Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Firma Elektra PV provozovala nejpopulárnější e-shop roku 2015; tomu je ale nyní konec. Proč? Inu, některý z jejích dvou set padesáti dodavatelů (nebo možná nějaký z jejich dodavatelů) neplatil DPH, což berňák vyřešil po svém – než situaci prošetří, zmrazil majetek i účty této firmy s pětadvacetiletou historií a miliardovým obratem, aniž by dal komukoli cokoli vědět (majitel se musel po důvodu pídit a řekli mu jej až druhý den); Elektra PV byla tedy z ničeho nic zcela paralyzována a bez možnosti platit dodavatelům či dodávat objednávky nemá jinou možnost než ukončit svoji činnost, neboť tak velkou firmu nelze udržet za daných podmínek při životě. Sto dvacet lidí přijde o práci, bezpočet zákazníků si na své objednávky bude muset počkat a dodavatelé na platby jakbysmet; skvělá práce, Finanční správo! Protože kdyby nebylo státu, kdo by likvidoval e-shopy?

Opava, někdejší centrum samostatného knížectví a později hlavní město Rakouského Slezska, stojí za návštěvu zejména kvůli svým četným památkám, mezi kterými vévodí konkatedrála P. Marie provedená v cihle a řada šlechtických paláců anebo palác Breda od vynikajícího meziválečného architekta Leopolda Bauera. Opava patří spíše k velkým městům České republiky. Proto mne nedávno překvapil článek o tom, že lidé v Opavě podporují rozšíření kamerového systému. Že by průkopníci v oboru referend? Ale kdepak. To se jen přes čtyři sta obyvatel Opavy v anketním průzkumu vyjadřovalo k bezpečnosti ve městě, potažmo ke kamerovému systému. Jak z výsledků průzkumu opavské radnice vyplynulo, lidé systém považují za jeden ze základních faktorů ovlivňujících bezpečnost v ulicích a přejí si jeho rozšíření. Ze 401 respondentů podporuje vznik nových monitorovaných míst 362 (http://opavsky.denik.cz/zpravy_region/lide-v-opave-podporuji-rozsireni-kameroveho-systemu-20160615.html).

Kamery mohou být použity pro řešení problémů s kriminalitou a jako její prevence, no mohou být i zneužity vládnoucími proti ovládaným. Například mohou sloužit k tomu, aby se zakročilo proti tomu, když někdo bude roznášet protivládní letáky. Kamery v ulicích tedy nemusí být vždy jen přínosem. Navíc je potřeba rozhodnout, jak rozdělovat vzácné výrobní faktory k pokrytí potřeb občanů. Toto však veřejný sektor neumí ani pomocí referend či voleb. Neví, zda by mělo být v Opavě kamer pět nebo deset či padesát. Neví, zda by nebylo lepší místo kamer zaplatit navíc nějaké pochůzkáře anebo raději opravit chodník na sídlišti či dát peníze na opravu památek. Nicméně tento případ mne zaujal i z jiné stránky věci. Opava má nějakých 57 676 obyvatel (k 1. 1. 2016 dle Českého statistického úřadu). Čili ankety se zúčastnilo 0.7 % obyvatel Opavy a pro vznik nových monitorovacích míst se vyjádřilo jen 0.63 % obyvatel Opavy. A na základě toho, chce magistrát města něco rozhodovat? To musí být absurdní i z pohledu demokratických etatistů.

Neustále se propírá, jak inteligentní lidé, mladí lidé a lidé ve městech jsou nejvíce pro EU, hlasují proti různým exitům, podporují eurofilní politiky atd. Ostatně, je to vidět i z map voleb, ať už prezidentských v Rakousku, nebo referenda o Brexitu. Toto je pak dále propíráno médii, že kdo je inteligentní, musí prostě podporovat sračkopád zvaný EU či neomarxistická politika, jinak přece inteligentní není a naletěl různým populistům, což si můžou dovolit jen lidé hloupí, senilní, nebo vidláci.
Ponechme stranou, že jsou to zejména města, která jsou plná úřadů, úředníků, velkých zahraničních společností, neziskovek a cizinců na sociálních dávkách, tedy lidí zcela odtržených od reality a nezávislých na normálních dobrovolných tržních vztazích. Tím se ve své "perle do stoky" nemíním zabývat. Mě mnohem víc sejří to, jak se pořád spojuje inteligence s podporou sračkopádů. Vytvořil jsem si pro to svoji teorii, jak by to mohlo být:

