Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Víte, kdo přišel s pracovní dobou 8 hodin a 5 dní v týdnu? Nebyl to politik, který by na to vytvořil zákon. Byl to podnikatel Henry Ford. Někteří liberální demokraté si myslí, že když na něco vytvoří zákon, tak se najednou situace zlepší, ale není tomu tak. Jediný, kdo má skutečnou moc něco zlepšit, je trh, který na to potřebuje čas a co nejméně státu. Každému dojde, že pokud by politik vytvořil zákon, který by zakazoval práci delší než jeden den měsíčně, nefungovalo by to. Třeba se v budoucnu tohoto momentu dočkáme, ale musí s tím přijít trh, nikoli stát.

Ale ne všem dojde, že stejným způsobem nelze zlepšit situaci lidí s nejnižší kvalifikací (případně se zdravotním postižením nebo jiným handicapem) skrze minimální mzdu, ačkoliv je to něco velice podobného. Minimální mzda škodí – a to z největší části těm, kterým má pomáhat (nejchudším). Jestli chceme, aby se někdo měl líp, tak toho zákony nijak nedosáhneme. Jediná cesta je počkat na trh s podnikateli jako byl Henry Ford – a eliminovat státní zásahy.

Z jedne strany zni nazory, ze je potreba stimulovat spotrebu, aby se roztacela kola ekonomiky. Z druhe strany, ze snizeni spotreby teto zpovykane spolecnosti neuskodi a planete prospeje. Navrhuji, at si kazdy hledi sveho a nestara se o spotrebu druhych.

Stojíte před vstupem do ulice a otevřete dveře. Máte možnost se po ulici procházet se vztyčenou hlavou a být mezi těmi, co vidí svět z výšky. Pak za vámi ale přijde „kamarád“ a řekne: „Bráško, proč by ses zbytečně snažil a stál, vždyť tu je síť, lehni si do ní a furt budeš docela vysoko. A nemusíš nic dělat!“ To zní lákavě, ne? Tak stát přestanete a… V tom lepším případě ležíte a máte hlavu výrazně níž než ti, co se rozhodli stát. V tom horším (a ne neobvyklém) vás ta síť neudrží, praskne a vy si o zem rozbijete hlavu. Vybrali byste si ale dobrovolně to, že si narazíte nos o asfalt, kdyby vám ten „kamarád“ neřekl, že tam je síť, co vás udrží?

Naši poslanci schválili zákon, který dovoluje pronajímateli vypovědět smlouvu neplatícímu nájemníkovi nejdříve v roce 2021. Zákon má pomoci těm nejchudším, kteří by mohli kvůli krizi a nedostatku finančních prostředků přijít o střechu nad hlavou. Ta myšlenka je sice hezká, ale není domyšlena do konce (jako všechny levicové myšlenky). Tento pokus o pomoc chudým (jako vždy) škodí nejvíce právě těmto lidem. Proč? Důležité je si uvědomit, že když vláda řekne „nemusíte platit nájem“ (či můžete zaplatit později), tak lidé platit nebudou. Kdo by totiž platil, když nemusí… A každý rozumný investor udělá vše, aby neměl ve svém bytě neplatícího nájemníka, takže se do pronajímání nyní nepronajatých bytů asi dvakrát nepohrne. To povede ke snížení nabídky a v konečném důsledku zvýšení cen. Co to znamená? Obzvlášť chudí lidé si nebudou moct dovolit bydlení, což asi není to, co naši politici původně zamýšleli.

Stát na Maxíky sere, protože mrtví nevolí. Stát se chová racionálně. Mimochodem, s tou racionalitou je to děsná psina. Podle toho poznáte ekonoma-idiota, už jak otevře pusu. Koncept racionálního spotřebitele není nic jiného, než že spotřebitel sleduje svůj vlastní zájem. To racionálno je v tom, že reaguje na podněty. Například: Pepa rád pije alkohol. Položíte před něj flašku. Pepa zareaguje, flašku otevře a vypije. Fascinující, kolik ekonomů-idiotů, zejména akademických akademiků a právnických právníků tento prostý koncept pochopila naprosto opačně, jakože to racionální jednání má být moudré při znalosti všech informací nebo co. To nikdo nikdy neříkal, tedy krom ekonomů-idiotů, samozřejmě. Zadám do goglu “ekonomie racionální”, a skoro všechny odkazy na první stránce jsou: 1) ekonomové-idioti tvrdící, že racionální jednání je to nejmoudřejší jednání při znalosti všech informací; a 2) ekonolové-idioti domnívající se, že pro vyvrácení té hloupé ekonomie je nutné vytvořit ekonomii zcela novou.

