Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Prázdniny jsou u konce, Stoky tedy obnovují svůj standardní provoz; a se Stokami i celý Svobodný přístav.
Mnohokrát děkuji všem libertariánům, kteří vyslyšeli mé výzvy a přes prázdniny dodávali své texty; prosím, pokračujte v tom i nadále.

Školní rok přichází; v pátek budou Stoky (i s celým Svobodným přístavem) přepnuty z prázdninového módu, v pondělí začíná školní rok a ve středu navazuje cyklus přednášek o anarchokapitalismu.
Pravidelné čtenáře jistě nepřekvapí, že právě školství a vzdělávací systém je mým tématem, takže právě něj se bude týkat příští přednáška.
Tentokrát nebudeme rozebírat volnotržní alternativy ani svobodné školy, ale důkladně se zaměříme na státní školy fungující coby chrámy etatismu a pěstující v nás konformitu.
Těším se na vás přesně za týden ve středu 5. září večer v 19 hodin v klubu (de)Centrála.

"Anarchokapitalismus je jen teorie, která funguje pouze na papíře!" často slyšívám etatisty prohlašovat, což mi připadá trochu jako klišé… Ale pozoruhodné je, že stát je vlastně jen jedna velká teorie. Etatista kupříkladu věří, že centrální banka je zcela nezávislá na státu a jede si to podle sebe. Nebo že soudy jsou v nějakém vakuu zcela "mimo stát", rozhodují spravedlivě a nenadržují žádné straně. A proč? Protože se to píše na papíře… A to ústava je – papír. Čili argument "ale to by se nemohlo stát, protože v ústavě se píše…" se odvolávají jen na psanou teorii. Ale praxe je pochopitelně jiná. Takže jak je vidět, je to právě stát, co "funguje" jen teoreticky na různých listinách.

Jenž vládneš v palácích,
posvěť se silnice tvé,
přijď pro vlastnictví mé,
buď daně mé
řádně přiznané a odvedené.

Chléb na příděl dej nám dnes,
a odpusť nám naše směny,
jakož i my odpouštíme obchodníkům
a neuveď nás ve volný trh,
ale chraň nás od Somálska.

Neboť tvé jsou dálnice, drony, školy i funkční toastovače navěky.

Jemen.

Volně přeloženo z postranního panelu r/Shitstatistssay

To si takhle v Jihlavě dali kamery na světelnou křižovatku a hlídali ovčany, jestli nejezdí na červenou. Sem tam se našel lump, co to tam střihl – a následně mu přišla pokutička. V pořádku, na červenou se jezdit nemá, to víme všichni – a pokuta za takové chování je naprosto v pořádku. Až jednoho dne se jeden občan, který si to tam taky střihl, bránil u soudu, že nic platit nebude. A dohnal to až k Nejvyššímu správnímu soudu, který mu dal za pravdu.

Jak to? Město vybíralo pokuty neoprávněně až do 1. července roku 2017 – až pak totiž začal platit nový zákon. Nejlepší na tom je, cituji: „Co vám na to mám říct. Ano, pokud se na nás někdo obrátí, tak to budeme individuálně řešit s krajským úřadem, ale že bychom vraceli pokuty nějak hromadně, to asi ne,“ uvedl Tinka. Takže když od někoho vybíráte roky peníze protizákonně, vůbec to nevadí – když jste ovšem stát. My ostatní bychom asi skončili u soudu a na pár let v teplákách v chládku, a ještě bychom všechno museli vrátit a zaplatit státu pěknou pokutičku. Ale město? Nejde ukázat prstem, kdo ty peníze lidem bral, a město nemůžete zavřít do vězení, nemůžete mu dát pokutu. Komu by ji taky zaplatil? Takže stát zákony sice vydává, my je máme dodržovat, ale sám stát tak činit nemusí.

Agrese vůči jinému (názoru) je důsledkem demokracie: Chvilku přestanete u/okřikovat a najednou zjistíte, že jiný názor se stal většinovým. Zvolí si poslance, ti přijmou zákon… a máte po žížalkách.

