4189s

„Právě ta libovolná emitovatelnost peněz (pružnost jejich zásoby) umožňuje na ten signál v podobě výše úroku efektivně reagovat.“ – přijde mi zvláštní, že takzvaný nedostatek peněz se snažíte vyřešit velkou emisí nového oběživa, které v důsledku způsobí snížení kupní síly. V onom „rigidním peněžním systému“ není nedostatek peněz. Jen peníze se stávají hodnotnější. Místo abych měl kdysi rohlík za 10 haléřů a o pár dekád později za 4 koruny (což je nehezká ukázka ztráty kupní síly) by stál rohlík třeba půl halíře. Místo abych musel řády přidávat (milionář byl kdysi pojem, nyní je to v podstatě skoro každý, kdo má auto a pár dalších dražších věcí), tak bych stávající peněžní zásobu drolil na menší celky, protože by to dávalo smysl. Dnes nedává smysl razit halíře a kdo ví, zda podobný osud za pár let nečeká i malé mince.

„V prostředí pružných peněz se peněžní zásoba a úrokové míry přizpůsobují ekonomice, v níž o tom, co se v ní děje, svobodně rozhodují ekonomické subjekty, nikoliv nějaká komodita.“ – v prostředí pevné peněžní zásoby se ekonomice přizpůsobují kurzy/poměry/ceny daného statku, jen na druhou stranu. Vše pozvolna zlevňuje. V pružných penězích vše pozvolna zdražuje. V krizi v pružné zásobě vše zdražuje rychleji. V pevné je tomu zas naopak. Rozdíl je pro mne zásadní ten, že netrestán držitele oběživa za to, že jej ještě neutratil a svou zásobu odložil.

„Do výtahové šachty padaly ekonomiky v dobách smíšeného účetně-komoditního peněžního standardu, kde expanze účetních peněz vytvořila problém, který vazba peněz na zlato znemožnila řešit a pak ekonomika zahučela do šachty.“ – hyperinflace je reálná i dnes, takže v tomto závěru se rozcházíme.

„Stoupání té nakloněné roviny je ale mnohem menší, než stoupání přímky proložené těmi schody, po kterých stoupá ekonomika v pružném peněžním prostředí.“ – k tomu nejsou relevantní data. Bohužel. A jak říká v odkazu Dominik Stroukal, v dlouhodobém horizontu možná, ale stejně bych zastával kryté peníze, protože v těch propadech umírají lidé.

„Bez změny rigidního peněžního prostředí na pružné se pak ekonomika z takové šachty nevyhrabe vůbec.“ – u státu, který utrácí cizí peníze, to dává smysl a souhlasím. U decentralizovaného rozhodování už s tímto závěrem nesouhlasím.

„Zlato splňuje Vaši definici.“ – připomínku beru.

„Podle mé definice je zlato komodita a peníze jsou to, co obíhá, tedy např. ty zlatem kryté bankovky. Zlato je zde komoditou, kterou jsou ty směnitelné bankovky kryty.“ – za mne je to zefektivnění směny a výrazné snížení transakčních nákladů. S rizikem padělků, nekryté emise atp.

„Zlato by je možno považovat za peníze pouze v případě, že z něj byly vyraženy mince.“ – opět chápu a vlastně nejsme ve sporu.

„Podle mé definice peníze vznikají monetizací komodity“ – čili vysoké transakční náklady s nutností testovat ryzost, pravost kovu, jeho váhu a další možné parametry považujete spíše za barter (komodita za komoditu), z dané komodity mince již za peněžní transakci za jiný statek. Opět je to pro mne o definicích a nemám s tím zásadní problém.

„Podstatou peněz je závazek emitenta vůči těm, co jeho peníze používají.“ – v tomto ohledu je mé považování zlata za peníze výhodou, protože samotný kov nepotřebuje prostředníka pro výměnu směnky za danou komoditu. V případě BTC je to ještě snadnější – mohu být sám sobě bankou, emitentem jsou konsensuálě losem určení zapisovatelé do blockchainu (vytěžili úspěšně platný blok) a síť na daném protokolu velmi účinně chrání proti podvodům s neplatnými mincemi či dvojí útratou.