Vy ale idioti nejste, takže už víte, že racionální chování spotřebitele je pouze to, že spotřebitel vynakládá mentální úsilí k maximalizaci svého užitku, což vysvětluje to, proč se tolik lidí chová ne chytře, ale tááák moc hloupě. Racionální jednání spotřebitele vysvětluje dokonce i ekonomy-idioty. Jak? Tu trochu mozkového myšlení, co jim příroda dala do vínku, racionálně používají k tomu, aby se nutnosti myslet co nejvíce vyhnuli. Proč? Protože na fakultičce placené daňovým lupem je klídeček a teplíčko, a nějaké to myšlení, to jednoho ruší od oběda. Nemyslí, protože nemusí…

Zpět k Maxíkovi. Stát, tedy členové mafie, v demokracii potřebuje co nejvíce voličů. Kdo má nejvíce voličů, vyhrává. Je to jako přírodní výběr. Nemáš voliče, tak umřeš a nerozmnožíš se. Politika státu proto musí být co nejvíce orientovaná na co nejvíce lidí. A co je jeden Maxík proti slevám na vlacích nebo státem vyjednané dovolené v Chorvatsku? Jaké incentivy, takové racionální chování, takové výsledky.

Do Fóra Svobodného přístavu kdosi nasdílel cizí text o policejní buzeraci. Protože měl délku akorát do Stok, požádal jsem autorku, zda bych jej zde mohl (pod jejím jménem) vydat. Odmítla s tím, že nechce dehonestovat policii kvůli selhání jednotlivce. Její přání respektuji; pro zájemce vkládám pouze odkaz. Ptám se však, jak zjevné systémové vady státu jsou lidé ochotni omlouvat selháním jednotlivců? Ano, provinil se jedinec; jenže co čekat, když dáme moc hrstce individuí vybraných z těch, kdož za současných podmínek chtějí být policajty? Nebo politici – když dostanou moc lidé, kteří napřed prolezou vnitrostranickými bojůvkami na vrchol a následně nejlépe zvládnou PR v předvolební kampani, jak budou asi vládnout? Když soukromá firma podvede zákazníka, nikdo neviní konkrétního zaměstnance u přepážky, kde podepisoval smlouvu; tak proč u státu všichni viní zaměstnance, ale skoro nikdo celou instituci?

Lidé mají obavy z čistě tržního zdravotnictví, že by se prý nemuselo dostat služeb každému a lidé by kvůli tomu mohli umírat. Můžeme vidět, že v netržních afrických zemích lidé v současnosti umírají dokonce i na nedostatek jídla. Ve které kapitalistické zemi se toto děje? Stejně jako je v kapitalismu dostatek jídla pro každého, bude i dostatek zdravotní péče. Každý podnikatel chce uspokojit veškerou poptávku, protože je to příležitost k zisku. Nesmí však do tohoto dobrovolného tržního prostředí vstupovat stát se svými regulacemi, jako to dělá v USA.

Tak nám vláda konečně odtajnila, kdo, kdy a jak bude moci pokračovat v podnikání a kde a za jakých podmínek můžeme my, zákazníci, tyto služby využívat. Při bližším prozkoumání vládního harmonogramu se ale nemůžu zbavit dojmu, že ne všemu zcela rozumím. Co se týká školství, mám doma deváťáka. Ale jediné, co jsem pochopil, je to, že přijímací zkoušky na střední školy budou, a to pravděpodobně v červnu. Zbytek je v mlze. U otevření hospod a restaurací se dříve otevřou zahrádky a až v další vlně interiéry. Můžu si ale po třech pivech na zahrádce odskočit dovnitř na toaletu, nebo musím ke stromu? Nebo si musí hospody pořídit nějakou TOIku s hektolitry desinfekce? Podobně ne zcela rozumím postupnému otevírání obchodů. Proč jsou už dávno otevřené hobby markety a ne třeba obuv, sportovní potřeby, textil, obchody s elektronikou a podobně? Jaký je vůbec rozdíl mezi frontou v OBI a u Bati? A co už vůbec nechápu, jsou kadeřnictví, pedikúry a podobné služby. Jeden zákazník, jeden poskytovatel služby. Žádné shlukování lidí, fronty, nic. A kdo vůbec stříhá ty naše televizní politické hvězdy ve slušivých oblecích a červených mikinách? Manželky? Nebo se zkrášlují sami? Celý vládní plán mi tak připadá buď jako randomizovaný, nebo schválně složitý (stejně jako daně a zákony). Asi abychom si mysleli, že je detailně promyšlený. Nebo celý podléhá tlakům určitých lobbystických skupin? Logiku v něm rozhodně nevidím.

