Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Já se tu nesnažím hájit stát. Já se snažím pochopit smýšlení lidí, kteří stát hájí…

Je to tak jednoduché, že to spousta lidí nepobere…

„to, co stat dela, je cirocire zlo“

Může to být rozdílem v tom, co si představíme pod „cirocire zlo“, ale myslím si, že je těžké najít někoho (člověka/instituci), kdo páchá čiročiré zlo. I o mafii, která vedle zla také pomůže lidem při povodních, bych netvrdil, že dělá čiročiré zlo… Tím ji rozhodně nehájím, ale pochopím, když při dostatečně dobrém marketingu se bude spousta lidí soustředit na ty dobré stránky…

Já ten postoj nehájím, jen se snažím vysvětlit, že tak jednoduché („uplne staci chapat zlo a nasili“) to zase není.

…a pak člověk chápající šlo a násilí může vést debatu například o tom, jestli daně (z něčího pohledu nutné zlo) umožní snížit celkovou míru násilí díky třeba policii nebo sociální politice…

Dalším faktorem, proč subjektivně dobré argumenty nemusejí fungovat, může být ta subjektivita – druhý člověk dost možná pracuje s jinými hodnotami a s jiným modelem světa. Ty subjektivně dobré argumenty tam nemusejí fungovat, nebo ten výsledek nemusí být podle druhého člověka žádoucí.

A zahodit svůj model světa asi není pro spoustu lidí jednoduché.

Uznáváte principiálně dobrovolné otroctví? Pokud ano, toto mi přijde jako dost podobný případ. Uzavíráte dohodu, která může znamenat pro váš život různé nemilé věci. Akorát u otroctví je to tam více napřímo (pán s otrokem může zacházet různě…), u občanství trochu nepřímo (současné podmínky jsou dejme tomu příznivé, ale stát je může jednostranně změnit).

Změna skrze volby IMHO není validní argument. Pokud přistoupíme* na to, že přijetím občanství člověk dobrovolně přijme všechny zákony, potom zřejmě přijímá i zákony, které popisují, jak lze stávající zákony měnit.

*) O tom lze polemizovat, ale nechci se tu teď rozepisovat.

> umírněná progresivista

To zní hodně nebinárně 😉

(Vím, zjevně překlep, ale vtipný…)

Jako bych to už někde četl… https://www.mises.cz/clanky/deontologie-je-utilitarismus-a-naopak-muj-slozity-vztah-k-etice-2538.aspx

Jistě, musí chtít oba, bez toho to moc nejde. Na druhou stranu mi přijde, že často nelze s jistotou říct, že ten druhý nechce. Možná chce, ale nedaří se komunikačně. I tam je OK to vzdát (nechci tím trávit tolik času), ale přijde mi fajn neodcházet s „ten blbec si to nenechal vysvětlit“, ale spíš s „nepodařilo se nám najít společnou řeč“, a možná ještě přemýšlet, jak to příště zlepšit.

Ono je otázka, kdy je to hádka s blbcem, a kdy se jen dva lidé nechápou. Ale s jednou věcí bych tu souhlasil – pokud člověk ke komunikaci přistoupí jako k hádce s blbcem, tedy bez snahy naslouchat, stěží bude produktivní. Ať už ten druhý skutečně je blbec, nebo ne.

Jaké vlastně bývají ty důvody pro podmínku? Týká se uživatele, nebo výrobce/dealera?

Myslíte tím to, za váš offtopic komentář byl skryt? Dle mého názoru by možná ten komentář tu měl i svoje místo (třeba jako článek do Stok), ale ne jako komentář k nesouvisejícímu tématu. Proto jsem jej hlasoval pro skrytí.

1. To není návod, jak pokaždé dosáhnout svého. Nic takového IMHO neexistuje.
2. Z přítomnosti násilí IMHO může plynout legitimita některých prostředků, ale nevidím tu vliv na účinnost.

No, a co s nimi chcete dělat?

Taková anekdotická zkušenost z pracovního prostředí: Něco jsem řešila každý jsme měli jinou představu. Dokud jsem se to snažil komunikovat stylem „musí to být taktoz protože X“, naráželo to na odpor. Když jsem zkusil rozebrat jednotlivé varianty, v rámci možností nestranně, najednou byla mnohem větší vůle přijmout moje řešení. Nejspíš protože jsem to netlačil jako to správné řešení, ale protože jsem se snažil být otevřen i jiným řešením.