Existují dva druhy inteligentních lidí. Ti první jsou možná inteligentní. Možná si udělali test, vyšlo jim tam nějaké pěkné vysoké číslo (klidně percentil 90 a lepší). Možná i absolvovali vysokou školu, což dnes v některých oborech až tak inteligenci nevyžaduje. A šmytec. Vědí, že jsou inteligentní a vzdělaní, test i titul si vystaví (byť třeba jen pomyslně) do nějaké vitríny, a tím je celá záležitost uzavřena. Jejich rozhodování se pak veze na vlně intelektuálního snobismu, kdy zcela nekriticky přebírají vše, co se prý na inteligentního člověka sluší. Ti druzí jsou také inteligentní. Ale na jejich inteligenci se nepráší jako na nějakou zlatou trofej ve vitríně životních úspěchů. Inteligence je pro ně "pracovním" nástrojem. O věcech přemýšlejí a pochybují. Vědí, že jejich názor nemusí být vždy správný. Ta první skupina žije pohodlný život, protože vždy ví, co si má myslet. Ta druhá poznává, objevuje a přehodnocuje, což nikdy pohodlné nebylo, není a nebude.

Minulý týden jste se ve Stokách mohli dočíst, že brexitu sice fandím, ale moc silně v něj nevěřím; a teď mi nezbývá než konstatovat, že se jednalo o příjemný omyl. A co můžeme teď sledovat kolem sebe, když se necelých 52 % hlasujících Britů vyjádřilo pro brexit? Z těch méně zajímavých věcí je to například projev Davida Camerona, jenž byl na lupiče v saku, který žije z násilně vybraných peněz, překvapivě noblesní (což by nebylo až tak divné; ostatně má na to lidi, aby mu to napsali), ale hlavně v něm coby odpůrce brexitu oznámil rezignaci na svůj post, aby Británii ven z EU vedl někdo, kdo s tím souhlasí (na čemž mě překvapuje schopnost přijmout porážku; leč mám tendenci slovům politiků příliš nevěřit, takže uvidíme, co se stane); naprosto nepřekvapivé jsou pak projevy odpůrců brexitu napříč Internetem, stejně jako jejich kritika od těch, kdo by reagovali úplně stejně, kdyby referendum dopadlo opačně.

Za zajímavější však považuji například petici za vyhlášení druhého referenda a další tríčky či náznaky podobného typu, které můžeme sledovat; podobné věci bych snad ani nebral vážně, leč znepokojují mě v souvislosti s restartovaným referendem o Maastrichtské smlouvě v Dánsku roku 1992, přijetí eura navzdory výsledkům referenda v roce 2000 tamtéž, dvěma restartovanými referendy o Niceské a Lisabonské smlouvě v Irsku v letech 2001 a 2008, plánovaná akceptace eura ve Švédsku poté, co bylo referendem v roce 2003 zamítnuto, dvěma ochcanými referendy o Evropské ústavě v Holandsku a ve Francii roku 2005 či tím jedním o záchranném balíčku v Řecku roku 2015. A i když se v Británii zatím zdá, že referendum bude respektováno a kecy o nezávaznosti i petice o opakování nejsou brány vážně, mám tendenci tomu sice celkem věřit, leč určitě ne bezvýhradně. Myslíte, že je má skepse na místě?