Nošení roušek má podle všeho vliv na šíření viróz. Já osobně jsem ji nosil již dva dny předtím, než to vláda nařídila. Problém je teď v tom, že sice rouška pomáhá, jenže její použití bylo nařízeno vládou. Takže teď už nejde o to bránit šíření viru, ale o dodržování nařízení vlády. To jako obvykle vymáhá policie. Zdravý rozum, který sice vláda doporučuje, už nelze uplatnit, protože místo něho nastupuje dohled silových složek. Musíte chodit i třeba v promočené roušce, která už má spíše negativní účinek. Stejně tak musíte řídit v roušce auto, pokud vezete manželku do práce. Kdo nosí brýle, asi ví jak je to bezpečné. No a určití „lidé“ jsou šťastní, mají už zase proč udávat. Takže šťastné promoření nám všem.

Dnes, víc než kdy jindy, je vidět absurdita plošných zákazu, regulaci zákonů a podobně. Život je tak komplikovaný a různorodý, stejně jako jsou různí jednotliví lidé, a je absurdní si myslet, že lze nějakou plosnou regulaci tuto složitost obsáhnout. Prakticky každá regulace nebo zákon, tak jak je napsán, nelze vykládat doslovně – vždy se najdou výjimky, kdy je vymáhání daného pravidla absurdní až škodlivé, viz například povinnost nosit roušku. Dnes a denně můžeme vidět absurdní situace, kdy lidé nosí roušku například v autě, v lese, na vlastní zahradě a na podobných místech, kde to absolutně nedává smysl. Přesto si stále většina lidí myslí (nebo věří), že je možné nějakým způsobem vytvořit zákon (pravidlo, regulaci, vyhlášku), kterou má smysl dodržovat za všech okolností a porušení trestat a že tak je to správně a jinak by to nešlo. Přitom nikdo lidem nezakazuje řídit se nějakými vlastními pravidly, které považuji za rozumné, ale nenutí je ostatním.

Situace kolem pandemie přivalila klacky pod nohy mnoha profesím. Jednou z nich je živá kultura. V této oblasti vedle sebe fungovala tělesa úplně nezávislá na státních penězích, tělesa pobírající grantovou podporu a tělesa přímo státem zřizovaná. Kromě klacků pod nohami všech těchto uskupení se zde nyní objevuje prostor pro kreativitu. Respektive, pokud soubor, divadlo nebo galerie chce přežít, kreativní být MUSÍ. A nebo ne, když žije ze státního? Následující příklad neřeší otázku, zda je nebo není správné mít dotovanou kulturu. Jde dva skutečné příklady jednání v nastaveném systému a současné situaci.

Představte si dvě kulturní instituce jako dva pekaře. Jeden je soukromou firmou a grantová podpora pro něj znamená 20 % tržeb. Ten druhý je státní příspěvkovou organizací a vlastní tržby mu dělají jen 40 %. Kvůli pandemii nyní nemohou používat pec. Pekař číslo jedna začal okamžitě s nepečenými výrobky. Vymýšlí nové recepty, dál oslovuje zákazníky. Jeho plat se o něco snížil, avšak se může oproti původnímu (z dob před omezením) i zvýšit. Druhý pekař jen dál zadělává těsto. Z těsta sice nemůže nic upéct, ale pokračuje v odvádění nějaké činnosti, a tedy pobírá část své mzdy bez ohledu na to, zda vyrobí nějaký produkt. Jeho zřizovatele to netrápí. Ví, že má za sebou silnou státní oporu, a že ho stát nenechá padnout. Nemá zapotřebí upéct chleba, ze kterého se někdo nasytí. Stačí, že bude dělat, že dělá a to, že výsledek jeho dělání nikomu nic nepřinese ho netrápí. Nemusí…

Oba příklady se zakládají na skutečnosti. Kvůli vlastnímu zainteresování v oboru je raději nebudu přímo jmenovat. Děkuji za pochopení a za diskuzi.

