Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Před dvěma týdny jsem přednášel o sociálním státu; sál byl opět plný, čehož si nesmírně vážím, neboť těm přednáškám věnuji maximum – proto mě těší, když vidím, že je o ně zájem. Následná diskuse také stála za to; díky všem, kdo se jí účastnili. Mimo jiné jsem minule odstartoval crowdfundingovou kampaň, jež překonala veškerá očekávání; v důsledku toho se rozšiřují i její cíle – pro více podrobností zůstaňte na příjmu.

Dnes večer (ačkoliv je úterý) přednáším o neregulovaném trhu práce. Povíme si o tom, že státní regulace a ochrana zaměstnanců nepoškozují jen zaměstnavatele (což je každému asi zřejmé) a spotřebitele (i to leckdo chápe), ale také paradoxně zaměstnance samotné. Řeč bude i o dětské práci; a samozřejmě nezapomenu ani na morální stránku věci. Tak určitě přijďte, zejména pokud se mnou nesouhlasíte a myslíte si, že státní zásahy v této oblasti potřebujeme! A máte-li třeba nějakého známého, kterého by tato problematika mohla zajímat, určitě jej neváhejte vzít s sebou. Přednáška bude jako vždy zakončena diskusí, jež pak pokračuje i mimo záznam v Bitcoin Coffee.

Krom toho jste všichni zváni na přednášku, jež se bude konat za dva týdny (tentokrát již ve středu 15. listopadu ve 20 hodin); její téma bude dost kontroverzní – totiž zdravotnictví.

Těším se na vás dnes večer ve 20 hodin v Paralelní Polis.

Celý internet se baví politikem Miloslavem Roznerem (SPD) a jeho hláškami typu: „Já si myslím, že s vámi tak úplně nesouhlasím,“ čtením svých vyjádření z papíru v předvoleních debatách a odpověďmi na otázky moderátora, které se nesly ve stylu: „Promiňte, teď jsem nedával pozor“ a tak podobně. Některé komentáře na sociálních sítích jsou plné zděšení: „Cože, tohle bude náš ministr kultury?“ nebo „To není vtipné! Tento člověk bude rozhodovat o našich životech!“ Osobně té hysterii nerozumím. Uznávám, že členové SPD jsou dost kvalitní obludárium, nicméně myslím, že členové ostatních stran jsou také celkem exoti – včetně toho, co jsme tam měli doposud. A děsit se, že lidé jako Miloslav Rozner mohou rozhodovat o našich životech? Mě osobně zhruba stejně děsí, že o mém životě bude rozhodovat kdokoliv z Hnutí ANO, ČSSD, TOP09… V čem je lepší třeba Kalousek, Babiš, Sobotka nebo Zaorálek? Že se umí lépe vyjadřovat v televizi?

USA prohrávají válku. Neporáží je však Rusko, Severní Korea, Islámský stát či jakýkoliv jiný stát, se kterým válčí. Prohrávají jinou válku, kterou kdysi vyhlásily - válku proti drogám. Ano, USA jsou poráženy neživými věcmi, toliko pouhými chemikáliemi. Prezident Donald Trump proto vyhlásil drogovou epidemii za hrozbu zdraví; možná, že brzy dojde i na slibovaný stav nouze.

Válka proti drogám je náročná, vleklá, a jak se zdá, bez výrazných úspěchů. Zato náklady na obou stranách jsou vysoké. Jmenujme: Bezpočet mrtvých výrobců, distributorů a dalších spřízněných osob; a ještě větší počet těch, kteří plní věznice a stojí tedy daňové poplatníky další peníze. Nesmíme zapomenout také na uživatele, ať už se zdravotními komplikacemi, nebo s komplikacemi finančními (cena drog je kvůli prohibici vysoká) a kriminálními; ti rovněž plní hřbitovy a věznice a stojí poplatníky další peníze. Obrovské náklady jsou potom i na straně policie. Přestřelky s gangy, mrtví i zmrzačení policisté, obrovské nasazení prostředků k zachytávání všelijakých dodávek drog.

Místo skutečných zločinů (libertariány uznávaná trojice úmyslných škod na životě, zdraví a majetku) se řeší obchod s něčím, co má prostě své zákazníky, vždycky mělo a vždycky bude. Těch 170 předávkovaných narkotiky v USA denně by se nemuselo stát, kdyby postoj k drogám byl rozumnější, než celá protidrogová prohibice a než např. školní program D.A.R.E. (drogy jsou špatné, moc špatné, slibte, že je nebudete brát, a do žádnýho gangu taky nepůjdete, áno?), jehož účinnost je značně diskutabilní (i podle různých studií). Potom se za takové situace objeví říznuté či trochu silnější drogy, které si vezme ten, kdo zjistil, že mu o drogách lhali (tráva není špatná, tak nebude špatný ani tohle, ta prudérní úča ve škole toho nakecá), nebo se ten, kdo objeví nový svět drog, s ním nedokáže vyrovnat, protože lidé, kteří mají zkušenosti s drogami, jsou od společnosti izolovaní. Do toho přidejme pekelné společenské uspořádání v různých oblastech USA (na jednom konci dělá bububu jistý blízkovýchodní mudrc, na druhém konci dělá bububu politická korektnost a SWJ; a celé to prolíná ostrá šikana na školách) a nelze se ničemu divit. Tamní mládež to rozhodně nemá lehké.

