Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Věda je opakem dogmatismu a právě proto píšu, že se jedná o vědce ale zároveň hluboce věřící lidi, každý v trochu něco jiného, nejsou to žádní roboti, ale taky ne dojmologové. mimochodem cítění je racionální tedy rozumová psychická funkce stejně jako myšlení - to napsal Jung.

Fňuk, a já se tak těšil, co z něj zase vyleze... nebo počkat vlastně vůbec ne, zaplať Pánbůh, že chvíli nepíše:)

Já už jsem přišel na to, proč je takovej. On svou formou specifické tuposti podněcuje okolí, aby mu ubližovalo a ono to dělá. Někdo rozumnější asi usoudil, že to není normální a poslal ho za psychiatrem. Ten asi rozumnější nebyl a taky mu ubližoval. Jenže von je takovej, že to úplně svrbí... Von je nesnesitelnej i pro psychiatra a slabší povahy mu to dávaly asi sežrat, protože je prostě sral a protože mohly. Psychiatr má určitou ohraničenou moc a individuálně ji může i zneužít, byť dočasně, když ho někdo krkne. Jsme jen lidi. Fakt, opravdu, na tuty, ale není účelem psychiatrie ubližovat Šaškiánovy.

Ta zeměplochost je vyvrácený mýtus a figurovala reálně asi jen v pravěku. O kulatosti Země věděli staří Řekové stejně jako polynésané, kteří byli před sto lety ještě v době kamenné. Od doby, kdy lidé vynalezli loď a vydali se s ní na moře, je kulatost Země obecně známý fakt, o kterém se může každý přesvědčit na vlastní oči. Navíc zeměplochost nebyla jednodušší jen nedomyšlená.

Upírat prezvykavym sudokopytnikum kopyto na zaklade hlasove analyzy je absolutně genitální, vy se překonáváte...

To pardon, nestíhám to číst. Něco vyblil?

Poskytl jsem mu zcela mimochodem další motivační nápovědu aby vydržel do Vašeho termínu, je to ještě skoro třičtvrtě hodiny a navíc musí malí v deset spát. Dokonce jsem si vybavil třetí lehce skrytou a komplikovanou, ale třeba to dá.

Ale já vůbec nevylučuji takový případ, dokonce myslím, že mnohé Jungovy myšlenky a zkušenosti (převážně sám se sebou) mohou někomu pomoci, obzvláště když má podobnou osobnost. Opravdu netypická je jen délka trvání akutního psychotického stavu resp. krize.
Persekuční bludy jsou jedním z nejběžnějších psychotických projevů, dokonce mohou být projevem emočně nestabilní poruchy v nejvážnějších případech, což je věc terapeuticky řešitelná a pokud jungiánské nahlížení světa nějak strukturovalo jeho nestabilní osobnost a umožnilo mu nějak v tom světě fungovat, je to jedině dobře a já zas nemusím nutně rozumět úplně všemu, co se v lidech odehraje.

Myslíte na hromadě...?

Trochu lepší, ale nestačilo. Zkusil jsem zatlačit, ale furt se nechce...

0. Šmarja chlape, já jsem ho chtěl po vás, proč bych ho měl já dokládat?
1. Proč ne, lidé jsou omylní
2. To se musíte zeptat jeho

Oponoval jste vy ne já: "Oba dva víme, že podle psychiatrie se to nemůže stát"

Už vám to někdy vyšlo, takhle z lidí něco dostat? Cosi vám prozradím, nefunguje to. Moji motivaci vám to říct to nijak nezvýšilo spíš naopak. Zkuste to znovu lépe, třeba to klapne. Nebo taky ne.

Evidentně máte mezery, tak studujte, nápovědu jste už dostal.

U Höschla konkrétně bych byl ochoten i připustit, že by se mohl mýlit nebo z politických či nějakých jiných důvodů vědomě lhát. Politická korektnost a LGBT+ jsou mocné vlivy, když lítáte vysoko, padáte hluboko.

No vidíte, ani se v té diagnostice neorientujete a pálíte hned od boku. Z hlavy mě napadají hned dvě diagnozy, co by na to mohly sedět. Rok je sice netypicky dlouhá doba, ale jestli to přešlo...
Stále nějak nechápu, proč ve mně vidíte pořád absolutní zlo, nepřátelsky se tu chováte jen vy.

