Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Liberecký podnikatel Pavel Svoboda má problém – ač sehnal patnáct lidí, kteří pro jeho firmu chtěli pracovat jako taxikáři, ani jeden z nich nedostal povolení od mocipánů, neboť žádný nesložil zkoušku z místopisu; i přihlásil se ke zkoušce sám pan Svoboda, protože mu to nedalo – a vyletěl taktéž. Kde že je zakopaný pes? Inu, v testu jsou chyby, takže správné odpovědi jsou vyhodnocovány jako špatné (a nejde o nějaké slovíčkaření, adept na taxikáře třeba dostane za úkol vyjmenovat všechny ulice, které křižují jinou; a jedinou „správnou“ odpovědí je tam zahrnout i silnici rovnoběžnou, jež ji nekřižuje). Pavel Svoboda tedy žádal po magistrátu zrušení této absurdní zkoušky, leč odpovědí mu bylo: „Vykonání zkoušky je jedinou možností stanovenou zákonem, jak zajistit kvalifikované řidiče nabízející taxislužbu.“ Kvalifikovaný je tedy ten, kdo na otázky odpovídá špatně.

Můžeme samozřejmě spekulovat o tom, zda byly chyby v testu způsobeny úřednickým šlendriánem, nebo tam vznikly záměrně, aby jedinou cestou, jak zkoušku složit, bylo nakoupení „správných“ odpovědí od někoho na magistrátu; v každém případě je největším průserem v celé věci samotný fakt, že vůbec existuje nějaká povinná kontrola kvality taxikářů ze strany úřednictva. Celá ta myšlenka je úplně špatně, neboť jediný, kdo by něco takového provádět, je zákazník, jelikož úředník prostě nemůže vědět, co je pro koho podstatné – jak důležité je, aby byl řidič milý? Pohledný? Upovídaný? Mlčenlivý? Levný? Znalý místopisu? Kdo jiný než zákazník může rozhodnout, jak moc je pro něj zásadní, zda taxikář zná město z hlavy, nebo jezdí podle GPSky? Největší svinstvo pak samozřejmě spočívá ve státním donucení, kdy skupina lidí nutí nějaké jedince násilím k tomu, aby poskytovali ostatním své služby jen za určitých podmínek.

Správa pražských hřbitovů spolu s magistrátem vytváří krizový plán, kam pohřbívat lidi v případě velkých katastrof; úředníci našli tří místa pro masové hroby, do kterých se vejdou desetitisíce mrtvol, takže můžete v klidu spát. Proč to dělají? Inu, cituji: „Takové situace jsou naprosto nepravděpodobné, ale musíme být připraveni.“ No jistě, úředníci placení uloupenými penězi se zabývají hovadinami, protože „musíme být připraveni“. Zajímavé je, že veřejnost to povětšinou bere a přijde jim to rozumné, dokonce prozíravé; a já se všech těch lidí ptám: Kolik svého času, peněz a pozemků jste již investovali do vymýšlení postupů, co dělat, až vám naráz zahyne velká část rodiny? Předpokládám, že naprosto nic; protože je vám líto plýtvat vzácnými zdroji na přípravu na scénáře, jež mohou nastat s mizivou pravděpodobností. Jenže oni to ani úředníci nedělají zdarma (navíc ta místa mohou být využita jinak).

Tohle je další celkem rozšířený paradox: Veřejná správa často plýtvá zdroji na prevenci nejrůznějších nepravděpodobných katastrof a lidé to přijímají s povděkem jen proto, že nevnímají ty zdroje, které to stálo, jako své vlastní; typicky se nikdo z těch, kdo chválí úředníky za prozíravost, dobrovolně nepřipravuje o své vlastní prostředky, aby se proti podobným eventualitám zajistil. A nejde jen o katastrofy, obecně „plánování dopředu“ (hlavně na poli ekologie) je vnímáno jako pozitivní, protože lidem intuitivně připadá, že se tak děje zdarma; kdyby pro ně podobné plánování mělo skutečně cenu těch spotřebovaných zdrojů, činí tak i sami pro sebe, na svém a za své, což se však typicky neděje. Náklady obětovaných příležitostí si totiž každý intuitivně pořeší ve svém životě, ale jakmile dojde na věci veřejné, přestává je vnímat; něco jsme si přeci jen z těch (státních) škol odnesli.

Jste majitelem legálně držené palné zbraně? Pak byste se neměli znelíbit bengům, neboť ta mají od vlády novou pravomoc – vzít zbraň libovolnému občanovi; nevydá-li ji „po dobrém“, mohou se jí zmocnit násilím – a to buď od něj, nebo dokonce vyrazit dveře a vloupat se pro ni k dotyčnému domů. A největší pecka pro ty, kterým z výše uvedeného popisu ta hrůza nedošla v plné šíři? Není k tomu třeba rozhodnutí soudu, uniformovaná opice je v tomto případě žalobcem, soudcem i vykonavatelem; a nepotřebuje k tomu nejen důkaz, ale v podstatě ani žádné zvláštní zdůvodnění, neboť postačí, když bude orgánu připadat, že držitel zbraně není psychicky v pořádku, což může buď fízl vydedukovat sám, nebo dostane teplý bonz od souseda. Zejména v tom druhém případě by mě zajímalo, kolik opičáků si vezme na triko zbraň nezabavit a riskovat, že dotyčný fakt něco spáchá – a na nich se pak média vyřádí.