Můžeme být jen zvědaví, zda Trump začne pracovat na uvedených příčinách, nebo prostě jen přitvrdí, a se slovy "teď už to musí vyjít, teď už je porazíme, chce to jen víc peněz" sebere lidem další díl jejich majetků. Osobně si tipnu, že ta druhá varianta je pravděpodobnější. Rozum v politice nehledejme.

V ČSA (2004-2006) projevil Jaroslav Tvrdík své megalomanské sklony. Navýšil skokově flotilu letadel o 45%. Obsazenost výrazně poklesla. Odborům zvýšil platy o třetinu. Dal stovky milionů za studie poradenským firmám. Jako správný sociální demokrat dokázal vytvářet pouze velké ztráty. Jeho drastické zvýšení provozních nákladů se projevovalo ještě dávno po jeho odchodu.

2006-2010 volebním manažerem ČSSD a šéfem poradců Jiřího Paroubka. Vymýšlel megalomanské kampaně, ve kterých polepili celou republiku plakáty. V roce 2006 měli rozpočet na marketing 120 milionů a dosáhli o 3% horšího výsledku než ODS s 80 miliony. Na volby 2010 dali mnoho stovek milionů, nejméně 2x více než ODS, a získali pouze o 1,86% víc hlasů.

V létě 2015 se stal předsedou představenstva fotbalové Slávie. Proti předpokladům Slávia v roce 2017 vyhrává ligu, po ekonomické stránce je v zisku mnoha desítek milionů. Nepovedla se však přestavba kádru v létě 2017 a klub ztratil 343 milionů, když nepostoupil do Ligy Mistrů, získává pouze 67 milionů za postup do Evropské ligy. V lize na vedoucí Plzeň ztrácí už jedenáct bodů.

Mě osobně "Luftjardův" životopis fascinuje. Prý kdyby hlídal písek na Sahaře, za chvíli by tam žádný nebyl. Ve Slávii zažívá úspěchy i neúspěchy, celkově je však jeho působení ve Slávii neporovnatelné s těmi minulými. Jsou úspěchy, které se Slávií dosáhl, způsobeny pouze velkým rozpočtem? Nemyslím si. Křetínského Sparta má rozpočet mnohem větší a výsledky ostudné. Je to pouze momentální štěstí? Po tolika špatných rozhodnutích je pravděpodobné, že udělá i nějaká správná? Ne. Příčina je v zcela rozdílných prostředích: stát versus soukromá firma na volném trhu. Představuji si Tvrdíka jako obyčejného člověka z masa a kostí, který má dobré i špatné vlatnosti. V prostředí etatismu vyniknou jeho špatné, a daňoví poplatníci to musí nedobrovolně platit.

Děkujeme za Vaši úžasnou podporu při vydávání knihy! Stále tomu nemůžeme uvěřit. Jste úžasní a nesmírně si vážíme všeho, co děláte pro náš projekt. Ač tím zdaleka nemyslíme jen finanční příspěvky, s tolika penězi je již reálné vydat knihu v ne úplně malém nákladu a především dobrém – opravdu kvalitním – provedení. K tomu potřebujeme celkem 300 tisíc! Když jsme projekt spouštěli, o této možnosti jsme ani nesnili. Teď se jeví býti reálně dosažitelnou – díky Vám.

Povede-li se navíc tuto částku vybrat do Urzovy další přednášky, která se bude konat 31. října v Paralelní Polis, začneme se naplno věnovat realizaci konkrétního plánu, jak knihu efektivně využít k vyvolání veřejné diskuse o roli státu ve společnosti. O podrobnosti tohoto (smělého) plánu se samozřejmě v případě úspěchu podělíme (a oceníme veškeré Vaše připomínky). Prosíme, zůstaňte s námi a podpořte nejen knihu, ale také šíření myšlenek svobody. Jestli ne přímo k jejich realizaci, tak alespoň k diskusi. Ještě jednou děkujeme. A to nejen za Vaše peníze.

