Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Dnes se podíváme na nesmírně zajímavý výrok soudu v Itálii; ten rozhodl, že krádež jídla není trestná, když máte hlad. Šestatřicetiletého ukrajinského bezdomovce, jenž kradl v tamním supermarketu, soudce osvobodil s tím, že v civilizované zemi by neměl nikdo hladovět. Ne že by všechny existující státy nebyly založeny a přímo financovány z loupení ve velkém, ale doposud se tvářily, že to je něco jiného a alespoň symbolicky deklarovaly, že krást se nemá; v Itálii se však vysrali už i na to a v některých případech krádeže povolili i poddaným. Jste-li dostatečně chudý, můžete krást, prý abyste neměli hlad. S ohledem na cenu potravin v našem „západním světě“ však není tak těžké nehladovět, neboť vyžebrat si na jídlo v zásadě není problém.

I kdyby se však skutečně jednalo o jedince, již hladoví, schvalováním jejich krádeží vzniká nebezpečný precedens; každý bezdomovec se pak může na nějaké žebrání vykašlat a prostě jít krást, když jej nakonec soud stejně osvobodí. Něco takového je neakceptovatelný zásah do vlastnických práv majitelů obchodů. Lze se sice domnívat, že kdyby tato praxe narostla do masových rozměrů, soudy by pravděpodobně začaly rozhodovat jinak, jenže tím by těžko odčinily škody, které mezitím vzniknou (počínaje touto malou krádeží). Doufejme tedy, že čeští soudci budou mít alespoň prozatím dost rozumu na to, aby zde nic podobného nedopustily.

Ministerstvo dopravy plánuje další buzerační píčovinu: Začínající řidiči budou mít zkušební řidičák na dva roky, během kterých je půjde vybodovat za pouhých osm bodů, což jest jedno vážné provinění a jedny pásy či telefon; pak budou muset znovu do autoškol, z nich mnohé toto opatření zajisté přijmou s povděkem. Když pomineme, že vůbec samotná existence řidičáků nemá příliš valného smyslu, jsou podobné nápady přesně vodou na mlýn demokratické „spravedlnosti“, jež spočívá v tom, že většina terorizuje menšinu; a protože začínajících řidičů, které autoškola teprve čeká, není v populaci příliš mnoho, navíc často ani nemají volební právo, čímž pádem tvoří ideální cíl pro demokratickou šikanu, ve které se Ťok vyloženě vyžívá, o čemž jsme se mohli přesvědčit již mnohokrát. Co dodat? Nezapomínejte, že to, co je legální, ještě zdaleka nemusí býti správné.

V únoru vyplodilo ministerstvo dopravy novelu zákona, podle které smějí uniformované opice zabavovat řidičům techničáky přímo na místě, kde se tyto stávají žalobci i soudci v jedné osobě, o čemž jste se ve Stokách sice již mohli dočíst, ale nikoliv to zažít na vlastní kůži, neboť Ťokovi fízlové měli interně nařízeno této pravomoci nevyužívat, dokud nevyjde vyhláška specifikující, v jakých přesně případech mohou techničáky sbírat; a co čert nechtěl, vyhláška je tu! V jakých případech tedy může nastat buzerace? Jsou jich přehršle, ale namátkou se jedná například o chybějící části výfuku, rezavou karoserii, unikající provozní tekutiny, příliš sjeté brzdové kotouče, nadměrnou korozi a podobně; všímáte si, jak neuvěřitelně subjektivní většina z těchto závad je? Kdy jsou kupříkladu brzdové kotouče „příliš“ sjeté?

Praktické dopady této novely mohou být nedozírné; s ohledem na výše zmíněnou subjektivitu a postavení uniformovaných opic do pozice soudců, proti kterým na místě není odvolání (rozhodnou-li se techničák odebrat i v případě, že je vše jednoznačně a neoddiskutovatelně v pořádku, stejně máte smůlu, auto musíte nechat stát a nápravy se dožadovat zpětně), bude nesmírně snadné vydírat řidiče, aby udělali, cokoliv si orgán usmyslí – zejména to bude aplikovatelné na případy, ve kterých opičák míní pokutovat, zatímco řidič by se rád hájil ve správním řízení. Úplně to slyším: „Ano, jistě je to vaše právo, nemusíte vypovídat, ale tady vidím trochu rzi… spěcháte hodně? Abyste nám tady to auto nemusel nechat; ale jsme přece lidi, určitě se nějak domluvíme, za těch pár stovek vám to přece nestojí.“

Německý filosof Hegel na začátku 19. století věřil, že lidstvo se pozvedává vzácnými velkými skoky a že zbývá už jen poslední skok; tohoto tzv. konce historie bude dosaženo za jeho života a on bude Věčným filosofem. Nicméně se tak nestalo, a mnohé jeho koncepty převzali Marx a s ním komunisté. Konec historie, to je stav dosažení komunismu. Žádné války, žádné boje o moc či bohatství, ale prostě jen život spokojené společnosti komunistických lidí.

Zajímavější však je, že podobný koncept znamenající konec historie znají i fyzikové. Všechny částice rovnoměrně rozprostřené ve vesmíru, všude stejná teplota, prostě absolutní rovnost. Ráj života, řekl by někdo. Omyl. Popsaný stav je stavem konce světa, nazývaný termodynamická smrt vesmíru.

Komunisté touží po dosažení konce historie. Společnost, stejně jako příroda, je však velmi záludný a svéhlavý systém, a přírodní zákony, jež jsou neoblomné, platí i pro společnost. Ano, společnost naprosté rovnosti, kde se nebude vůbec nic dít (aby se to nedostalo do učebnic dějepisu), je dosažitelná. Ale mrtvá.

Je tomu už pár let, co nám Evropská unie ve své bezmezné moudrosti zakázala prodej výkonných vysavačů, což bezpochyby spasilo svět, ale ještě není vyhráno a je třeba udělat více; Evropská komise tedy hrdinně zakáže ještě více věcí – konvice, topinkovače a fény, které nevyhovují představám vševědoucích úředníků. Na první pohled se může zdát, že takové řešení přinese úsporu ve spotřebě elektrického proudu, takže výsledkem bude, že každý ušetří; to je sice pravda, ale nikdo se už příliš nezabývá náklady na straně výrobců, kteří budou muset ukončit výrobu již ozkoušených modelů zboží a začít vyvíjet nové. Ale kdo může rozhodnout, zda se to vyplatí? Vlastně existuje jediný způsob: Nechat svobodné jedince obchodovat na volném trhu; lidé vždy v rámci dobrovolných transakcí preferují to, co se je pro ně výhodné. Jakákoliv snaha byrokratů může situaci jen zhoršit.

