Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Prázdniny jsou u konce, Stoky tedy obnovují svůj standardní provoz; a se Stokami i celý Svobodný přístav. Hned o víkendu vyjdou videa v Kanálu Svobodného přístavu!
Mnohokrát děkuji všem libertariánům, kteří vyslyšeli mé výzvy a přes prázdniny dodávali své texty; prosím, pokračujte v tom i nadále.

Někteří libertariáni odmítají rasismus/sexismus a z toho usuzují, že by měli libertariáni být proti diskriminaci. Jiní naopak ve jménu libertariánství kritizují hédonisty a progresivisty. Ani jedni nemají pravdu, když k libertariánství připojují další témata. Kritizujte si požitkáře nebo rasisty, ale libertariánství z toho vynechte. O svobodu můžeme usilovat společně a zbytečně se nehádat.

Vlajky, především pak národní, jsou stále považovány za něco posvátného. Ve Spojených státech vyvolávají pobouření demonstranti pálící slavnou vlajku s hvězdami a pruhy, nedaleké Sasko plánuje zákonnou iniciativu trestající poškozování vlajek EU, dokonce i podle platné legislativy ČR je znevážení státních symbolů (tedy i národní vlajky) přestupkem.

Toto uctívání obdélníku látky je pro nás libertariány obvykle zdrojem veselí. Nejsme tedy pokrytci, pokud nám z okna visí anarchokapitalistická vlajka či pokud se účastníme veřejných protestů s Gadsdenovou vlajkou nad hlavou?

Vlajka je především symbolem ideologie a postoj k ní je tedy odrazem postoje k ideologii samotné. Propastný rozdíl však vidím v tom, zda má tento status vlajka v našem osobním vlastnictví, či zda jej přisuzujeme i všem dalším instancím téhož vzhledu. Jinými slovy: Pokud si přeješ spálit svou vlastní Gadsden flag, můžu s tím nesouhlasit, ale ochotně ti půjčím zápalky. Pokud chceš poškodit tu mou, dostaneš přes prsty. Ne proto, že je to vlajka. Proto, že je moje.

Školní rok přichází; v pátek budou Stoky (i s celým Svobodným přístavem) přepnuty z prázdninového módu, v pondělí začíná školní rok a ve středu navazuje cyklus přednášek o anarchokapitalismu.
Pravidelné čtenáře jistě nepřekvapí, že právě školství a vzdělávací systém je mým tématem, takže právě něj se bude týkat příští přednáška.
Tentokrát se budeme věnovat alternativám k současnému vzdělávacímu systému a pedagogice jako takové.
Těším se na vás přesně za týden ve středu 4. září večer v 19 hodin v klubu (de)Centrála.

Podstata práva duševního vlastnictví je odměna pro toho, kdo vymyslí to, co se státu líbí. Stát jej odmění tím, že omezí ostatní, kteří si nemohou vyrobit to samé.

„Švédská ekologická aktivistka Greta Thunbergová pojala svou nadcházející osvětovou kampaň ve velkém stylu, když se rozhodla na dvojici chystaných klimatických konferencí v Severní a Jižní Americe vyrazit na závodní jachtě. Šestnáctiletá školačka totiž ve snaze nezanechávat uhlíkovou stopu odmítá cestovat letadlem, namísto toho se na cestu Atlantikem vydá na plavidle společnosti Team Malizia, které životní prostředí šetří. Thunbergová bude na cestách pobývat asi rok, vezme si proto na celou dobu volno ze školy. Do Ameriky se Thunbergová vypraví v srpnu. Ve Spojených státech se chce zúčastnit klimatického summitu, který v sídle OSN v New Yorku na okraj výročního Valného shromáždění pořádá 23. září generální tajemník OSN António Guterres. Koncem roku bude Thunbergová hostem 25. klimatické konference OSN v Santiagu de Chile na jihoamerickém kontinentě. Kromě těchto zemí se chystá navštívit i Kanadu a Mexiko a další latinskoamerické země. Po pevnině se bude pohybovat vlakem a autobusem.“
Už vyplula. Mimochodem její cestu můžou ti nejotrlejší sledovat zde.

