Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Jsou mezi námi i tací, kteří jsou přesvědčeni, že volby by měly být povinné ze zákona. Mezi nimi i prezident Zeman, který tvrdí, že „každý občan má svá práva, ale měl by také mít povinnosti“. Wait, chce snad Zeman říct, že já nemám vůči státu žádné povinnosti? Takže nemusím odevzdávat většinu svých peněz, dodržovat tuny papírů nesmyslných zákonů, ale ještě bych měl povinně chodit volit?

Kdyby se něco takového zavedlo, tak by se zlepšilo vlastně… co? Byla by najednou ČR jako ze zlata nebo jako z pohádky? Nezměnilo by se nic, jen by 40 % obyvatel ČR chodilo demonstrativně hodit do urny prázdnou obálku (nebo naplněnou sprostými vzkazy), nic jiného. A taky by to přineslo komplikace těm, co během voleb jsou daleko od svýho bydliště. Dále je to vnucování demokracie. Pokud vím, tak nikde se nepíše, že je demokracie jediný správný systém na světě, který musí všichni uznávat. Já klidně můžu zastávat názor, že ji neuznávám (aspoň zatím) a povinnou volbou by mi tento systém byl vlastně vnucen (respektive o trochu víc vnucen, než mi je vnucen teď). To je jako kdybych chtěl někomu vnucovat, co má poslouchat za hudbu, co si má myslet, na jaké má koukat filmy.

Celé je to navíc postavené na zcela mylné představě, že většina problémů ve společnosti vznikla „nezájmem o politiku“ a malou volební účastí. Takže jinými slovy „protože si z nějakýho důvodu myslím, že politika je zkorumpovaná a shnilá kvůli tomu, že k volbám nechodí dost lidí, tak chci druhým násilím vnutit volby“.

A já říkám, strčte si ty volby do prdele.

Před každými volbami se pravidelně strhne zcela nelogická a hysterická agrese proti nevoličům: „Nadává v hospodě na politiku, to jo, ale zvednout se a zkusit něco změnit, to ne!“ Tato hláška je už natolik oblíbená, že ji všichni berou jako fakt. Fakt, že existují lidé, kteří nadávají na politiku, ale pak nejdou k volbám. A tito prý tvoří drtivou většinu nevoličů. Nemůžu si pomoct, ale už před lety mi to přišlo jako nesmysl. K volbám nechodí podle mě spíše ti, kterým je politika prostě a jednoduše u prdele. Naopak ti, co ji hrozně řeší u piva, pak chodí volit. Nevěřím, že je to jakkoliv jinak. Pochopitelně tu máme cca 40 % nevoličů, což můžou být různí lidé s různými motivacemi…

Mnohem horší je jakási podivná představa, že nevoliči můžou za zkurvenou situaci v politice. A opravdu se s ní setkávám velice často. Za to, že vyhrál Babiš, může to, že lidi nechodí k volbám. Jen proto, že lidi na to kašlou, tak jsou tam takový kurvy, a tak podobně. Protože kdyby byla volební účast 100 %, tak nad ČR se rozzáří duha, tráva bude zelenější a nebe modřejší. Jupíjou… er… ne! Takhle to skutečně nefunguje.

O nevolení se také říká, že je to „projev spokojenosti se současnou situací“, což logicky nedává žádný smysl. Především komu se líbí status quo, tak se bude cítit u voleb ohrožen, takže půjde a dá to těm, co vládli posledně. Nevolení je obvykle naopak projevem odmítnutí tohoto hloupého systému jako takového (ačkoliv každý má pochopitelně trochu jinou motivaci). Každopádně většina problémů vlád není způsobena nevoliči. Naopak, jsou to voliči, kdo jim mnohdy posvětili jejich moc. Úplně ideální by bylo, kdyby nevolil nikdo, a tento systém by konečně zanikl.

Když firma nemá dobré výsledky, zkrachuje. To je pochopitelné. Stát však nejen, že ty výsledky mít mnohdy nemusí, ale nikdo po nich dokonce ani nepátrá. Politici začnou mluvit o tom, že chtějí prosadit nějakou regulaci, která je podle nich strašně potřebná a důležitá, a hlavně povede ke snížení nějakého negativního jevu. A když se dané opatření prosadí, tak tím to pro většinu lidí končí. Už nikdo nepátrá po tom, jaké výsledky daná regulace přinesla.

