Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Začínají prázdniny, které nemalou část z nás nějakým způsobem ovlivňují, ať už jde o školáky, jejich rodiče, vysokoškoláky, učitele, návštěvníky různých festivalů a podobně; návštěvnost webů s články (i takovými stokovými nečlánky) a komentáři klesá, ale také můj časový harmonogram bude prázdninami ovlivněn. Z toho důvodu přepínám Stoky na dva měsíce do prázdninového módu, což znamená:
1/ Texty zde nebudou vycházet s takovou pravidelností jako doposud; snaha bude, ale nevím, jak moc se bude dařit (očekávejte výpadky).
2/ Prosím libertariány, kteří mají více času, o texty do Stok; ty mi posílejte mailem (případně publikujte sami; ideálně trefujte dny, kdy nic nevyjde xD).

A hlavně užívejte léta!

Co říkáte na ten nadpis? K libertariánskému bulváru, jakým Stoky v zásadě jsou, se hodí, ne? Hezky to napálit, aby každý viděl, jak hrozný ten stát je. Já však takové nadpisy vymýšlet moc neumím – tenhle jsem převzal z oficiálních stránek Policie ČR (linkovat je nebudu, ale vygooglit to jde snadno); uniformované opice se tím totiž ještě chlubí, že za šest kytek v květináčích za oknem jde člověk bručet. Pikantnost, která z nadpisu neplyne (ale v článku uvedena je), zní takto: „Podle zjištěných skutečností měl v úmyslu tyto rostliny sklidit, usušit a dále zpracovat na cílovou drogu marihuanu. Tuto omamnou a psychotropní látku chtěl následně užít pro svou potřebu a pro výrobu konopných mastí.“ Nikdo tedy ani neočekával, že by šlo o dealera; tady jde čistě o pomoc a ochranu před sebou samým. Ne že by to bylo v pořádku, kdyby šlo o dealera či jinou drogu; celá „válka proti drogám“ je každopádně na blití.

Gurgaon je indické municipální město, v němž však municipální autoritě podléhá jen necelých pět procent jeho rozlohy; zbylých pětadevadesát procent drží soukromníci, a zajišťují veškeré služby, o nichž se již od školních let učíme, že je trh zajišťovat nemůže – ekonomka Shruti Rajagopalan o městě napsala: „Nemělo by existovat, teoreticky.“ Leč existuje; a má úspěch – jeho populace roste o statisíce obyvatel ročně (již překročila dva a půl milionu lidí). Jistě, je to v Indii, takže se nejedná o žádný ráj na zemi, nicméně rozhodně se tam lidem daří lépe než v jiných městech, o čemž svědčí ta extrémní migrace do Gurgaonu; mají-li lidé na výběr, volí volný trh před státem. Nikoho asi nepřekvapí, že největší děs se ve městě odehrává v té neprivatizované části, kde jsou zajišťovány veřejné služby a „sociální jistoty“; trh to prostě dokáže lépe. Chcete vědět více? Martin Pánek přeložil zajímavý článek na dané téma.

V Pardubicích se bude před nádražím stavět dopravní uzel, na nějž lze získat velkou dotaci (108 mega); její podmínkou však je, že v žádném z okolních domů nesmějí být překročeny hlukové limity. To by sice mohlo na první pohled dávat smysl, avšak ne v případě domů, které je nutno v rámci výstavby onoho dopravního uzlu strhnout; na to však vypisovatel dotace nemyslel, takže… Pardubice musejí dům, na který již existuje demoliční výměr, nejprve za skoro dvě mega odhlučnit – až pak zbořit. Chtělo by se říci, že na vině jsou špatně vypsané podmínky pro získání dotace, nicméně to je pravda jen částečně – špatně vypsané podmínky způsobují, že méně zjevná neefektivita vyplula na povrch, takže ji může každý vidět a vysmát se jí (jak také mnozí činí); nebýt toho, dotace taktéž nebude efektivní, což je její inherentní vlastnost, avšak přestane to být tak zjevné. Centrálně řízená ekonomika je odsouzena k selhání…