Vtipné na celé věci je, že samotní evropští papaláši zjevně chápou, jak asi populární jejich zákazy budou; celý návrh už je totiž dávno vypracován, jen se s jeho realizací čeká, až proběhne referendum o odstoupení Velké Británie z Evropské unie. Ať žije propaganda a politický marketing!

Po nějakou dobu jsem měl možnost číst fórum Strany svobodných občanů čili Svobodných (člen jsem nikdy nebyl), stejně jako jsem četl některé jejich příspěvky, facebooky, blogy atd., zde je tedy moje hodnocení tohoto subjektu:
- v tomto subjektu jsou poměrně dost libertariánsky (zahrnuji v to i minarchisty) orientovaní lidé (R. Kříž, T. Pajonk, nepočítám v to poněkud zmateného a ve straně poměrně dost neoblíbeného M. Pánka).
- jsou tam i lidé libertariánsky orientovaní, kteří si však přejí postupovat alá strana mírného libertariánského pokroku v mezích zákona, no prostě žádní R. Paulové.
- jsou tam i lidé, kteří chtějí aplikovat nové spravedlivější regulace, vážně tam takový jsou,
- jsou tam i konzervativně zaměření lidé, kteří ovšem chtějí své ideály prosazovat skrze státní politiky (spíše nepřímo přenastavením určitých parametrů než přímo),
- u některých lidí jsem nabyl pocit, že se snaží dostat potřebný počet hlasů (5 % a více) za skoro jakoukoliv cenu,
- úspěch v nějakých volbách znamená zřejmě příliv dalších členů, kteří jsou však většinou už méně libertariánští.
- už z tohoto přehledu plyne, že projevy různých členů strany nejsou zrovně dvakrát konzistentní a chápu, že některý vnější pozorovatel může být zmaten.

Celkově osobně spíše doporučuji podporovat konkrétní lidi než stranu jako celek, panč nevíte u koho podpora (peníze) mohou skončit. Při volbách, pokud k nim chodíte, tak zřejmě kroužkovat.

O Erdoganově přecitlivělosti ohledně své osoby jste se ve Stokách mohli dočíst již dříve; tehdy se však ještě omezoval na potírání svobody projevu v Turecku, což se nyní změnilo. Jak? Inu, šel fňukat do Německa, kde jej kupodivu vyslyšeli. Co se odehrálo? Když německý satirik Jan Böhmermann o Erdoganovi složil a přednášel velmi sprostou báseň, ve které si rozhodně nebral servítky, reakce establishmentu na sebe nedala dlouho čekat; soud v Hamburku Böhmermanna celkem záhy sejmul. Dotyčný má zaprvé zakázáno svou báseň veřejně přednášet a zadruhé mu hrozí šest měsíců vězení a pokuta v přepočtu nějakých sedm milionů korun. Alarmující na celé věci je především, že tentokrát se nejednalo o rozhodnutí soudu tureckého, nýbrž německého, jenž soudil dle tamního „práva“.

Mnozí – a zejména islamobijci – by teď jistě poznamenali něco o tom, jak slabá Evropa ustupuje islámskému světu; já si však nemyslím, že přímo tohle by byl ten problém, neboť zákon, podle kterého Böhmermanna soudí a nejspíše i odsoudí, v Německu existoval již dávno před Erdoganovými fňuky. Je zkrátka zakázáno urážet hlavy cizích států, což považuji za naprosto absurdní zákon, jenž je nejspíše jakýmsi pozůstatkem ze středověku, kdy si také prostý poddaný nesměl otevírat hubu na krále; ač si zde nyní hrajeme na vyspělou civilizaci, jež ctí svobodu slova, když na věc přijde, nejsme o nic menší barbaři než naši předkové či mnozí příslušníci východních států – jako třeba výše zmiňovaného Turecka. Jde-li totiž o to, aby stát ukázal svou moc a převahu nad občanem, žádný trest není dost mírný.

Ministerstvo vnitra jede peklo; postavilo svým fízlům rekreační středisko, jehož bazén, tenisové kurty a hřiště na minigolf stojí na cizím pozemku. Jak k tomu došlo? Státní pozemkový úřad vydal tyto pozemky v restituci původním majitelům, jen o tom jaksi pozapomněl informovat ministerstvo vnitra; je skvělé vědět, že ve státní správě pracují toliko špičkoví odborníci. Na celém případu mi však nejvíce absurdní připadá jiná věc: Ministerstvo vnitra hodlá celou situaci řešit tak, že se bude s majiteli pozemku soudit, neboť chce tyto prostory využívat pro své fízly. Není to komické? Právě ministerstvo, které by teoreticky mělo být zodpovědné za udržování a vymáhání práva v této zemi, vpadlo komusi na pozemek a místo uznání své chyby, se pokouší soudně protlačit, že je to tak vlastně v pořádku; divíte se pak lidem, kteří státní propagandě věří, když se zachovají obdobně?

V diskusích alternativních politických proudů je Trump často skloňován jako oblíbený kandidát. Lidé mají rádi otloukánky, a Doník je otloukánkem médií, expertů i republikánů samotných. Nemine den, aby nebylo napsáno něco protitrumpovského, aby nebyl rozebírán nějaký jeho výrok, extempore či faux pas. Z podpory Trumpa však čiší především zoufalost, protože on tam nikde žádný smysluplný kandidát není. Clintonová je válkychtivá nesympatická blbka, která je napojená na podivné lidi a má podporu médií. Trump je miliardář-stavebník, nepokrytý populista a, přiznejme si to, blb bez podpory médií. Prašť jako uhoď.