Senát v USA ukázal záchvěv zdravého rozumu; zamítl shitstorm čtyř po sobě jdoucích návrhů zákonů omezujících prodej zbraní. Že se orlandského masakru pro své zakazovací touhy pokusí využít demokraté, nejspíše nikoho nepřekvapí; tentokrát se však blýskli i republikáni a ukázali, že jsou úplně stejná banda zakazovačů – zlatým hřebem byl návrh Johna Cornyna, jenž požadoval, aby se o 72 hodin pozdržel prodej zbraní lidem podezřelým z terorismu… pozor, nikoliv usvědčeným, podezřelým! Účelem těch 72 hodin pak mělo být, aby úřady mohly vyvinout snahu a vysomrovat u nějakého soudce úplný zákaz té koupě; význam takového opatření mi pak zcela uniká i v intencích etatistické logiky a morálky – nezakázal-li soud dotyčnému podezřelému vlastnictví zbraně do momentu, než si ji šel koupit, jak může toto rozhodnutí přehodnotit jen na základě toho, že tak dotyčný učiní? Aneb: „Smíte si koupit zbraň, dokud si ji nechcete koupit.“ To bylo naštěstí příliš i pro senátory (tedy asi pro polovinu z nich).

Dnes v Británii proběhne referendum o jejím vystoupení z EU; drtivá většina establishmentu (pochopitelně a nepřekvapivě v čele se socanem Cameronem od konzervativců) z toho samozřejmě šílí a straší Brity tím, že to bude fatální a nevratné rozhodnutí, jež bude pro jejich životy v podstatě katastrofou, leč naštěstí existují (dokonce i v Cameronově straně) i opačné názory. Zpočátku sbírala body oficiální linie, pak se situace obrátila a populárnější se stala varianta brexit, leč nakonec byla obratně využita vražda Jo Cox k dalšímu zvratu v preferencích – stačilo naznačit její spojení se zastánci brexitu, což považuji za výjimečně retardované, neboť by si tím jednak nepomohli, ale především i kdyby ano, jak souvisí vražda političky s tím, zda je pro Brity členství v EU výhodné? Inu, uvidíme, co nakonec přinese sčítání hlasů; co myslíte? Já osobně pochopitelně fandím brexitu, ale moc silně v něj nevěřím.

Donalda Johna Trumpa sice netřeba příliš představovat, ale přesto mi přijde podivné, kolik libertariánů k tomuto milovníkovi totality chová jisté sympatie – možná za to mohou Molyneuxovy řeči, možná jen nějaké potlačované nízké touhy ubližovat lidem; ať už je důvod jakýkoliv, rád bych zde znovu připomněl, co je DJ Trump zač – žádný „bojovník proti systému“, ale etatista toužící po policejním státu. Po orlandském masakru se nechal slyšet, že Američané, kteří nepráskají na své sousedy, by měli jít bručet; konkrétně o sousedech Omara Mateena prohlásil, že protože zaznamenali jeho divné chování, příjem mnoha balíků během krátké doby, zvýšené množství času stráveného v garáži a nic z toho nenahlásili, měli by nést následky, vážné následky, a odkroutit si nějaký čas ve vězení. Upřímně si neumím představit, jak by kandidát s takovým postojem mohl být přijatelný pro jakéhokoliv libertariána.

Ale kdyby jen libertariána! Vždyť to celé odporuje i zdravému rozumu; ano, zní dramaticky, když to zazní v DJ Trumpově projevu, ale postrádá to byť i jen náznak logiky. Jak by něco takového mohlo fungovat v praxi? Jistě, Omar Mateen se před útokem choval divně, trávil čas v garáži a přijímal větší množství balíků; jenže kolik dalších lidí vykazuje úplně stejné příznaky, aniž pak cokoliv spáchá? Jak by mělo to práskání fungovat? Mám divného souseda, reportuji jej státním složkám, které udělají co? Založí si záznam? Nebo ho půjdou prověřit, jak velký je to magor? Kolik milionů lidí by bylo třeba prokádrovat v celé Americe, kdyby se všichni občané vážně chovali tak, jak DJ Trump žádá? A co by to v praxi znamenalo? Extrémní omezení svobody prakticky všech, obrovské finanční výdaje a reálné výsledky veškeré žádné; nebo snad vážně někdo věří tomu, že takto lze eliminovat teroristy?