V niektorých štátoch USA zaviedli zákonom, že občania, ktorý dlhujú peniaze štátu, nemôžu voliť. V ich tamojších reáliach sú to väčšinou peniaze, ktoré dlhujú na súdnych trovoch. Keby to bolo u nás, predpokladám, že by šlo skôr o zdravotné a sociálne odvody. Chytili sa toho média a vykrikujú o tom, že demokracia je v rozklade, že ide o diskrimináciu chudobných, ktorým je uprené ich základne právo voliť. Dokonca hovoria o rasizme, keďže medzi tými chudobnými je vyššie zastúpenie čiernych. Najabsurdnejšie mi prišlo vyjadrenie: „Právo volit by nikdy nemělo být navázáno na to, kolik člověk dluží. Jde o morální hledisko a pokud chcete lidi, kteří měli problémy se zákonem, resocializovat, tak volby jsou k tomu ideální prostředek.“

Ja zastávam názor, že nemorálne je kradnúť peniaze usilovným (cez dane) a následne ich rozdať chudobným, pričom v rámci toho ešte časť opäť rozkradnúť (cez korupciu). Ľudia zmanipulovaní socializmom to vidia naopak a za nemorálne považujú, keď rerozdeľovať (kradnúť) nemôžu. To, že došlo k obmedzeniu všeobecnej demokracie, vnímam ako veľmi dobrú správu. Nechcem zbytočne predbiehať beh udalostí, ale dúfam, že toto by mohla byt prvá lastovička k demontáži tohto nemorálneho režimu, ktorý tu máme. Predpokladám, že keď budú voliť iba bohatí, budú voliť tak, aby sa zlepšilo prostredie na podnikanie a zmenšilo prerozdeľovanie, čím vytvoria viac pracovných miest, viac peňazí ostane v ekonomike a nestratí sa v čiernej diere štátu. Tým v konečnom dôsledku pomôžu aj tým chudobným, ktorý by práve volili socialistov a populistov, ktorí im sľubujú "obed zadarmo".

V médiích se objevila zpráva o rodičích, kteří unesli svoje děti z dětského centra ve Strakonicích, a teď je stíhá policie, dokonce byl na ně vydán eurozatykač. A slova mají sílu zjemnit i největší hnus a zhnusit i nejpřirozenější věc na světě. Když stát násilím roztrhne rodinu, unese rodičům jejich děti a dá je cizím lidem, používá se na to eufemizmus „odebrání“. Pokud si však ti rodiče dovolí vzít svoje děti zpět k sobě, je to „únos“ – tak těžký zločin, že za pár hodin jsou fotky celé rodiny zveřejněny v mediích, spolu s jmény, poznávací značkou auta a tipem, kam asi budou prchat. Další pikantní aspekt tohoto případu spočívá v tom, že zatímco Ústavní soud potvrdil pokutu za zveřejnění fotky zloděje s tím, že i zločinec má právo na soukromí, tady se nikdo nerozpakoval porušit právo na soukromí celé rodiny, přestože jejich největším zločinem je, že chtějí být spolu.

Vracíme se s Terezkou z brněnské konference Students for Liberty, kde jsem přednášel o válce s drogami (opět anglicky, záznam bude); řízení jsem nechal ve schopných rukou své nastávající, takže se mohu kochat pohledem na mnoho Babišů u silnice – a neblábolit (a platit; i ty billboardy)! Krom rostoucích kurzů kryptoměn sleduji ještě výsledky voleb; už je skoro sečteno: Babiš třicet procent, žádné překvapení, ale bojím se; ODS kolem jedenácti nepřekvapila, Piráti trochu ano (uznávám, že tihle socani měli dobrou kampaň); SPD šokovala (tohle je vážně na blití; ale co čekat od demokracie); výsledek KSČSSD příjemně překvapil a pobavil (to budou nářky); TOPka a STAN se bohužel těsně dostali a dvakrát bohužel i Lidovci (ty v jistém smyslu vnímám jako největší bizár); Svobodní dle očekávání jedna a půl (s Terezou jsme se trefili přesně); Zelení kupodivu ještě méně (skvělá nečekaná zpráva); Referendum o EU jsem pod desetinu procenta též netipoval, takže jedno téma (byť dobré) asi není cestou.

Vládu tipuji na Babiše a ČSSD (ač Zaorálek mektal, že ne, ale nevěřím mu) s Lidovci, kteří s radostí bez názoru (či páteře) přicmrndávají komukoliv; protože Babiš je schopný a nebezpečný (možná víc než všichni ostatní dohromady), stane se bezpochyby vrchním otrokářem, což už asi byl (byť neformálně) i doposud. Dost možná tedy žádná změna? K lepšímu určitě ne; a k horšímu při troše štěstí též moc ne. Dlouhodobě nemám rád fňuky typu: „Jsme tak antisystémoví a říkáme tak drsnou pravdu, že nás média cenzurují.“ Ačkoliv bych přesně tohle o sobě mohl prohlašovat i já, řekl bych, že pravda je jinde: Média o to nestojí, protože to prostě nezajímá dost lidí (a je vždy na každém, aby se uměl prodat). Teď ale uznávám, že SPD vskutku médii přehlížená cíleně je; a naopak Zelení jsou mediální miláčci (na to, jak jich bylo všude plno, nedosáhli ani na procento a půl). Nemám nic proti zaujatým médiím; ale neměla by být státní. To by ovšem neměly být ani volby. Jenže co s tím? Nepolevujme a šiřme svobodu.

