Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ve svých snahách ukázat lidem výhody svobodné společnosti a inherentní zlo, které se skrývá ve státech jako takových, narážím především na propagandu a indoktrinaci na téma „stát je nezbytný“, přičemž tato pevně zakořeněná teze často zcela přebíjí jakékoliv logické argumenty, které jsou pak a priori smeteny ze stolu; krom toho je zde však ještě oblíbený a všudypřítomný argument „to by nefungovalo“, o kterém jsem se již mnohokrát zmiňoval a nyní bych jej rád rozebral trochu podrobněji.

Než se do toho pustím, nemohu nezmínit jedno pozorování, které jsem za dlouhá léta debat o svobodě učinil: Proti všeobecné nedůvěře lidí ve svobodu v reálném světě stojí poměrně značná důvěra stejných lidí ve svobodu Internetu ve světě virtuálním. Všimli jste si toho? Přicházejí-li politici s regulacemi mimo Internet, jsou často podporováni i v činnostech, jež omezují svobodu projevu (a zdaleka nejen tu); jakmile však dojde na cenzuru Internetu, většina lidí je daleko citlivější. Proč myslíte, že tomu tak je?

Napadlo mě jedno vysvětlení – zatímco reálný svět je tak přeregulovaný, že už si jej nikdo bez regulací ani nedokáže představit, Internet je momentálně celkem svobodný a všichni vidí, že nenastává žádný doom a věci fungují i bez centrální autority. Množství regulací mimo Internet překročilo veškeré meze, takže je lidé byli nuceni integrovat do svých životů, které si většina populace již bez nich nadále pravděpodobně nedokáže dost dobře představit; respektive to vyžaduje obrovskou dávku fantazie a nutnost smířit se s tím, že výsledek dost dobře odhadnout ani nelze, neboť volný trh jest nepredikovatelný, takže sebeodvážnější představy budou jen jednou z mnoha hypotetických verzí budoucnosti.

V souvislosti s čímž se zjevuje neodbytná otázka: Jak moc lidé v důsledku státní propagandy principiálně odmítají svobodu a jak moc změnu? V nesvobodném světě totiž mohou tyto dvě věci splývat – ten, kdo je nepřítelem změny, se může jevit jako odpůrce svobody, což platí samozřejmě i naopak. Jakou roli hraje strach z neznámého? Každý vidí, že svobodný Internet neznamená zánik civilizace; mnozí jsou však přesvědčeni, že bezstátní společnost by konec civilizace způsobila. Myslíte, že kdyby si tito lidé byli schopni představit nějaké alternativy, změnilo by to jejich postoje?

Nemám rád Alzu; zachovali se tam ke mně extrémně kokotsky. Co s tím dělám? Inu, prostě tam nenakupuji; problém vyřešen. Ne tak ČOIka – těm ani Alza nic neudělala, přesto tam chodí prudit; proč? Protože mají otevřeno přes svátky; co si to dovolují? Prodejce a jeho zaměstnanci chtějí dobrovolně prodávat zboží, lidé chtějí nakupovat, pro obě strany výhodný obchod; a politik řekne, že mají prostě smůlu, nic nebude! Česká obchodní inspekce tam pak naběhne jako státní čoklík, „jen dělá svou práci“ a soudí se s Alzou o mega; navíc to teď v prosinci není první případ, v říjnu se stalo přesně totéž. Hodlá-li v tom tento e-shop pokračovat a programově ten zákon ignorovat, asi se mé antipatie k nim vytratí a začnu u nich nakupovat, jen abych je podpořil; a budou-li se k tomu stavět nějak odbojně a nekonformně, asi tam zavítám už na příští nákup.

Jakýsi lupič vnikl do bytu Petry Kvitové, odkud si odnesl několik tisícovek; předtím však ohrožoval tenistku nožem, dotyčná se bránila, byla pořezána a utrpěla poranění šlach v ruce, což jednoho nepotěší, zejména když jej ruce živí (její kariéra však podle všeho ohrožena není). Policie celkem nepřekvapivě neudělala nic, činu nezabránila a pachatele nedopadla; proč? Tentokrát to náhodou ani moc nesouvisí s tím, že tam pracují tupé uniformované opice, které tu práci vykonávají typicky proto, že se na volném trhu práce neuplatní, případně pro jejich přirozeně sadistické choutky; oni prostě nejsou superhrdinové a nemohou být všude. Že bych obhajoval benga? Ne, nebojte; chci jen poukázat na to, že v určitých situacích si prostě musíme pomoci sami: Kdyby měla Kvitová jednu ruku dlouhou (tím myslím ruku s hromovou holí, nikoliv tenisovou raketou), její šance se ubránit by značně vzrostly; nenechte se překvapit.