Duel až nápadně připomíná volbu prezidenta Č v roce 2013, kdy proti sobě stáli kandidáti zcela analogických povah - válkychtivý blb s modrou krví a podporou novinářů versus populistický blb s krví v alkoholu a s otevřenou nenávistí novinářů. Volba pak byla projevem naprosté zoufalosti, protože z toho materiálu se rozumně vybrat nedalo.

A zatímco z pohledu prezidentského souboje připomíná Trump Zemana, nelze se ubránit i srovnání s Babišem. Oba bohatí podnikatelé, oba musejí dost mazat a mít složky a kontakty, oba chtějí řídit stát jako firmu, oba jsou silní populisté bez nějakého přesnějšího ideového ukotvení, oba fandili před pár lety jiným stranám. Nejspíš tedy budou i stejní mocichtiví kokoti - pak bychom věděli zcela jasně, co od Trumpa čekat. Mimochodem, jak to má vůbec Trump s početními dovednostmi - jsou i tyto srovnatelně bídné?

Je inherentní vlastností demokracie, že volby čehokoliv skončí v prdeli. Je jedno jestli Clintonová nebo Trump, Schwarzenberg nebo Zeman, Kalousek nebo Babiš. Anarchokapitalisté velebí volný trh právě proto, že si každý vybere svého prezidenta kdy chce, jak chce a jakého chce, pokud jej vůbec chce; je to každý zákazník, kdo rozhoduje a jehož rozhodnutí má absolutní váhu. Neznám svobodnější systém. Jenže v demokracii, ať už chceš nebo ne, ti vybere prezidenta BA-NÍK BA-NÍK BA-NÍK!

Poslanci schválili vládní návrh zákona o odpovědnosti za přestupky; co byste tak řekli, že asi obsahoval? Správně, jde o další utahování šroubů, represi a zvyšování pokut, někdy až na desetinásobek. Nebudu se zde zabývat všemi aspekty této novely, ale pouze tím, který mě nejvíc zaujal: Za urážku policisty či úředníka zaplatíte nyní až deset tisíc korun. Proč asi? Inu, vzhledem k tomu, jaký materiál stát ve svých řadách zaměstnává, není divu, že dotyční se netěší přílišnému respektu mezi normálními slušnými lidmi; každému, kdo má alespoň polovinu mozku, musí být jasné, že tohle nenapraví žádná pokuta, ať už bude sebevyšší. Zajímavější otázkou však je, proč vůbec poddaní nesmějí zástupcům státu nadávat a urážet je, když na jejich práci to praktický dopad nemá a urážky obecně trestné nejsou. Ve skutečnosti nejde o nic než další nastroj propagandy, získání moci a okázalé ukazování nadřazenosti.

Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO) se postavila do řady těch, kteří požadují, aby Pražský hrad jako mimořádně cenná národní kulturní památka byl zcela v rukou státu, tedy všeholidu. Ve svém návrhu ústavního zákona o areálu Hradu jde přitom dál než komunisté, kteří chtějí jen zamezit vrácení několika budov církvi.
Karla Šlechtová on Twitter wrote: „At sami lide rozhodnou, zda ma Hrad jako symbol Ceske republiky patrit jedne cirkvi, nebo nam vsem.“
Šlechtová navrhuje vyvlastnění nemovitostí, které v minulosti přešly do soukromých rukou. A to za náhradu, jejíž výše ale není jasná. Jde o sedm nemovitostí v hradním areálu, které patří církvi a Williamu Lobkowiczovi z roudnické větve rodu. (Vizme ale, že 69,7 % všeholidu s tím v anketě souhlasí!!!)
Jen bych poznamenal, že ten všeholid nikdy, ani za komunistů, nevlastnil vůbec nic, dokonce ani státní, či národní podniky, ani státní statky, ani nic jiného. To bylo jen takové pěkné propagandistické heslo, kterému ti jednodušší všeholidové přeochotně podlehli.
Ve skutečnosti byla vlastníkem všech těchto věcí strana a vláda a nikdo jiný. Vlastnictví, z definice, je takový institut, kdy vlastník se svým majetkem svobodně nakládá. Protože ani jeden reprezentant všeholidu nemohl reálně s takovýmto majetkem nakládat, nemohl jej prodat, ani směnit, ani řídit, ani kontrolovat, protože všechny tyto pravomoci měla v rukou jen jedna politická monopolní vláda a jeden monopolní politický subjekt, nebyl tedy všeholid vlastníkem. Dokonce ani formálně.
Ministryně Šlechtová lže, jako když Rudé právo tiskne, pokud tvrdí, že chce Pražský hrad vrátit všeholidu. Jediným cílem je převést odpovědnost za tyto budovy na kolektivní nevědomí a náklady přenést na daňové poplatníky (z čehož se — tradičně — nějaký ten miliónek zadře za něčí nehty).
Ministryně je obyčejný mentální kryptokomunista, který nesnese představu jakéhokoliv soukromého vlastnictví a neštítí se k tomu účelu zneužít i zákony (pokud ovšem nejde o jejího stranického šéfa nejvyššího, tam se to pardonuje).

O Petru Hamplovi jste se ve Stokách mohli dočíst již několikrát; považuji jej za asi nejodpornějšího totalitáře na naší skoropolitické scéně; a to nejen proto, že bych dle jeho vlastních slov měl být loven jako štvaná zvěř a bez soudu popraven. Původně začal svou zatím neslibnou politickou kariéru ve Svobodných, odkud odešel poté, co se mu nepovedlo změnit tuto veskrze pravicovou stranu na subjekt prosazující totalitní zákony; odtud odtáhl za lepším do Bloku proti islámu, který uzavřel koalici s Úsvitem, o němž se však později ukázalo, že byl (opět) vytunelován. Když zjistil, že ani zde mu pšenka nepokvete, jal se založit novou stranu s poněkud komickým názvem Alternativa pro Česko.

Ačkoliv se Hampl osobně i jménem svých politických uskupení prezentuje jako pravičák a zastánce individuálních svobod, nic nemůže být dále od pravdy; vždyť který svobodomyslný člověk touží posilovat pravomoci státu, zavírat hranice, zavádět myšlenkové zločiny (zákaz náboženství), vystupovat proti nerovnosti bohatství a zcela vážně navrhovat zrušení jízdného ve státních autobusech a vlacích, což by v podstatě znamenalo likvidaci soukromých přepravců v zájmu jakéhosi sociálně inženýrského cíle – dostat lidi z měst na vesnice vlastně jen proto, že to Hamplovi připadá jako dobrý nápad. Kdo by náhodou pochyboval, nechť si na Internetu najde pořad Hamplovo tempo, kde všechny tyto a mnohé další návrhy zcela vážně prezentuje. Ti, kdo snad uvažují o volbě Alternativy pro Česko coby pravicové strany, nechť si na tyto Hamplovy ideje vzpomenou.