„Komodita nemá emitenta, který by za něco odpovídal. Peníze mají emitenta, který odpovídá za kvalitu jím emitovaných peněz.“ V podstatě opět nejsme ve sporu, mince a bankovky mají trade-off v jistém riziku za výrazné snížení transakčních nákladů a s tím spojených problémů.

„Monetizace zlata probíhá také penězi, které banka nemá.“ – zde již je principiální rozdíl v přístupu. Já zlato za peníze považuji. Proto zlato uložené u banky jsou pro mne peníze a oběživo směnitelné za toto zlato je pouze směnu usnadňující a transakční náklady snižující ekvivalent onoho zlata. Pokud do banky přinesu zlato (v mém pohledu peníze), banka vydá oproti tomuto vkladu bankovky/mince či mi navýší zůstatek na účtu. Já pak mohu těmito ekvivalenty zlata uskutečňovat transakce s tím, že pokud vyměním v bance papír za zlato, banka získala zpět své oběživo, já kov a banka tak ukázala, že její měna není podvodná, neb dané rezervy drží a je schopna je uvolnit.

„Taky dochází k monetizaci penězi, které banka nikde nezískala.“ – pro mne banka buď zlato vlastní, nebo jej získala do úschovy vkladem, tedy je držitelem té hodnoty (pro mne peněz) a vydává na tyto zůstatky oběživo. Je její zodpovědností, že nebude uvolňovat do oběhu měnu, na kterou nemá krytí pro zpětnou výměnu za komoditu. Pokud by to tak bylo, je to pro mne penězokazectví a podvod.

„To samé je u dluhu, který je také svého druhu (nehmotná) komodita.“ – zde není vložena již vytěžená protihodnota (zlato → pro mne peníze), ale rizikový příslib budoucí užitečnosti dlužníka. Nejedná se o vkladatele, ale o klienta bankovních služeb, který si nepůjčuje ze zásob zlata, ale tvoří nový dlužní záznam. Ten pro mne není krytými penězi, jsou to vámi uvedené a preferované účetní peníze – které při rozumném užívání a nevyžadování akceptace zákonem zajisté mají své místo na slunci a budou trhy, které je budou preferovat.

„Banka přijme kvalitní dluh“ – toto je pro mne velmi důležitý parametr v obou systémech (účetní i komoditní). Pro mne je problém, že stát negeneruje kvalitní dluh, protože má strukturální deficit a obzvláště v posledních letech i u nás si půjčuje více, než je schopen splácet.

„Tohle by platilo v anarchokapitalismu, kde nejsou žádné zákony, jen svědomí. V prostředí, kde platí zákony, emitent emituje peníze pouze v takovém množství, v jakém mu ty zákony umožní, a pokud poruší zákon, pak nese následky.“ – toto by platilo v ideálním státu, kde právo je vymahatelné a zákony dodržovány. Jak vidno z praxe, státy si pro sebe umí udělat výjimky, měnit i v případě komoditních peněz poměr komodity za papír a mince, případně tento koncept zcela opustit. Dělají měnové reformy, hokuspokusy vedoucí do hyperinflací. Čili argument chápu a byť bych jej rád přijal, praxe je bohužel často jiná.

„100% zlaté krytí bankovek byla realita.“ – bohužel ani tím si nejsem jist. S jídlem roste chuť a pokud je lidí kontrolujících zásoby zlata méně, je pokušení banky emitovat si něco pro svou potřebu velké. Pokud se stane garantem stát, který má tu moc měnit legislativu a v minulosti jasný podvod a poškození klientů silou protlačit (například povinností odevzdat zlato a používat výhradně emitovanou měnu), stává se ono riziko denním chlebem.

