Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Zakázat mobilní telefony ve školách je skvělý nápad! Pomůže to hned v několika ohledech: Nebude možné (a) debatovat se spolužáky o aktuálním světovém dění; (b) ověřovat informace o přestávkách; (c) připravovat se před hodinou z online materiálů; (d) zjistit změny rozvrhu rychlým pohledem na obrazovku; (d) ve vyučování používat interaktivní hry jako Kahoot; (e) sdílet dohody s učiteli, jako například posunutí vyučování, na třídní skupině; (f) zapisovat informace o testech a akcích do digitálního kalendáře hned, co se o nich člověk dozví; navíc (g) studenti s sebou budou muset tahat papírové slovníky; (h) diskutovat o programování půjde leda tak na papíru; (i) k ofocení zápisu poslouží jen fotoaparát; (j) v případě, že někdo bude potřebovat pomoc, bude si pro ni muset dojít; (l) čtení odborných článků, e-knih nebo sledování videí o volných hodinách bude omezeno pouze na papír; a konečně především: Děti se nejlépe naučí zodpovědnosti a digitálním technologiím tím, že jim obojí bude odebráno.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Ten návrh ve skutečnosti počítá s umožněním použití školních telefonů a jiných zařízení ve výuce s povolením učitele, což několik bodů částečně řeší (tedy alespoň v případě některých učitelů a ve školách, kde je budou mít koupené, funkční, nabité…); většina však platí.

Někteří lidé podle mě jednají, jako by ani nechtěli mít jednoduchý život. Ne že by po něm netoužili, ale nevědomě se drží předpokladu, že život „má být“ těžký. Pak si vybírají složité a dysfunkční strategie místo těch jednoduchých a funkčních. Spousta lidí například nadává na politiku – je prý příliš složitá a jednotlivec na ni nemá velký vliv. Přesto ji dál legitimizují tím, kolik jí dávají pozornosti a jak se jí účastní. Nepřipouštějí si možnost, že by to mohlo být jinak, že existuje lepší alternativa. Podobně lidé zůstávají v toxických vztazích a dalších dysfunkčních strukturách, protože si nepřipouštějí, že to může fungovat i lépe. Někdy není třeba až tak moc…

Instinkty jsou určeny k řešení primitivních okamžitých problémů: kamna pálí, rychle ucukni rukou! Emoce řeší složitější problém, o něco pomaleji: vidíš medvěda; medvěd = nebezpečí; prchej! Rozum dokáže řešit komplikované a dlouhodobé problémy: jak naplánovat stavbu domu? Evoluce, biologická, kulturní i technická, řeší velmi dlouhodobé a extrémně komplexní otázky: jaké vlastnosti čeho budou výhodné v nejisté budoucnosti? Instinkty, emoce, rozum i evoluce jsou metody řešení problémů. Snaha řešit komplikovaný problém primitivnější metodou selže: instinktivní chování dobrou náladu nenahradí; emoce dům nepostaví; rozum společnost nenaplánuje.

Byla jsem toho názoru, že vše, co na těchto stránkách čtete a sledujete, je zbytečné. Že oslabit moc státu je nepravděpodobné a dosáhnout anarchie zhola nemožné. I kdyby to tak však bylo, chci zdůraznit, kolik mi toho zájem o tohle téma už stihl dát – mimo to, že mě to baví. Pomáhá mi to porozumět sama sobě (i ostatním) a všímat si, kde mám mezery. Více vnímám krásu ve fungování věcí kolem sebe a klid kolem rozhodnutích ostatních. Nemám chuť ovládat vše, jen svůj život. Všímám si spojitostí. A mnoho dalšího. To vše mi pomáhá žít mnohem šťastnější život. Apeluji proto – sdílení těchto myšlenek má smysl. Děkuji všem, kdo to děláte. Prosím, mluvte. Tvořte. Jednou vám snad – tak jako teď já – budou vděční mnozí další.

Ostentativní tvrdá logika zastánců absolutní dominance vlastnictví může vytvářet iluzi objektivity, ale pokud se podíváme ke kořenům, zjistíme, že základy hradu nestojí na pevné skále, ale na písku. Celý deduktivní systém se opírá o subjektivní pocit, že princip soukromého vlastnictví je morálně správný. Nic jako právo monopolizovat si možnost užívání jezera ale ve vesmíru neexistuje. Někdo silně cítí, že je zrovna ten jeho axiom správně. Monopolizace kusu přírody vlastníkem je pouze otázkou moci. Udržováno musí být násilím a marketingový slogan „princip neagrese“ je jen zdvořilý a pokrytecký název pro násilí, které bylo ideologicky legitimizováno. Odvolávání se na smyšlený princip soukromého vlastnictví je obrana před přiznáním, že jde o osobní preferenci. „Je to porušení vlastnického práva,“ ve skutečnosti znamená: „Fuj, to se mi nelíbí.“

Kampaň na knihu Anarchoagorismus je nečekaně úspěšná, což ale neznamená, že stále nepotřebujeme každou korunu; dělám pro její propagaci vše, co můžu – dnes v 1830 budeme natáčet v LibertyLoftu podcast s Lukášem Pazderníkem, můžete se přijít podívat!