Pětadvacátého prosince ráno se zřítilo do Černého moře ruské letadlo Tu-154, na jehož palubě cestoval Alexandrovův soubor písní a tanců; všech 92 lidí našlo ve vlnách svou smrt, ze zpěváků souboru přežili jen tři sólisté, již osudného dne neletěli. Alexandrovci byli vojáci, kteří zrovna mířili do války (byť ne zabíjet, ale zpívat) na ruskou základnu v Sýrii; můj názor na vojáky (obecně, nejen ruské), jejich tažení, financování a vůbec státní armády je asi každému znám, takže jej zde nebudu nijak zvlášť rozebírat. A ačkoliv těžko najdete někoho, kdo by takové věci schvaloval méně, osobně se ze smrti těch lidí rozhodně neraduji a připadá mi smutné, kolik lidí na Internetu tak činí; ano, byli to vojáci placení z násilně vybraných peněz (daní), někteří z nich sloužili ještě Sovětskému svazu, takže nemohu říci, že bych je nějak respektoval, leč oslavovat jejich smrt rezolutně odmítám.

Masová migrace z islámských zemí do Evropy je fenoménem dnešní doby. Příčiny dle mého názoru jsou politicky vyvolané, nikoliv vyvolané nějakými přírodními nebo ekonomickými zákonitostmi. Příčinou jsou vyvezené války, rozdmýchávání konfliktů zvenčí, ekonomické zoufalství a další katastrofy – tj. všechno katastrofy vyvolané státy a vládami. Nyní čelíme státem sponzorovanému a koordinovanému přesunování obrovských hord lidí. Není to přesun lidí, po kterých je poptávka – nebo snad na ně čekají zaměstnavatelé toužící po nové pracovní síle, starousedlíci toužící po nových sousedech? Obrovské přímé ekonomické škody, ale i škody nepřímé v podobě rozvrácení hodnot, tradic, bezpečnosti ponese obyvatelstvo evropských zemí.

Jak by tento problém řešila svobodná společnost? Ve svobodné společnosti nepředpokládáme státní hranici, cizineckou politiku, známe však hranice soukromého pozemku. Soukromý majitel má sám právo rozhodnout o tom, zdali si přeje příchod, usazení nebo přesun návštěvníka na svém pozemku. Pozve si na svůj pozemek hordu nevzdělaných, líných lidí, kteří nerespektují jeho hodnoty a kulturu? Bude chtít někoho, po kom je poptávka – ať již jeho vlastní nebo v komunitě, kde žije. Tento nově příchozí pak pravděpodobně bude pro svou komunitu přínosem. Hovořím o komunitě, protože je lidskou přirozeností, že nežije jen za svým plotem, ale že tíhne i k sobě blízké komunitě, kde si pak lidé mají tendenci bezpečnost na svém území zajišťovat vzájemně.

Říkají nám, zvykejme si na terorismus, bude tu už s námi. Samozřejmě, že žijeme ve světě, který je nebezpečný a kde existuje násilí. Kdo myslíte, že dokáže lépe a efektivněji uspokojit poptávku po bezpečnosti? Vlády se svými obrovskými aparáty, rozpočtem, stále většími pravomocemi však, jak vidíme, neustále selhávají. Nebylo by lepší zprivatizovat bezpečnost, kdy by soukromý dodavatel plně nesl náklady za svoji činnost nebo nečinnost a zodpovídal se svému zákazníkovi?

Tak se nám zas rok s rokem sešel a máme tu Vánoce; svátky, které téměř všichni slaví, mají je svým způsobem rádi, ale přitom na ně velmi často také nadávají (stížnosti na konzum, spěch, hektičnost a podobně). Já osobně – coby křesťan a anarchokapitalista – Vánoce miluji, neboť oceňuji spirituální i materiální aspekt těchto svátků; a vždy bez výjimky si je maximálně užiji zcela beze stresu. Jak na to? Inu, trávím svátky s rodinou a svými blízkými, přičemž z vysoka kašleme na to, co „se má“ na Vánoce dělat; nikdo se do ničeho nenutí. Komu se chce jít pro stromek, dojde; komu se chce péct cukroví, peče; komu se chce vařit večeři, uvaří; komu se chce koupit dárky, koupí; většinu z toho většinou někdo udělá… a co nikdo neudělá? To prostě daný rok nemáme; vždy se ale sejdeme, všichni jsou spokojení, milující a milovaní. Nemohu než doporučit xD

Ani letos nechci zapomenout dát (nám) libertariánům za příklad (nás) křesťany v oblasti PR: Vánoce byly podle všeho původně pohanský svátek, který se povedlo křesťanům proměnit v den, kdy si připomínáme narození Pána Ježíše, jehož Hospodin seslal do tohoto světa, aby nás vykoupil z hříchu skrze utrpení, jež musel za naše viny podstoupit – alespoň tak tomu věřím a jsem mu nesmírně vděčný za tuto pomoc v cestě ke spasení; bez ohledu na to, čemu věříte vy, není takový počin fascinující? A teď nemluvím o Ježíšově oběti, nýbrž o změně významu pohanských svátků na vánoční i navzdory tomu, že všechny zajímavé astronomické jevy kolem roku nula, jež by mohly být betlémskou kometou, ať už se jednalo o 1P/Halley, nebo ne, se nekonaly v zimě; to je něco jako změnit Den české státnosti na Den zrušení daní… a k tomu vede ještě dlouhá cesta.