Paleta služeb poskytovaných státem se s každým dnem rozrůstá. Od klečení na chodcích přešedších na červenou, přes návštěvy komínových čmuchalů, přes památkové rozumbrady a kecaly do všeho, až po číhání za bukem na rovných úsecích silnic a přepadávání řidičů. Mou nejoblíbenější je neustálé urážení různých skupin obyvatelstva různými představiteli státu. Ale těch služeb, jež si všichni platíme a jež zjevně žádáme, je samozřejmě mnohem více.

Nejžhavější novinkou posledních dní je obtěžování svatebčanů kdesi na Přerovsku. Finanční úřad rozesílá tamním párům značně ostrý dopis, v nichž se ptá, jak prožili nejkrásnější den ve svém životě, konkrétně např. kolik bylo na svatební hostině hostů. To vše se samozřejmě má oznámit pod pohrůžkou pokuty, protože jak známo, jiný než nátlakový způsob komunikace úředníci neznají, a pravděpodobně by jej ani nepochopili.

Bez ohledu na to, zda je chování dotyčného úředníka podle nějakého zákona nebo ne, ukazuje nám to, co skutečný stát dělá. Ne nějakou teorii, ne nějaký nedosažitelný ideál či vlhký sen etatistů, demokratů, republikánů a já nevím koho ještě, ale skutečný živý existující stát, tak jak je tady a teď, tedy nechutnou vyděračskou organizaci neštítící se vstupovat do soukromí lidí ani v těch nejhezčích chvílích, nemající žádný cit ani empatii. A s každou další takovou službou stát jen více a více ukazuje, jak moc je užitečný a potřebný.

Nedávno jsem se od jednoho etatisty dozvěděl, že kdyby neexistovalo stavební povolení, lidé by stavěli domy, které by mohly někomu spadnout na hlavu. A to nejenom majiteli samotnému, ale třeba i kolemjdoucím. A protože stavba takto ohrožuje životy, je potřeba papír. Vskutku pozoruhodná logika. A tak je to u všeho. Bez kontroly chovů budou lidé týrat zvířata. A bez hygienické kontroly budou všude jedovaté prošlé potraviny.

Neříkám, že se takové případy nedějí, ale řekl bych, že majitel stavby a zvířete a hospody či prodejny má zřejmě daleko větší motivaci to dělat správně, než nějaký úředník. Majitel pozemku či zvířete má k těmto subjektům daleko vyšší citový vztah, takže mu záleží daleko víc na tom, aby tyto věci byly v pořádku, na rozdíl od úředníka, kterému jde hlavně o to, aby souhlasily papíry (tj. je mu fuk, když je něco špatně na "lidské" úrovni, hlavně, že to sedí na papírech). Pochopitelně jsou lidi, co to občas pokazí. Občas někdo něco postaví špatně. Občas někdo prodává tygří maso. Občas se objeví někde nějaké zkažené jídlo. Ale ač to tak v médiích nevypadá, jsou to spíše vzácné případy. A když už se tak stane, obvykle tomu nezabraňuje ani byrokracie, ani kontroly.

Někteří tvrdí, že anarchokapitalismus je příliš extrémní směr, ale slovo "extrémní" je relativní a záleží odkud tu extrémnost měříme. Z pohledu ankapu může být extrémní i demokracie. Každopádně ta extrémnost je vedlejší efekt toho, že anarchokapitalismus hledí na problémy s větší perspektivy. Zatímco etatisté vidí někde problém, snaží se v podstatě pitvat jeho detaily.

Když vidí problém ve státu, zabývají se detaily. Ministr je pitomec, vymeňme ho za jiného ministra. Zákon xyz je pitomej, upravme ho. Zavedeme povinnou maturitu z matematiky a zvýšíme tak kvalitu školství. Reformujeme takovou a makovou instituci. Zavedeme úřad. Zrušíme úřed. A tak dále. Prakticky to všecho jen hledí na věc zblízka a zkouší se v tom babrat. Anarchokapitalista se však na věc podívá z daleko větší výšky... z větší perspektivy a dojde k jednoduchému závěru. Může za to systém založený na donucení. Etatista je jako člověk, který investuje do drobných oprav domu, který se rozpadá. Anarchokapitalista si řekne, že je třeba dům zbourat a začít zase od základů budovat něco nového.