Včera se mě syn ptal, proč chci volit stranu, která se pravděpodobně do Sněmovny nedostane. Vysvětlil jsem mu, že beru volby pozitivně – jako odpověď na otázku, koho bych chtěl, aby mě zastupoval. Dostanu otázku, tak odpovím. Že ti, kteří taktizují a zvažují, komu to hodit, aby "jejich hlas nepropadl", zpravidla volí PROTI někomu. Chtějí někoho, koho nemají rádi, oslabit, chtějí, aby prohrál. Je to trochu jako s tou kozou, co ji člověk nechce, jen chce, aby ta sousedova chcípla. Syn to snad pochopil. Mám pocit, že takové rozhovory jsou pro občanskou orientaci mnohem důležitější, nežli půl roku občanské výchovy ve škole.

________________________________

Urzův komentář pod čarou: Ačkoliv je u každého textu uveden autor, mnoho lidí mi stále přisuzuje autorství textů, které jsem nepsal; zde explicitně upozorňuji, že toto je jeden z nich. Publikuji jej proto, že si vážím jeho autora, ačkoliv sám k němu (textu, ne autorovi) mám určité výhrady (ohledně té občanské orientace, dále volby neberu pozitivně a také mě žádná strana nezastupuje, ač jednu neparlamentní s velkou opatrností volím též); nerad bych ale, aby mi zde někdo přisuzoval autorství.

Zítra se bude konat náboženský rituál demokratického etatismu – totiž volby; a dnes večer v 19 hodin o nich budou diskutovat čtyři anarchisté v Paralelní Polis. Proč volit? A proč ne? Má to vůbec smysl? Moderovat bude překrásná anarchokapitalistka Tereza Sladkovská (budoucí Urzová xD), takže určitě doražte; debata se nejspíše bude odvíjet v mírumilovném duchu, ale názory panelistů na to, zda volit, se liší…

V létě před prázdninovou pauzou jsem přednášel o dopravní infrastruktuře (Kdo by stavěl silnice?); a ačkoliv jsme přes léto uspořádali dva nepravidelné ankap meetupy a panelovou diskusi, musím říci, že mi regulérní přednášky a hlavně diskuse po nich už docela chybí.

Dnes večer budu přednášet o sociálním státu, důchodovém systému a možnostech volného trhu v nahrazování toho, co dnes zajišťuje stát výměnou za násilné loupení zdrojů od nás všech; a kdo nečeká více než závěr, že se o chudé postará charita, bude nejspíše překvapen, neboť tohle rozhodně nebude hlavní pointou, již se pokusím sdělit. Domnívám se totiž, že trh umí něco mnohem lepšího než charitu pro chudé; těch totiž rozhodně není konstantní počet. Nemluvě o zajímavé otázce, kdo je vlastně považován za chudého; to vše a mnoho dalšího na přednášce uslyšíte.

Krom toho jste všichni zváni na přednášku, která se bude konat za necelé dva týdny – pozor, v úterý (!) 31. října ve 20 hodin; jejím tématem bude volný trh práce bez státních regulací.

Těším se na vás dnes večer ve 20 hodin v Paralelní Polis.

Dopsal jsem první českou knihu o anarchokapitalismu; vložil jsem do ní mnohé, co jsem načerpal za dlouhé roky studia, čtení, psaní, přednášení, diskusí a nejen to.
Teď je třeba ji vydat; a já vás poprvé prosím: Pomozte mi s tím! Za svůj příspěvek můžete získat její první výtisky za lepší cenu, ale také v ní být zvěčněni mezi těmi, kdo jí pomohli vdechnout život.
Tato sbírka (či předprodej) má však ještě jeden význam; ti, kdo znají rakouskou ekonomickou školu, mu porozumí lépe než ostatní: Vybraná částka mi lépe než co jiného ukáže, jaký smysl pro vás má to, čemu věnuji prakticky všechen svůj volný čas.
Příspěvkem tedy nejen podpoříte vydání, ale také mi pomůžete zjistit (z hlediska „rakušáků“ tím nejlepším způsobem), jak dobře dělám to, co dělám. Pro více informací či příspěvek klikněte sem. Děkuji.

Mnozí se mě ptají, koho volit; narovinu říkám, že to nevím. Nemám páru, koho máte volit; dokonce ani netuším, zda vůbec máte volit. Ač nevolení rozhodně nepovažuji za hloupé či špatné, já osobně vždy volil; a volit budu, dokud zpráva, kterou bych vyslal nevolením, bude vnímána jako nezájem, nikoliv nesouhlas. Kategoricky odmítám i tezi, že bych svým hlasem legitimizoval demokracii či stát. Jakkoliv mi není jasné, koho máte volit, troufám si tvrdit, že nejnebezpečnější je hlas Babišovi; o něco málo lepší (ač stále hrozná) je dle mého názoru volba Lidovců či KSČSSD; za dost hloupé (leč opět o něco lepší) pokládám volit SPD či Úsvit, Zelené, TOPku nebo STAN; volbu ostatních stran za tak špatnou nepovažuji, neboť jsou pro napáchání reálných škod příliš malé nebo „menším zlem“ (oproti tomu zbytku). Jen k Pirátům bych rád dodal, že zdaleka nejsou tak „antisystémoví“, jak se prezentují (na druhou stranu pořád lepší než všechny ty strany výše); je mezi nimi spousta socialistů.