Na Vánocích se mi líbí i jejich „konzumní“ část – pozlátko, zhýralost, dobré jídlo a další kratochvíle; navíc během nich dochází k obrovskému množství dobrovolných směn, což symbolizuje kapitalismus. Skvělá na tom je samozřejmě především dobrovolnost; nechcete se účastnit vánočního konzumu? Tak to prostě nedělejte. Místo toho si můžete pustit třeba vánoční píseň od mé nejoblíbenější kapely; a ani letos si neodpustím Chloe Agnew (Celtic Woman), tolik lahodící oku muže; zapomenout též nechci na čtyřprocentní menšinu (a zcela záměrně ji zmiňuji právě dnes, neboť mě trápí, jak k ní přistupuje tolik mých sester a bratrů v Kristu), takže posílám koledu od Pentatonix (kdyby někdo pochyboval, nejsou v tom hudební nástroje, jen fascinující instrumentální zpěv); a nakonec ještě přihodím rockovou Minecraft verzi Deck the Halls xD

Na závěr připomínám ještě jeden přes sto let starý vánoční zázrak; tak se mějte krásně a MURRAY CHRISTMAS!!
Edit: Děkuji všem za upozornění, ale Murray Christmas je záměr, nikoliv překlep; kdo by se tomu divil, může si zobrazit nápovědu skrytou pod posledním linkem.

Za inspiraci k sepsání tohoto textu děkuji libertariánovi Robertu Higgsovi.

Vážení čtenáři, zaslechli či použili jste někdy některý z následujících argumentů?
1/ Rozhlédněte se kolem sebe, v každé společnosti je stát; znáte snad nějakou, kde není?
2/ Stát je tisíce let starý institut, existoval od nepaměti; je-li tak špatný, proč nevznikají bezstátní společnosti?
3/ Lidé by se bez států chovali jako zvířata, byli nebezpeční a nedokázali by se o sebe postarat; potřebují své vládce!
4/ Bez států by nastal ekonomický kolaps; ekonomika stojí a padá se zákony.
5/ Zrušení států by stálo velká krveprolití; pak by stejně znovu vznikly za cenu další krve.
6/ Svobodní lidé se v různých částech světa mají ještě hůře než občané našeho státu; a ti mají být rádi za to, co mají.
7/ Podmínky ve státech se mohou zlepšit; raději než o zrušení států se snažme o jejich reformování.
8/ Svět bez států není nic než utopie; nikdy to nemůže fungovat, což je jasné každému s výjimkou pár naivních bláznů.

Přesuňme se o pár stovek let zpět v čase a pohleďme na několik argumentů proti zrušení otroctví:
1/ Rozhlédněte se kolem sebe, v každé společnosti je otroctví; znáte snad nějakou, kde není?
2/ Otrokářství je tisíce let starý institut, existovalo od nepaměti; je-li tak špatné, proč nevznikají neotrokářské společnosti?
3/ Otroci by se bez svých pánů chovali jako zvířata, byli nebezpeční a nedokázali by se o sebe postarat; potřebují své otrokáře!
4/ Bez otrokářství by nastal ekonomický kolaps; ekonomika stojí a padá s otroctvím.
5/ Zrušení otrokářství by stálo velká krveprolití; pak by stejně znovu vzniklo za cenu další krve.
6/ Svobodní lidé se v různých částech světa mají ještě hůře než naši otroci; a ti mají být rádi za to, co mají.
7/ Podmínky otroků se mohou zlepšit; raději než o zrušení otroctví se snažme o zlepšení jejich životních podmínek.
8/ Svět bez otrokářů není nic než utopie; nikdy to nemůže fungovat, což je jasné každému s výjimkou pár naivních bláznů.
Jde o reálné argumenty skutečných lidí (A. Lincoln, G. Washington, T. Jefferson, G. Fitzhugh, T. Carlyle a mnozí další).

Jak „silná“ se jeví první osmička argumentů v porovnání s tou druhou? A kolik let ještě uplyne, než se lidem budou zdát stejně absurdní?