„Zlatem nekryté byly pouze bezhotovostní účetní peníze, které ale byly směnitelné 1:1 za kryté bankovky, takže zde byla obrovská nestabilita celého systému.“ – což je opět zákonným aparátem vymáhaný stav, jaký by byl poměr ve volnotržním prostředí nedokážu odhadnout. Ale pochybuji, že by se jednalo o 1:1.

„Pro toto "řešení" nemám žádné pochopení...“ – smekám

„Je otázkou, zda, kdy a kde bylo zákonem povoleno. Jestli máte nějaká fakta v tomto ohledu, rád bych se s nimi seznámil.“ – průkazné odkazovatelné zdroje nyní nemám, nicméně se stále vzdělávám a čtu články a knihy. Pokud na něco narazím, rád se o to podělím.

„Současné společenství vyspělých států zavedlo poctivý systém 100% účetních peněz.“ – pokud by byl volnotržní, neřeknu ani popel. Machinace státem s různými měnami (viz měnové reformy, změna kurzu ke zlatu, opuštění zlatého standardu atp) mi minimálně z pohledu slabšího nuceného uživatele nepřipadá poctivé.

„Netvrdím, že je dokonalý. V minulosti zavedený hybridní nestabilní systém byl naštěstí nahrazen tím současným.“ – nějak funguje a já jsem vděčen, že je konečně možnost evolučně (nikoliv revolučně a násilně) dobrovolně a do jisté míry volnotržně (protože stát už zas hází klacky pod nohy) zkoušet alternativu ve formě BTC.

Rozhodně děkuji za tento Váš komentář. Palec nahoru!

Zdravím. Ano, dovedu si představit, že bych vzal za určitou službu valounek zlata/bankovku na něj o váze třeba 10 gramů či určitou část BTC, nebo dlužní úpis (monetizovaný dluh) slibující splatnost třeba za rok s tím, že hodnota bude 12 gramů / o něco vyšší část BTC.

Pokud by byla splatnost možná okamžitě, divil bych se, proč si jej daná osoba nejprve nesmění za gramy zlata/vyšší část BTC a chce s ním platit rovnou.

Měl bych tím jasnou informaci, které peníze jsou které, měl bych možnost volby a netvrdím, že bych byl all in BTC. Defakto mi takový účetní způsob způsob připomíná akcii vázanou nikoliv na stát či centrální banku, ale na konkrétní subjekt, u kterého si mohu dle dostupných informací míru rizika lépe zhodnotit. Dlužní úpis firmy Apple bych akceptoval ochotněji než ten samý příslib od Lojzy z Horní dolní, který má pověst neplatiče.

Akcionáře banky beru. Když by se do toho nemohl montovat stát záchranami ale ani půjčkami/dluhopisy, tak by ty účetní peníze mohly být životaschopnou alternativou a trh by si vybral, co by mu lépe vyhovovalo. Vlastně stát, který se na tento koncept přisál a udělal si v něm monopol jej tímto způsobem kompromitoval a velmi citelně zkriplil. Bohužel. Konkurence je zdravá.

„Jaké "krytí" má BTC?“ – predikovatelná vzácnost (maximální počet mincí) s jasně předem známým uvolňováním nových mincí do oběhu daná protokolem. BTC si nekonsensuálně se zbytkem sítě „z prstu nevycucáte“, protože by to ostatní držitele/těžaře poškodilo, tak vám takovou transakci tvorby hodnoty z ničeho nepovolí. U zlata můžete najít nové naleziště a tím způsobit na trhu výkyv. BTC toto riziko nahodilých záplav nové peněžní zásoby úspěšně eliminoval.