Socan Stanislav Křeček o Airbnb: „Situace už není tolerovatelná. Města musí přijmout opatření k regulaci. Musí si uvědomit, že krátkodobé pronajímání není normální způsob užívání bytu…“
Anarchokapitalista Urza: „Stát není tolerovatelný! Musíte si, pane Křečku, uvědomit, že o využití bytu má rozhodovat jeho vlastník, ne parazitující poslanci žijící z násilím uloupených daní.“
Křeček: „…a bytové politice státu to škodí.“
Urza: „Pak je bytová politika státu špatná! Stát je nemorální; ale chcete-li se alespoň tvářit, že je tu pro lidi, nemůžete zároveň tvrdit, že jeho politika jde proti jejich přání.“
Křeček: „Byty musí sloužit lidem, ne podnikání.“
Urza: „A to podnikání provozuje kdo? Marťani? To je cílená manipulace, nebo to vážně tak vidíte? Či slovo lidé používáte jen jako synonymum pro Vaše zájmy?“
Křeček: „Porušují také daňové zákony, výnosy drtivá většina podnikatelů nehlásí. Takovéto aktivity by měly být sledovány.“
Urza: „Tak jsme doma! Žádní lidé versus podnikání a podobné žvásty; jde jen o to, že někdo má zisk, ze kterého neodvádí státu výpalné na Váš plat, pane Křečku, tak je oheň na střeše.“

Šlápneme-li do hovna, otřeme jej a jdeme dál; ne tak socan Štěch, jenž šlápl pořádně, ale místo otření se rozhodl, že se v něm ještě trošku porochňá. Místo aby po svém výroku o využití živnostníků a jejich přínosu pro tvorbu HDP držel hubu, rozhodl se to „vylepšit“ výzvou, abychom práskali na sousedy: „Třeba v Dánsku, když je někdo nezaměstnaný, a přitom si dělá na svém, soused to prostě řekne, protože ho okrádá i o jeho peníze, které do systému dává.“ Ty vole, vážně? Jednak… co je to za cizopasící zrůdu, proč je předsedou senátu, proč toho parazita musím živit… ale především, co je to zase za logiku s tím „okrádáním“? Stát někomu násilím sebere peníze a tvrdí, že to udělal soused, pročež ho má okradený bonznout, jelikož se státu souseda nepovedlo obrat o tolik. Že je to logika pijavice živené z násilím vybraných peněz, to dá rozum; smutné však je, kolik propagandou zmanipulovaných občanů mu to žere.

Wikipedii neprovozuje žádná vláda, financují ji dobrovolníci; může tam psát každý, nepotřebuje k tomu žádnou licenci, nemusí dokazovat odbornost ani nepotřebuje ničí povolení. Nikdo na ni nemá právo, není garantována žádným zákonem; není chráněna copyrightem a nemá žádný regulační úřad. Když začínala, všichni „věděli“, že to bude celé na hovno a každý tam bude jen trollit či psát nesmysly. Ano, jistě, občas někdo vskutku zatrollí a lze tam objevit i nějaké nesmysly, ale i tak jde o úžasný projekt s obrovským přínosem pro mraky lidí. Tak funguje anarchie v praxi; i když všichni „vědí“, že „to nikdy fungovat nemůže“. A kolik že to celé stojí? Asi šedesát milionů dolarů, tedy miliardu a půl korun ročně; to je mimochodem několikanásobně méně než rozpočet České televize. Jak je to možné? Inu, ČT nemusí – a ani nemůže – být efektivní, když si na sebe nevydělává a lidé jsou nuceni ji platit – z cizího krev neteče; na rozdíl od Wikipedie, která se nějak uživit musí.