Jedete-li pomaleji, máte více času reagovat na situaci kolem sebe; to rozhodně platí, pokud tak jedete z vlastního rozhodnutí. Co když jste k tomu ale nuceni pod hrozbou pokuty? Australská studie, jež proběhla pod vedením doktorky Vanessy Bowden, ukazuje, že i v tomto případě na dobrovolnosti záleží; čtyřiaosmdesát řidičů (kteří nevěděli, co se na nich testuje) nechali jezdit na simulátoru, kde měli projíždět místy s rychlostním omezením 50 km/h – zatímco jednou věděli, že pokutováni budou už za překročení limitu o 1 km/h, podruhé o 6 km/h a nakonec o 11 km/h. Výsledek? Inu, restriktivnější limity nutily řidiče více sledovat tachometr a méně okolí, ergo prokazatelně častěji přehlíželi, co se děje okolo nich; a k čemu je kratší brzdná dráha, když nevidíte, že máte brzdit? To však uniformované opice nezajímá; jejich úkolem je sbírat čárky za pokuty… Rozkaz zněl jasně: Nesmí projet za žádnou cenu!

Jakýsi magor vjel ocelí naloženým kamionem na vánočních trzích v Berlíně do davu lidí, asi padesát jich zranil a dvanáct zabil (snad to číslo už neporoste); podle všeho to bylo schválně, jednalo se o teroristický útok a tipnul bych si, že pachatelem byl islámský radikál. Je mi líto, že se to stalo, stejně jako je mi líto všech ostatních zavražděných; na celém světě jich je ročně asi půl milionu, v Německu jich každoročně bývají velké stovky. Co s tím můžeme dělat? Nejspíše dávat pozor na sebe i své blízké a počítat s tím, že svět prostě není úplně bezpečný a neustále žijeme s nějakým rizikem; považuji za vhodné se ozbrojit a připravit na obranu proti zločincům. Abychom však svět neudělali nebezpečnějším, posuzujme jednotlivé katastrofy racionálně, v souvislostech a bez hysterie; braňme se útočníkům a neinicializujme násilí vůči nevinným.

Těžištěm většiny debat o anarchii bývá diskuse o tom, co by mohlo či nemohlo fungovat bez státní moci; anarchokapitalisté se snaží predikovat (ač sami připouštějí, že s jistotou to říci nelze), jak by teoreticky mohl volný trh nahrazovat jednotlivé funkce státu, zatímco etatisté přinášejí nejrůznější námitky, proč by to vlastně nebylo možné. Domnívám se však, že svět (a volný trh) funguje mnohem úchvatněji, než by si kdo vůbec dokázal představit (včetně anarchistů, kteří jsou si toho vědomi); rád bych zde uvedl dva příklady.

Představme si, že by existoval zákon, podle kterého by musel být v každé restauraci přítomen policajt, který hlídá, zda někdo neutíká bez placení, případně neodmítá po jídle zaplatit; jak by takový zákon asi etatisté obhajovali? Inu, pravděpodobně by namítali, že kdyby tam nebyl, všichni by toho určitě zneužívali, nastal by doom a všechny restaurace by zkrachovaly; hosté by masově odcházeli bez placení, po jídle by si vymýšleli, že nemají peníze, nebo by si je s sebou vážně naschvál nebrali – a co s tím pak chudáci číšníci nadělají? A nyní anarchisté, ruku na srdce: Kolik z Vás by vymýšlelo nějaký složitý konstrukt, jak by trh tento „problém“ řešil? Já třeba určitě ano; namítal bych například, že restaurace mohou vyžadovat po neznámých zákaznících zálohu, zatímco po jídle by platili jen štamgasti. Přesto… reálně to prostě a jednoduše není třeba; až na výjimečné excesy to funguje i bez nějakých speciálních opatření.

Nyní předpokládejme, že by Internet nebyl anonymní; číkoliv činnost po síti by byla veřejně přiřaditelná k jeho skutečné identitě. E-shopy by něco takového rozhodně začaly využívat k ověřování totožnosti svých zákazníků. Jak by etatisté obhajovali toto? Zde by nejspíše přišli s tím, že e-shop na anonymním Internetu prostě fungovat nemůže, protože kdokoliv by mohl objednat zboží na dobírku na cizí jméno, obchody by byly zaspamovány objednávkami a musely začít vyžadovat platbu předem; jenže pak by si zase všichni začali masově zakládat falešné e-shopy, kasírovat peníze, ale zboží by nikdy neposlali. Bylo by tedy „každému jasné“, že na anonymním Internetu by prostě nikdy nikdo nic neprodával a nenakupoval, protože by si uživatelé nemohli věřit; a teď to – ve světě neanonymního Internetu – těm etatistům (nebo majitelům e-shopů) zkuste vyvrátit!

Domnívám se, že mnoho problémů, pro které v současnosti složitě vymýšlíme, jak asi by je bylo možné vyřešit beze státu, má ve skutečnosti daleko přímočařejší a neuvěřitelnější řešení, než bychom se vůbec nadáli.