Kdo chce volit „proti socanům či Babišovi“ – případně „aby hlas nepropadl“ – a chce se vyhnout volení malé strany, tomu bych asi (s výhradami) doporučil ODS, neboť tu lze možná označit za nejmenší zlo z „těch velkých“; ač v minulosti ostře uhnula od boje proti moc velkému státu (navzdory slibům), čímž podrazila své voliče, poslední dobou se snad snaží o nápravu (soudím tak ze sledování jejich hlasování a projevů), přesto potrvá, než získají alespoň špetku mé důvěry. Argument „propadnutí“ hlasu však považuji za mylný, neboť ten hlas skoro jistě stejně „propadne“ („nepropadne“ jen kdyby bez něj volby dopadly alespoň trochu jinak, což je téměř vyloučeno). Naopak se zapomíná na jeden silný argument pro volení menších stran: Krom toho, že za hlasy mohou dostat peníze, především se jedná o motivaci pro jejich členy, pro něž může rozdíl mezi jedním a třemi procenty znamenat rozdíl mezi věnováním svého času té straně a něčemu jinému.

I proto budu – s velkým sebezapřením – volit Svobodné. Mám k té straně obrovskou spoustu výhrad; bohužel však neexistuje strana, ke které bych měl výhrad méně. Nechci tu detailně rozebírat, co všechno mi na Svobodných vadí, leč s ohledem na to, kolik je mezi čtenáři libertariánů, bych rád zmínil jedno: Ve Svobodných spolu bojují dvě (neoficiální) frakce – libertariáni a pravicoví konzervativci; a protože ti první jsou spíše idealisté (ač mnoho z nich tu politiku v praxi dělá), zatímco ti druzí „reální politici“ (to berte jako silný eufemismus), jsou to bohužel právě libertariáni, kteří stranu častěji opouštějí prostě proto, že nemají žaludek na některé věci, jež se tam odehrávají (ne že by se takové věci neděly v každé politické straně). Co s tím může udělat volič? Napadá mě jediná věc: kroužkování. Hodím to Svobodným (i když je vážně neberu jako „své zástupce“, ale tak už to v demokracii chodí) a pokusím se preferenčními hlasy podpořit libertariány.

Někteří chtějí udělat totéž, ale kandidáty Svobodných neznají, tak se mě ptali na radu; nevím, koho máte kroužkovat, leč zde je seznam těch, kterým bych kroužek dal, neboť je považuji za slušné lidi či libertariány (seznam je subjektivní a neúplný; neznám všechny Svobodné): Tomáš Pajonk (není první náhodou), Jana Urzová, Zuzana Haberlová, Terézia Mlýnková Išková, Igor Bogdanov, Jakub Cyrani, Josef Káles, Jaroslav Suchánek, Pavel Mises (ano, přejmenoval se xD), Alois Sečkár, Jiří Kubíček, Ondřej Martínek, Michael Kopecký, David Král, Jiří Pánek, Martin Rumler, Petr Pořízek, Jan Šebelík, David Forbelský, Jan Matějka, Jiří Zapletal, Zenon Kuder, Jindřich Pilc, Miloš Bém, David Pokorný, Oldřich Peprla, Roman Bartolšic, Jan Mikula, Radim Smetka, Vítěslav Stanovský, Jaroslav Marsa. Z Olomouckého a Plzeňského kraje bych nevybral; o olomouckých kandidátech totiž moc nevím, zato o plzeňských bohužel ano. Naložte s tím, jak chcete. Vaše je volba. Já si moc jistý nejsem, možná dělám chybu, takže mě berte s rezervou.

Intelektuálové se rádi pohoršují nad tím, jak hrozně je, koho lidé volí; jejich hlasy je možné koupit za koblihu, klobásu, pivečko, milý úsměv z billboardu… jsou voliči tak hloupí? Ne, právě naopak; jsou chytří a vědí, co je pro ně nejlepší. Jaké jsou náklady na „správnou“ (uvědomělou) volbu? Stovky hodin zkoumání programů stran, důvěryhodnosti politiků, základů ekonomie, predikce dopadů těch či oněch zákonů; za předpokladu, že tohle člověk nemá jako koníček, jedná se o extrémní náklad. A jaký je zisk ze „správné“ (uvědomělé) volby? No, žádný; neprohraje-li „ten správný“ kandidát o jeden hlas (což se snad ještě nikdy nikde nestalo), dopad voleb je pro každého jednotlivce úplně stejný bez ohledu na to, jak hlasoval. Takže pokud se o politiku nezajímáte, je „nedbalá“ či žádná volba naprosto racionálním řešením, ne chybou. A kde je chyba? V samotné demokracii; ta totiž pro reálné lidi prostě nefunguje.