Například na Slovenku začne brzy platit, že zvíře už nebude dle zákona věc. Podle mnohých to efektivně pomůže v boji proti psím množírnám. V ČR není zvíře věcí už někdy od roku 2014. Existuje snad nějaká statistika nebo nějaký prokazatelný důkaz, že po tom množíren výrazně ubylo? Kolik problémů to obecně vyřešilo? Co přesně se zlepšilo? Odpověď je, že je to fuk, protože po tom nikdo nepátrá. Celá řada jedinců nějakým zákonem považuje problém automaticky za vyřešený. Zákaz zbraní vyřeší terorismus, zákaz drog vyřeší problémy s drogami a tak dále.

Když už se ale nakonec objeví přeci jen někdo, kdo začne pátrat po ovoci, které regulace přinesla a zjistí, že… ehm nepřinesla (vizte například známý graf dokazující, že boj s drogami je k ničemu), tak stejně všichni tvrdí: „Bez toho zákona by to bylo ještě horší“ a podobně, i když fakta hovoří jasně – regulace byla k ničemu. Zastáncům pak místo věcné argumentace nezbývají výkřiky typu: „Každá civilizovaná země už tento zákon dávno má.“

Takže zákony a regulace stojí obrovské peníze, způsobují mnoho negativních jevů a omezují svobodu. A přesto běžný etatista ani po tom všem si nezjišťuje, jestli to vůbec stálo za to a jestli se tím něco skutečně vyřešilo. Odpůrci psích množíren zkrátka opět uctívají falešného boha – stát – a slepě věří, že jim přinese řešení, i když v sousedním státě evidentně nepřinesl. Mimochodem, brzy nás prý čeká povinné čipování psů. Opět další věc, která už „tentokrát ty množírny vyřeší“ a bude pak další a další a další…

Mediální masáže a politici se nás snaží přesvědčit, že se máme dobře jen díky EU. Jen díky EU se nám daří, jsme relativně bohatá a vyspělá země. Bohužel tomu někteří uvěřili a žijí v představě, že bez EU nebudeme mít ani splachovací záchod. V poslední době „jen díky EU se nám daří“ prohlásil třeba Cyril Svoboda.

Problémem takového tvrzení není ani to, že je to zkrátka úplný nesmysl, ale hlavě je to nesmírně urážlivé. V podstatě to tvrzení říká, že my všichni, co pracujeme 8 až 12 hodin denně a vytváříme nejrůznější zboží a služby, které zlepšují kvalitu našich životů, jsme vlastně neudělali nic. Všechno zásluhu má nějaká pochybná organizace jménem Evropská unie. Zdá se, že můj herní PC, na kterým píšu tento text, nevytvořila hromada dělníků v Číně a Indii a nesložili mi ho zaměstnanci CZC, ale nejspíše mi ho složili europoslanci a sám Juncker provedl benchmark test a přivezl mi ho.

„Díky EU máme peníze!“ křičí eurohujeři. Tak to sorry, nevěděl jsem, že v europarlamentu mají kouzelné stromy, na kterých rostou bankovky. „Díky EU máme volný obchod!“ – aha. To je moc pěkné, že díky EU se může zboží převážet ze země do země. To by v anarchii určo nešlo… Ne vážně, přestaňte se shazovat, drazí eurohujeři. Každý, kdo vytvoří hodnoty, za který jsou druzí ochotni platit, vytváří bohatství, díky kterému se máme dobře. Politik nikdy nevytvořil nic – jen spotřebovává zdroje a žije z násilně vynucených peněz. Kdyby platby politikům byly dobrovolné, každý by jim dal tolik na kolik si jejich práce a služeb cení (vůbec bych se nedivil, kdyby jim nikdo nedal nic).

I když jakožto anarchista neuznávám demokracii, je tu jedna věc, kterou v diskuzích někdy bráním a to referenda. Leze mi totiž na nervy, když slyším názor – a to od samotných demokratů – že referenda jsou nebezpečná. „Lidé by neměli rozhodovat o takových závažných věcech jako je třeba naše členství v EU. O tom by měli rozhodovat odborníci!“ Kdo jsou to sakra odborníci? Poslance a senátory za odborníky fakt nepovažuju. A proč by měli jako rozhodovat oni? Jejich „odbornost“ jim ještě nedává nějaké etické právo omezovat mou svobodu.