Agrární lobby se snaží prosadit zákon, který by měl vlastníkům zemědělské půdy, na níž někdo hospodaří, zabraňovat svobodně nakládat se svým vlastnictvím; konkrétně by předkupní právo k takové půdě měl mít napřed ten, kdo si ji pronajímá, potom stát a až pak by ji vlastník mohl prodat, komu bude chtít. Kdyby takový zákon skutečně prošel, jednalo by se o obrovský zásah do vlastnických práv mnoha lidí; oni přece vlastní půdu, takže by měli mít i možnost nakládat s ní dle svého uvážení, třeba ji komukoliv prodat, ne být násilím nuceni upřednostňovat určité kupce ve jménu další ochrany českých zemědělců. Vlastník bude tímto zákonem poškozen, neboť nebude moci prodat svůj majetek tomu, komu sám chce (typicky tomu, kdo nabízí nejvíc; místo toho musí upřednostnit pro něj horšího kupce); bijme tedy na poplach, šiřme tuto zprávu a komplikujme lobbistům práci informováním co nejvíce lidí o jejich nechutných záměrech.

Zvyk je železná košile; ve Stokách již rok a čtvrt přibývaly texty přes pracovní týden, o víkendech však jen mimořádně, což je markantně znát na přístupech (o víkendu sem chodí tak polovina lidí co přes týden, někdy i méně). Časy se však mění, ke STOKÁM SVOBODNÉHO PŘÍSTAVU přibyl KANÁL SVOBODNÉHO PŘÍSTAVU, jenž nově způsobuje víkendovou aktivitu Stok; kupodivu sem o víkendu nechodíte o nic více. To by se sice dalo vysvětlit i tím, že Kanál nikoho nezajímá, leč vidím, že po víkendu do něj stejně zavítáte; dovoluji si tedy znovu avizovat, že časům, kdy byly Stoky o víkendech mrtvé, odzvonilo (zatím sice nezaručujeme nové video úplně každý víkend, ale budeme se o to snažit). Mějte se krásně, přeji příjemný víkend a zůstaňte s námi; případně si můžete z Kanálu nastavit odběr, čímž ušetříte cestu skrze Stoky.

Je jeden důvod, proč se z toho možná nevyhrabeme. Ten důvod je v přesvědčení obrovského množství lidí, že platit daně je správné, že je to dobro, že by každý měl, že když někdo platí daně, může dělat cokoliv a je to v pořádku atd. Argument, že daně jsou krádež, a tedy zločin, u těchto lidí reálně neuspěje. Oni věří, že stát je vyšší dobro, že poskytuje služby... a právě, zde je kámen úrazu.

Stát poskytuje služby, a - což je v kontextu prvního odstavce zajímavé - dle mínění mnoha lidí (často týchž) jsou tyto (všechny, mnohé, nebo některé) služby velmi špatné kvality. Přirovnejme na chvíli stát k piškotáři. Když místo piškotů začne vyrábět nejedlé sračky, nejlepší způsob, jak dát výrobci najevo svůj nesouhlas, je ty piškoty nekupovat a nechávat regály plné, případně dokonce bojkotovat stejného výrobce i v případě jiných výrobků. Někdo říká (a zůstaňme schválně v té analogii) - tak se odstěhuj od toho piškotáře na druhý konec světa. WTF? To nedává smysl. Správným přirovnáním k „tak to nekupuj“ je přeci něco zcela jiného, myšlenka, která je obvykle považovaná za trestný čin. Nekupuj to, nech to být v regále. Plať jen za to, co opravdu dostáváš. A za mizerné služby mizerný peníz, však je to v pořádku.

Když vidím, co všechno stát s daněmi dělá, a co dělá pro to, aby si je zasloužil, tak jen kroutím hlavou. Dotace agentovi na řepku tuhle, na jiné firmy, které to nepotřebují, támhle, oikofobní neziskovky berou z jedné kapsy, filmaři a autorské svazy z druhé, nepracující dostávají jen tak, kamarádi politiků dostávají na různých předražených zakázkách, policie sere na svou práci, soudy a úředníci rozhodují jak se zrovna vyspali, školství učí z velké části neefektivně a nepotřebné znalosti místo těch potřebnějších, silnice jsou děravé... no, mohl bych pokračovat ještě dlouho. A nejen, že jim je to málo, oni neřeknou ani prosté "děkujeme, že nám pořád, vy blbci, dáváte, vážíme si vás za podporu". Ne. Jenom urážejí, nadávají do zlodějů, xenofobů, pirátů, buzerují řidiče, podnikatele i zaměstnance, a vymýšlejí, jak by ještě víc rozeštvali společnost, aby mohli nerušeně brát ještě víc (a za nic).

A tohle je prý správné podporovat. Nasrat. Každá koruna daná státu bude použita proti vám. A proto: optimalizujte, optimalizujte, optimalizujte. Tento stát, který pohrdá snad všemi, si zaslouží padnout!

Před čtrnácti dny jsem přednášel v Paralelní Polis; byl to skvělý zážitek, přišlo vás hodně přes stovku, čímž pádem mohla být přednáška živá a interaktivní. Nejvíce mě potěšilo, že zdaleka nepřišli jen libertariáni, trochu jsem se obával „přesvědčování přesvědčených“; teď už jsem v tomto ohledu klidný.