Protože zákon má „řešit“ situaci, kdy střelec projde testy, ale časem se stane labilním, mohou teoreticky benga někoho opakovaně nechávat prokazovat svou mentální způsobilost a zbraň mu brát znovu a znovu s tím, že se dotyčný stal od posledního testu nebezpečným; dalším aspektem je samozřejmě tvorba nechutných podmínek, v nichž může stát odzbrojit každého, koho uzná za vhodné. O (dalším) prolomení domovní svobody nemluvě. A tak, vážní přátelé, vzniká totalita – stále tužší a tužší.

Ťok a jeho minioni z ministerstva dopravy buď zase jedou peklo, nebo jen soudruzi udělali chybu a moc při psaní dalších zákonů nepřemýšleli, každopádně výsledek je stejný, zase jednou nám něco redefinovali: Klasický kruhový objezd, jak jej známe, musí být od nynějška povinně označen značkou kruháče i „Dej přednost v jízdě“, což je celkem OK; problém je, že teď zákon umožňuje i „kruháč“, který tam „Dej přednost v jízdě“ nemá, pročež v takovém případě mají přednost najíždějící auta před těmi kroužícími – jinými slovy tam platí normálně přednost zprava, jež by platila, i kdyby tam vůbec žádné značky nebyly (jejich funkce tedy spočívá pouze ve zmatení nepřítele – řidiče – aby vyvolaly dojem klasického kruhového objezdu). Nevím, zda bylo cílem způsobit více nehod, vybrat více pokut, nebo ten zákon prostě jen psal nějaký dement, každopádně bacha na to!

Předpokládám, že všichni čtenáři Stok vědí, co je Liberland; kdo náhodou ne, nechť si tento libertariánský ministát založený Vítem Jedličkou zagooglí. Ač se prezidentovi Liberlandu stále ještě nepodařilo přesvědčit ostatní státy (zejména Chorvatsko, které Liberland ze své strany obstavělo zdí a jeho občany zatýká), aby uznali liberlandskou suverenitu, zaregistrovala se v novém státečku první firma, jež se mimochodem zavázala platit dobrovolné daně; další novinkou je, že Liberland má již i svou měnu zvanou Merit, dle mého názoru trochu nešťastně navázanou na americký dolar. Ať jsou ale mé výhrady ke krokům Víta Jedličky jakékoliv (a že jich pár mám), jsem za jeho aktivity rád – sice moc nevěřím tomu, že by mohl být projekt Liberland úspěšný, nicméně i kdyby nebyl, znamená obrovskou propagaci libertarianismu v ČR i zahraničí; a kdyby náhodou uspěl, vznikne více než daňový ráj. Co myslíte?

Podle nové studie univerzity v Oxfordu mohou (!) klimatické změny do roku 2050 způsobit nedostatek ovoce a zeleniny, v důsledku čehož by statisíce lidí zemřely na rakovinu a kardiovaskulární onemocnění; vlny veder devastující úrodu, jež doposud přicházejí přibližně jednou za sto let, by se od roku 2100 mohly (!) vyskytovat každé čtyři roky. Co na to říci? Inu, podle nové Urzovy studie mohou (!) zítra přiletět klingoni; ne že bych někde pozoroval jejich lodě, ale vědci z Oxfordu mi zase nedokáží ani předpovědět, jaké počasí bude za měsíc, leč vědí, jak bude za sto let? Tedy jak může (!) být, což se ale příliš neliší od mé předpovědi klingonů. Namítáte, že předpověď počasí je něco jiného než klimatické změny? Budiž. Ukažte mi někoho, kdo bezchybně předpoví klimatické trendy (vlny veder, tuhé zimy, sucha, deště…) na deset let dopředu; do té doby odmítám brát vážně ty, kdo věští vedra v roce 2100.

Nemluvě o tom, že kdyby šlo jen o samotné věštění, nemám nic proti, kartářky mi též nevadí (ač jim nevěřím); problém však spočívá jednak v tom, že šarlatán předpovídá budoucnost levněji (a zákazníkovi, jenž za to dobrovolně zaplatil, nikoliv z peněz uloupených státem), ale především v tom, že následky nejrůznějších studií klimatické pavědy jsou zničující i pro ty, kdo s tím nechtějí mít nic společného, nicméně vlády na základě věštění klimatu vytvářejí různé zákony a regulace, které na jedné straně stojí šílené peníze a na straně druhé v lepším případě nemají žádný efekt, v tom horším vedou k sociálnímu inženýrství a buzeraci občanů. A když čas ukáže šarlatánův omyl? Nevadí, najde se jiný „expert“; stačí se podívat na kauzu globálního oteplování – když se ukázalo, že „vědecké“ špičky manipulovaly s daty, boj s globálním oteplováním se přejmenoval na boj s klimatickými změnami a jede se dál.

Vládce si ke svému obveselení pozval do města herce, aby zahráli divadelní hru; ta se mu však nelíbila, takže v polovině představení poslal přímo doprostřed probíhajícího vystoupení služku, jež jej ukončila – herci poníženě odcházejí, publikum se rozchází, mocipán dává najevo rozladění. Scéna z fantasy či historické knihy? Nikoliv; Slovensko, Brezno, rok 2016. V hlavních rolích župan Banskobystrického kraje Marián Kotleba a úřednice z odboru školstva Marianna Kemková; normálně na férovku: „Ukončete hru, jinak necháme zatáhnout oponu.“ A jak řekla, tak se také stalo. Je k tomu ještě třeba něco dodávat? Dle mého názoru nikoliv.