Marně hledám přirozenou podstatu „přirozeného práva“. Jeho principy mi nejsou vlastní jako spoustě dalších lidí. Koneckonců podle něj lidská společenství reálně opakovaně nežijí. Buď se mýlí lidé jako druh, nebo je mylná teorie. Neuctívám absolutní dominanci vlastnictví, která vyžaduje kolektivní uznání. Táži se, z čeho ona přirozenost takového práva vychází? Zdá se, že nejde o záležitost před-společenskou, ale o normativní umělý konstrukt postavený nad jednotlivce. Někteří ideologové ho používají pro kázání principů, podle kterých by se lidé měli řídit pod hrozbou násilí ze strany soukromé policie. Pravicoví libertariáni často tvrdí, že ostatním lidem neříkají, jak mají žít. Ukazuje se, že jde o rétorický trik, založený na klamu o přirozenosti. Vynucování „přirozeného práva“ proti lidem, kteří ho neuznávají, je de facto formou společenské smlouvy.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Publikuji i nesouhlasné texty; k tomuto bych jen rád doplnil, že jsem nikdy v životě neopíral svou argumentaci o přirozenost.

Kampaň na knihu Anarchoagorismus je nečekaně úspěšná, což ale neznamená, že stále nepotřebujeme každou korunu; dělám pro její propagaci vše, co můžu – dnes v 18 hodin vystoupím u CzechClouda, můžete se přijít podívat!

Kampaň na knihu Anarchoagorismus je nečekaně úspěšná, což ale neznamená, že stále nepotřebujeme každou korunu; dělám pro její propagaci vše, co můžu – dnes ve 20 hodin vystoupím ve StandaShow, můžete se přijít podívat!

OPRAVA: Standa to bohužel zrušil pro nemoc; nový termín najdeme, až se uzdraví.

Libertariáni často z principu nenávidí všechny regulace EU, i když existují takové, které mohou trh ve výsledku osvobodit – konkrétně ty, které nutí státy deregulovat a ukončit zavedené monopolní praktiky. Často se také setkáváme s iracionální nenávistí k obnovitelným zdrojům (OZE) nebo elektromobilům jen proto, že jsou politicky protlačovány. Je třeba si uvědomit, že technologie samotná nemá žádný politický názor – větrníky i slunečníky (stejně jakýkoliv zdroj) mají své technické výhody i nevýhody. Odmítat technologii jen kvůli tomu, že jí státy protlačují, není moc konstruktivní. Jak přesně mohou konkrétní regulace v energetice pomoci trhu? A proč bychom měli OZE vnímat více pragmaticky? To vše podrobně vysvětluji v článku na Mises.cz.

Tento text píši jako prosbu čtenářům. Je tu někdo, kdo by mě odkázal na relevantní zdroje týkající se práva v bezstátních společnostech (polycentrické právo)? Rád bych se do toho víc ponořil, bohužel mi ale přijde, že se k právu zas tak moc anarchokapitalistů do hloubky nevyjadřuje. Přitom monopol na násilí je (alespoň za mě) jednou ze základních funkcí státu. Pokud jde o formu, beru všechno. Ideální je literatura (nebo dokonce vědecké publikace), ale klidně i videa, vlákna na Redditu nebo cokoliv, co má nějakou vypovídající hodnotu. V úplně ideálním světě z obou stran pomyslné barikády, takže i kvalitní kritika ancapu. Pokud jde o jazyk, umím česky, anglicky a německy. Dankeschön!

Co byste řekli člověku, který by zavraždil někoho, koho ani nezná, a omlouval to tím, že za to nenese odpovědnost, protože mu jeho šéf řekl, aby to udělal? To je nejspíš dost absurdní obhajoba. Proč ji ale přijímáme u vojáků v armádě? Rozumím tomu v případě, kdy musejí narukovat, za dezerci se trestá smrtí, takže k podobnému jednání byli donuceni násilím; ale proč snímat odpovědnost z vojáků, kteří se k tomu upsali dobrovolně? Je přece jen a jen jejich riziko, že v rámci svého povolání zavraždí někoho, kdo nikomu nic neudělal; i řidič z povolání má asi oproti průměrnému člověku větší šanci, že někoho usmrtí, ale také mu to netolerujeme. Proč by vražda ve válce neměla být vraždou? Jen proto, že to stát tlačí do lidí svou propagandou? Řeknete, že „jinak to nejde“? Pak si představte, o co lépe by bylo na světě, kdyby lidé nebyli vychováváni k tomu, že vražda někdy není vraždou, když se to mocipánům hodí.