Je vůbec někdy správné se rozhodovat podle zákona? Pokud byste udělali něco špatné, uklidnilo by vás, že je to legální? A nebo pokud vám zákon naopak brání udělat něco správného, bude vašemu svědomí stačit, že se to nesmí? Centrální plánovači nedokážou nakoupit ani toaleťák. A něco vyrobit je už úplná beznaděj. Ale kolik si toho dokážou lidé vypěstovat na svých titěrných zahrádkách? Kolik si toho dovedou sami ušít? Není to proto, že by tato vláda byla špatná. Je to proto, že malá skupina toho ví vždycky strašně málo a je extrémně neefektivní. Nedůvěřujte jim, i když to myslí dobře a pracují usilovně. Dvěstě lidí nemůže efektivně řídit deset milionů lidí. Řídit jenom sám sebe je velmi náročné. Řídit druhé je prakticky nemožné. Nevzdávejme se náročného pro nemožné.

Onehdy si v jedné diskuzi postěžoval jistý rodič, že by bylo lepší, kdyby školní docházka nebyla povinná, a že by dokonce klidně dál v rámci daní platil školství, jen aby jeho dítě nechali na pokoji. Jiný mu oponoval, že to by přece bylo v principu výpalné. Pikantní na tom je, že i tak zavrženíhodná věc, jakou je výpalné, by tak byla zlepšením (přinejmenším pro onoho rodiče). Nevypovídá to něco o současném stavu?

Etatisté často tvrdí, že existuje nějaká “kolektivní” smlouva se státem, která vzniká narozením na území státu, čili jsem povinen se řídit zákony daného státu. Jak se ale pak liší zákon od smlouvy? A proč tato smlouva může být uzavřena jednostranně bez souhlasu občana, a je i přesto právně vymahatelná, když sami etatisti bojují proti “šmejdům” co píšou smlouvy malým písmem a pod. a volají stát aby je před takovým jednáním chránil? Když navíc vezmu v úvahu množství zákonů = smluv se kterými každý musí souhlasit aniž by je kdy četl a stále přibývají nové, jak může někdo zároveň kritizovat volný trh, kde se žádné takové “bezpráví” dít z principu nemůže? I kdybych musel v ankapu uzavírat hromadu smluv s poskytovateli jednotlivých služeb, nikdy se pravděpodobně nedostanu do stavu jako dnes, kdy mám uzavřeno tolik smluv že nemám ani šanci vědět kolik jich vlastně je. Stát je z mého pohledu ten největší “šmejd”, který sám porušuje pravidla vymáhaná na všech ostatních.

Na počátku devatenáctého století došlo k rozpuku nové industriální doby. Děti fáraly do dolů, lidé trávili v zakouřených továrnách většinu dne. A tak Marx s Engelsem zareagovali na poptávku dělníků a vytvořili hnutí, jež mělo dělníkům zlepšit život. Kdybych si měl sám sebe představit jako člověka v této době, aniž bych měl poznatky, jež jsem nabyl během svého života, ovšem zůstalo by mi mé sociální cítění, pravděpodobně bych se stal zarytým Marxistou. A to z toho prostého důvodu, že bych si v té době nedokázal představit, jak neuvěřitelný skok lidstvu kapitalismus a industrializace v průběhu následujících desetiletí přinese, bral bych otřesné pracovní podmínky jako trvalý stav věcí. Proto mám pochopení pro vznik socialistických hnutích jako takových.

Pro co ovšem pochopení nemám, je existence těchto hnutí i v dnešních dobách, kdy máme poznatky o tom, jak kapitalismus postupně vystřelil životní úroveň všech lidí do výšin, kdy si díky němu můžeme žít v takovém luxusu, o jakém se nesnilo vládcům našich předků. Nejenom že jsou taková hnutí dnes zbytečná, nýbrž dokonce destruktivní. Zcela vážně ohrožují lidi v rozvojových krajinách, v nichž není průmysl tak rozvitý jako jinde, přičemž činnost komunistických hnutí může přinést pouze stagnaci, jež zapřičiní, že se rozvojové krajiny dostanou na naši životní úroveň spíše později než dříve. Nechme kapitalismus volně plout. Jenom to umožní lidem, kteří neměli tolik štěstí, aby se narodili v Evropě, pocítit plody své práce a neumřít hlady v socialistickém ráji.