Je také velice zvláštní logika, že lidé jsou příliš blbí na to, aby si dovedli zvolit co je správné v referendu, ale dovedou si správně vybrat své zástupce ve volbách. Aha! Makes sense! Každopádně zpět k odborníkům – co je dělá odborníky? Vysoké IQ? To já mám taky. Něco jiného? VŠ? Rovněž nezájem – to má taky skoro každej. Odpůrci referend často stejně své myšlence o odbornosti nejsou úplně věrní. „Musíme zůstat v EU,“ řekne nějaký ekonom a wow, to je odborník, s tím souhlasí. Pak přijde Mach – ekonom, co studoval v Británii. „Czexit!“ a wow, to je přece úplnej trotl, co neví, o čem mluví. Takže jinými slovy: „Měly by rozhodovat odborníci,“, ale jen když se mi to hodí.

Ostatně milovníci demokracie s ní mají v poslední době velice často problémy. „Jak to, že vyhrál Brexit?! To volili jen staří primitivové a pošahanci. Chceme hlasovat ještě jednou.“ „Cože? On vyhrál Trump? Ty výsledky jsou určitě zfalšovaný!“ Zdá se, že zastánci demokracie své filozofii koneckonců vůbec nevěří. Že by snad cítili nějak podvědomě, jako my anarchokapitalisté, že je to prostě nelegitimní způsob rozhodování?

Když mluvím o nemorálnosti státu, občas jej přirovnávám k mafii; mezi těmi organizacemi je sice spousta technických rozdílů, leč z hlediska etiky fungují na stejném principu: Na nějakém území násilím vyhrožují lidem, aby jim platili. Oběť se pak buď musí přesunout jinam, zatajit příjmy (s rizikem odvety), zaplatit, nebo se nechat zlikvidovat. Mafie typicky bývá slabší, takže pouští hrůzu, má méně trpělivosti a záhy sahá k násilí; státy bývají silnější, ergo si mohou dovolit nebýt tak brutální, postupují pomaleji a nezastrašují tak explicitně… tohle alespoň říkávám; bohužel to není vždy pravda. Zde posílám odkaz na článek, jenž ukazuje, jak to také může vypadat. Tím se dostáváme k dalšímu rozdílu: Mafie nemá tak dobré PR, neboť neovládá celé školství, takže nedokáže své oběti přesvědčit o tom, že vlastně není zlá; tohle stát umí skvěle – jeho oběti mají pocit, že došlo k chybě, je jim to „divné“ (tak se vyjádřil muž, kterému berňák zničil život), ale stát jako celek nezavrhují.

Jakýsi kuřák na Facebooku popisoval, jak si k někomu, kdo nekouří, přisedl na kuřácké zahrádce restaurace. Optal se formálně, zda si může zapálit, a i přes celkem rozpačitou reakci dotázaných začal kouřit. Výsledkem byl rozhořčený odchod původně přítomných a rozčilení kuřáka, který se cítil v právu, protože provozovatel určil zahrádku jako kuřáckou a zákon mu neumožňuje kouřit uvnitř.

Jedna skupina komentujících označila jeho jednání za nepřijatelné, zatímco jiní namítali, že kde jinde by měl člověk kouřit, když zákon kuřáky vyhnal na zahrádky a nekuřákům nechal všechny ostatní prostory. Diskutující vůči sobě vystupovali nepřátelsky až nenávistně. Argument střídal argument, ústředním tématem byl zákon omezující kuřáky. A já smutně přemýšlel, kdy jednoduchou zásadu „neminem laedere“ (lat. „nikomu neškodit“) nahradil paušální „zákon a řád“.

Místo vnímání lidí kolem sebe, snahy o pochopení jejich potřeb a pocitů, místo snahy nalézt teď a tady pohodlné kompromisní řešení pro všechny přítomné máváme právním předpisem. Stále častěji voláme na pomoc zákon tam, kde by stačila snaha domluvit se. Zákony a pravidla přibývají. Žít podle nich je čím dál složitější. Podmínkou úspěchu je prosadit výsostný demokratický argument „já chci“ do zákonů, kterými se musí řídit všichni ostatní. Ti všichni ostatní mají ovšem též své „já chci“, takže kdokoliv si myslí něco jiného, je nepřítel, protože když to prosadí do zákona, budu muset žít podle toho, jak chce on. Smutné, kam jsme došli. Smutné, kam směřujeme.

(Vyšlo také v RX 32/17.)