Jelikož přednáška nebyla jediná (jedná se o celý cyklus, jenž potrvá několik měsíců), připomínám, že dnes večer si mě můžete znovu přijít poslechnout (a následně podiskutovat); máte-li ve svém okolí někoho, kdo třeba není anarchokapitalista či libertarián, ale o kom se domníváte, že by jej mohlo toto téma zajímat, vezměte ho s sebou! Dnešní přednáška nese název „Stát je špatný sluha, ale zlý pán“; bude o rakouské ekonomické škole, vysvětlování jejích základů na příkladech z praxe… a doufám, že i následná diskuse, do které se můžete zapojit, bude tak zajímavá jako minule.

A rovnou všechny srdečně zvu na další přednášku, tentokrát za měsíc (11. 1. ve 20 hodin, protože 28. 12. mezi svátky vynecháme), kde si popovídáme o penězích a jejich funkci.

Těším se na vás dnes večer ve 20 hodin v Paralelní Polis.

Věděli jste, že čínská vláda již několik let reguluje reinkarnaci? Já ještě donedávna ne; a když se ke mně tato zpráva dostala, nemohl jsem tomu uvěřit, nicméně po asi hodině googlování se mi vyjevilo, že tomu tak nejspíše skutečně je. V Číně existuje úřad „State Administration for Religious Affairs“ (což už je samo o sobě dost hrozné), bez jehož svolení je reinkarnace zakázaná; respektive chce-li mnich zjistit, kdo byl v minulém životě, musí před meditacemi a všemi těmi náboženskými procedurami nejprve vyplnit formulář, dojít na úřad a počkat si na schválení, jinak jedná ilegálně. Podstatou zákona patrně bude buzerace Tibeťanů, neboť pro jejich kulturu je reinkarnace důležitá; přesto však se jedná o jeden z nejabsurdnějších zákonů, na které jsem zatím narazil (vedle například Iowy, kde jsou zakázány polibky delší než pět minut, případně Severní Karolíny, kde byla jediná legální sexuální poloha misionářská).

Co je kratší – kolo, nebo cyklostezka? To v některých případech není úplně jisté; podívejte, jakou cyklostezku lze potkat v Zelenči u Prahy – pro zobrazení její fotografie klikněte sem. No není to skvělé a hlavně užitečné? Kolik to tak mohlo stát? Značka, dovoz, práce (někdo tam tu značku musel dopravit a umístit), flákání (někdo o tom celém musel moudře rozhodnout), inu… tipuji to na bratru deset tisíc korun; dovedete si představit někoho, kdo by ty peníze uměl utratit lépe? Já vím, je to těžké. Čím se však tento státní projekt odlišuje od ostatních? Vlastně jen tím, že zde je ta neefektivita do očí bijící a viditelná na první pohled; kvůli nemožnosti ekonomické kalkulace jednoduše není v moci státu dělat věci dlouhodobě efektivně, neboť přinucením lidí k platbě za nějaký statek přicházíme o informaci, zda o něj mají za danou cenu zájem, což lze zjistit jen tak, že je necháme jednat.

V mexickém státě Michoacán leží městečko Cherán, jež čítá asi třináct tisíc obyvatel; tito obyvatelé se vyznačují tím, že rozhodně mají koule (ač většinu z nich tvoří ženy xD), což prokázali v roce 2011, když ze svého města vypráskali mafiány, nicméně to vzali skutečně z gruntu, neboť nešlo jen o mafii ilegální v podobě drogových kartelů, ale zatočili i místními politiky a policisty – prostě je vyhnali z města silou. Politické strany byly zrušeny, každý ze čtyř obvodů města si teď volí svého zástupce do městské rady. Město před vnějšími útočníky nyní chrání domobrana složená z obyvatel města, již původně ani nevěděli, jak se drží zbraň, ale nyní se dokáže bránit proti legálním i ilegálním zločincům; i vnitřní bezpečnost si obyvatelé zajišťují (téměř) sami – drobné zločince pokutují, případně donucují přečiny odpracovat, zatímco ty, kdo spáchají něco závažného, předávají centrální vládě.

Zločinnost v Cheránu od té doby významně poklesla; například za poslední rok tam nedošlo k žádné vraždě či únosu, což by v našich poměrech na třináctitisícové městečko nebylo nic zvláštního, jenže v Michoacánu (kde není ani čtyři a půl milionu obyvatel) bývá povražděno přes tisíc lidí ročně (v celé ČR s deseti miliony lidí nemíváme ani pětinu jejich zavražděných, takže se zde nemordujeme ani z desetiny tak často), pročež dle tamního průměru by i v Cheránu mělo statisticky docházet ročně k několika vraždám (a dříve také skutečně docházelo). Netvrdím, že v Cheránu mají přímo anarchii, přeci jen stále do jisté míry spolupracují s Michoacánem, nicméně s vyhnáním zástupců státní moci do města přišel větší mír, klid a řád, než tam byl kdy předtím; takže zbývá už jen jediná otázka – co myslíte, kdyby na věc přišlo, dokázali by cheránští třeba i stavět silnice?