Před týdnem jsem vás informoval o poškození mé ruky a poprosil o pomoc s psaním; v první řadě děkuji každému, kdo přispěl svými texty, ale také všem, kteří mi vyjádřili svou podporu. Možná i díky tomu mohu s radostí oznámit, že mě potkal takový malý zázrak: Když jsem se dostavil do nemocnice na plánovanou operaci, doktor mě poslal na rentgen a nemohl věřit svým očím, neboť tam, kde ještě v sobotu byly rozházené kosti, viděl vše pěkně anatomicky srovnané, což se prý v zásadě nestává; ať žijí zrychlené hojící schopnosti v důsledku šťastné mysli.

Co dál? Bohužel ještě pět týdnů musím mít ruku v sádře. V souvislosti s tím nadále trvá moje prosba směrem ke všem autorům, aby stále zasílali své texty; jen teď už se nejedná o prosbu tak urgentní, neboť zde mám sexy otrokyni, které mohu své myšlenky diktovat a ona je píše za mě xD
Díky a užívejte života jako já.

Regulované ceny se objevovaly v lidských dějinách mnohokrát. Císaři v Římské říši si ředili mince. Když to vedlo k růstu cen, obvinili spekulanty a nastavili regulované ceny. To samozřejmě vedlo k tomu, že lidé začali půdu opouštět, protože se jim nevyplatilo vyrábět, když regulované ceny byly nižší než náklady. Historickou zkušenost si s tím zažili také američtí zmrdodenti Nixon a Ford, kteří se rozhodli ropnou krizi řešit cenovou regulací. Samozřejmě to selhalo, například u pohonných hmot to vedlo k obrovským frontám na čerpacích stanicích. A s cenou regulací jsme se koneckonců setkali v Československu. Toaletní papír muselo nahradit Rudé právo, které mělo bohužel tu špatnou vlastnost, že dřelo prdel. V masně jste se museli spokojit s největším shitem, protože ty nejlepší kousky masa si bere sám řezník nebo jeho známí.
Byl to zkrátka zmrdorežim, který nejen omezoval svobodu a volnost občanů, ale také vedl danou zemi s cenovou kontrolou k značnému hospodářskému rozdělování. Pochopitelně, socialismus rozděluje rovnoměrně jen chudobu.

Po takové historické zkušenosti by se řeklo, že lidé jsou natolik vzdělání a vyzrálí, že ani v nejtemnějších snech nebudou regulaci cen podporovat. A pokud se takový pokus objeví, tak ho budou novináři kritizovat. Omyl. V rozhovoru DVTV Daniely Drtinové s prezidentem České lékárnické komory Lubomírem Chudobou jsme se mohli dozvědět vskutku „zajímavou“ věc. Léky s regulovanou cenou, které se dovážejí do ČR, se zase vyvážejí do dalších zemí. Chudoba se snaží přesvědčit, jak je to hrozné, jak hrozí nedostatek léků a navrhuje, aby některé léky nebylo možno vyvážet. Daniela Drtinová nakonec položí otázku: „Nemyslíte si, že byznys s léky dosáhl už obludných rozměrů?“ načež Chudoba odpovídá, že v podstatě ano.
Daniela Drtinová je právního vzdělání, rozumím tomu, že nemá o ekonomických věcech zrovna velkých přehled. Ale stěžovat si na situaci, kdy se vyvážejí léky kvůli vyšším cenám v okolních zemích, je zrůdné až přímo obludné. Zvláště po těch zkušenostech, kdy lidé čekali ve frontách, jen aby si mohli dovolit banán nebo si vytřít svojí prdel. Ekonomickou regulací léků poškozujeme nemocné, když se farmaceutickým firmám nevyplatí dovážet léky do České republiky. Zrušme nesmyslnou regulaci cen a umožněme lidem se dostat se k lékům. Ano, možná to bude dražší a nebudeme regulovat léky jako ostatní. Ale omezíme tyto neokomunisty ve snaze regulovat ceny a omezovat volný obchod.

Byl pondělní večer, sjížděl jsem právě po eskalátoru do metra na Karlově náměstí, když jsem na protijedoucích schodech spatřil ten výjev znovu... Dvojice policejních orgánů, doprovázená dvěma zeleně uiformovanými vojáky, na prsou pevně svírajícími své děsivě vyhlížející samopaly.

Jeden z nich, ten blíže stojící, možná v mém věku, nebo o pár let mladší, s přísný pohledem zkontroloval mojí punkovou mikinu s protiarmádními motivy a vrhnul po mně ledově mrazivý pohled. Oční palbu jsem ihned opětoval, opačný směr pohybu eskalátorů byl dostatečnou zárukou, že mě nebudou zastavovat... Těch několik dlouhých sekund, kdy mě probodával pohledem, mi nedovolilo pochybovat, že kdyby dostal rozkaz, bez zaváhání by mě buď lhostejně, nebo možná spíš s chutí na místě zastřelil. Neptal by se "proč?", neřešil by morální dilema, prostě by jednal, ale ve svých očích by zodpovědný za mou smrt nebyl on sám. Jen plní rozkazy svých velitelů... své smečky.

Další den, uprostřed noci na Pavláku, zase hlídka, opět v sestavě 2x2 + válečná výzbroj zdarma.
Hned se cítím při cestování po městě mnohem bezpečněji. Zvlášť když vím, že si nemusím dělat starosti, vláda se o všechno postará, dokonce pro nás má připravené pro všechny případy i masové hroby, takže pohododa, teď už se opravdu není čeho bát.

Sice je v Česku téměř nejvyšší počet uniformovaných agresivních opic na obyvatele z celé Evropy, ale to nestačí, vojáci se samopalama dodají městu tu správnou válečnou atmosféru, už jen přidat pár tanků a cvičně vybombardovat Žižkov.