K mé kritice fiat oběživa mohu ještě odkázat tento text:
https://stoky.urza.cz/texty/slibem-nezarmoutis-pokud-neni-casty-plany-a-financni-2278

„Na tom ale přece není vůbec nic špatného.“ – pokud je zisk výsledkem užitečnosti jejich následné produkce, mohu jen souhlasit. Pokud se nyní zadluží, za nové peníze koupí za staré ceny, po nějaké době to prodají za více – a protože náklady obsluhy úvěru byly pod znehodnocením půjčené částky – tak jim ještě po splacení něco zbude. To není znak zdravé funkční ekonomiky, to je spekulace na snížení kupní ceny oběživa, kterou garantuje centrální banka.

„Pokud by tomu tak bylo, mohl byste to samozřejmě kritizovat.“ – může tomu tak být, bývá tomu tak a proto to kritizuji. Protože ten největší dlužník, stát, v tomto jede na plné obrátky.

„Bezpracné, bezrizikové automatické bohatnutí se ale vyskytuje právě v systému, který Vy obhajujete, tedy v prostředí deflačních peněz.“ – odměna za odloženou spotřebu, podporu útratou jen opravdu užitečných projektů a ne zběsilé utrácení oběživa s významně klesající hodnotou a kupní silou = nevyplatí se je dlouhodobě držet, považuji za prospěšné – za „blbosti“, které jsou ale stále o něco hodnotnější, než ono oběživo za nějaký čas…

„Zde funguje onen efekt tak nějak naruby a právě zde se jeví býti zavrženíhodným.“ – no, ne. K těm deflačním penězům se musíte dostat tak, že nejprve něco užitečného pro okolí vykonáte. Cantillonů efekt je to, že se nejprve dostanete k levnému oběživu, využijete jeho dosavadní kupní sílu, ostatní držitele dané měny poškodíte sníženou kupní silou jejich úspor a později na tomto svém nemorálním chování můžete ještě profitovat. Užitečnost nula, zisk kladný.

Jaká je ale pravděpodobnost nalezení nového ziskového naleziště zlata a jaké je riziko, že se pár lidí někde v centrálu domluví a spustí lavinu tím způsobem, že zpočátku se na akcelerující vlně bezpečně svezou?

„Cantillonův efekt tak popírá sám sebe.“ - pokud jsem ve vašem případě byl držitelem té stovky, tak nyní mi chybí 20 Kč k nákupu toho samého. Ten, kdo si tu stovku půjčil, to nyní může za 120 prodat, splatit s úrokem 110 a stále mu ještě zbylo (protože úroky jsou aktuálně pod inflací). Kupní síla i rozložení peněžní zásoby se tím mění v neprospěch těch, co si nepůjčují a chovají se v tomto ohledu (z pohledu tradičních peněz) společensky zodpovědněji, spoří a akumulují zásoby na horší časy.

:-D trochu jste mne vyděsil zmínkou „rozebrat toto téma by vydalo na samostatnou rozsáhlou diskuzi...“

„Ano, dosahování inflačního cíle může držitelé úspor poškozovat, avšak nikterak zásadně“ – toto je velmi subjektivní a záleží to na vašem objemu úspor, ochotě riskovat, potřebě držet hodnotu v oběživu atp. Ve hře je i horizont, ve kterém uvažujete. Pokud žijete od výplaty k výplatě bez významých úspor, tak vás inflace tímto konkrétním způsobem takřka míjí. Pokud je vaše situace lepší, pak už vám argument, že za 35 let přijdete o 50 % kupní síly zajímat bude a nebudete to považovat za nikterak zásadní.

„Vy považujete mírnou deflaci za přijatelnou, měl byste být tedy poctivý a za přijatelnou byste mohl považovat i koncept 2% inflačního cíle.“ – to, že mi někdo ročně ke stovce 2 Kč přidá, nebo 2 Kč z té stovky sebere je pro mne dost zásadní rozdíl, obzvláště v delším časovém horizontu. Poctivý jsem a netržní inflaci za přijatelnou nepovažuji. Stejně tak umělá deflace by byla pro mne stejně nezodpovědným centrálním zásahem.

V tom je právě ta krása – vědět to nepotřebujete. Nabídka úvěrů si konkuruje, lidé využívají ty nejekonomičtější, tedy nejnižší úroky (v čemž se bude odrážet i rizikovost).