Dodnes mnoho lidí hledí na Evropskou unii jako na útvar, který umožňuje svobodnou výměnu zboží, služeb a svobodný pohyb osob (přesněji svobodné usazení osob na majetek se souhlasem jeho vlastníka!). I když k nějakému pohybu zboží, služeb a osob zcela jistě mezi jednotlivými státy EU dochází, nejde zde často o tak svobodný obchod a pohyb, jak by se mohlo zdát. Jak píše Ph. Bagus ve své knize „Tragédie eura“ (str. 16-25), dnes v EU převládá její socialistická vize. Zastáncům socialistické vize jde o o evropský stát blahobytu, který by zabezpečoval přerozdělování, regulaci a harmonizaci zákonodárství v rámci Evropy. Harmonizace daní a sociálních politik se pokud možno má provádět na co nejvyšší úrovni. Čili je zde snaha povolit konkurenci jen za předpokladu, že bude tato platit vysoké daně a dodržovat vysoké sociální a jiné standardy.

Petr Mach ve své knize „Jak vystoupit z EU“ uvádí, že se sice může dovážet zboží v rámci EU bez cel, ale EU je sešňerována systémem výrobních omezení a kvót a značně uzavřena obchodu se světem vysokými cly a dalšími překážkami. Dále podle Evropské komise podléhá nějaké evropské regulaci již polovina všeho zboží na trhu EU (str. 84). To nezní jako svobodná konkurence, přičemž toho, že různé sociální, kvalitativní, enviromentální a jiné standardy mají stejné dopady jako cla, si byli vědomi ekonomové už před mnoha desítkami let. A samozřejmě z výše uvedeného také plyne, že svobodný obchod se světem je postižen dosti těžce (pohyb nových voličů na náklady starousedlíků překvapivě tolik ne). Baggus dále upozorňuje na to, že Lisabonská smlouva z roku 2007, obsahuje plno výrazů jako pluralismus, nediskriminace, tolerance a solidarita, které je možné interpretovat jako výzvy na zasahování do práva na soukromé vlastnictví a smluvní svobodu. Na svobodný obchod a svobodné usazení osob na majetek se souhlasem jeho vlastníka to tedy moc nijak extra nevypadá.

Každé správné Stoky mají Kanály; proto i ke STOKÁM SVOBODNÉHO PŘÍSTAVU přibude KANÁL SVOBODNÉHO PŘÍSTAVU na Youtube xD

Protože si bystrý čtenář všiml, že ve Stokách publikuji od pondělí do pátku, zatímco v sobotu a neděli povětšinou nikoliv (nestane-li se nic mimořádného), ve statistikách návštěvnosti vidím, že mi sem mimo všední dny moc nechodíte; tento víkend si vás však dovolím do Stok pozvat, neboť přecházíme na nový režim: Přes týden můžete číst, o víkendu sledovat (zatím nevíme, zda skutečně každý víkend, ale minimálně dva následující určitě).

KANÁL SVOBODNÉHO PŘÍSTAVU není jen můj projekt; budeme jej tvořit společně s Terezou Sladkovskou (budoucí Urzovou xD), velmi aktivní českou anarchistkou, dlouholetou editorkou a autorkou Ludwig von Mises Institutu a členkou Students for Liberty.

O víkendu se můžete těšit buď na video, jež natočíme společně s Terezou, nebo na záznam mé přednášky z Paralelní Polis (co z toho nakonec zveřejníme, závisí na tom, jak dlouho budou v Polis video z přednášky zpracovávat).

Poslanci projednávají novelu zákona, podle které by měla armádní rozvědka dostat tři sta mega na fízlování českých občanů, ale co hůř, ještě jednu fajnovou pravomoc: Všichni telefonní operátoři a poskytovatelé Internetu by byli povinni umožnit Vojenské tajné službě, aby na jejich linky dala svá zařízení pracující na principu man-in-the-middle, což v praxi znamená, že stát bude mít přístup k veškeré elektronické komunikaci všech občanů, kteří si to budou platit. Třešničkou na dortu pak je, že zákon příliš nespecifikuje, jak má být s daty nakládáno a kdo k nim má mít přístup; stát nás však ujišťuje, že odposlechy zpravodajci nevyužijí například ke čtení konkrétních e-mailů (kdo by tomu nevěřil) a přirovnává to k úsekovému měření rychlosti, kde radary také měří všechna auta, ale správní orgány se zabývají jen některými… toto je bohužel opět jedna z těch věcí, které by byly k smíchu, kdyby ovšem nebyly k pláči.