Záleží mi na svobodě, a proto ji chápu skrze prožívání jednotlivce. Pokud se necítím svobodný, pak pro mě svoboda v té situaci prostě není – bez ohledu na to, co tvrdí ideologická definice nebo systém. Kdybych ve „svobodné“ anarchokapitalistické společnosti stál před volbou vstupu do „dobrovolného“ otroctví, nebo hladem a umrznutím na ulici, těžko bych se v takové situaci cítil svobodný. Volba mezi hladem a otroctvím není svoboda, ale otroctví.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Chápu, že každý nazývá svobodou něco jiného; a to je v pořádku. Považoval bych však za přínosné (a) svobodu definovat před arbitrárním prohlášením, co to není, a také (b) rozlišovat mezi (ne)svobodou a pocitem (ne)svobody.

Míra vnitřní svobody jednotlivců se odráží ve svobodě celé společnosti. Chceme-li kultivovat svobodu navenek, musíme ji nejprve rozvíjet uvnitř sebe.

Nucená práce nebo povinná práce je práce nebo služba, která je od osoby vymáhána pod pohrůžkou trestu. K nucené práci patří nesvobodné a nedobrovolné rozhodování nucené osoby, pramenící z obavy záporných dopadů v případě odmítnutí výkonu práce. O zákazu nucených prací se hovoří v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listině základních práv a svobod, Všeobecné deklaraci lidských práv či Úmluvě Mezinárodní organizace práce.

Den daňové svobody (DDS) představuje datum, kdy občané státu přestávají vydělávat na stát a začínají vydělávat na sebe. Nemusíme tak dělit rok, klidně třeba každý den, týden, měsíc… A teď dotaz etatistům: V nějakém období vydělávají daňoví poplatníci na pokrytí výdajů vlády a státních instutucí pod pohrůžkou trestu – mnohdy nedobrovolně, což splňuje definici nucené práce uvedenou výše. Co s tím? ;-)

Na minulé přednášce o anarchokapitalismu v LibertyLoftu představoval Štěpán Drábek Hayekovu monetární ekonomii.
Dnes budu přednášet o svobodě v hodně širokých souvislostech; pokusím se dát do slov hlubší kontext své cesty jejího poznávání.
Zároveň zvu všechny i na příští přednášku o (rakouské) ekonomii – Tři ekonoříšky pro Rothbarda; ta by se měla konat 4. března.
Dnes večer se na Vás těším v LibertyLoftu – jako vždy v 19 hodin!

Často se setkáváme s lidmi, kteří chtějí vést stát jako podnik (nebo traktor). Zanedbáme-li problém ekonomickoé kalkulace, který takové představy znemožňuje, jaký je vlastně rozdíl mezi politikem a podnikatelem? Politik i podnikatel řeší stejný typ problému: Oba mají pocit, že znají informaci, kterou ostatní neznají (a ani nevědí, že ji neznají). Podnikatelské řešení spočívá v realizaci daného nápadu vlastními prostředky a následné osvětě pomocí marketingu. Lidé se pak rozhodnou, zda si danou věc chtějí koupit či nikoli. Politické řešení spočívá ve vnucení daného opatření všem – bez ohledu na jejich zájmy. Je-li podnikatel schopný ve své činnosti, získává větší moc ji provozovat. Politická moc na předchozím úspěchu v uspokojování potřeb zákazníků závisí výrazně méně. Pokud oba řeší stejný typ problému, proč nezrušit stát a nenechat tuto práci podnikatelům?

Čím dál víc začínám souhlasit s myšlenkami agorismu a jeho efektivitou oproti demokratické cestě. Stále mám však v hlavě jednu věc, která mi nedovoluje demokratickou cestu zavrhnout úplně. Představme si hypotetickou situaci, že někdo přijde s návrhem umožnit nějaké oblasti (například školství – zrušení povinné školní docházky) konkurenci pro stát. Řekněme, že by tento návrh prošel. Uvědomuji si, že šance na to je dnes malá, ale snad ne nulová. V takovém případě se může stát, že se ona konkurence ukáže jako efektivní a čím dál víc lidí pak uvidí její benefity oproti státní variantě. Podobný scénář se pak může začít dít ve více odvětvích. Chci se tedy zeptat na váš pohled na tuto cestu. Protože i když sám v agorismus věřím více, tak jsem této možnosti zatím otevřený.

Dnes začíná crowdfundingová kampaň pro vydání knihy Anarchoagorismus; v té se věnuji praktické cestě ke svobodě pomocí prostředků dostupných každému z nás. Vybrané peníze budou použity k samotné publikaci knihy, její propagaci a šíření myšlenek svobody; sám se nejen vzdávám jakéhokoliv zisku, ale nenárokuji si ani žádná autorská práva. Čím víc peněz se však podaří vybrat, tím větší meidální pozornost může kniha získat. Pomůžete mi, prosím? Až na Startovači kampaň odstartují, objeví se i ve Stokách banner s odkazem; budu rád nejen za Vaše příspěvky, ale také za šíření kampaně k dalším lidem. Děkuju 🖤