Média nás poslední dobou informují, že zdražilo máslo; sám jsem si toho nevšiml, neboť při nákupu potravin na cenovky nekoukám, leč soudě dle komentářů to přitáhlo pozornost mnoha lidí. Předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha se nechal slyšet, že lidé by si měli zvykat platit padesát korun za čtvrt kilogramu másla, neboť jde o normální cenu; mnozí obchodníci na to však reagují nákupem levnějšího másla z jiných zemí (což mimochodem ukazuje, v čem by mohla být škodlivá vysoká cla a protekcionismus obecně). Skutečný problém však není o něco dražší máslo, nýbrž absurdně vysoké dotace a obrovská míra socialismu v zemědělství. Nikdo netuší, kolik má máslo vlastně stát. Pan Pýcha tvrdí, že padesát korun je „normální cena“, jenomže to nemůže vědět, neboť „normální cenu“ určuje nabídka a poptávka, které v našem případě bohužel masivně deformují daně a dotace. Je smutné, že v dnešní době neexistuje způsob, jak zjistit tržní cenu másla; a téměř všeho ostatního.

V EU zjistili, že hranolky jsou nezdravé (wow, kdo by to byl řekl), protože obsahují moc akrylamidu (OK, to jsem nevěděl), takže by je neměl nikdo jíst ani prodávat (a jsme doma, sociální inženýrství je hlavní metodou i produktem EU). Zástupci osmadvaceti členských zemí Evropské unie se shodli na tom, že je potřeba udělat opatření, kterými lidi donutí podřídit se dalšímu jejich výmyslu; tentokráte ve jménu snížení rizika rakoviny: „Dnes jsme podnikli důležitý krok v ochraně zdraví a dobrých životních podmínek občanů,“ prohlásil evropský komisař pro zdraví a bezpečnost potravin Vytenis Andriukaitis. Když se zakazovalo kouření, namítal jsem, že úplně stejnými argumenty bude možné zakazovat nezdravé jídlo; to, co bylo mými oponenty označováno za absurdní a nepřípustnou šikmou plochu, se nyní stává realitou. Kolik svobody a zodpovědnosti nám ještě seberou? Jak moc nesvéprávné idioty z nás chtějí mít?

Dnes v 16 hodin se zúčastním panelové diskuse v Paralelní Polis; téma je poměrně kontroverzní a seznam hostů ještě více. Debatovat budeme o pochodu a týdnu hrdosti LGBT komunity.

Cílem bylo sezvat k jednomu stolu lidi s širokým spektrem názorů – pozván byl nacionalista a extrémní odpůrce LGBT Pavel Matějný coby organizátor protestního pochodu, objektivista Luboš Zálom, anarchokapitalista Urza a transsexuální LGBT aktivistka Marie Feryna z radikální levice (marxistka), která sice pozvání přijala, ale svou účast pak stáhla s tím, že s panem Matějným odmítá zasednout ke stolu, čehož se chytlo mnoho dalších levičáků (dokonce i levicová média), kteří situaci vyostřili a pokusili se výhružkami a zastrašováním docílit zrušení pozvánky pana Matějného či celé diskuse, což se jim samozřejmě nepovedlo (v rámci korektnosti dodávám, že tyto výhružky padaly od jednotlivých levicových radikálů, kteří jednali podle všeho sami za sebe, nikoliv jménem nějaké organizace); místo Marie Feryny však i navzdory velkému tlaku pozvání přijal David Mařák, prezident LGBT spolku Charlie.

Zájem o diskusi je podle všeho značný, dorazit mají i média a patrně též celá řada aktivistů; protože někteří vyjádřili strach o svou bezpečnost, na hladký průběh akce bude dohlížet profesionální ochranka. O tom, že reakce na celou akci jsou kontroverznější, než bylo očekáváno, svědčí i to, že zde píši „týden hrdosti“ a „pochod hrdosti“, nikoli však jeho název, neboť už mi hrozil soudem právník té organizace za porušení ochranné známky (a absurdní je, že z konzultace s jiným právníkem plyne, že jeho výhružky nemusejí být tak úplně plané; co to vypovídá o právním řádu ČR, si domyslete sami).

Budu se na Vás těšit; vejděte ven.