Infoprostorem pořád hýbe předpoklad, že Lithia jsou na Cínovci mraky a že si těžbu jako národní vlastnictví musí ponechat stát jako rodinné Argentum? Ale proč?
Snad jako předpoklad, že z něj splatí celý státní dluh? Že z něj (snad) bude sanovat krachující průběžný důchodový systém? Že se zde zavede saudsko-arabský socialismus spočívající v plenění surovinových zdrojů?
Osobně předpokládám, že pozemky, na kterých se zmíněná naleziště nacházejí, mají své soukromé vlastníky a nenáleží státu. (Pravda, jsem líný to hledat v katastrálních mapách, takže to beru jako předpoklad.)
A jelikož chápu soukromé vlastnictví jako nedotknutelné a přírodní zdroje chápu jakou součást pozemkového vlastnictví, pak patrně velké množství soukromých vlastníků dodatečně zjistilo, že si vykolíkovalo (i nevědíčky) nějakou bonanzu. A je jen na nich, zda vlastními silami zahájí těžbu, nebo pozemek se ziskem prodají, nebo vytvoří těžební družstvo, či těžbu odloží na výhodnější dobu.
Protože, na rozdíl od dnešního nejasně definovaného vlastnického práva, pokládám soukromý pozemek za nepochybné vlastnictví ideálního jehlanu od středu Země až někam do stratosféry, jehož výměra je číselně dána zemským povrchem.
Ostatně, v divokých časech Ameriky to přesně tak bylo dáno: kdo si vykolíkoval a zaregistroval claim, byl majitelem i nerostného bohatství pod ním, bez ohledu na hloubku.
Ne tak v našem státě, kdy není určena ani výška vzduchového sloupce nad pozemkem jako součást vlastnictví, ale stejně tak není určeno, zda půda pod pozemkem je soukromě vlastněna jen na hloubku rýče, či dva metry sklepa, či osm metrů studny.
Ostatně nedávno se vyprsil ministr (ANO, pro kdoví co) Brabe(ne)c, že voda pod zemí patří státu a je ji třeba majitelům pozemků prodávat či danit. Inu nepatří. Patří majiteli pozemku a zemské a fyzikální síly určují, zda on je majitelem podzemní vody, či-li nic.
Stát zde zasahuje zcela podle doktríny socialismu, že je-li kde bohatství, náleží jemu, je-li kde soukromé vlastnictví, je relativní. Pokládám to za nepřípustné. Úcta a respekt k soukromému vlastnictví je úhelným kamenem civilizované a právní společnosti.
Vše ostatní je bezprávní socialismus, či socialistický etatismus.
Jenže ten pocit: „je to v našem (kolektivním) vlastnictví“ stále přetrvává.

„Aplikace Airbnb v Praze 1 zcela změnila poměry na trhu s bydlením. Fenomén sdíleného ubytování, pokud nebude regulován, je velmi nebezpečný pro každé město,“ prohlásil radní Prahy 1 Ivan Solil z ČSSD; starosta Oldřich Lomecký z TOP09 (ta si s ČSSD notuje) to potvrzuje: „Nemůžeme dopustit, aby městská část Praha 1 ztratila funkci bydlení, proto voláme po pravidlech.“ Proč to nemůžete dopustit, vy namyšlení papaláši? Vy snad víte, jak mají lidé v Praze 1 žít? Kde berete to samolibé přesvědčení, že víte lépe než majitelé těch bytů, co je pro Prahu dobré? I kdyby se všichni z Prahy 1 rozhodli své byty pronajmout, co je vám do toho? Vůbec nic! Nejste nic než paraziti; měli byste být rádi, že vás živíme. Lomecký pokračuje: „Desítky, stovky bytů jsou zaplaveny někým, o kom vůbec nevíme, kdo je.“ No a co je komu (krom majitelů) do toho? Když už se neživíte jako slušní lidé, alespoň si nehrajte na spasitele.