Dnes jistě ano, ale v době Herma Trismegista by se s Vámi asi neshodli. Teologie nebo v tomto případě religionistika a další srovnávací vědy (na teologických fakultách se učí ledacos) zkoumá stejné primární a mnohé sekundární prameny (historické texty, komentáře, citace...) jako Váš autor, ale přistupuje k nim vědeckokriticky, s tím, že tomuto vědeckému zkoumání je podrobují lidé hluboce věřící, obvykle každý v trochu něco jiného, kteří např. vnímají historický kontext a návaznosti určitých myšlenkových směrů. Když zjistíte, z čeho je spousta mouder vykradených a uplácaných, často dost ztratí kouzlo.

Jak říkáte, může se stát. Hodnotil bych raději z delší časové perspektivy, nevím, činí to na mě dojem čerstvého zážitku, jak to píšete, ale třeba už je to dvacet let.

Promiňte, ale asi se jedná o trochu jiný typ literatury. Rukopisy a Knihy moudrosti (spolu se Souškem i Pokorný a Heller) napsali vesměs současní či již bývalí vyučující z našich teologických fakult, vetšinu z nich najdete v seznamu autorů Českého ekumenického překladu Bible. Nechci se nijak blíž vyjadřovat k rosenkruciánství není to úplně uznávaný vědecký směr.

To je pak pro mě trochu iluze.

Ano, je to krásný romantický nástroj shody napříč časem i civilizacemi, tedy dokud někdo nezačne dloubat do toho, co to vlastně přesně znamená a proč a hned se začnou množit rozpory. V noci je každé rudé srdce černé.

Úplně nevím, co máte na mysli původní egyptskou gnózí, něco jsem o tom četl, knihy Rukopisy z Nag Hammadi mám, všech pět svazků (dvojka byla za krvavé peníze), s žijícími autory překladů se vesměs znám osobně, přednášeli mi. Souškovy Knihy tajemství a moudrosti mám taky, dvojku jen elektronicky (to za papír prostě nedám).

"Pokud tedy tuto realitu stvořil bůh a my jsme jeho projevem, tak můžeme být" pouze "jeho součástí" - ať se nám to líbí nebo ne. Pro změnu Jonáš nás ubezpečí, že když si Bůh usmyslí, ani smrt nás nezachrání.

Symbol není značkam nemá jednoznačný ani jediný význam, i Leibnitzovy monády jsou patrně jen myšlenkovým konstruktem. Jinak se to blíží základnímu filozofickonáboženskému sporu o univerzálie. Jaký je Váš názor, nominalista nebo realista?

Gnostický dualismus je náboženským vyjádřením nepřijetí sdílené reality, kterou nám Bůh nadělil. Tato realita není projevem zlého boha a nikde na nás nečeká žádná lepší spojená s dobrým bohem. Tuto realitu, pokud je stvořená, stvořil jeden Bůh a žádná jiná nejspíš není a toho jediného Boha je třeba přijmout. Dualismus opět neprochází Occamovou břitvou, na co dva byť opační, když stačí jeden. Realita není ani ideálně dobrá ani zlá, je jen nejlepší možná (Leibnitz)

Ps: když chcete vědět, co byl Jung opravdu zač, přečtěte si jeho knihu Odpověď na Jóba. Jedná se o polemiku s křesťanstvím resp. jeho židovskými základy, konkrétně knihou Jób. Je to plné velikášství, nepokory a odsouzení. Slabším povahám netrpícím představou vlastního (polo)božství se z toho dělává špatně.

V něčem by se dalo i souhlasit, jeho rozdělení psychických funkcí najdete ve většině učebnic základů psychologie. Na druhou stranu mnoho jeho vývodů není plně srozumitelných už proto, že vytvářel nová slova (individuace) nebo stávajícím dával nové významy (das Selbst, bytostné Já), které se ale neobtěžoval přesně specifikovat. Dám Vám příklad, jak to funguje: můžete mít nepříliš povedený portrét tužkou, ze kterého když správně vyberete deset nenavazujících čar a přenesete je na čistý papír, budete mít pocit, že se díváte na skvělý výtvor geniálního kreslíře. Tím kreslířem je Váš mozek, který kresbu v mysli dotvoří. Podobně postupoval i Jung, když mnohé jeho vývody chcete nějak uchopit, protečou Vám mezi prsty. Zkuste jeho teze aplikovat na konkrétní lidi a situace v psychoterapii, mnohdy zjistíte, že je to jen taková hezká, nikomu nepomáhající mlha.