Historek s Českou poštou mají všichni zajisté v rukávu plno (já také), takže se tu o nich nyní rozepisovat nebudu; co mě však fascinuje už léta, je vyhledávání v jejich informačním systému (takový ten program z dob MS-DOSu), jenž má tu pozoruhodnou vlastnost, že neoplývá naprosto základní funkcí, kterou by člověk od takového nástroje očekával – totiž zadat do něj jméno a vyhledat všechny zásilky pro dotyčného. Místo toho musí příchozí vědět, zda si jde pro dopis, balík, dobírku, doporučený dopis, list ze zahraničí a podobně – nevím přesně, kolik těch kategorií tam je – a pracovníci pošty hledají v každé zvlášť; vážně je takový problém napsat funkci, jež najde libovolnou zásilku na dané jméno? To bezesporu není, nicméně proč se tím zabývat, když zákazník si přece počká; s ohledem na to, že celý ten moloch platí daňový poplatník, který nemá na výběr, na kvalitě služeb vůbec nezáleží, tak proč se snažit…

Chlápek z Opavy jel autem venčit psy; v autě nechal otevřené okýnko, aby se v mezičase vyvětralo. A co čert nechtěl, kolem šly opice v uniformách; započala tedy pravá nefalšovaná policejní buzerace. Dotyčný se na ně vykašlal a odjel; mluvčí fízlů to okomentovala: „Tvrdil, že je to jeho věc, ničeho se nedopustil a nehodlá nic řešit. Poté sedl za volant a z místa drze odjel. Kdyby to neudělal, téměř jistě by se událost vyřešila napomenutím.“ Takhle mu napařili flastr. A za co? Nebyl dost konformní; kdyby bengům olízal boty a políbil řiť, platit by nemusel, což otevřeně přiznávají. Jinými slovy: „Poddaný, budeme tě buzerovat, ale ty nám prokazuj patřičnou úctu, kterou si nezasloužíme, jinak tě násilím donutíme zaplatit.“ A proč to celé? No protože v zákoně stojí: „Řidič, který se hodlá vzdálit od vozidla [..], musí učinit taková opatření, aby vozidlo [..] nemohla [..] neoprávněně užít jiná osoba.“

Vodáky zas buzerovalo po celé ČR 279 uniformovaných opic; zkontrolovaly 606 lodí, 93 přístavišť a dali dýchnout 520 vodákům (buzerace vodáků jsme tu opakovaně řešili už loni; včetně dechových zkoušek). K čemu je to dobré? Tady reálně ani nefunguje ta otřepaná výmluva jako u aut: „Řidič přece ohrožuje nejen sebe, ale i své okolí!“ Ale koho krom své posádky reálně ohrožuje taková kánoe? Jasně, velmi hypoteticky jinou kánoi, nicméně není-li její posádka též pod obraz a používá-li mozek, maximálně se vykoupe, což se prostě čas od času na vodě stává a všichni s tím počítají. Tady ale nejde o žádnou bezpečnost, ochranu ani pomoc, podobně jako u otevřených okýnek v autě se jedná jen o udržování poddaných pod tlakem, ukájení ega nuzných existencí ve službách policie, jejich vykazování činnosti a loupení nějakých těch peněz do nenasytného chřtánu státu. Nebo má snad někdo pocit, že tohle dělá policie pro nás?

Milí distributoři pohonných hmot, pojďme se všichni dohodnout, že budeme prodávat litr nafty alespoň za 50 Kč. Vyděláme na tom a kdo se trhne, ten je smrdutý kojot, všude ho pomluvíme, očerníme a možná i tu pumpu mu zapálíme.
Co to je? No přece špinavá kartelová dohoda.

Milí nejchudší zaměstnanci, pojďte všichni svou práci povinně nabízet alespoň za 11000 Kč. Vy, které nevyhodí, na tom vyděláte a kdo se trhne, tomu zruinujeme chlebodárce i s ostatními jeho zaměstnanci.
Co to je? No přece bohulibá minimální mzda.

O smýšlení patnáctiletého syna nemám obavy, ale jak je na tom desetiletá dcera?
„Tati, a kdo je vlastně pravičák?“
„Představ si, že ještě žijete v pravěku a ty jsi byla s bráchou v lese na jahodách. A ve vašich stopách jdou vlci a chystají se na vás. Když bude brácha levičák, tak tě nechá samotnou a poběží k jeskyni a bude křičet: ‚Zachraňte sestru, je sama v lese a kolem jsou vlci.‘ Když bude brácha pravičák, tak vezme kameny a vlky zažene.“