Rozumím, nebylo v tom žádné násilné donucení, ale v tom nevidím až tak zásadní rozdíl, proč by to mělo fungovat jinak. Ano, pokud na vás někdo poběží s nožem, to už bude jiná situace…

Nebo máte nějakou představu o lepším řešení?

No dobře, ale nejsem si jist, kam tím míříte. Jestli k jednání s BÚ, nebo k jednání s lidmi, kteří aktuální systém obhajují. Nebo ještě někam jinam…

To záleží. Asi bude jiná strategie vhodná pro odvrácení bezprostřední hrozby a jiná pro „pachatele dobra“.

Přijde mi, že tento přístup často vede k tomu, že obě strany odejdou s pocitem, že se setkali s blbcem nebo darebákem, který je nechce pochopit.

Když budeme normalitu vnímat statisticky, u drtivé většiny lidí dříve či později přijdeme na něco, v čem nejsou normální. Ve výsledku pak není normální být normální…

Nemá to být až za měsíc? Podle YouTube dnes má být stream o budoucnosti, a to s Terkou.

I v kamenném obchodě je možné dělat konverzi měn, tuším, že to existuje i nějaká aplikace, která provede OCR, konvertuje měnu a zobrazí cenu v jiné měně.
Druhá věc jsou ale závazky. Tam nestačí jednorázový přepočet kurzu, tam se hodí odhad dlouhodobějšího vývoje, případně nějaké zajištění.
Jako nemohu vyloučit, že jeden bude měřit peníze v gramech zlata, druhý v uncích stříbra, třetí v BTC a čtvrtý v XMR. Je to námět k zamyšlení, ale spíš bych takový vývoj nečekal.

Na komentar vo slovenčine som sa fakt tešil…

Soukromé ≠ volnotržní

Na téma US zdravotnictví doporučím video s Vláďou Krupou: https://youtu.be/UeY9PfgBx78?feature=shared

Nepřijde mi to jako dobrý příklad, řekl bych, že dopad státu zde bude minimální:

1. U pádu typicky nemám moc velký prostor na rozmyšlení.
2. Jsou tu i další incentivy než jen finanční, a ty mohou snadno převládnout.
3. Pokud tu nějaký dopad bude, podobný problém v principu bude mít i tržní pojištění. Ano, může být lépe nastavené a například motivovat spoluúčastí (částka, která nepotěší, ale nezruinuje), a odpadá etický problém.

Lepší příklady by IMHO šly najít u dlouhodobých rozhodnutí týkajících se zdravého životního stylu. Dnes víte, že něco není zdravé, ale nikdo vám nespočítá jak moc. Tržní pojišťovna by to nejspíš zacenila do pojistného.

Souhlasím, že původní příspěvek spojuje více nesouvisejících věcí, ale trochu bych si dovolil oponovat k bodu 3: Možná to bude platit pro některé (ne nutně všechny) učitele a možná to bude tak vypadat i podle některých metrik jako průměr, což ale nevylučuje významné rozdíly. Když soukromá škola nastaví odměny relativně dobře a motivačně (tzn. výsledky práce se projeví do mzdy), zatímco státní škola nastaví odměny podle roků praxe (tzn. snahou neovlivníte odměnu), může to pro některé lidi a podle některých metrik vypadat dost podobně, ale přinést to zatraceně odlišné výsledky. Státní škola bude podhodnocovat mladé učitele, ať se snaží sebevíc, a naopak přeplácet nepružné učitele, kteří to chtějí doklepat do důchodu. Jednak obě získají různé skupiny učitelů a jednak i ten stejný učitel bude v obou školách úplně jinak motivován.

On se jako ankap označuje i sám. Nechám stranou, jestli tomu tak skutečně je, jeho program je spíše minarchistický. (Program může být kompromisem mezi přesvědčením a realizovatelností.)
Zrušení centrální banky zní lépe, než tož co prosazuje – on ji chce v podstatě nahradit Fedem.
Přišel mi trochu jako konzerva, ale pokud se bude věnovat primárně ekonomickým tématům, tak to nemusí vadit.
Na konec nezapomínejme, že jde o prezidenta, ne o diktátora. Ať bude chtít sebevíc, sám nejspíš nemůže prosadit všechno. Podporu v parlamentu má malou, na druhou stranu, někteří politici se mohou chtít svézt na jeho úspěchu a podpořit jej.