Obávám se, že mnohé z toho, co Jung napsal, nemohu brát vážně. Důvod se jmenuje Occamova břitva (mimo jiné). Abych se držel známého přirovnání, tak Jung ke svému "vysvětlení gravitace" potřebuje vskutku mimořádný počet opravdu velmi bizarních neviditelných trpaslíků. Moderní psychoanalytici oproti tomu trpaslíky neradi, snaží se pracovat s tím, co je vidět a je to srozumitelné. Freuda bych do toho netahal, to už je opravdu historie. I když třeba jeho Vtip a jeho vztah k nevědomí je stále aktuální čtení.

Dosaďme si za slovo pud slovo hlad. Hlad je projevem pudové potřeby jíst, která je periodicky aktivována poklesem hladiny cukru v krvi a dalšími faktory. Může být hlad příčinou lidského jednání? Podle Maslowa ano, dokonce generální. Je důležité si uvědomit, že vyšší potřeby v Maslowově pyramidě nejsou samostatné/izolované, ale vycházejí z těch nižších.
Na otázku proč daný člověk uspokojuje své potřeby právě svým způsobem odpovídá specificky psychoanalýza. U vás je to například tím, že jste ubohej narcistickej kretén a pablb, ale na to zase není až tak třeba psychoanalýzy.

Jenže pokud je podrobíte psychoatalýze, zjistíte, že jste zase u pudů. Nejsou žádné reálné metafyzické potřeby. Jsou jen reakce na nepochopitelno a úzkost, obvykle vedoucí k regresi a magickému myšlení. Albert ve vašem odkazu reaguje na ohromující a přesahující fascinací, hlubokým zájmem a racionalizací. To je v celku běžná nábožensko zkušenostní reakce.

Motivační sada je dobrý pojem, to by se mohlo ujmout.

Promiňte, jsem psychoterapeutickým směrem psychoanalytik, asi bych mohl s Vámi vést na toto téma velice dlouhou a oboustraně vyčerpávající debatu o jednotlivých "metafyzických potřebách", ale nechci nás trápit. V zásadě jsou "metafyzické potřeby" reakcí na nevysvětlitelno a na bezmoc resp. úzkost z ní. Tím nijak nepolemizuji s existencí nevysvětlitelna, pouze s reakcemi na něj. Ty jsou předmětem dnes v debatách mimořádně oblíbených oborů jako religionistika a kulturní antropologie. Možná nám Bůh dal právě takové reakce na nevysvětlitelno, jako cestu, jak ho poznat, když nás konstruoval, ale jedná se o reakce dosti univerzální a biologicky podmíněné, kořenící z hlediska obsahu v raném dětství.

Veškeré jednání člověka je zacíleno na uspokojování jeho chtění resp. potřeb. Značná část těchto potřeb je přímo pudová, zbytek je nějak transformovaný, zpracobaný či sublimovaný pud. U tvorů s vysokou inteligencí a složitou sociální strukturou, kteří jsou nuceni předvídat a tedy "rozumět" chování ostaních členů skupiny, jejichž jednání díky inteligenci není pouze primitivně stádní, se patrně může a u člověka a min. šimpanzů bonobo i pravidelně vyvíjí tzv. vnitřní dialog. Pomocí struktur, kterými zrcadlíme druhé lidi pravděpodobně zrcadlíme i sama sebe, což zřejmě tento vnitřní dialog umožňuje. Celé to vlastně funguje na vnitřním rozporu či napětí vznikajícím mezi póly vniřního dialogu. Funkční vědomí ve více méně lidském slova smyslu, která by opravňovalo výrok "roboti jsou taky lidi", tak patrně vyžaduje existenci jakési formy empatie a jakýchsi náznaků hranic resp. pravidel, které umožňují existenci vnitřních rozporů zhlediska logiky. Nelze asi očekávat empatii na lidské úrovni, ale zároveň se nebude jednat o dokonalého psychopata resp. spíše autistu. Takový robot autista zcela bez pudů a bez empatie by byl bez emocí a samostatně sám od sebe by vůbec nic nečinil, protože by neměl proč. Pokud by něco dělal na základě byť věrohodného programu nikoli vlastního chtění, není zase vůbec důvod ho považovat za člověka. Takže až budou roboti taky lidi, bude nejspíš možné se s nimi nějak dohodnout.