ANO a ČSSD společnými silami tlačí skrze parlament další zákon (a smetají ze stolu veškeré pozměňovací návrhy), který dá Babišovi do rukou ještě více moci; konkrétně by mělo mít ministerstvo financí legislativní moc zablokovat libovolný web. A důvod? Boj proti nelegálnímu hazardu na Internetu; ne že by už takový boj nebyl sám o sobě obrovským svinstvem, nicméně tento upgrade spočívá v tom, že rozhodnutí, zda se na daném webu provozuje ilegální hazard, provádějí právě úředníci ministerstva financí, jejichž slovo bude zákon, ergo to v praxi znamená možnost neomezené virtuální cenzury. Když tedy nějaký web Babiše nasere přes míru, prostě bude zaříznut; že „by mu to přece nemohlo projít“? Ale no tak! Čapí hnízdo? Naprosto evidentní podvod, ze kterého mají všichni akorát prdel, ale reálně se nic zásadního neděje; a lidé si ho stejně zvolí znovu, je to přece miláček davů – a to je v demokracii vším.

Obhajoba ministerstva financí? Vcelku legrační: „My to ale nebudeme zneužívat. Blokace bude uplatněna až v nejzazším případě.“ No jistě, všichni tomu věříme, dává to smysl; proto také ANO s ČSSD shazují ze stolu všechny pozměňovací návrhy, jež by tomu zneužívání bránily alespoň legislativně. Nemluvě o tom, že už nyní existuje zákon, pomocí kterého může MF ilegální herně zablokovat příchozí platby, což reálně znamená její kompletní odstavení; tímto svinstvem mohou již dnes zlikvidovat libovolné virtuální kasino, jenže to není pro Babiše tak sexy, jelikož tím nejdou blokovat weby nepohodlným lidem, případně tyto hrozbou zablokování vydírat. Fakt by mě zajímalo, co na tohle říkají všichni ti velcí „pravičáci“, kteří v posledních volbách hodili hlas Babišovi, protože je to pan podnikatel, povede stát jako firmu a tak dále; nejspíše nic, protože takové lidi nezajímají činy, jen kecy.

Odbory se snaží protlačit zákon o povinném uzavření velkých obchodů o svátcích. Pustil jsem si na toto téma pořad Máte slovo… a vážení přátelé, to bych blil; nejen z té novely, ale ty „argumenty“ tam, to byl extrém. Hned na začátku kdosi vysvětloval zjevnou samozřejmost (protože to bohužel bylo třeba), že výplaty zaměstnanců prodejen pocházejí z peněz, které tam utratí zákazníci; na to jakási afektovaná prodavačka odpověděla: „To není pravda! Realita obchodních řetězců je taková, že my zaměstnanci z těch tržeb nemáme nic.“ Na to jsem zůstal zírat s otevřenou pusou; chápu, je úplně blbá, ale tohle hraničí s nesvéprávností. Všichni socani tam měli plnou hubu keců o západních zemích, protože když v Německu zavádějí totalitu, my musíme taky; a do toho nějaký lidovec začal rozjíždět kecy o národních hodnotách… lituji, že jsem tam nebyl přítomen, abych mu na ty národní hodnoty mohl metaforicky nasrat z prdele!

Jenže na druhé straně ty argumenty jejich odpůrců… to jsem se také chytal za hlavu, protože tam skoro nezaznělo nic podstatného, pořád jen průzkumy, západní země (evergreen; až v Německu zakážou čtení, v ČR se budou pálit knihy), statistiky, městský život; ale že by někdo řekl cokoliv o násilném donucení, vlastnických právech, svobodě, dobrovolné směně, to vůbec… maximum bylo: „Je to sociální inženýrství; proč má stát vychovávat občany, kdy mají nakupovat?“ To zatraceně ano! Jenže výstižnější by bylo se zeptat: „Proč má být někdo násilím donucen k tomu, aby v některé dny nesměňoval své zboží s ostatními? Proč stádo dementních či násilnických hovad – včetně té tupé prodavačky – iniciuje útočné násilí vůči prodejcům, zatímco široká veřejnost se tváří, že je to legitimní?“ Kdyby během pořadu někdo serval té krávě z krku korále, bude z toho haló; ale připravit někoho násilím o miliony? V pořádku.

Víte, jakou novelu zákona zase navrhuje Marksová? Ne, dělám si legraci, tentokrát to už není Marksová, ale ministr životního prostředí Richard Brabec; a čím se nás ten chystá obohatit? Lidé, již mají na svých pozemcích černé skládky, musejí u soudu dokazovat, že tam ten odpad nenavozili oni, jinak jej budou muset uklidit; a kdo tak neučiní, zaplatí až milionovou pokutu. První a zjevná absurdita onoho zákona nejspíše praští do očí každého: Jak chcete asi dokázat, že jste někdy (kdykoliv) v minulosti kdesi neudělali bordel!? Jedním z hlavních důvodů existence presumpce neviny je právě praktická nemožnost dokazování, že jste něco nespáchali, pokud se daný čin měl stát v dlouhém časovém období; na druhou stranu poté, co si s tímto principem vytřel zadek esenbák Huml prosazením objektivní zodpovědnosti provozovatele vozidla, nemohou ostatní grázlové zůstat pozadu.

Za daleko palčivější aspekt celé věci však považuji fakt, že stát vůbec zasahuje do toho, kdo si na svém pozemku vytvoří skládku; vůbec pojem „černá skládka“ by měl evokovat, že někdo vyhazuje bordel na cizím pozemku, leč není tomu tak, vztahuje se to i na majitele, nemá-li povolení od patřičného úřadu. A není tu řeč o nějakém radioaktivním či extrémně toxickém odpadu, případně něčem, co může ohrožovat zdraví či třeba přespříliš páchnout v okolí – na to všechno existují jiné paragrafy, jež nemají se skládkami co dělat; stát prostě rozhoduje o tom, zda smíte mít na svém pozemku svou skládku i v případě, že tato nijak neznečišťuje okolí. Nyní došlo jen k upgradu již existujícího svinstva tak, aby byl vlastník pozemku potrestán i v případě, že mu tam bordel naveze někdo jiný, ale on to není schopen dokázat; a takto, vážnění přátelé, stát ochraňuje náš majetek a vlastnická práva.