Je toto normální? Já se fakt těším, až příští rok dostane Nobelovu cenu míru (podle některých celkem reálné). Mimochodem, ta její cesta moc ekologická není (více zde).
Já tomu říkám „Greténismus“. Jak můžou rozumní lidé poslouchat bláboly této dívenky? A kde se vůbec vzala? Připadá mi, jako kdyby měla za sebou hromadu marketérů a ohromný PR tým, který jí radí, co má kde vypustit z úst. V čele s Alexandria Ocasio-Cortezovou, která je obdobným úkazem v USA se svým programem Green New Deal. Jak by řekl Ludwig von Mises: Je to jedna velká horda socialistů.

Oblíbené (především pak správcem těchto stránek ;) úsloví říká, že „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“. Paradoxní je, že nejčastěji jej používají ti, kteří by v konečném důsledku chtěli, aby svoboda jednoho končila notný kus před svobodou druhého.

Ano, narozdíl od provozovatele Stok si nemyslím, že uvedené tvrzení je vždy tautologií. Jaká přesně svoboda druhého začíná tam, kde končí moje svoboda vlastnit kulomet a vařit heroin ve sklepě? Jeho svoboda, abych já nevlastnil kulomet a nevařil heroin ve sklepě? Absurdní. V zásadě lze říci, že všechny zločiny bez oběti vytváří úplně zbytečnou mezeru mezi svobodou jednoho a druhého, nehledě na to, kde by se hranice mezi jejich svobodami měla správně nacházet.
________________

Urzův dodatek: Svoboda člověka vlastnit kulomet a vařit heroin ve sklepě končí bohužel tam, kde začíná svoboda státu brát lidem kulomety, heroin a sklepy; můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, může se nám to dokonce hrubě nelíbit, ale to naštěstí není vše, co s tím můžeme dělat – můžeme ještě psát do Stok, přednášet a přesvědčovat lidi o tom, že by jim nikdo neměl brát jejich zbraně, drogy ani jiný majetek; tak do toho <3

V USA je momentálně aktuální téma zvýšení federální minimální mzdy na $15 za hodinu. Dle předpokladů tento návrh podporuje většina demokratických senátorů a kandidátů na prezidenta. Podle analýzy zveřejněné v pondělí ekonomy Kongresu by federální minimální mzda ve výši 15 USD pravděpodobně zvýšila plat 27 milionům amerických pracovníků, čímž by se 1,3 milionu domácností zbavilo chudoby. Zvýšení příjmu však může s sebou přinést i náklady: Mohlo by vést ke ztrátě 1,3 milionu pracovních míst. Aktuální minimální hodinová sazba $7,25 byla stanovena v roce 2009, přímo uprostřed Velké recese.

Minimální mzda má přitom negativní dopad jak na zaměstnavatele, tak hlavně na samotné zaměstnance. Zákon tedy přikazuje, že žádný zaměstnanec nesmí být zaměstnán za mzdu nižší, než $15 za hodinu. Prvním důsledkem tohoto „opatření“ bude, že každý pracovník, který nemá pro svého zaměstnavatele hodnotu vyšší než tuto částku, bude propuštěn a nebude zaměstnán vůbec. Hodnota práce se nedá zvýšit tím, že někomu zakážete pracovat za určitou sumu. Pokud se zaměstnavateli tedy ve spojením s minimální mzdou stává nerentabilní, zaměstnán prostě nebude. Zabráníme mu tím si vydělat třeba méně, ale alespoň něco. Místo nižšího výdělku „vyrobíme“ nezaměstnaného. A to ani nemluvím o nákladech firem, které se opět promítnou do celkové ceny zboží a služeb, potažmo v ochotě expanze a zaměstnávání dalších zaměstnanců.