To mi ale neodpovídáte na otázku „jak vůbec vybrat ty oblasti, a jak uhlídat regulaci, aby se neutrhla z řetězu“. Tedy jde o princip – předpokládám, že nenavrhujete, že budete rozhodovat Vy.

Já ten text začal psát celkem dávno, kde jsem to psal jako vlastní postoj. Bohužel jsem to tehdy nepublikoval, tak jsem to musel celé přepsat. Agnosticismus zde nabízím jako přijatelný postoj, a pokud to někomu pomůže věnovat pozornost důležitějším věcem, budu rád. Zároveň mi přijde, že spousta lidí se má potřebu do některé z těchto skupin zařadit i bez dostatečného promyšlení, a pak se zbytečně vymezují proti té druhé skupině. Nedovedu to určit u jednotlivců, ale přijde mi, že odpověď „nevím“ by zde byla na místě mnohem častěji, než jak často ji slyším.

> Pokud z nějakého důvodu označíme víru v etatismus za náboženství, tak na zcela stejné úrovni bude anarchokapitalismus též náboženstvím.

Samo o sobě není náboženství ani jedno z toho, ale spíš určité pojetí etatismu/anarchokapitalismu. A v případě etatismu je to asi častější, což ale odpovídá způsobu, jak se k tomu lidé dostanou.

Jinak žádná analogie není dokonalá. V případě postoji ke státu může agnosticismus mířit minimálně dvěma směry (klidně oběma současně):

1. Jak by která varianta dopadla? Svět je komplexní a nic nedokážeme předvídat dokonale (to z principu není argument ani pro ankap, ani proti). Agnosticismus zde znamená, že to nemůžeme vědět.
2. Hodnotová otázka – i kdybychom měli dokonalou predikci, může být těžké rozhodnout, která varianta je lepší.

Připusťme, že by několik málo oblastí fungovalo s regulací lépe. Otázka je, jak vůbec vybrat ty oblasti, a jak uhlídat regulaci, aby se neutrhla z řetězu.

Předpokládám, že teda regulací myslíte něco, čemu neuniknete, ne pravidla platformy, ke které může existovat konkurence (Bolt, Uber, Foodora, Wolf, …).

Urza k tomu měl pěknou přednášku Mít pravdu nestačí: https://youtu.be/5wMC5sU-Km8

V zásadě se vydává stejným směrem jako Anička, ale je to podrobnější, i s příklady z historie.

Začnu od toho, proč se vlastně omlouváme. Podle mě tím přiznáváme nějakou svoji vinu. Asi by nám přišlo divné, kdyby se německý prezident omlouval za Benešovy dekrety nebo český prezident se omlouval za genocidu Židů za druhé světové.

U firem může být omluva jménem firmy podobně problematická, ale záleží. Ale tam mi to aspoň nepřijde tak škodlivé, protože firma (ať už vlastnictví, nebo zaměstnání) není nikomu přidělena.

Tiskové mluvčí bych nechal stranou – tam je snad zjevné, že názor neprezentují sami za sebe, trochu na ně lze hledět jako na takový inteligentní papír, na který někdo jiný napsal zprávu.

Praktické konsekvence u firmy klidně. Beru to tak, že nový majitel přebral firmu i se závazky, navíc přívětivý přístup k zákazníkům pro něj může být pragmaticky výhodný.

Praktické konsekvence u státu jsou s otazníkem, zejména má-li jít i nějakou finanční kompenzaci. Obvykle je to dobrý způsob řešení majetkových nepravostí, ale u státu to v podstatě znamená, že se na odškodné musí složit daňoví poplatníci.

Zlato ukradené Židům – představte si situaci, kdy koupíte nějaké zlato, a následně dojde ke zjištění, že to zlato někdo někdy ukradl. Taková situace nemusí mít dobré řešení – vy jste nakoupil v dobré víře, zároveň není fajn, aby okradený nic nedostal.