Zbavte nás daňových rájů, vyzývají nějací ekonomové. Teda, špičkoví ekonomové světové politiky. Děsí mne, když kdejaký kokot užívá titulu ekonom, zvlášť ti kokoti, co jsou podepsaní pod zmíněným žvástem. Inu, tzv. světová politika (což asi má být nejvyšší mafiánská organizace, capo di tutti capi) musí mít svoje patolízaly, které jako jakési autority předhazuje lidu, aby údajnou odborností (a početností) zmíněných mohla argumentovat pro kdejakou škodící píčovinu. A i když se dávno válčí na frontě oteplovací (kde je dnes skutečných vědců opravdu minimum, většinu IPCC tvoří různí politici a jiní podobní šmejdi), nikdy není pozdě na otevření fronty daňové.

Kdejaký mocichtivý kokot chce naše peníze, naše majetky, plody naší práce. Jen tady v Č jsou lidi otroky státu po 70 % své pracovní doby - přesto se najde spousta ječidel, která za největší otrokáře považuje ty zlé kapitalisty (poslal bych je do základní školy zopakovat si procenta - těch 30 %, které dohromady zbývají ječidlům a kapitalistům, nemá šanci trumfnout toho skutečného otrokáře). A ti mocichtiví kokoti, místo, aby přiznali, že dřít většinu času na ně není v pořádku, tak by ještě chtěli ničit poslední ostrůvky jakéhos takéhos rozumu, kde nejsou kokoti tak mocichtiví (nebo skoro vůbec mocichtiví) a kde na ně lidé nedřou tolik (nebo skoro vůbec). A vůbec, co je jedněm kokotům do toho, jak to mají druzí kokoti?

Ale chápu, daňové ráje jsou nebezpečné - lidé by mohli zjistit, že se dá existovat i s malými daněmi (a dost možná i s žádnými, což je vůbec hrozně nebezpečná představa), a tak by kokoti mohli skončit v prdeli. A proto je třeba vše tutlat, blokovat a zakazovat - to by tak hrálo, aby se někdo nechtěl nechat okrást... eh, podílet na financování věcí veřejných. Věděj co? Zrušej všechny daňové ráje, vytvořej ze Země globální daňové peklo. Nebude jim stačit 70 %, ani 80 %, ani 100 %, ani 150 %, protože jejich potřeby jsou nekonečné, jakož i jejich mocenské choutky. Hitem černého trhu budou letenky na Mars.

V souvislosti s úvahami o vystoupení z EU, teda hlavně v rámci mediálních manipulací proti vystupování, se pořád vypočítává, jak je ČR čistým příjemcem a že by nebylo moudré vystupovat. Je to tak trochu podpásovka. V jednom kuse od všelijakých levičáků slyšíme, že v životě není možné všechno poměřovat penězi (s čímž se dá určitým způsobem souhlasit, nicméně jsou vzácné situace, kdy je třeba činit i nemožné), ale když přijde na EU, tak se dotační peníze používají jako hlavní argument pro setrvání, a o skutečných příjmech a nákladech se mlčí nebo, ještě hůře, mlží - možná i proto, že socialisté nedokáží (nebo nechtějí) vše měřit penězi (a někteří mají problémy i v případě, kdy mají jasně napsanou konkrétní částku, kterou mají zaplatit).
Chování zastánců EU připomíná chování drogově závislého. Už jsou tak navyklí na svou drogu - EU jako myšlenka, EU jako dobrodiní, nebo čistě prakticky EU jako zdroj peněz - že se nedokážou na EU podívat střízlivým pohledem. Jakékoliv nesmysly z EU, jakékoliv problémy vytvořené v EU, to jsou jen nějaké malichernosti, EU je přece skvělý stroj, výdobytek civilizace, který na požádání rozdává pečené holuby. Představa světa bez EU potom budí záchvaty paniky, které by nebyly daleko od abstinenčních příznaků.
Tak dobře, po vystoupení z EU zmizí eurounijní dotace. Obrovský balík peněz, který se plýtvá na různé pokroucení trhu (např. dotace konkurenčním podnikatelům na nové stroje), předražená betonová monstra ve městech (všelijaké akvaparky, kina, stadiony...), cyklostezky, golfová hřiště, nerozhledny, Čapí hnízda, nebo třeba chov dobytka na nějaké té facebookové hře (eh, ne, to se nepočítá, to se stalo v Rumunsku). Samozřejmě musíme započítat i různé předražené webové stránky na podporu turistického ruchu a všudepřítomné cedule propagující EU, aby náhodou lidi nezapomněli, komu mají být vděční. No, to bychom přišli fakt o hodně. Jaká hrůza, že nebudou další akvaparky a kotle budou muset zlevnit. Já vidím dotace minimálně jako čistou nulu, spíše však jako mínus. A to jsou jen dotace. Co ty ostatní věci - různá nařízení, zákazy, příkazy, společná politika, úředníci, firmy založené jen na vyřizování dotací apod.? No a potom samozřejmě bankrotující Řecko a uprchlíci. Opravdu tohle všechno tolik potřebujeme? Opravdu je to přínosem? Opravdu je EU jediná cesta, ať už kamkoliv kdo chce?
Je snadné být věčně zfetovaný a nedělat nic produktivního. Zbavit se závislosti na droze vyžaduje silnou vůli. A především se nezaleknout absťáku.

ČT24 na své zdi sdílela video z celoevropského průzkumu, který mapuje evropskou generaci. Jedna z položených otázek byla, zdali by měla být zavedena povinná vojenská služba pro muže a pro ženy. Pomiňme odpovědi dotazovaných ve videu, zajímavější byly názory lidí v diskusi. Největší zájem z hlediska počtu lajků měl tento komentář: „Rozhodně bych zavedl povinnou vojenskou službu. Ne pro ženy, ale jen pro muže, a když ne na rok tak šest měsíců určitě. Spousta mladých kluků to potřebuje jak sůl!!!“

Znovu se objevují názory, že jedině vojna z hipsterkých a ženštilých mladíků udělá pořádné chlapy. Pomiňme to, že vojnu spousta lidí pamatuje jako místo nejen fyzické šikany, ale také psychického útlaku, které člověka ovlivnilo často na celý život. Místo „chlapů“ se tak z lidí stávaly trosky s řadou problémů. Primární a nejdůležitější však je, že se znovu do popředí dostávají kolektivistické názory, že člověk je fakticky ve vlastnictví státu, který ho může pro realizaci svých vlastních záměru zotročit na šest měsíců či rok. Místo vztahu klient (daňový poplatník) – poskytoval služeb (stát) je vytvářen vztah otroka a vládce. Člověk se vojnou stává podřízenou, psychicky vydeptanou osobou, které je potřeba zničit jakoukoliv individualitu s tím, že se má podřídit „společenským zájmům“ – tedy názorům svých vládců.

