Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Hráči fotbalového týmu, kterému průběžný výsledek utkání vyhovuje, se s blížícím koncem uchylují k (alespoň pro mě) nemorálnímu chování – úmyslně dlouhému polehávání na zemi při téměř každém kontaktu se soupeřem, prodlužování rozehrávky balonu po přerušení hry a dalšímu zdržování. A proč by taky ne? Jsou k tomu insetivizováni. Fotbal se na rozdíl od třeba hokeje či basketbalu nehraje na takzvaně čistý čas, takže všechny takto prozdržované sekundy přibližují vedoucí mančaft k vítězství. Přiznávají to i sami hráči. Zdržování od soupeřů jim vadí, ale sami by to nedělali a ani nedělají jinak.

Pro stát platí podobná paralela. Slýcháme nářky na zneužívání dávek a vysávání státních dotací, ale stát stejně tak jako rozhodčí neví, zda polehávajícího hráče opravdu něco bolí (opravdu potřebuje dávku). Každý má insentivu si peníze „zdarma“ vzít. Proč by taky ne, když je na ně nucen přispívat? Má na to přeci nárok! Když vytvoříme incentivu urvat si pro svůj tým či firmu výhodu nemorálním (ale ne trestným) chováním, lidé se touto cestou dříve nebo později vydají. A já jim to nemám za zlé, když jim to pravidla umožňují. Obdobnou paralelu můžeme vidět třeba u politiků, jejichž chování se v průběhu volebního období výrazně proměňuje.

Když stát dnes utratí 100 milionů nebo když dá nějakému podniku dotace na „inovace“ (třeba na linku na toustový chléb), představuje to minimálně celoživotní snahu pěti průměrně vydělávajících a daně odvádějících Čechů. To samo o sobě je smutné, ale to není vše. Fakt, že člověk musí úspory odevzdat státu, je navíc obětovaná příležitost. Příležitost úspory zhodnotit. Zhodnocovat úspory od státu nelze čekat, jelikož dlouhodobě operuje v deficitu. Představme si scénář, kde místo odvodů státu všichni ekonomicky aktivní Češi spoří a investují své prostředky. Každý produktivní občan (cca 5 milionů lidí) by mohl ročně uložit 180 000 Kč s průměrným zhodnocením 5 %. Po 40 letech by každý z nich měl kapitál přibližně 87,6 milionu Kč, což by ročně generovalo výnos 4,38 milionu Kč. Po zajištění osobních potřeb by jim (podle průměrné spotřeby) zbývalo asi 3,98 milionu Kč na podporu okolí.

Tento model by umožnil každoročně investovat téměř 20 bilionů Kč do veřejných statků – 10x více, než aktuálně přerozděluje stát. Decentralizovaná podpora by mohla být efektivnější a cílenější; a občané by měli kontrolu nad tím, jak se jejich peníze využívají. Tento hypotetický model ukazuje, jaký potenciál spočívá v individuální odpovědnosti a svobodě rozhodování.

Vítají Vás Stoky roku 2025; a je to už (k neuvěření) po desáté, co Vás zdraví v Novém roce!
Jako každoročně se chci podělit o svou bilanci loňského roku 2024.
Moc děkuji autorům, kteří sem neúnavně (a hodně dobře) píší; a prosím, pište dál! Občas se stává, že máme přetlak nových textů (a nechci jich vydávat víc denně, protože čas od času zase dojdou – třeba teď jich moc v zásobě není, takže je pravý čas psát); je-li pro Vás důležité, aby text nečekal na publikaci moc dlouho, nastavte dle potřeby parametr Publikovat: v menu » pište do Stok «.
Do nového i Nového roku posílám přání jedné moudré Zrzky: „Mějte se rádi!“