Socan Milan Štěch vymyslel, jak nahnat firmám desítky tisíc zaměstnanců: Chce zvýšit odvody živnostníkům, aby se nechali zaměstnat; prý nikdo neví, jaký je jejich přínos pro tvorbu HDP (bez prdele; to fakt řekl), a nejsou efektivně využiti (což přece podle něj nikdo neví). Co bych k tomu tak… nemám slov. Zaprvé je do nebe volající drzost, když o práci káže parazit, jenž přes dvacet let cizopasí v senátu na uloupených penězích, před revolucí byl deset let v KSČ a mezitím dělal kariéru profesionálního odboráře; jak si to hovado dovoluje hodnotit pracující, kteří ho živí? Zadruhé jde o typickou populistickou sociálnědemokratickou snahu poplivat OSVČ a negativně je srovnat se zaměstnanci, leč tentokrát mimořádně dementní; jen máloco totiž poškodí zaměstnance tolik jako desítky tisíc živnostníků, kteří se stanou zaměstnanci a budou jim konkurovat na trhu práce. Tykrávovole, kéž to jeho voličům dojde!

Den daňové svobody je datum, jež rozděluje kalendářní rok na dvě části: Od začátku roku do toho dne lidé pracují na stát; až od toho dne do konce roku mohou pracovat na sebe. Například kdyby nám stát bral polovinu toho, co vyděláme, den daňové svobody by byl uprostřed roku. Protože daně platí každý člověk trochu jinak, výsledek závisí na užité metodice; tak třeba dle společnosti Deloitte bude den daňové svobody zítra, zatímco takový Liberální institut jej letos určil na 29. května. Já se snažím započítat vše, co nás stát stojí, takže můj den daňové svobody vychází až na srpen; různým lidem v různé dny podle toho, kolik zaplatí na spotřebních daních a podobně. Ať už to datum nastane v květnu, červnu, červenci či srpnu, ta představa je otřesná; uvědomme si, kolik měsíců od začátku roku makáme jen na parazitující stát… a kdo si to náhodou zkrátí, toho ještě politici (a bohužel i mnozí občané) drze označí za zloděje.

Chcete mi pomoci propagovat libertariánské myšlenky? Můžete si nakoupit reklamní předměty na adrese obchod.urza.cz.
Odpovědi na FAQ: Jedná se o modul existujícího e-shopu, se kterým jsem se na tom dohodl (sám nechci absolvovat tu byrokracii), oni řeší objednávky, reklamace, výrobu a stanovují ceny; já tvořím návrhy. Můžeme se domluvit, že navrhnu něco speciálně pro vás; máte-li nápady, pište, rád je tam přidám.

Stát nám nutí své netržní peníze, čímž způsobuje hospodářské krize; otázkou není, zda to přijde znovu, ale kdy další krize nastane. A coby anarchokapitalista a držitel několika kryptoměn se nemohu neptat: Až zase přijde krize, co to udělá s kurzem Bitcoinu (a dalších)? Umím si totiž představit dva zásadní protichůdné vlivy: Čistí spekulanti začnou (panicky) prodávat, protože jejich důvodem k nákupu byl rychlý výdělek; naopak ti, kdo drží kryptoměny z nedůvěry ke státu či odporu k fiat penězům, dle mého názoru nakoupí. Jenže kterých je víc? Kryptoměny zcela zjevně lidé kupují z obou důvodů; a pochybuji, že kdokoliv může vědět, jak zásadní který z nich je. Myslím si ale, že právě hospodářská krize tohle prověří. Co si o tom myslíte, vážení čtenáři? Kterým směrem se kurzy v krizi vydají? A jsou mé úvahy o důvodech k růstu či poklesu ceny vůbec smysluplné? Uvítám veškeré zdůvodněné názory; děkuji.