Libí se vám socha markraběte Jošta na Moravském náměstí v Brně (stačí dát do googlu "socha Jošta")? Některým se líbí a jiným ne. Zobrazuje nějakého bojovníka, kterým Jošt moc nebyl. Spíše "bojoval" diplomatickými jednáními, listinami a penězi. Mne tato socha bojovníka asociuje starověkého řeckého bojovníka se středověkým brněním na žirafě, která má krátký krk. Na druhou stranu je řemeslně docela povedená. Na třetí stranu socha Jošta již na daném místě stojí - je součástí portálu někdejšího místodržitelského paláce.

O to zde však ani tak nejde. Co člověk to názor. Neexistuje zde nějaká společenská shoda ohledně toho, zda by Jošt sochu měl vůbec míti, o tom jak by měla tato socha vypadat a kde by měla stát. Arrowův teorém je zde výborně demonstrován. Co z toho plyne? Chce-li někdo sochu ať si ji zaplatí anebo ať na její zaplacení uspořádá sbírku. Tak to přece fungovalo v 19. věku. Ani k jejímu umístění by neměl být potřeba souhlasu městské rady, protože lze využít soukromý majetek v podobě soukromých cest, plácků, fasád apod. Ideální by bylo, aby ani nebylo potřeba souhlasu památkářů a podobně, protože ti svoji moc mohou klidně zneužít a mohou stranit v případě pomníků různým politickým zájmům.

Co se pak stane? Nějací kritici budou stále existovat, ale rozdíl bude v tom, že tito kritici neobětují - na z jejich pohledu pochybný pomník - ani korunu ze svého. To jejich kritiku může otupit. Navíc sami si mohou postavit lepší pomník, či přesvědčovat soukromého majitele, aby sochu odstranil anebo provozovat svoji kritiku v novinách, na internetu, na plakátech atd. Peníze jim na to ostatně zbydou, protože nebudou muset platit sochu, kterou nechtějí. Čili už žádnou sochu z veřejných prostředků. Ušetřené peníze vrátit lidem.

Už jsem myslel, že toho o dotyčné bylo dost, nicméně nedá mi to; hádejte, s jakou novelou zase přišla! Zaměstnavatelé mají mít nyní ze zákona povinnost zajišťovat svým zaměstnancům nejen bezpečné podmínky práce, ale také je aktivně chránit proti stresu; jak? Zavedením „antistresových místností“, „antistresových koutků“ či povinných přestávek v práci, prý je to na uvážení zaměstnavatelů; s čímž souvisí i ta nejvtipnější část celého návrhu – za porušení tohoto zákona nehrozí žádné sankce. Valíte oči? Soudružka Marksová to vysvětluje takto: „Chceme tím spíše říci, že by na to zaměstnavatel neměl zapomínat. Představujeme si to jako dialog mezi inspektorátem práce a firmou. Když to ten zaměstnavatel pomine, tak my mu to připomeneme. [..] Nechápu, proč by to v moderním zákoníku práce mělo chybět.“ Jinými slovy se na to může každý s klidem vysrat z prdele.

Na rozdíl od témat, jež jsem zde rozebíral poslední tři dny, je tedy toto spíše k smíchu, můžete jej vnímat jako odlehčenou tečku za těmi ostatními hrůzami; každopádně to dle mého názoru představuje krásnou sondu do myšlení dotyčné: „Nechápu, proč by to v moderním zákoníku práce mělo chybět.“ Marksová má prostě určitou obsesi, s níž se lze setkat u některých socialistů diskutujících na Internetu – potřebují mít naprosto každý prd ošetřený zákonem; jediný rozdíl je v tom, že zatímco oni nás spamují příspěvky, soudružka rovnou těmi zákony. Proč by jinak – než z nutkavé potřeby – někdo prosazoval zákon, za jehož porušení nehrzí žádný postih? Někteří čtenáři D-FENSova weblogu mě nazývají grafomanem, protože mě baví psaní; Marksová na tom bude podobně, jen to nedělá ve volném čase, ale za uloupené peníze občanů, navíc její výplody obvykle nelze jen tak ignorovat… tento však naštěstí ano.

Marksová, hot topic ve Stokách již třetí den v řadě; nejdříve home office, pak nerovnost platů, teď navrhuje zákaz pronajímání nemovitostí bez svolení sousedů – a když si ta husa něco usmyslí, jdou vlastnická práva stranou. Její zdůvodnění? Takzvaní „obchodníci s chudobou“ (tak je nazývají na ministerstvu práce a sociálních věcí) prý skupují byty, jež pak pronajímají sociálně slabým, kteří dělají v domech bordel a devastují je, což samozřejmě vadí sousedům. Proč ale tato situace vůbec nastává? V prvé řadě proto, že právě Marksové ministerstvo platí bydlení těm indiviuím; řešení je jednoduché: Přestaňte jim dotovat nájemné! Zbavíte se tak jedním vrzem „obchodníků s chudobou“ i neřízené demolice domů nevděčníky a ještě ušetříte; jenže by se tím také ukázalo, jak zbytečná je Marksová s celým tím slavným ministerstvem, takže byla raději zvolena osvědčená taktika: Stát způsobil problém, který pak může „řešit“.