Asi je načase, američtí kolegové, přečíst si Hazllita, Misese či Rothbarda. Více o návrzích zvýšení minimální mzdy v USA např. na Mises.org či Vox.com.

Jednou za čas proběhne prostorem sociálních sítí touha zveřejnit platy vrcholných moderátorů a redaktorů ČT. V zatím poslední vlně se jedná o výzvu Tomia Okamury k zveřejnění platů Nory Fridrichové, Václava Moravce a Marka Wollnera. Pomiňme nyní, že Okamura je bez jakýchkoliv pochybností motivován především pomstou vůči těm, kteří ho vykreslují v zaslouženě negativním světle, i že cílí především na přízemní závist. Máme nárok vědět, kolik inkasují zaměstnanci a spolupracovníci ČT?

Na první pohled zřejmě ano. Z libertariánského hlediska jsem nucen za něco platit a měl bych tedy vědět, za co a kolik platím. V následné diskuzi mne však překvapil následující protiargument: mám podle stejné logiky právo znát například platy programátorů ve firmách plnících státní zakázky? Jedná se o stejný případ?

I připustíme-li (přes všechen spravedlivý libertariánský odpor), že v současnosti existuje stát oprávněný nutit nás platit daně (či v tomto případě koncesionářské poplatky), a že je legitimní existence veřejnoprávního média, pak dle mého názoru toto právo máme z následujícího důvodu: Transparentnost hospodaření státu musí umožnit kontrolu, zda zvolený subjekt poskytuje nejvýhodnější dostupnou nabídku. Pro soukromou IT firmu je k posouzení efektivity relevantní pouze celková cena zakázky, nikoliv platy jejích programátorů: pokud konkurenční firma nabízí totéž za nižší cenu, zjevně je efektivnější. Pro ČT však toto neplatí, neboť je na pozici veřejnoprávního média legislativně fixována: ani se znalostí jejího rozpočtu nedokážu říci o její efektivitě nic, protože neexistuje konkurence, s níž by bylo možno ji srovnat. Konkurence ovšem může existovat o několik pater výše, právě na pozicích moderátorů a redaktorů. Dokud tedy není Václav Moravec zákonem určen jako moderátor ČT, má smysl pídit se po jeho příjmu a srovnávat jej s případnou konkurencí.

Spousta lidí srovnává kdeco s demokracií a když se jim něco nelíbí, obvykle řeknou: „To není demokratické.“ Už jsme tu měli demokracii jako dobro z definice, že demokracie se vštěpuje do našich hlav jako dobro ze všech stran… a ona to je bezesporu lákavá filosofie: Mít možnost podílet se na řízení státu, vědět, že stát si vyslechne mé názory a zařídí se podle nich, kdo by neodolal? Lehce se pak zamění demokracie s čímkoliv, co považujeme za správné, a slovo demokratické se stává synonymem ke slovu dobré.

Jenže demokracie má stinnou stránku. Nejen, že každý má vliv na řízení státu, ale také ten vliv uplatňuje k řízení ostatních lidí, často proti jejich názorům a přesvědčení. Nejen, že některé názory zní dost hlasitě, jiné názory jsou naopak bezostyšně ignorovány. Demokracie vůbec nevede k hledání porozumění a tolerance. Nemůže, protože ze své podstaty nikdy nebude něčím jiným, než tím, čím je – systémem vlády. Demokracie směřuje k hledání jednoho správného názoru, ale jak známo, nelze se zavděčit všem. Proto demokracie rozděluje společnost, často na zcela absurdních kravinách.

• Co je ctnostného na tom, vládnout jiným lidem, a myslet si, že dokonale znám a naplním jejich potřeby?
• Co je ctnostného na tom, myslet si, že mám správný názor, protože jsem o něm přesvědčil dostatek lidí?
• Co je ctnostného na tom, mít v rukou osudy lidí, kteří mi je dobrovolně nesvěřili?

Co je, do prdele, na té demokracii tak demokratického?