Sendvičárny Subway leckde po celém světě přijímají Bitcoin; v Brně teď přijímají i Litecoin! Stávají se tak prvními pobočkami Subway na světě, kde lze zaplatit nejen Bitcoinem, ale nově i Litecoinem. Důvodem jsou vysoké poplatky za bitcoinové transakce a možný fork sítě v srpnu; bez ohledu na to je však skvělé, že se tak dostává do obecného povědomí další kryptoměna. Musím uznat, že mě to příjemně překvapuje; že se kryptoměny budou šířit, jsem očekával, ale asi ne tu rychlost, se kterou se tak děje (naštěstí jsem nakoupil včas; a mohu spokojeně nakupovat dál). Tato fascinující rychlost růstu má ještě jeden vedlejší efekt: Dost možná na ni státy (v důsledku své zoufalé neefektivity) prostě nestihnou zareagovat; kampaň ve stylu „kryptoměny = dětské porno“ nezafunguje tak dobře, když jimi půjde platit na každém rohu a lidé je budou znát. Tak daleko bohužel ještě nejsme; ale budeme dřív, než se státy vzpamatují?

V Sokolově stojí most pro veverky; ano, čtete správně, je to prostě most přes silnici, postavili ho tam v roce 2012 a stál čtyři mega (vážně, nedělám si legraci). Neumím si představit, kdo by tohle hájil, případně s tím souhlasil, ale čtou-li zde nějací zarytí ekologové, pak vězte, že za celou dobu existence mostu jej využilo pět (ano, vážně pět) hlodavců (jsou tam nainstalované kamery, takže je to přesně spočítané); to dělá asi osm set tisíc korun na jeden průchod – super, ne? Za ty peníze bych klidně přes tu silnici přenesl ty veverky vlastnoručně; ostatně… kdo ne? Zóna absurdity však stále nekončí, na sokolovské radnici totiž sedí bombarďáci až do konce; když byli se stavem projektu konfrontováni, odpověď radnice zněla (a teď se podržte): „Jsme přesvědčeni, že tento projekt na ochranu zvířat má smysl.“ Co dodat? Inu, další z těch věcí, které by byly k smíchu, kdyby ovšem nebyly k pláči.

Žil byl ve Švýcarsku jistý vegan Erwin Kessler; tomu vadily židovské rituály obětování zvířat a přirovnal je k holokaustu (ne že bych s ním souhlasil, vycházím z jiných axiomů, ale jeho logickou konzistenci oceňuji). Soud jej za to poslal do tepláků (protože svoboda slova). Pár let poté Kesslerovi nadávalo pár lidí na sociálních sítích, že je antisemita a rasista. Kessler svou životní lekci ze svobody slova nepochopil a dotyčné zažaloval. A hádejte co? Nejen, že uspěl (ač obžalovaní mu nadávali za to, za co ho stát poslal za mříže), ale ještě navíc byl odsouzen i někdo, kdo příspěvek jen „lajkl“! Boží precedens, ne? Normálně bych řekl, že by to bylo k smíchu, kdyby to ovšem nebylo k pláči; tohle je však tak absurdní, že je to k smíchu i k pláči zároveň: Vegana zašijí za „špatný“ názor; on nepochopí, kde je problém; antivegana potrestají za „správný“ názor; a nějakého kolemjdoucího za to, že se uklikl xD

Jakýsi chlápek z Vizovic rád pracuje na své (!) zahradě nahatý; nikomu nic nedělá, do cizího vlastnictví nezasahuje, dokonce je ochoten se na žádost sousedky obléci (tedy ne navždy, ale když ho požádá, pro daný den se v rámci dobrých sousedských vztahů oblékne). Dotyčná i přesto sdělila televizi, že má strach si zvát návštěvy, aby z toho nebyly znechuceny; její starosti na moji hlavu! Potud srandy kopec; dotyčná však podlehla společenskému klimatu dnešního státu a udala svého souseda fízlům… A tady končí prdel. Uniformované opice sdělily muži podezření z trestného činu výtržnictví, za které může jít bručet až na dva roky. Proč? Protože sekal svou (!) zahradu nahý; a protože se rozjíždí sousedské práskání. A hlavně ať to nikdo neobhajuje tím nesmyslem, že jeho svoboda končí tam, kde začíná svoboda té dámy; ta hranice je totiž dost jasně dána plotem mezi jejich pozemky – a k jejímu překročení nedošlo.