Znáte Libertariánský institut? Sám jsem byl u jeho založení, nyní patřím mezi externí spolupracovníky; aktivity LI bych popsal jako přímočarou propagaci libertariánských myšlenek mezi co nejvíce lidí, čehož si nesmírně vážím (stejně jako těch, kdo za tímto institutem stojí). Ale proč o tom píši? Myslím, že by vás mohla zajímat jejich poslední velká akce: „Dejte státu korunu!“ Ta spočívá v tom, že zašlete Ministerstvu financí jednu korunu jako dar na libovolný účel, jež Vám bude připadat vhodný (třeba na kompenzaci škod způsobených EET xD); pro úplnost dodávám, že dle zákona můžete žádat jednak potvrzení o převzetí daru (jež musí MF vyřizovat pro každý dar zvlášť, pročež darovat korunu můžete i opakovaně)… jo a ještě jedna věc: Ze zákona lze samozřejmě také žádat vrácení daru pro nevděk, pokud se obdarovaný chová nemravně.

Motto Ludwiga von Misese znělo: „Tu ne cede malis sed contra audentior ito.“
To v překladu znamená: „Neustupuj před zlem, ale ještě odvážněji proti němu bojuj.“
Jsem z hloubi duše přesvědčen, že největšími zdroji zla současného světa jsou státy; bojovat s nimi lze jen těžko, neboť se jedná o mocné monopoly na násilí s úžasným PR a úpornou propagandou. Přesto se však najdou lidé, již s nimi z nejrůznějších důvodů své bitvy svádějí mnoha způsoby: šedá ekonomika, občanská neposlušnost, šíření osvěty a bourání mýtů, ale i snaha změnit stát zevnitř… ať si o jednotlivých metodách boje myslím cokoliv, jsem vděčný každému, kdo proti státu něco činí. Málokdo se mu však postaví přímo…

…a proto nazývám libertariány z Paralelní Polis hrdiny; dotyční se vzepřeli buzeraci ze strany státu skrze EET, nechutný a nemorální systém, jenž má zefektivnit státní drancování občanů a jenž je obhajován absurdní rétorikou, podle které ten, kdo se nenechá státem oloupit, je sám zloděj, a řekli Babišovi své NE: „Paralelní Polis neakceptuje a nikdy nepřistoupí na pravidla EET.“ Své tržby prostě elektronicky evidovat nebudou; za nic se neschovávají, nic netají, vyhlásili to veřejně a jednoduše se odmítají před silnějším tyranem sklonit. Jak na to zareaguje stát? Trochu se obávám, že způsobem sobě vlastním; otázka však je, jak dlouho to potrvá… leč než se tak stane, máte možnost si v Holešovicích zajít na kávu a zákusek či něco k snědku za bitcoiny (nemáte-li, můžete je zakoupit na místě), aniž bude váš nákup evidován ministerstvem financí. >

Šestatřicetiletá Monica Mares, jež je biologickou matkou devatenáctiletého Caleba Petersona, zjistila, že svého syna vášnivě miluje jako žena muže; on její city opětuje, takže spolu začali chodit. Inu, je to divné, ale jejich věc; tento názor bohužel nesdílejí soudy v Novém Mexiku, kde oba žijí. Krom toho, že stát Monice zakázal styk se všemi (!) jejími dětmi, oběma zamilovaným hrozí, že půjdou bručet; tito spolu však chtějí být i navzdory útlaku a jsou rozhodnuti najít si nový domov někde, kde nebudou za svůj vztah perzekuováni… to ukazuje, jaký smysl asi tak dává je za ten incest trestat – komu to pomůže? Naprosto nikomu, oni se kvůli tomu beztak rozejít neplánují, krom toho tím vztahem ani nikomu neubližují; a jejich vězení budou muset ještě ke všemu zaplatit daňoví poplatníci, nemluvě o zničení té rodiny, které stát vzal matku.

Nepřekvapuje mě, kolik lidí je schopných něco takového odsuzovat, neboť chápu, že jim to připadá nechutné; za pozoruhodné však považuji, jak málo jich řekne: „Je mi z toho na blití, tak jim nepřeji nic dobrého,“ ale snaží se tento pocit racionalizovat argumenty typu: „Je to nepřijatelné, protože když se jim narodí retardované dítě, zaplatí to daňoví poplatníci.“ No… ano, to je sice pravda, nicméně kdyby tohle byl pravý důvod, pak by dotyční museli být zastánci i zákazu sexu pro všechny s nějakou geneticky přenosnou chorobou; pokud nejsou, pak to zjevně pro ně není dostatečný důvod a incest chtějí zakazovat z jiných pohnutek. Já osobně na celé věci považuji za absolutně nechutné státní zásahy a ničení životů lidí, již se neprovinili ničím jiným než tím, že se milují; ač je vztah těch dvou těžce nestandardní a úchylný, přeji jim hodně štěstí, pochopení od okolí a pokoj od státu.