Včera jsme ve Stokách rozebírali, kterak se Marksová montuje do home office; bohužel to však není jediná oblast našich životů, o které se dotyčná domnívá, že nám ji dotyčná dokáže zorganizovat lépe než my. Zjistila totiž, že české ženy berou o 22 procent méně než muži, což samozřejmě vyhodnotila jako příležitost ke zviditelnění a vykázání nějaké té činnosti; a co byste tak řekli, že s tím bude dělat? Jednak rozjede monstrózní kampaň „22 procent k rovnosti“, pak také vyhodí 400 milionů nakradených peněz daňových poplatníků na dotace neziskovek a dalších subjektů, které se zaváží „problém“ „řešit“ (například větším zapojením mužů do péče o děti; sociální inženýrství hadr), ale především (a to je teprve to správné svinstvo) začne vysílat inspekce práce s cílem najít a potrestat ty, kdo platí mužům „neoprávněně“ více (ano, dotyčná bude z cizích peněz trestat ty, kdo nakládají s vlastními penězi „neoprávněně“).

Zajímavé je též zaměřit se na důvody, proč jsou platy žen nižší než platy mužů. Svůj podíl na tom zajisté má ona socialistická prasárna s mateřskými dovolenými, kdy stát rozhodl, že zaměstnavatelé se dlouhodobě nepracujících zaměstnankyň nesmějí zbavovat, čímž pádem znevýhodnil postavení všech žen na trhu práce, neboť k jejich zaměstnávání prostě přidal negativní externalitu; nezanedbatelným faktorem je též to, že určité obory s vysokým procentuálním zastoupením žen (školství, zdravotnictví…) v podstatě převzal stát, takže dotyčné mohou zapomenout na tržní ohodnocení, protože jejich realitou jsou tabulkové mzdy. A ve světle těchto skutečností na nás bude ta slepice posílat kontroly za státem uloupené peníze, případně za ně pořádat kampaně o rovnosti? Celé je to tak absurdní, že nenalézám adekvátních slov k popisu té hrůzy; a bohužel nenalézám ani peněz, o které mě stát obral, aby ji mohl realizovat.

Ministryně práce a sociálních věcí – socialistka Marksová – už se zase chová, jako kdyby věděla lépe než my, co je pro nás nejlepší; já vím, chovat se tak má v popisu práce, což však nic nemění na otravnosti takového jednání. Tentokrát přišla s další novelou (jak jinak) zákoníku práce (který by bylo nejlepší prostě zrušit), jež stanovuje zaměstnavatelům nějaké další povinnosti vůči zaměstnancům pracujícím z domova; ty povinnosti samozřejmě nejsou nic než obrovská snůška kravin (zajišťování kontaktu s kolektivem, placení internetového připojení a podobně), jimž vévodí ta největší píčovina – školení o bezpečnosti práce a zajištění bezpečného pracovního prostředí (ano, u zaměstnance doma; nebezpečný bejvák tedy nevadí, dokud tam nechcete třeba programovat pro zaměstnavatele, to by pak nastal doom)! Tady už vážně nevím, jestli se mám té krávě smát, nebo jít plakat do kouta.

Dopady tohoto zákona pro ochranu zaměstnanců budou pravděpodobně podobné jako vždy, když někdo něco takového vymyslí, což znamená, že poškodí především právě ty, které bylo v plánu chránit; na hovno? Jistě. Umím si docela dobře představit zaměstnavatele, kteří nebudou mít zájem zabývat se vrtochy a náladami Marksové, takže home office prostě přestanou svým zaměstnancům poskytovat, aby je zasraný stát nemohl popotahovat za to, že si někdo během pracovní doby ublíží u sebe doma, kde nebyly zajištěny ty správné marksistické pracovní podmínky. Další možností je, že omezení práce z domova není vedlejším efektem, nýbrž cílem této novely; dotyčná se totiž údajně (sám jsem o tom slyšel pouze zprostředkovaně) vyjádřila, že home office způsobuje nerovnost na trhu práce, neboť firmy působící v oborech, kde není vyžadována přítomnost zaměstnanců na pracovišti, takto získávají výhodu oproti těm ostatním.

Čínští soudruzi vybudovali Pentagonal Mart – obří obchoďák ve tvaru Pentagonu; zagooglíte-li si jej, zjistíte, že ta podoba je docela přesná a vůbec jde o zajímavý nápad – že by stát někdy udělal něco dobře? Ne; má to i své „mouchy“. Takové detaily… tak například celá stavba stála přes dvě stě milionů dolarů, byla dokončena již v roce 2009, ale kvůli jejímu tvaru je vevnitř naprosto nepřehledná; to ale ještě stále není hlavní problém – obchoďák stojí v místě, kde nežijí žádní lidé, ergo tam nikdo nechodí, čímž pádem v něm nikdo ani nic neprodává, již od svého otevření jde o obchod duchů, který jen chátraje vyčkává, než kolem něj začnou žít potenciální zákazníci. Přesně z tohoto důvodu jsou ukazatele jako HDP naprosto zavádějící; stavba úplně zbytečné a drahé budovy zjevně nikomu nepomohla, ba naopak, stála zdroje a již léta je naprosto k ničemu, přesto HDP zvýšila.

A nejen to – jedná se o názornou ukázku neefektivity centrálního plánování, neboť jasně demonstruje, že i když se na něco vynaloží peníze, nemusí to být ještě užitečné; důležité je si však uvědomit, že tímto neduhem trpí naprosto všechny státní projekty, jen to třeba není tolik vidět. Dotuje-li stát něco (naprosto cokoliv), protože by si to na sebe jinak nevydělalo, znamená to, že užitek z dané věci je menší než její cena (kdyby tomu bylo naopak, vydělalo by si to na sebe); jde o principiálně stejný případ jako Pentagonal Mart, liší se jen mírou. Je-li předmětem dotací něco, co alespoň částečně funguje, někdo tam chodí, ale na provoz si to nevydělá, lidé mají často tendenci projekt hodnotit jinak, protože zákazníkům alespoň něco přináší; to je sice pravda, ale náklady jsou v součtu vyšší, než kolik užitku z toho kdokoliv má (v opačném případě by lidé byli ochotni dobrovolně zaplatit plnou cenu).