Ve slavném snímku Vykoupení z věznice Shawshank se nachází scéna, v níž si jeden z vězňů dovolí položit otázku, kdy může jíst. Odpovědí mu je pendrek do slabin a věta: „Budeš žrát, když ti řekneme, že budeš žrát; srát, když ti řekneme, že budeš srát a chcát, když ti řekneme, že budeš chcát.“ Většina lidí při sledování této scény asi pocítila znechucení; i když to jsou zločinci, zaslouží si přece alespoň základní lidská práva. Když jde ovšem o děti ve školách, najednou většinové populaci přijde v pořádku, aby byly trestány za své fyziologické potřeby. Jediným významným rozdílem je, že se místo pendreku a expresivních výrazů říká: „Vždyť jsi už dost velkej na to, abys pětačtyřicet minut vydržel.“ a když dojde k neuposlechnutí tohoto subtilního rozkazu, zapisují se poznámky nebo kreslí černé puntíky, což děti úplně zbytečně demotivuje a nutí je to školu i učení nenávidět. Nemluvě o případech autoritativních rodin, v nichž se po poznámkách tasí opasek. Pokud někdo chce ve svém dítěti takovýmto - podle mě podivným - způsobem vypěstovat disciplínu, nebráním mu. Avšak já bych to své viděl raději tam, kde se bude cítit dobře.

Keď sme pod tlakom, robíme razantné mnohokrát neuvážené rozhodnutia. Možno aj kvoli tomu si dokážeme privyknúť na takéto správanie zo strany vládnucích elít, ak je práve krízová situácia. Hlavnou zbraňou médií, ktoré májú zapôsobiť na čo najväčšiu masu ľuďí, je strhujúca emócia. Mnohokrát takéto emočné „argumenty“ sú určené len na zahmlenie reálnej podstaty problému, manipulatívne naznačenie spôsobu riešenia problému a celá táto emočná jazda väčšinou končí zas a znova len pri ďalších regulačných zásahoch do spoločnosti. Ľudia umierajú, ekonomika pomaly krváca a populácia je v neustálom strese. Výborné podmienky na manipuláciu davu. Je jedno, či budeme argumentovať logicky a hľadať problém možno v štátnej neschopnosti alebo regulácii trhu. Stačí poukázať na desivý problém „nákaza“.

Nádherným aktuálnym príkladom je snaha médii pretlačit do spoločenskej mienky myšlienku povinných očkovaní. Ľudia sa momentálne veľmi boja chorôb, a teda ľahko môžu byť strhnutí touto myšlienkou. Chrípkové vírusy sú extrémne premenlivé, a teda každý rok sa obmieňajú. Preto niečo ako vakcína proti tejto hrozbe nedáva zmysel. Ale to nebráni tomu ukradnúť ďalšiu časť slobody. Je veľmi nutné byť extrémne obozretný práve v týchto rýchlich ťažkých časoch, lebo môžeme veľmi rýchlo prijsť o ťažko vybojované slobody. Sám som za očkovania a vidím v nich veľký význam, ale je to moje presvedčenie, ktoré nikomu nevnucujem. Myslím si, že účinejšie by bolo, ak by každý mohol rozhodnúť či neočkovaní ľudia môžu vstúpiť na jeho pozemok, využívať jeho služby. Takýmto motivačným prístupom sa dostaneme bližšie k bezpečiu ale neobetujeme slobodu. Tak zostaňme bdelí.

Stát se během krize snaží všem obětem (OSVČ, male podniky) pomoci různými prostředky (jejich efektivitu nechme teď stranou). Je pravda, že volný trh selhal a stát tu teď po něm uklízí nepořádek? Proč se mi tato „pomoc“ nelíbí? Nelíbí se mi proto, že mírní následky, ale příčinu neřeší. Lidé nejsou schopni splácet dluhy, ztrácí střechy nad hlavami a přicházejí o zaměstnání,… A to vše, kvůli našemu finančnímu systému. Je to kvůli nulovým až záporným úrokovým sazbám, kvůli nekryté měně a dalším státním regulacím. Náš systém je navržen tak, že se lidé musí zadlužit a nemůžou být schopni to splácet. Lidé (celkově) dluží více peněz, než kolik (dohromady) mají. Není to problém trhu a ani lidí, je to problém nekryté měny, kterou nám tady tlačí stát. Máme tu úrokové sazby uměle tlačené dolů. To v konečném výsledku nafukuje bubliny, které někdy (při krizích) musejí prasknout. Nízké úroky také vyšlou trhu signál „začněte podnikat, bohatí zákazníci čekají“, ale zákazníci nikde nejsou. Řešením je zrušit povinné používání fiat měny a přestat regulovat finanční systém.