Ty nevyužité úvěry jsou stále úsporami, pokud budou na trhu už jen dražší úvěry, pak bude těch úspor méně. Žádné nové peníze vytvořené a tím nedávající informaci o tom, jaká je ochota půjčovat existující úspory.

Pokud produkt nebude pro zákazníky zajímavý, pak jej nebude nikdo kupovat ani s úsporami, natož bez nich. Nyní informaci o tom, kolik mají lidé úspor (a hlavně, jaká bude jejich kupní síla třeba za rok – protože pokud to centrální banka přešvihne, tak ty úspory dokáže velmi rychle znehodnotit).

„kterým jde naproti ochota více utrácet úspory“ – které nemusí existovat, protože nízký úrok není odrazem úspor ve společnosti (půjčují se existující peníze) ale pobídka k využívání služeb banky, která nové oběživo vytváří bez ohledu na úspory na trhu realizované. Centrální banka se může ± trefit a nebo být také zcela mimo. Nemá to kotvu do reality a proto se to může – a z historie vidíme, že i cyklicky, může a bude čistit krizemi.

„Při nízkých sazbách jsou v bankách peněžní zdroje pro firmy i spotřebitele v podstatě neomezené“ – omezené jsou ale zdroje, protože nové železo, uhlí, plasty, benzín, čipy a další statky tak snadno nenatisknete. Neomezené oběživo se stává postupně bezcenným – což se odrazí ve zvyšujících se cenách.

„Úrok je tedy signálem o levných zdrojích peněz a ochotě začít utrácet úspory.“ – v prostředí peněz, nikoliv libovolně emitovatelného nekrytého a tedy nevzácného oběživa. Z mé definice peněz toto s penězi nemá lautr nic společného, protože opravdové peníze se takto nechovají. Státovky a fiat měny ano. Ale to nejsou pro mne peníze. :-D

„stejně tak ochota utrácet úspory se zmenšuje“ – při vyšších cenách se ty úspory spíš krátí, protože málokdo má příjem valorizován o inflaci ve smlouvě.

„stát ekonomice pomůže“ – začínám chápat (bez snahy o urážku či pokusu o osobní útok), že vy tomu opravdu věříte. Dle mne dělá stát pravý opak.

„Takto jde ekonomika víceméně "po schodech" nahoru“ – problém je, že občas se nekontrolovatelně vrhne do výtahové šachty bez výtahu. Dále přirozená tržní ekonomika s tržními penězi nejde po obdobných schodech, ale stoupá po nakloněné rovině a té prázdné výtahové šachtě se díky absenci centrálního bodu spíše vyhne.

„Navíc inflace je jevem, který vzniká při nedostatečných produkčních kapacitách“ – to záleží, jak definujete inflaci. Pro mne je inflace zvýšený objem oběživa a pokud by bylo kryté novým zlatem, nemusí nutně snižovat kupní sílu. Pro vás evidentně něco jiného. Pak si asi nemusíme rozumět.

Dále tu máme státní dluh, který není splácen a s bídou se stíhá obsluhovat jen jeho úroky. A to už je hráč, který do té vyrovnané úvěrové politiky nehází vidle ale rovnou odjištěný granát.

„Není to tak jednoduché, že napíšete, že vznikly nové peníze a než dlužníci dodají svoji novou produkci stihnou vzrůst ceny.“ – takhle jednoduché to je, když si to oběživo „půjčí“ stát a rozdá jej lidem třeba při covidu. Výsledek = růst cen vidím všude kolem sebe.

Všichni držitelé bankovek původně krytých zlatem. Stát nevykoupil bankovky zpět, aby následně směnitelnost zrušil, protože by tím rozhodoval jen o sobě jakožto jediném držiteli.

O těch, co měli žetony a ne peníze kryté zlatem se nebavím.