Neznámý zloděj ukradl drahé kolo, zachytila jej u toho kamera, majitel celkem chápal, že uniformované opice jsou v takovém případě k ničemu (a každý, kdo jim někdy hlásil krádež, zajisté chápe důvod), takže se rozhodl video šířit mezi lidi po vlastní ose v naději, že se grázla povede identifikovat; stát však přeci jen zasáhl, trochu si zapomáhal, trochu zachránil – zasáhl Úřad pro ochranu osobních údajů na obranu grázlíka a Nejvyšší soud mu vyhověl; v rozsudku se píše: „Účelem provozování kamerových systémů při ochraně majetku není (ve zkratce řečeno) pořizování záznamů pro jejich budoucí zveřejnění, ale pouze pro eventuální předání k tomu určeným orgánům k dalším úkonům. Vyšetřování a postihování trestné činnosti (do něhož lze zahrnout i páchání přestupků) je přitom plně v kompetenci orgánů státu.“ Je vůbec ještě třeba něco dodávat? Domnívám se, že nikoliv.

„Zbrojní průkazy by se měly vydávat pouze v mimořádných situacích. Myslím si, že neexistuje důvod, proč by lidé měli u sebe nosit zbraně.“ Tímto totalitním výrokem se před nějakou dobou blýskl Jiří Dienstbier, ministr pro nic a zároveň ty největší nesmysly; a po orlandském masakru si dotyčný socan samozřejmě nenechal ujít příležitost přihrát si svou polívčičku, ačkoliv je naprosto zjevné, že magora, jenž jde vystřílet gay bar, rozhodně nezastaví zákaz zbraní (už proto, že ho nezastavil daleko zásadnější zákaz zabíjet lidi), zatímco pár drsných homosexuálů s jednou rukou dlouhou by jej eliminovalo celkem spolehlivě, takže by jich stihl postřílet jen pár, nebo – v lepším případě – by toho sráče, který si sice troufl na neozbrojené, odradil už jen fakt, že se jeho oběti budou bránit a nedají se tak snadno.

Dienstbier masakr komentoval slovy: „Beru každý podobný útok za doklad toho, že zbraně patří do rukou jen bezpečnostním složkám státu. Nepatří do rukou žádným pomyslným domobranám, nepatří do rukou ani veřejnosti, která se bojí,“ přičemž zcela pomíjí, že právě kvůli absenci zbraní v rukou obětí postačí jeden sadistický magor, který si nějakou tu zbraň vždy sežene, aby napáchal takové škody, neboť ty slavné bezpečnostní složky státu tomu prostě nezabrání, protože i kdyby všude byly do pěti minut, je to dost času na obrovské krveprolití, nemohou-li se oběti účinně bránit. Nemluvě o tom, že odzbrojování obyvatelstva státem je znakem každého totalitního režimu; ostatně Dienstbierova rétorika není nic nového: „Němci, kteří chtějí používat zbraně, by měli vstoupit do SA nebo SS; obyčejní občané zbraně nepotřebují, protože v jejich rukou státu k ničemu nejsou.“ – Heinrich Himmler

Před necelými šesti týdny jsem zde informoval o své zlámané ruce a celkem záhy i o jejím zázračném narovnání; protože hojení díky mému dokonalému psychickému rozpoložení probíhalo skvěle, zdálo se, že mi sádru sundají již po měsíci, leč vidle do toho trošičku hodilo, když jsem si s rukou (i v sádře) dost nešetřně pohnul a v zásadě ji znovu zlomil… ale podobně jako poprvé to stálo za to a nelituji xD

Po necelých šesti týdnech šla sádra konečně pryč; na chvilku mě zklamalo, že ruka byla divně ztuhlá. Po příchodu ze sádrovny do ordinace však doktor nevěřil svým očím, když jsem na něj udělal vulkánský pozdrav „live long and prosper“ (nejhorší zlomeniny mám na kostech vedoucích k prostředníčku a prsteníčku) – prý takovou pohyblivost, jakou mám teď, očekával nejdříve po měsíci rehabilitace; pravda, ruku ještě úplně nedovřu, ale je to hodinu od hodiny lepší.