Známá žila nějaký čas ve Finsku a nedávno se vrátila. Potkal jsem ji a dali jsme se do řeči. Víte, co se stane, když v 21:03 hodin vejdete do potravin a pokusíte se koupit malé pivo? No, neprodají vám ho, protože po deváté hodině večerní se alkohol nadále nesmí prodávat. Ve Finsku také není vůbec zvláštní, když vás na ulici zastaví policista na Segweyi a požádá vás, abyste mu ukázali vaše nápoje. Hlavně ty v plechovkách. Kontroluje se, jestli náhodou neobsahují alkohol. Ovšem protože kontrola probíhá formou čtení etiket, není vůbec problém si do plechovky 7-UP nalít vodku. Každopádně násosky si z regulace zase mnoho nedělají a prostě doma skladují zásoby.

Zvláštní, že celá řada Finů to považuje za zcela normální. Když se známá některých ptala zcela pobaveným hlasem, proč mají tak šílené regulace, a že ji to připadá humorné, odpovědi se nesly obvykle v duchu „A co je na tom směšného? Úplně normální opatření.“ Aneb když už regulace máte tak dlouho, že k vašemu životu neodmyslitelně patří. Kolik zákonů, které my tady vnímáme jako úplně normální, jsou ve skutečnosti stejně absurdní? Šílené. Když jsem slyšel, že v Turecku mají zakázanou wiki, tak jsem si myslel, že už mě nemůže nic překvapit.

Před lety jsem velice obdivoval USA jakožto úžasnou zemi svobody. Lidi z USA jsem považoval za vyspělejší než nás Čechy. A díky tomu jsem také na Internetu vyhledával různé jedince z USA a udržoval s nimi kontakt. Avšak čím víc jsem jich poznal, tím smutnější obrázek jsem si začal dělat… USA nejsou zemí svobody, ačkoliv se to Američané snaží sami sobě nalhat. Naopak mají neskutečně moc úřadů, regulací, byrokracie… Ale hlavně mají něco daleko horšího! A to naprosto slepou víru ve stát. My v ČR máme tendence na zákony kašlat. To, že kamarád má doma nezákonně palírnu slivovice, je nám šumafuk. To, že lidi provozují na vesnicích nezákonné zabíjačky, je nám šumafuk. Tady je docela vysoká míra giving a fuck.

Ovšem lidi z USA mají tendence neustále řešit zákony. Otázka „But is it legal?“ nebo „How come this is still legal?“ zaznívá poměrně často. Sousedé se udávají, i když spolu mají dobré vztahy. Je normální, že jeden den se přátelsky bavíte se sousedem přes plot a další den na vás volají policii. Kamarádka z USA našla v lese zraněné mládě vačice. Vzala si ji domů, ošetřila, vypiplala a nakrmila. A pak se ozval zvonek. Venku stál šerif. Ten mládě zabavil a nechal následně utratit. Proč? Protože zákon. A jak o tom věděl? Sousedi! Problém USA je v tom, že nikdy neměli nacismus, ani rudý komunismus jako tady my ve střední Evropě. Takže ještě zdaleka netuší, že jsou na dobré cestě k mega totalitě. Ayn Rand, která USA milovala pro jejich svobodu, musí vibrovat v hrobě.

Ayn Rand prohlásila, že neexistuje nic jako „společný zájem“, protože to, co tak politici nazývají, je ve skutečnosti zájmem některých lidí na úkor jiných. V tom s ní plně souhlasím. Etatisté však rádi manipulují a snaží se vytvořit jakési určité „my“, které doopravdy neexistuje. Samozřejmě chápu určité zobecnění a sociologické zařazení typu „my Češi máme rádi pivo“ nebo „my programátoři nemáme rádi Javu.“ Ale tohle je něco jiného. Etatista rád prohlašuje: „Je v našem zájmu být členy EU.“ A já říkám: „Etatisto, mluv za sebe a nemluv za mě. Můj zájem to rozhodně není. Ty víš o mých zájmech prd, tak se k nim nevyjadřuj.“

Každého, kdo na mě zkouší to svoje „my“, zarazím ihned na začátku a vysvětlím mu, že tohle odmítám. „My všichni jsme si domluvili, že budeme platit daně.“ „My jsme se shodli na tom, že demokracie je nejlepší forma vlády.“ „My všichni chceme vládu.“ Jakmile něco z toho zaslechnu, ihned dávám najevo, že na tuhle hru nepřistoupím. Každý člověk je individuální bytost. Ne, netvoříme žádný celek, který by byl telepaticky propojen a sdílel jeden mozek. Mimochodem, někteří etatisté tvrdí, že „společný zájem“ je to, co chce většina. Ani s tímto nesouhlasím, ale je to alespoň určitá definice. Jenže dotyční se jí drží, pouze když se to hodí. Následně totiž třeba odmítají referendum o vystoupení z EU, protože najednou „společný zájem“ není to, co chce většina. Najednou většina lidí přece vůbec nechápe, jak je EU v „našem“ zájmu, a proto by obyčejní lidé neměli rozhodovat.