Trump nebude obviňován za kecy a blbosti kolem koronaviru, protože ačkoli tyhle blbosti, co se teď kolem toho dějou nejsou nutný. Jinými slovy nařízená „léčba“ je horší než nemoc sama. Všechna ta šílená omezení, která teď zažíváme i my, jsou naprosto iracionální. Nemyslím, že bude za to obviňován Trump, protože všechny ty politický krysy, který na něj ze všech stran útočí, zároveň věří, že „něco“ drastickýho udělat bylo nutný. Proto mu odkejvly i ten bezprecedentní balík peněz v dějinách USA na záchranu před „apokalypsou“. Něco se udělat muselo! Pokud ale tahle hysterie, a touhle hysterií vyvolaný ekonomický kolaps potrvá dostatečně dlouho, mohlo by to zafungovat, a mohlo by se stát, že to ohrozí Trumpovo znovu zvolení. Fašisticko-komunistická Amerika Antify, která chce nahradit „zastaralý“ model nezávislosti 1776, a „zastaralou“ ústavu 1789, je nepředstavitelně ošklivý, odpudivý prospekt. Trumpova volba 2016 byla téměř už pět minut po dvanácté. Američané vůbec nemají ještě vyhráno. Plíživý puč deep státu neskončil, impeachment verze 2.0 2020 pokračuje.

Mezitím, v našem českém kotlíku, tytéž nevýslovné blbosti kolem koronaviru vyvolávají nejhorší totalitní instinkty, pavlovovské podmíněné reflexy rabského ducha represí, bonzáctví, a trestání neposlušných – kromě nepřízpůsobivých. Je to k nevíře jak snadno, rychle a dobrovolně nechal si celý národ navlíct chomout totality včetně zavření hranic „na dobu neurčitou“. Klasická směna osobní svobody za iluzorní slib bezpečí a ochrany ze strany státu. Ekonomická devastace v celé zemi bude daleko horší než jindy, horší než metanolovou aférou způsobená tupá celoplošná prohibice 2012-13. Sledujte duben, květen, červen…. Teď si můžeme už jen zazpívat: „Za co, Panebože, zaco, trestáš tento sprostý lid…“ a odebrat se do hrobu i my „humanitní“ Češi v „posthumanitní“ Evropě 2020.

________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Nejsem autorem textu (uvádím to, jelikož řada lidí mi přisuzuje autorství všech textů ve Stokách); s mnohými autorovými postoji nesouhlasím, ale prostor ve Stokách není podmíněn názorovou shodou s provozovatelem.

Když libertariáni vysvětlují základy ekonomických zákonitosti na příkladech, jež jsou často kontroverzní, dávají socialisté rovnítko mezi tímto vysvětlováním a etikou autora. Dává přece rozum, že autor, jenž popisuje, proč je lepší neregulovat ceny respirátorů a roušek, musí být přece automaticky neetický sociopat jdoucí přes mrtvoly po zisku, ne? Samozřejmě ne, Newton sice popsal gravitaci, nepodporoval však sebevraždy pádem. A přesto přichází od socialistů taková absurdní tvrzení, jako že jsou libertariáni vyděšeni, když by se měla prosazovat láska a solidarita. Ano, libertariány skutečně děsí, když někdo chce prosazovat lásku a solidaritu. Láska ani solidarita totiž nejde prosadit, musí vycházet - když to napíšu pateticky - ze srdce. Je velký rozdíl, když skočím do vody za tonoucím a když mi někdo dá pistoli k hlavě a poručí mi, abych ho zachránil. Obojí má ve výsledku pozitivní efekt, ale v jednom případě jsem to udělal z lásky, zatímco v tom druhém především ze strachu. Lásku a solidaritu si v sobě musí každý vypěstovat sám, ať už skrz víru či vlastní etický kodex. Pokud láska a solidarita pochází z hlavně brokovnice, není to ani láska, ani solidarita.

Dan Steigerwald bude dnes přednášet v deCentrále; protože Babiš je velkým fanouškem anarchokapitalismu, vyjednali jsme pro tuhle akci vládní výjimku.
Nicméně pro případ, že by tomu někdo neuvěřil, se bude identická přednáška opakovat i první středu příštího měsíce, tedy 6. května.