Před několika týdny byl tématem pořadu Máte slovo zákon o sociálním bydlení; já jsem se ke zhlédnutí toho dílu dostal až teď, nicméně mě vskutku zaujal. Hostem pořadu byla nepřekvapivě má oblíbenkyně Marksová, ze které zase padala její tradiční socialistická moudra; kupodivu tam však byli tací, kteří ji suverénně trumfli: „Já nechci dávky na bydlení, nechci zatěžovat stát a také mám svou hrdost; dejte mi ze zákona sociální byt!“ Na první poslech jsem nevěřil svým uším a video vrátil zpět, abych se ujistil, že vážně… a vskutku. Dobrá, mimoň se najde všude… jenže totéž tam během hodiny tvrdili ještě dva další lidé; Marksová samozřejmě nezklamala – několikrát zopakovala, že je to otázka hrdosti a že je chápe. Jakým druhem propagandy stát tyhle lidi přesvědčil, že sociální byty padají z nebe? V čem spočívá ta jejich hrdost? V totálním zaboření hlavy do písku? Čím se liší dávky na bydlení od sociálních bytů?

Vždy jsem si říkal, že přejmenování berní na daně či sociálních a zdravotních daní na pojištění nebude mít moc velký reálný dopad; když ale slyším tohle a vidím lidi, kterým sice „hrdost nedovolí“ vzít příspěvek na bydlení, ale volají po sociálních bytech, přehodnocuji svůj názor – jak se ty věci nazývají, má svůj znatelný dopad do reálného světa. Když existují lidé, kteří si dávky na bydlení nevezmou, ale sociální byt ano, dělají to z přesvědčení a ještě vypustí z pusy, že „nechtějí zatěžovat stát“ (takže jim asi vážně zůstává skryto, že ten sociální byt musí také někdo zaplatit), nejspíše má význam řešit (dle mého názoru absurdní) otázky typu, zda státní zaměstnanci platí daně; a též teď přikládám ještě větší důležitost zdůrazňování, že daně jsou přejmenovaným výpalným, že zákony stát vymáhá násilím, že každá regulace inherentně obsahuje agresi a podobně. Bojujme s newspeakem; nedejme to státu zadarmo!

Uber, Airbnb, Zonky, Doginni a mnohé další platformy, které konkurují „oficiálním“ podnikatelům, často se pohybují na hraně šedé ekonomiky (či za ní); přesto (či spíše právě proto) se jim daří, vyhrávají v tržní soutěži na plné čáře a státy neví, co přesně s nimi vlastně dělat. Někdy je zakazují, jindy regulují, ale občas se najdou i soudci, již jim dají za pravdu a podpoří je; „oficiální“ konkurence v daných oborech je typicky nenávidí, protože oproti nim mají často problém obstát, což samo o sobě cosi vypovídá o tom, co si zákazníci přejí a nepřejí. Dnes od 16 hodin budu na toto téma diskutovat v panelové diskusi v Polis; mezi dalšími diskutujícími bude například i předseda Asociace koncesionářů v taxislužbě Daniel Tarljovski, na kterého se velmi těším. Přijďte se také podívat a hlavně se do diskuse zapojit. Těším se na vás v Paralelní Polis.