A koneckonců představa, že jsem povolán hercem a loutkou Martinem Stropnickým, abych chránil zájmy Agrofertu, je skutečně děsivá.

Takže všichni zmrdopříznivci povinné vojenské služby – polibte si prdel.

Tak prý si východoevropské státy z EU berou, ale nedávají, postěžoval si nějaký Juncker. No, někdy si říkám, že je škoda, že nejsem nějaký ten diplomat, protože bych mu pěkně od plic řekl, co si o tom jeho žbleptu myslím. Milý Džankre, ty uprchlíky, kteří jsou údajně obrovským ekonomickým přínosem, ti s radostí všechny dám. Nebudu brát ani jednoho, slibuju. A co s nimi uděláš, je čistě tvoje věc - můžeš si je strčit třeba do prdele. A kdyby se ti tam náhodou nevešli, popros Merkelovou, ta má prdel velkou dost.

Protože já jinak nevím, co si o tom slušného myslet. EU, po tom, co neustále předvádí, je čím dál větším nepřítelem každého svobodomyslného Evropana. Nejsou to východoevropské státy, které berou, ale nedávají. Je to EU, která bere, ale nedává. Bere svobody, bere těžké peníze na své všelijaké mechanismy a dotační prasárny, a výsledek? Žvanírna produkující megabajty kvalitních sraček, ve které se všichni hádají u naprostých kokotin, které by soudný člověk prostě odmítal řešit, tím spíš je nepochopitelné, že k něčemu takovému může dát mandát. A když už něco má náznak nějakého závažného problému, snaží se silnější státy protlačit své často naprosto hovadské řešení třeba i silou. Nemám absolutně tušení, kterého debila mohlo napadnout, že je EU zárukou míru, a dát jí ve Stockholmu to zlatý kolečko. Ne, když je už z principu leda tak zárukou vzájemné nevraživosti, protože EU je založena na silovém zasahování do vnitřních záležitostí jejích členů. Volný trh? Nenechte se vysmát. Spíše společný trh, ale volný ani omylem. Volný pohyb osob? Jistě, za cenu rostoucích nároků na různé průkazy a registry. A společná měna? Ta je exemplárním průserem z monopolizace jak vyšitá.

Pokud někomu připadá, že tu hájím státy proti EU, a že to asi není příliš anarchistický pohled na věc, pak mu to připadá dobře jen napůl. Mezistátní společenství, tahleta mafie prohnilých proti prohnilým je vlastně modelem anarchistické společnosti, jen v menším měřítku (méně aktérů). Pokud někdo říká, že anarchie by byla chaos a džungle, má pravdu, ale jen pokud jsou aktéři naprosto vypatlaní a nemorální idioti. Ten, kdo má soudnost, v ní může existovat. Protože soudný člověk (např. Lichtenštejnsko nebo Švýcarsko, které v té džungli žijí v míru) by si takhle neuvěřitelným způsobem, jako to dělají ty východoevropské státy, srát na hlavu nenechal. Soused nepatří do mé kuchyně, nemá mi co kecat do jídla ani vybírat barvu povlečení; soused mě buď bude respektovat, a pak se s ním budu bavit a třeba i přátelit (i tu sekačku mu půjčím), nebo mě respektovat nebude a já se s ním prostě přátelit nebudu a postavím si plot. Až se budou pálit ty modré hadry a až se bude vyvážet ta junkerovská chamraď na smetiště dějin, nebude mi jich ani trochu líto. Protože ten, kdo nerespektuje druhé, si sám respekt nezaslouží.

V posledních dnech jsem znovu seznal, že život má větší představivost, než si nosíme ve svých snech; jen jsem si v rámci toho zlámal několik kostí v ruce, bohužel dost špatně, takže budu muset na operaci, aby mi je srovnali a ruka byla (snad) i nadále použitelná… každopádně to za to stálo xD

Proč to píši? Protože bych rád čtenáře uvědomil o následujících věcech:
1/ Jednou rukou se píše i pracuje pomalu, takže Stoky budou asi trochu stagnovat; a možná tu po nějakou dobu nebude nový text každý pracovní den (ale něco snad vyjde, mám na to sexy písařku, které mohu diktovat; jen neoplývám dostatkem času).
2/ Nebudu se účastnit diskusí.
3/ Ostatním autorům budu vděčný, pomohou-li mi s psaním; své příspěvky posílejte s datem publikace tak den až dva dopředu, zkusím je koordinovat.
4/ Až mi splaskne otok, což bude podle doktora asi ve středu, půjdu na operaci, takže se tu ani neukážu minimálně do pátku.

Ve městě o velikosti Prahy se vždy najde někdo, kdo vezme sprej či fixu a něco někam čmárá, typicky na cizí majetek; nikdy tomu nebyla přikládána příliš velká důležitost, dokud se pár politiků nerozhodlo zviditelnit odstraňováním protiuprchlických nápisů, takže se během posledních týdnů začalo řešit, kdo kam čmárá hákové kříže a podobné nesmysly – prvními podezřelými byli pochopitelně náckové a islamobijci, jenže záhy se objevily teorie o false flag operation, ale už jsou k vidění i false false flag operation theories. Rozebírá se úplně vše – použité médium, umístění nápisů, slovník pisatele (islamobijci typicky nepoužívají pojem uprchlík, ale migrant a hůře) i další aspekty, jen aby se zjistilo, zda „za tím stojí sluníčkáři“, nebo „je to akce islamobijců“; dokonce už na dané téma vznikl i tento vtípek: Proč pravicový extrémista nosí při sprejování kapucu? Aby mu nepadaly dredy do obličeje.