Náklady ušlých příležitostí jsou jedním z konceptů ekonomie, se kterým se studenti seznamují v samotném úvodu studia této vědy. V našem každodenním životě se s ním setkáváme neustále. Jak říkali existencialisté, jsme odsouzeni ke svobodě. Musíme neustále volit a tyto volby nejsou zadarmo. Paradoxně s rostoucím bohatstvím společnosti se tyto náklady neustále zvyšují. Neustálá možnost rozšiřujícího se výběru, ať už se jedná o školu (a tím pádem i profesní orientaci) nebo o to, co si dát k obědu, může být pro mnoho lidí stresující až paralyzující. Neustálé vědomí ucházejících příležitostí mnohdy vede k tomu, že nakonec si člověk nevybere nic. Mám takový problém při výběru jeanů, neustále hledám ty pravé, až nakonec z toho lítání po nákupech odcházím s prázdnou. Nebo za ty peníze jdu na pivo.
„If you don't know what you want,“ the doorman said, „you end up with a lot you don't.“ – Chuck Palahniuk, Fight Club
To je velký paradox svobody, protože ta vyžaduje značnou míru nezávislosti a zodpovědnosti. A mnoho lidí se těchto věcí rádo vzdá, protože neradi cokoliv řeší, a jsou mnohem klidnější, když někdo rozhoduje za ně. Nevyžaduje to tolik úsilí, je to pohodlnější. V naší společnosti je stále patrná touha po paternalismu z dob minulého režimu, poptávku po odpovědích na větší i menší životní otázky se snaží zpeněžit houfy koučů, motivačních řečníků a psychologů. Blahobyt dává lidem mnoho možností, ale nikdo nemůže mít všechno. To zvyšuje náklady ušlých příležitostí, což činí řadu lidí nešťastnými a zklamanými ze svobody. Lidé nejsou na svobodu zvyklí a děti k ní nejsou vychovány. A některým lidem by ani to zřejmě nepomohlo. Lidé mají ze svobody strach. Erich Fromm o tom napsal celou knížku.
Já osobně oceňuji ty báječné možnosti volby, které se všude nabízejí. Šlo mi spíš o to poukázat na neopominutelné důsledky této skutečnosti a na nutnost se s nimi vypořádat. I když to zní tak trochu jako „first world problems“. :D

„Members of The Flat Earth Society are all around the globe.“ Vtipné? Ano; a pravdivé. Vážně. I ta nejabsurdnější konspirační teorie má své příznivce; ty navíc nedávno zviditelnil rapper B.o.B. v debatě s astronomem Neilem deGrassem Tysonem, takže s reportáží o The Flat Earth Society (TFES) přišel i iDnes a další česká média, což pochopitelně vyvolalo diskuse, jež mám rád, neboť se v nich člověk dozví spoustu zajímavého (spíše o lidech než o tématu samotném). Proč o tom ale píši? Co mě zaujalo? Za daleko zajímavější než argumenty TFES považuji reakce na ně; nejčastější bylo pochopitelně zesměšňování, nicméně to nezřídka přicházelo od jedinců, již v diskusi prokázali, že vlastně sami o fyzice celkem nic nevědí a teorie TFES nejen nedokáží vyvrátit, ale ani nerozumějí argumentům, proč Země musí být kulatá – prostě jen věří opaku, protože to prohlašují nějaké autority a oni nechtějí být za idioty.

Kdo věří nějakým (byť chybným) teoriím, nad kterými asi přemýšlel, je považován za idiota a zesměšňován lidmi, kteří prostě jen přijali „správný“ názor autority, aniž se vůbec obtěžovali s jeho pochopením; kolik posměváčků zná Keplerovy zákony, nebo dokáže vysvětlit, proč lze ve dne pozorovat měsíc v úplňku (jeden z hlavních argumentů TFES)? Takové lidi pak TFES nemůže o ničem přesvědčit – nikoliv proto, že by se mýlila, nýbrž proto, že jejich oponenti mají pravdu pouze náhodou (ve středověku stejné nátury upalovaly za opak) a není s nimi možno diskutovat, neboť o problematice zhola nic nevědí a ani se nesnaží cokoliv pochopit, protože je jich hodně a místo přemýšlení se jen vzájemně ujišťují, že „mají pravdu“, což „ví přece každý krom těch magorů z TFES“. Kterému libertariánovi to nic nepřipomíná? Dobrá zpráva je, že i v otázce tvaru Země pravda vyšla najevo; ta špatná však, že to trvalo staletí.

Občas se na světě objeví něco, kvůli čemu některým lidem stojí za to vystát třeba celodenní frontu; může jít o prodej některých dlouho očekávaných herních titulů (či datadisků), případné nové iPhony. Kdo jsou čekající? Inu, zejména nadšenci, kteří se prostě nemohou dočkat – musejí mít své vytoužené hobby tak brzy, jak je jen možné; klidně by mohli nakoupit za pár dnů bez čekání, ale to by nebylo ono, navíc by přišli o možnost popovídat si s dalšími lidmi o společném koníčku. Při prodeji iPhone 6 byly fronty výrazně zkráceny až eliminovány díky systému registrací. Fronty pro ty, kdo je stát chtějí, volný prodej o něco později pro všechny ostatní zájemce, na každého se dostane, protože tak funguje kapitalismus; na rozdíl od front na maso či banány v minulosti… ale také třeba na kotlíkové dotace v přítomnosti!