Ke zdanění robotů se v předvolebním programu jasní socialisté Zelení vyjádřili jasně, méně jasní socialisté Piráti méně jasně.
Koho napadlo, že by to snad mohl být dobrý nápad, nechť si přečte Bastiatovu Petici výrobců svíček (je volně na Internetu).
Víte, co je zajímavé? To dílo – více než sto padesát let staré – vysvětluje, proč je zdanění robotů nesmysl, aniž se vůbec o robotech zmiňuje.
A víte, co je smutné? Že Bastiat pro dnešní socialisty není dost cool na to, aby se s jeho argumenty obtěžovali alespoň seznámit.

Urza: Ty myslíš, že Bitcoin stoupne na milion dolarů? Jestli jo, tak jeden prodám, až bude na sto tisících; Tereze koupím pilotní výcvik ATPL(A) a sobě Alfu 4C!
Martin Šíp: Ne, Urzo. Až bude Bitcoin na sto tisících dolarů, nebudeš ho muset prodávat.

V první chvíli mi ani nedošlo, co tím myslel; jedná se o parafrázi (a Google říká, že nikoliv první) na tento slavný dialog:
Neo: What are you trying to tell me? That I can dodge bullets?
Morpheus: No, Neo. I’m trying to tell you that when you’re ready, you won’t have to.

Mnozní z nás Bitcoin používají; a někteří dokonce věří, že se stane regulérní široce přijímanou měnou (na těch 100k dolarech by BTC tvořily asi jedno procento světové peněžení zásoby, takže by asi skutečně byly přijímány leckde). Já mám ten optimismus rád, ačkoliv se obávám, že v momentě, kdy se začne Bitcoin stávat mainstreamovou záležitostí, státy rozjedou kampaň na téma „BTC = dětské porno“ (nebo něco podobného); velkým finále by pak mohl být celoplošný (možná i mezinárodní) zákaz… něco jako „válka proti drogám“, čímž by se skutečně dostal do podsvětí (a obchody by též musely upustit od jeho přijímání). Co si o tom myslíte vy?

A když už je řeč o kryptoměnách, nemohu nezmínit, že právě dnes začíná jeden z největších světových kongresů na toto téma; koná se v Paralelní Polis, kam se sjedou zajímaví řečníci ze všech koutů naší planety. Lístky jsou už dávno vyprodané (ač nebyly nejlevnější, celá akce má rozpočet v řádu milionů a státní peníze to fakt nejsou), nicméně koná se každý rok, takže můžete zavítat příště; navíc budu mít tu obrovskou čest na této akci též přednášet, takže dodám alespoň záznam.

Protidrogový koordinátor (ať už to znamená cokoliv, autzc.) Vobořil navrhuje zdražit alkohol, aby klesla jeho spotřeba. Proč by měla klesnout spotřeba alkoholu? No, protože to Vobořil chce, protože mu nepřijde vhodné, že tu lidé pijí alkoholické nápoje, tvrdí dokonce, že asi 700 tisíc lidí v této zemi je v riziku závislosti. Ať už jsou argumenty jakékoliv, mně je z představy, že by měl někdo lidem říkat, co mají a co nemají konzumovat, zle. Informujme, předkládejme argumenty, potud v pořádku. Ale natvrdo požadovat, že musí být po mém, a vynucovat to různými vyššími daněmi, omezeními či dokonce štvanicemi, je nejen nemravné, ale hlavně nepoučené. Z říše ekonomických sebevražedných bajek je pak nápad s garantovanou cenou a státním výkupem alkoholu.

Zejména ti opravdu závislí budou ze zdražení alkoholu nadšení a budou Vobořila velebit nejrůznějšími výrazy. Budou hledat levné alternativy. A tak budou čím dál častěji sahat k alkoholu načerno vyrobenému. Jako ankap z toho můžu mít radost, jenže protože černý trh se musí skrývat před státem, skrývá se také před veřejnou kontrolou kvality, před soudy, před zodpovědností před svými zákazníky apod. Tím pádem se dříve či později objeví i nekvalitní, ba přímo škodlivý substitut, což není výhrůžka, ale historický fakt, ověřený jak dřívější alkoholovou prohibicí v USA, tak metanolovou aférou před pár lety zde. (Dost možná ten substitut dodá vláda, nedivil bych se, ale nebudu teď o tom spekulovat.)

Snahy ohnout násilím chování lidí, jako např. snahy zakázat či omezit spotřebu drog, vedly a vedou vždy k průserům. Pan koordinátor by se měl doučit historii. Měl by si pročíst o prohibici v USA a rozkvětu mafie, měl by si pročíst o kriminalitě způsobené zákazem drog, kolik je kvůli zákazu drog zbytečných vražd, loupeží a zavřených lidí. Jediné, co funguje, je nechat lidi žít, a přenést zodpovědnost za jejich zdraví (a jejich životy) na ně. Jestli chce protidrogový koordinátor dobro, nechť předloží zrušení všech zákonů týkajících se drog, kouření a alkoholu.