Čekáte velké odhalení pravdy? Inu, toho se nejspíše dočkáte, ale asi jinak, než doufáte; mám totiž pocit, že všichni z obou nesmiřitelných táborů už tak zblbli kolektivní vinou, až jim uniká, že se vlastně dohadují o hovně. Bez ohledu na to, zda to tam načmáral horlivý hate free aktivista, nebo zarytý fanoušek IVČRN, jedná se o akci maximálně několika jednotlivců; ano, pro islamobijce by jistě byla absolutní peckou fotografie Stropnického se sprejem v ruce, pro pražskou kavárnu zas obdobný obrázek Hampla – jenže proč? Aby skupina, k níž sprejer nepatřil, mohla o té druhé prohlašovat, že to udělali „oni“; ti „oni“, ze kterých nikdo krom jednotek či velmi malých desítek lidí neměl o celé akci ani ponětí, natož aby se mohl jakkoliv podílet. Prosím, vzpamatujte se! Cizí majetek by samozřejmě měl být nedotknutelný, ale zde jej poškozovalo maximálně pár jednotlivců, ne všichni, s jejichž názory nesouhlasíte.

V souvislosti s Venezuelou můžeme hovořit o štěstí i o smůle. O smůle v tom, že ti chudáci obyvatelé musí trpět, o štěstí v tom, že můžeme přímo pozorovat vynikající exemplář socialismu. Nemíním dávat podnět k zamyšlení, jen bych rád shrnul, pro ty, co Venezuelu příliš nesledují, dosavadní úspěchy tamní vlády prezidenta Madura.
- Zestátnění průmyslu a nediverzifikovaná ekonomika nezvládající nízké ceny ropy. Jeden z ropně nejbohatších států je tedy velmi chudý, což má vliv i na jeho měnu. Dokonce je vynucován podstatně jiný než reálný kurz vůči dolaru.
- Regulované ceny potravin, aby propad hodnoty bolívaru nebolel. Bohužel víc bolí následný nedostatek potravin (zemědělce jejich produkce za oficiální ceny neuživí), supermarkety byly kvůli tomu znárodněny a potraviny jsou na příděl (s použitím snímačů otisků prstů). Kdo chce rozumně jíst, musí na černý trh. Navíc kvůli velké inflaci nejsou dostupné ani základní léky. Samozřejmě se nedá sehnat ani toaletní papír.
- Lidem se to nelíbí a chtěli by to změnit. No, černý trh je silně pronásledován, kritika prezidenta též. Jaký div, že v zemi byly nedávno volby. Strana prezidenta Madura oprávněně ztratila většinu a opozice by dala dohromady velmi těsnou většinu s pomocí kvótních poslanců z řad domorodců. Řešení? Některé volební obvody se prověřují a tři mandáty byly pozastaveny. Obrat k lepšímu se tedy jaksi nekoná a dá se předpokládat, že toto drobné nedopatření se již více opakovat nebude.
- Elektřina je prakticky zadarmo (průměrná domácnost utratí v přepočtu 30 Kč za měsíc), a proto se s ní plýtvá. Nepřekvapí, že hrozící sucho ohrožuje dodávky elektrického proudu z vodních elektráren (na nákup elektřiny odjinud samozřejmě Venezuela nemá). Socialistické řešení je pak jasným pokrokem vstříc ke světlým zítřkům: Zrušení práce v pátek! (A tedy další pokles ekonomiky.) Samozřejmě to nestačilo, a tak ještě navíc se mění časové pásmo, výjimečně se v týdnu po vyhlášení dává volno ještě v pondělí a v úterý, a nejnověji se přerušují dodávky proudu na 4 až 7 hodin denně.
- Ohrožena je i výroba piva, odhaduje se pokles o 80 %. Tady si nejsem zcela jist, zda je vystřízlivění národa dobrá taktika. U Čechů by to byl konec světa, Venezuelané už asi ztratili naději.
Madurovi patří obrovský dík za ukazování socialismu v plné nahotě. Zvěstujte prosím Madurovy úspěchy každému socialistovi, kterého potkáte. Věřím, že bude potěšen, jak se socialismu tak skvěle daří. A co na to řidiči oranžového autobusu? Sobotka nedávno prohlásil, že se chce orientovat více doleva podle vzoru socialisty Bernieho Sanderse. Bude sranda.

Stěžejní myšlenky věcného záměru zákona:
-- stát už nebude lidem tolerovat, že nemají nikde trvalé bydliště.
-- pouze bezdomovci budou moci mít bydliště na radnici — nově se zavede „přechodné bydliště“ pro lidi, kteří žijí víc než tři měsíce mimo trvalé bydliště.
-- kdo poruší povinnosti, může zaplatit pokutu až 15 tisíc korun.
-- pokud se člověk v tříleté lhůtě od platnosti zákona nikde nepřihlásí a zároveň vlastní nemovitost, přihlásí ho tam úřad sám.
-- součástí úřední evidence by byla i čísla bytů v domě.
Z toho nám vyplývá, že občan bude postaven na roveň podmíněně propuštěného trestance, protože i ten má povinnost se periodicky hlásit u státní Mediační a probační služby a pokud tak neučiní, putuje zpět za mříže. Za chvíli se tak budeme hlásit na Geheime Staatspolizei! „Ja, herr oberleutnant, za pět minut odjíždím autem SPZ té a té, barvy světle modré, za přítomnosti jedné další osoby za účelem večeře ve státním stravovacím zařízení Agro-Kosti-Šlachy, kde pojím 100 gramů preparátu bé, ve 20:21 návrat a odběr normativních 17,5 litru nepitné vody za účelem detoxikace povrchu těla a poté 3 minuty státní inseminace s vylosovanou soudružkou. Práci čest!“
Návrh zákona stanovuje také poměrně přísné lhůty. Budete mít 15 dní, abyste se po přestěhování nahlásili na úřadě. Každý úřad, který narazí na nějakou nesrovnalost v bydlišti občana, bude mít povinnost ho „udat“.
Podle předkladatelů zákona budou dodatečné náklady na zavedení dalšího registru obnášet bratru 65 milionů korun a blíže nespecifikovaný počet úředníků, kteří jej budou obsluhovat. Od místních udavačů a registrátorů k udavačům a sběratelům hlášení okresním, poté krajským a následně centrálním. Jsem přesvědčen, že 65 milionů je cena naprosto podhodnocená.
Smyslem návrhu je prý zajištění voleb, bez institutu trvalého bydliště by prý volby nemohly proběhnout. (Jen na okraj: např. v Irsku volby probíhají poměrně periodicky a žádné trvalé bydliště žádný Ir nepotřebuje.)
Tedy jinými slovy: ministr Chovanec připravuje pod několika lehce vyvratitelnými záminkami další buzerační nástroj ve stylu George Orwella. A my tady hrdinně prskáme, co že si to zase socialisté dovolují a že to je proti principům svobody. No, je. Ale co je Chovancovi do nějaké svobody? Vždyť to je přece jen nějaký buržoazní předsudek, žrát se to nedá a k čemu je chudému lidu svoboda?
Socialistický státismus denně arogantně graduje svou moc a my se nad tím jen verbálně, či písemně pohoršujeme!!!