Co že jsou kotlíkové dotace? Inu, stát se rozhodl subvencovat lidi, již chtějí upgradovat svůj kotel směrem, který uznali mocipáni v současném rozpoložení za správný. A co ti, kdo čekat nechtějí? Mohou si také přijít za pár dnů, aby to měli bez čekání? Samozřejmě, že ne, copak jste se zbláznili, nuzní poddaní!? Vyhověno bude omezenému počtu žadatelů, takže smůla; hezky padejte „zakempit“ do fronty, prstíčkem hrabte a buďte státu vděční, že dostanete zpět alespoň část toho, o co jste byli předtím oloupeni, neboť to jest prapodstatou dotací. Již starý vyvlastňovatel a socialista Masaryk pronesl tuto zhoubnou větu: „V Československé republice nebude míti více místa stará dobročinnost, která byla vždy pokládána za milost, jež obdarovaného chudáka vždy ponižovala a jeho lidské vědomí otupovala. Na místo ponižující milosti stavíme dnes sociální povinnost.“ A tohle je ono!

Loupežníci z ministerstva životního prostředí se spojili se svými kumpány z ministerstva průmyslu a obchodu ve společném zájmu, kterým je nepřekvapivě honba za kořistí; tentokrát přišli s další daní za vlastnictví příliš starého auta a zvýšením podobné daně již existující (za automobily splňující normu EURO2 budou nyní majitelé platit pět tisíc, za EURO3 pak tři tisíce). Oficiálním zdůvodnění této konkrétní loupežné výpravy jest údajná snaha o omlazení vozového parku; a já si v prvé řadě kladu otázku, zda je vážně omlazení vozového parku ve všech případech žádoucí, neboť tato daň se bude například vztahovat i na mou lásku, kterou za nemalý peníz udržuji v lepším technickém stavu, než v jakém se nachází drtivá většina novějších automobilů, nemluvě o tom, že její jízdní vlastnosti z ní dělají vůz ještě bezpečnější.

Dobrá, uznávám, většina lidí nemá přes deset let staré auto proto, že se do něj zamilovali (ne že by to někomu dávalo právo mě za to danit), oni prostě asi nemají na nové; na scénu tedy přichází hrdinný stát, který těmto lidem chybějící peníze dá… ne, pardon, chybička se vloudila, nic jim nedá… vezme (…a není to obr, je to princ Jasoň). Logicky. Nefunkčnost (či dokonce negativní funkčnost) takového opatření musí být jednak na první pohled patrná každému, kdo není úplný dement, ale i kdyby náhodou ne, můžeme se podívat, jak stejná akce dopadla minule – vozový park neomládl, naopak o trošku zestárl (aby také ne, když chudí lidé se starými auty museli ze své chudoby zaplatit daň); jsou tedy naši loupežníci z dvou ministerstev mentálně postižení? No, žádný výkvět génia to nejspíše nebude, nicméně až tak blbí nejsou ani oni; jenže na stáří vozového parku defekuje canis lupus, hlavní je další škvára pro stát.

Minulý měsíc jste si mohli ve Stokách přečíst » O svobodě a incestu « i » O svobodě a zoofilii «; pro doplnění této neplánované minisérie se podíváme do Švédska, kde politici Liberální lidové strany navrhují legalizaci nekrofilního sexu za předpokladu, že mrtvý k tomu dal ještě za svého života písemný souhlas. Tento návrh samozřejmě pobouřil české „slušné občany“, podle kterých se švédští politici stojící za pokusem o legalizaci nekrofilních choutek dočista zbláznili, jsou to sluníčkáři a vedou naši civilizaci do záhuby; já se však ptám, co je na tom špatného? Uzavřou-li dva lidé dohodu, že jeden může s druhým po smrti souložit, není to snad čistě jejich věc? Proč by do toho měl kdokoliv další zasahovat a nejméně ze všech zákonodárci? Na rozdíl od zoofilie, kde lze (byť chabě) argumentovat utrpením zvířat, v případě nekrofilie nic podobného nedává smysl.

Celá transakce má typicky dva účastníky: Jeden mrtvý, který z nějakého důvodu během svého života svolil k tomu, aby jeho budoucí mrtvola byla použita k sexuálnímu uspokojení jiné osoby; ať už souhlasil proto, že je divný, pro peníze, případně z úplně jiného důvodu, evidentně tím získal nějaký užitek (materiální či jiný). Druhý živý, kterého nejspíše vzrušuje sex s mrtvolou, takže i on si přijde na své; tato transakce zjevně obohacuje obě strany, jinak by ji dobrovolně neuzavřely. Proč bránit smlouvě, která bezesporu pomůže všem zainteresovaným (jinak by se tak nedohodli) a nikomu neublíží? A proč tolik Čechů pobuřuje, že někde ve Švédsku si bude nekrofil, kterého ani neznají, užívat s mrtvolou člověka, jenž s tím souhlasil a jehož též neznají? Inu, v souladu s jejich dementním náboženstvím je to i jejich věc; a co že je to za náboženství? No přece to největší a nejnebezpečnější – etatismus a demokracie.