„Etický hacker“ kryptoanarchista Palo spouští slovenskou i českou verzi iniciativy Nepracujeme pro stát (respektive Nepracujeme pre štát); mohou se do ní přihlašovat firmy (či jednotlivci, kteří něco prodávají), pokud nepracují pro stát, nepobírají dotace a v ideálním případě ještě navíc státu konkurují, případně přijímají kryptoměny. Kdo se zaregistruje, určí si výši slev, které chce ostatním registrovaným poskytovat (jsou možné tři typy slev: za nepobírání dotací, za konkurování státu a za přijímání kryptoměn), může pak sám čerpat slevy od ostatních členů. Minimální podmínkou je tedy alespoň nepracovat pro stát a nepobírat dotace; přihlaste se, šiřte dál oba weby i myšlenky nezávislosti na státu – má to smysl! Výše zmíněné slevy jsou spíše vedlejším produktem; smyslem je vytvořit platformu lidí, kteří aktivně stát odmítají, konkurují mu, šíří kryptoměny a spolupracují na ekonomické bázi.

Stále častěji mi, vážení čtenáři a posluchači, píšete maily, v nichž diskutujeme o libertariánských tématech; děkuji za ně, většinou jde o přínosné dialogy. Nedávno mi v reakci na přednášky psala bystrá posluchačka, zastánkyně takzvaného Zenového státu; tím konceptem se tu nechci zabývat (lze vygooglovat), nejsem jeho fanouškem. V rámci té – velmi zajímavé – diskuse dotyčná prohlásila, že se s myšlenkami anarchokapitalismu ztotožňuje, ale nechce se nazývat anarchistkou, neboť anarchie má za sebou násilná období (sic!); tato velmi přemýšlivá dáma (toto není ironie) zastává Zenový stát, ale cítí odpor k anarchii pro její násilnou historii. Ale co krvavá podstata států (založených na násilí), jež v posledním století zabily ve válkách na tři sta milionů lidí? S ohledem na to, jak se naše debata dosud vyvíjela, předpokládám, že dotyčná názor přehodnotí; ten zakořeněný podvědomý odpor k anarchii je však všude…

Často kolem sebe vidím etatisty, kteří na stát neustále nadávají. Někdy dokonce víc než my anarchisté. Je ze dvou důvodů pochopitelné. Za prvé, stát je prostě fakt strašnej :), ale za druhé, je jasné, že i když je někdo pro-státní, nebude se mu líbit všechno, co stát dělá. Bylo by ode mě asi zvláštní a možná trochu nefér říct, že etatisté nemají žádné právo si na stát jakkoliv stěžovat. To je jako kdybych řekl, že když chodím nakupovat do sámošky naproti přes dům, musí se mi líbit úplně vše, co se tam odehrává. A přitom já si klidně můžu taky postěžovat, že ty jablka jsou moc drahé a to kiwi je plesnivé.

Přesto mi však připadá všechno tohle nadávání kapku pokrytecké. Když vidím některé jedince nadávat na Klause za jeho amnestii, popřípadě na Zemana za to, že pustil na svobodu Kájínka, nerozumím tomu, co jim vlastně vadí. Chtějí stát? Chtějí! Chtějí prezidenta? Chtějí! Chtějí, aby tento prezident měl pravomoc kohokoliv pouštět na svobodu? No, chtějí. Ale i kdyby nechtěli, tak obvykle chtějí, aby ty pravomoc prezidenta definoval opět stát. Čili nemělo by jim vadit, když je definuje způsobem, jaký je jim proti srsti.

A pak jsou tu etatisté, co nadávají na některé zákony (střelcům vadí omezování zbraní, některým matkám vadí, když jim stát zakazuje rodit doma, kuřákům vadí zákazy kouření a tak dále), stejně tak zuří, když stát utrácí veřejné peníze za nesmysly (třeba MotoGP). Opět, pokud někdo souhlasí s tím, že stát má mít moc tvořit nějaké zákony, musí počítat s tím, že bude tvořit i ty, co se jim nemusí líbit. Pokud souhlasí s tím, že stát má vybírat od lidí peníze a rozhodovat, co s nimi bude dělat, musí počítat i s tím, že rozhodne tak, jak se jim nemusí líbit. Zkrátka, chtějí etatisté stát? Chtějí! Tak ať si ho teď užijou.