Pozn. Napadá mě ještě jeden důvod pro zdražování. Alkohol mají v oblibě spíše nízkopříjmové skupiny. Vláda jim zvedla minimální mzdu, a je potřeba cenu alkoholu těmto dorovnat, aby byli pořád chudí, nebo ještě chudší, a chtěli pořád volit ty, kteří se o ně tak krásně starají.

Poslední regulérní přednáška z cyklu Anarchokapitalismus se konala v květnu a jejím tématem byla oblíbená etatistická otázka: „Kdo by bez státu stavěl silnice?“ Když jsem vás na ni zval, zmínil jsem, že se sice na dlouhou dobu odmlčím, ale nejspíše v mezičase beztak nějaký ankap meetup proběhne. Tak se vskutku stalo v červnu; a nyní znovu – čtrnáct dní před první poprázdninovou regulérní přednáškou (ta bude na zajímavé téma – Sociální systém).

Dnešní přednáška nese název „Mimozemšťani“, ergo většina lidí neví, co si pod tím má představit; inu, tomu se úplně nedivím, takže prozradím, že na přednášce se budeme hodně bavit o argumentaci, logice, ale zabrousíme i k emocím, navíc vše bude prokládáno nejbizarnějšími argumenty, se kterými jsem se doposud setkal. Podíváme se samozřejmě i na vážně míněné protiargumenty a časté logické chyby. A proč se přednáška jmenuje tak divně? Přijďte, a dozvíte se! Ano, je to svého druhu comebait (odvozeno od clickbait), ale myslím, že nebudete litovat.

Příští přednáška (tentokrát již regulérní pokračování cyklu Anarchokapitalismus) bude za dva týdny, tedy 18. října ve 20 hodin; jejím tématem bude sociální a důchodový systém. Navíc na jejím začátku cosi zajímavého zveřejním, takže určitě přijďte xD

Těším se na vás dnes večer ve 20 hodin v Paralelní Polis.

Včera jsem procházel Twitter a všiml si, že mezi trendy byl hashtag #stopbrexithour. No jistě! Protože v UK probíhaly demonstrace proti Brexitu. Tak jsem se pustil do čtení jednotlivých Tweetů a hezky na nich viděl to, co my anarchokapitalisté tak nějak chápeme už dlouho. Tedy, že demokracie zcela jistě nefunguje, protože není s to uspokojit každou stranu. Někteří Irové a Skotové si stěžovali, že v jejich zemích pro Remain EU hlasovalo 60 %, a že je to nefér, a že se chtějí odpojit a být zcela nezávislí na Británii a tak dále. Tyto stížnosti jasně poukazují na tradiční problém s demokracií – že není vlastně vůbec jasné a nelze určit jaké skupiny lidí se vlastně na co zeptat.

Theresa May také prohlásila něco jako, že obyvatelé UK se necítí být součástí EU, čímž naštvala odpůrce Brexitu, kteří začali Tweetovat výkřiky typu: „Ty za mě nemluvíš, Thereso!“, „Já se cítím být součástí EU! Nemáš za mě co mluvit.“ A tím poukázali na další typický problém demokracie – tedy, že neexistuje nic jako nějaké vyšší „my“, protože nesdílíme jeden telepatický mozek, ani neneseme žádnou kolektivní vinu. Osobně mám každopádně škodolibou radost, že to, co anarchokapitalisté kritizují na demokracii teoreticky, se ukázalo být problémem i v praxi, a to hned několikrát. Každopádně co se týče výsledků voleb, nezbývá než říct deal with it.

Lidé zřejmě nenávidí státní pojetí práva a zákonů. Proč si to myslím? Je toho plná televize a má s tím úspěch:
– Walker si neškrtne bez falešných důkazů, vydírání a výhrůžek, tedy bez protiprávního jednání (a divák mu fandí).
– Columbo mrdá na zákony celkově a důkazně si vystačí téměř vždy na vodě (a divák mu fandí).
– Simír se pouští do „práce“ až po rozflákání 2-3 aut erárních a 5-6 civilních a místo pojebu a doživotí dostane pochvalu od Šéfové (a divák mu fandí).
– Batmanovi stačí k zabíjení intuice a spřátelený polda (a divák mu fandí).
– Castle s Beckettovou jsou z tohoto hlediska celkově na zabití (a divák jim fandí).
– Jistě vysypete z rukávu další příklady (já vám fandím :-)
Zákon zkrátka dostává od *kladných* hrdinů na prdel (vezmou jej do vlastních rukou nebo jím rovnou nahradí lopuch) a divák tomu se slzou v oku tleská a říká si – jen víc takových správňáků, co přinášejí *skutečnou* spravedlnost!
Tentýž divák pak přepne na zprávy a odplivne si nad těmi gaunery, co zase nevydali účtenku, neprokázali, že někdo jiný platí daně, jeli 140 nebo se dokonce odvolali proti rozsudku…
Proč je státní zákon v realitě modlou, ale v říši fantazie mnohdy přítěží na cestě ke spravedlnosti?