Není tomu tak dávno, co jsem zde pěl chválu na společnost Apple, protože její vedení odmítlo do přidat do iOS backdoor pro FBI; nijak mě nepřekvapilo, když chvíli poté vyzval DJ Trump své spoluobčany k bojkotu produktů s nakousnutými jablky (jaký bude mít výzva reálný vliv, ukazuje diskrepanci mezi kapitalistickými činy a demokratickými kecy), neboť fízlování a policejní stát jsou přesně jeho cíle. Co mě však překvapilo, byl počet překvapených libertariánů; a vůbec postoj mnoha z nich k DJ Trumpovi mě trochu zklamal. Jistě, podporuje jej Molyneux, který otevřeně vyzýval k nevolení Rona Paula; ano, ani teď přímo neříká: „Volte Trumpa,“ nýbrž se o něm ve svých pořadech vyjadřuje způsobem, který z něj dělá bojovníka proti establishmentu, což je u libertariánů asi ta nejlepší možná reklama. Leč od Molyneuxe očekávám vždy to nejhorší; jenže co ti další?

DJ Trump je něco jako americký Babiš v kombinaci s Konvičkou a Hamplem; není sice kompatibilní s tamním establishmentem a současné politické špičky z něj mají vítr a moc nevědí, co si počít, nicméně to sociální inženýři mezi sebou vzájemně často nebývají – všichni sice chtějí diktovat lidem, jak mají žít, ale každý jinak. DJ Trump má v sobě Babišovu touhu po moci a fízlování, Konvičkovu nenávist k muslimům a Hamplům etatismus; jeho politikou není jen plot na hranici s Mexikem, ale také populistické zvýšení daní bohatým či protekcionismus až na půdu, zejména v podobě „ochrany amerických pracovních míst“ před cizinci (nemluvě o násilném přemisťování lidí pryč z USA a neudělování občanství dětem přistěhovalců). Ne že by snad Sanders byl lepším kandidátem, ono je to z deště pod okap, ale to ještě není důvod pro Trumpovu glorifikaci.

Patrně každý vodák si všiml, že ač jsou některé nebezpečné jezy označeny cedulí zákazu splouvání, značka povolení ke splutí skoro nikde není; většina jezů tedy není označena nijak, což dlouhá léta znamenalo, že zákon splutí nezakazuje. Ministerstvo dopravy však jede peklo, předefinovává značky a ministr Ťok se vůbec chová jak urvaný ze řetězu, takže jejich další dementní vyhláška splouvání neoznačených jezů zakazuje; tím vzniká paradoxní situace, kdy například jez se šlajsnou (propustí pro splouvání určenou) nelze legálně sjíždět, není-li u něj značka (ač sama existence šlajsny mluví za vše). A pokuta? Inu, až dvě stě tisíc korun; ano, čtete dobře, Ťok se už úplně zbláznil. Pro všechny takzvaně „pravicové“ voliče ANO jen dodávám, že si mohou pogratulovat ke zvolení takového individua (a samozřejmě nejde jen o jezy, ministerstvo dopravy to poslední dobou rozjíždí ve velkém).

Jaké budou pravděpodobné praktické důsledky? Kdo se pohyboval mezi vodáky, si zajisté umí představit, že většina z nich tuto vyhlášku ani nezaregistruje a zbylá menšina ji zas typicky bude ignorovat; a že by policie stavěla fízly k jezům? Nevylučuji to, ale ani nepředpokládám. Problém budou mít maximálně vedoucí dětských vodáckých oddílů, kteří si zas pro klid v duši nejspíše obvolají správce jezů (seženou-li na ně kontakty) a vyžádají si individuální povolení (což zákon vždy umožňoval); každopádně to bude jen další opruz pro všechny zúčastněné, což má však Ťok u prdele tak moc, jak jen může míti. A důvod toho všeho? Inu, nejspíše implementace starého dobrého „ordnung muss sein“ do českých poměrů; nebo úředník prostě potřeboval vykázat činnost; nebo si to fakt objednala nějaká benga, aby mohla kasírovat (sice o tom pochybuji, ale kdo ví); nebo… státe, vládo, úředníci, Ťoku, víte, co mi můžete?

Německá vláda dala svým fízlům zelenou v používání malware (virů, trojských koní) pro sledování podezřelých; takže nám to svinstvo začne po sítích šířit krom mnoha dalších škůdců i ten největší – tedy stát. A když říkám „nám“, poukazuji tím na fakt, že Internet nezná státních hranic; že si vláda zlegalizovala jednání, za které ostatní trestá, není nic nového na světě (války, daně, propaganda ve školách i věznění těch, kdo se nepodrobí), takže se tím nechci až tak dalece zabývat, neboť za zajímavější shledávám technickou realizaci celé věci. Protože jak se šíří malware? Inu, viry dokáží samy sebe replikovat a šířit se dál například skrze nejrůznější soubory, červi tak činí po síti; trojské koně jsou programy s nějakou deklarovanou funkcionalitou (například spořič obrazovky, ale zdaleka nejen), kvůli které si je uživatel stáhne sám, nicméně ony tajně vykonávají ještě něco (například fízlují pro vládu).

Logická otázka tedy zní, jakým způsobem bude vládní malware lokalizovat svůj cíl; zavirují snad fízlové mraky počítačů, než dostanou ten pravý? Můžeme jim přece věřit, že data získaná z jiných strojů nijak nezneužijí, že? A až se tento druh fízlování stane normou, budou obviňováni výrobci antivirových programů z maření vyšetřování? A ne, není to míněno až tak úplně ironicky s ohledem na to, že Apple už byl americkou vládou nucen implementovat do iOS backdoor pro FBI a internetoví provideři mají též povinnost fízlovat na soudní příkaz, podobně jako majitelé různých serverů jsou nuceni poskytovat fízlům svá data o uživatelích; existuje nějaký důvod, proč by to zrovna v souvislosti s bojovníky proti státnímu malware mělo být jinak? Osobně žádný nevidím… a tak se sám sebe ptám, kdy a kde to skončí? Leč krom ptaní dávám ještě pár rad na závěr…