Pro mne to ale papír je. Je to bankou emitovaný potištěný papír, který není směnitelný za vzácný statek s omezenou zásobou. Papírů může vznikat řádově více, v podobě elektronického záznamu jsme limitováni ještě méně.

„aniž by však došlo k naředění za zlato směnitelných bankovek jakýmsi papírem, jak o tom píšete.“ – jelikož tato směnitelnost byla zrušena, hodnotově se staly původní peníze stejným papírem jako zbylé nekryté oběživo, protože krytí tímto aktem bylo zrušeno.

„Pokud to nenapíšete přesně, pak to vypadá, jako by banky podváděly a namísto zlata monetizovaly nic, tak jak je tomu u BTC.“
V první části jste přesně vyčetl, co jsem se snažil sdělit. Podváděly. Zlato již nemonetizovaly, emitovaly potištěné papírové obdélníčky.

BTC má definován strop, tedy maximální počet mincí v oběhu. Má zaručenou vzácnost, jasnou dělitelnost, přenositelnost a konsent potřebný pro jednoznačné prokázání platných transakcí v prostředí, kde nikdo nemusí nikomu věřit a přesto jsou závěry v blockchainu platné. To je dost velké něco, které lze monetizovat a trh to jasně ukazuje.

Tak znovu, ty dolary měly hodnotu vyjádřenou ve zlatě a byly za to zlato směnitelné. Zrušením směnitelnosti za zlato bylo z oběhu vyřazeno zlato, které bylo dosud těmi papírky představováno. V oběhu zůstal ten papír, který se vlastnostmi neliší od dalšího papíru v oběhu – protože jeho navázání na zlato již neexistuje.

Makám na tom, ale je to řehole! :-D

Leč, z mého úhlu pohledu, se vám to nedaří.

Tedy – zlato jsou peníze. Pozlacené konektory, zlaté zuby, zlaté folie jsou jen jejich možná podoba v praktické aplikaci. To proto, že zlato je komodita a má i jiné způsoby užití. V tomto ohledu je BTC lepší, protože jeho deponování do pozice peněz nelimituje jeho užití k něčemu jinému, protože k ničemu jinému se hodit nebude (neb je nehmotný – je to jen informace někde uložená a taková blokace zdrojů je řádově jinde).

Imho chaos dělají lidem v úsporách inflační měny s nuceným oběhem, protože jim znemožňují spořit a plánovat s úsporami v delším časovém horizontu.

Počet strojů nijak nesouvisí s penězi v oběhu. Co s počtem peněz v oběhu souvisí je už cena daného stroje.

Pokud je hodnota dané měny vysoká, stojí, vyjádřeno v té měně, i komplikovaný stroj málo jednotek dané měny.

Pokud je hodnota měny nízká, stojí daný stroj řádově vyšší jednotky dané měny.

Takhle jednoduché to je. Když se bude platit cáry hadrů, papírů a zátky od lahví, bude pro daný stroj třeba akumulovat obrovské množství takového sběru. Pokud jej budete nakupovat za zlato, diamanty či jiné zdroje s řádově vyšší vzácností, bude na něj stačit méně.

Když by bylo celosvětově jen tuna zlata a nebylo by třeba jej užívat pro jeho fyzikální vlastnosti, tak byste mohl (za patrně vysokých transakčních nákladů) obchodovat s jednotlivými atomy a oběživa by tak bylo stále dost. Nepraktičnost takového způsobu pomíjím.

Pro zajímavost, 4 gramový prstýnek obsahuje přibližně 1,22 × 10²² atomů zlata.

Pokud máte ve fabrice tisíc polorozbitých strojů (jejichž počet se zvyšuje, ale funkčnost snižuje), které vygenerují stejnou hodnotu jako jeden bezchybný, pak váš příměr bude na inflační oběživo sedět, ale nebude říkat to, co chcete sdělit.

Protože uvolnit na něco existující a hodnotu držící peníze je diametrálně odlišné od situace pro účel financování téhož nové oběživo vytvořit.