Co udělá tržní subjekt, když najde příležitost, jak uspokojit potřeby velkého počtu lidí? Zaraduje se, čapne ji za pačesy a vydělá. Jak ve stejné situaci zareaguje veřejná správa s monopolem v daném odvětví? Začne hledat důvody, proč nedělat nic. Jak to? Inu, své peníze dostane tak či tak (lidé budou násilím donuceni výpalné zaplatit), takže proč dělat něco navíc, když z toho neplyne žádný zisk? Zcela logicky platí, že kdo dostává tím více peněz, čím lépe slouží lidem, ten má skvělou motivaci poskytovat co nejlepší služby; kdo však dostává peníze nezávisle na tom, co pro druhé vlastně dělá, ten je motivován hlavně dělat co nejméně. Navzdory tomu, jak zjevné tyto principy jsou, mraky lidí dokáží pod vlivem státní propagandy předstírat, že neexistují; rád bych tedy uvedl příklad z praxe, jenž názorně ukazuje, jak se věci mají.

Pamatujete si, jak před otevřením Blanky politici slibovali, že tamtudy bude jezdit MHD? Inu, Blanka už nějakou dobu stojí a pořád nic; proč ne? Dopravní podniky přišly s překvapivě upřímným zdůvodněním: Kdyby začaly autobusy MHD tunel využívat, tyto linky by se staly velmi populárními a chtělo by jimi jezdit obrovské množství lidí; jenže provoz tolika autobusů je prostě příliš drahý, takže v rámci úspor MHD skrze Blanku jezdit nebude. Ano, čtete správně, městská hromadná doprava nejezdí skrze Blanku proto, že by to bylo prostě moc dobré. Důslednou aplikací této logiky se dostaneme k rušení těch nejžádanějších linek a otevírání nějakých obskurních, jimiž nikdo nechce jezdit; naopak důsledné odmítnutí takového přístupu znamená volný trh – podnikatelé budou motivováni provozovat přesně ty linky, za které jsou lidé ochotni zaplatit, což jsou právě ty, jež stojí méně zdrojů, než kolik přinášejí užitku.

Venezuela je zemí nevídaných možností, která navzdory tomu, že leží na obrovských zásobách ropy, má této nedostatek; to však platí i pro obyčejnou vodu, neboť státní infrastruktura selhává, což vláda v nouzi vyřešila geniální regulací ceny balené vody, v důsledku čehož její producenti zkrachovali, ergo vodu rovnostářsky nemá nikdo, takže vše jest v tom správném socialistickém řádu a pořádku. Mimo jiné i proto se prezident Nicolás Maduro stává oblíbeným terčem (nejen libertariánských) vtípků; leč Venezuela je jedno z těch míst, které by bylo k smíchu, kdyby ovšem nebylo absolutně zcela k pláči… i tamní etatisté totiž budou určitě (stejně jako ti naši) neochvějně přesvědčeni, že ten socialismus nutně potřebují a bez něj by byla ještě větší bída, což je sice velmi ohraná písnička prostupující praktickou celou historii lidstva, nicméně stále aktuální a i dnes kvůli ní trpí mraky lidí.

Do nesmírně rozmanité palety věcí, jež jsou ve Venezuele nedostatkové, patří mimo jiné i elektřina; i tento problém Maduro zkouší řešit – poté, co mu nevyšla poslední strategie, jež spočívala v jeho žádosti určené venezuelským ženám, aby si přestaly fénovat vlasy (to jako vážně), ani ta fiškuntálie s vypínáním elektrického proudu na čtyři hodiny denně v celé zemi, přichází s úplně novým tríčkem: omezit pracovní a otevírací dobu různých institucí (aby se ušetřila elektřina), protože to už prostě nemůže nezabrat. Nebo že by…? Inu, problém spočívá v tom, že centrální plánování nejen prostě nefunguje, ale především ani fungovat nemůže; snaha „nějak to udělat“ odpovídá pokusům o výrobu perpetuum mobile – víme sice, že to nejde, dokonce i proč, ale stejně se nějací šílenci budou snažit… rozdíl je v tom, že tito k tomu typicky nenutí ostatní.

Hraji si takhle Grand Theft Auto a nejednou BUM, srážka tří policejních aut, která ještě narazila do vozu nějakého nešťastníka… a ejhle, ono to nebylo GTAčko, ale realita v Liberecké ulici v Praze; někdo to musel zadupnout, uniformovaná opice za ním to neubrzdila, stejně jako ta za ní a pak ještě jedna – je vidět, jak profesionálně udržují ty rozestupy, jež požadují po ostatních řidičích. Celkem nepřekvapivé je, že žádná z posádek nespěchala k případu; oni totiž jezdí jak prasata běžně, neboť řada z nich má pocit, že pro ně neplatí nejen ty předpisy, které sami vynucují, ale ani základní řidičská slušnost. Ostatně jak často vídáte fízly dělat to, za co nás buzerují? Já osobně tak jednou měsíčně. A když se sejde více takových, těžko se divit, když se navzájem sejmou; připadá-li náhodou někomu povrchní, že tu dělám závěry z jedné nehody, nechť se podívá na tvrdá data.