Jediná vada spočívá v tom, že když svírám prsty do dlaně, prsteníček mi vybočuje ven z ruky a kříží se s malíčkem, což je trochu problém při psaní všemi deseti, efektivně jich mám od teď jen devět (úhoz prsteníčkem do klávesnice je totožný s úhozem malíčku; oba prsty mačkají tutéž klávesu), ale naštěstí oplývám master skillem, takže 513 bezchybných úhozů za minutu dám i teď; na Stoky i do práce více než dostatečné xD

Trochu problematická je pro mě teď práce s myší – což se mnedle zlepší – a uchopování věcí (protože když něco držím, mám prsteníček položený na malíčku) – což tak asi už zůstane; inu, s ohledem na to, jak úžasný je můj život a co vše mám od Boha dáno do vínku, bych řekl, že trošičku zkriplená ruka představuje pořád dost malou nevýhodu pro mou celkovou existenci v porovnání s těmi všemi výhodami. Nezbývá mi tedy než konstatovat, že jsem pořád pěkně spokojenej parchant; teď už to jen plně rozhýbat, ale když už první den dávám to, co bych měl po měsíci rehabilitace, předpokládám, že by to mohlo být eaf. Díky všem za pomoc ve Stokách a hlavně jinde. 110

Protože se ve Stokách většinou dočítáte o zlých věcech, tentokrát mi bude potěšením informovat také o něčem pozitivním: V Texasu nejspíše padne více než století stará represe, jež tamním obyvatelům zakazuje viditelné nošení palných zbraní, což by se teď mohlo změnit, takže kdo nebude nikoho ohrožovat či zbraní vyhrožovat, bude ji smět nosit viditelně, třeba i v ruce; krom toho by mohl přestat platit zákaz nošení zbraní v univerzitních kampusech. Tyto změny by mohly odradit některé zločince od páchání násilí, případně jim to alespoň udělat těžší, ale především se jedná o krok směrem ke svobodě; stát by neměl mít lidem co zasahovat do toho, kde chtějí nosit zbraň (či libovolnou jinou jejich věc), ani jak a čím se budou bránit proti zločincům, kteří podobné zákony stejně nerespektují, takže se ozbrojí i navzdory zákazům. Přál bych si, aby se v tomto směru Texasem inspirovali i naši zákonodárci.

Devadesátiletý Arnold Abbott na Floridě tráví čas zajímavým způsobem; krmení bezdomovců cyklicky střídá pobyt ve vězení. Proč? Dle místních zákonů smí totiž lidi bez střechy nad hlavou krmit jen městy zvolené neziskovky (což vypadá na slušný byznys) a to pouze v případě, že s sebou tahají pojízdnou toaletu; pan Abbott však tyto podmínky nesplňuje, ergo za rozdávání jídla musí platit pokuty a chodit do vězení. Při poslední akci hrdinných uniformovaných opic dokonce zazněla věta: „Drop the plate right now!“ následována zásahem mužů zákona, kteří všechno nerozdané jídlo vysypali do odpadků přímo před zraky hladových; v souvislosti s tím člověk nemůže nemyslet na státní propagandu využívající chudé a bezmocné lidi jako záminku a zdůvodnění pro existenci státu – přitom právě pro takové lidi je stát (typicky z jiných důvodů) nejvíce zhoubný.

Dva Afghánci žijící ve Švédsku dostali geniální nápad – vzali airsoftovou pistoli a šli okrádat lidi s tím, že v šeru stejně nikdo rozdíl nepozná; až narazili na oběť, která se buď oklamat nenechala, nebo vyhodnotila situaci jako bezvýchodnou, vytáhla nůž a rozdrtila je (jednoho navždy). Záslužný čin? Inu, nesmí zůstat nepotrestán; a tak místní soud vyměřil oběti přepadení dva roky vězení za nepřiměřenou sebeobranu s geniálním komentářem – přepadený se prý neměl bránit, ale měl se pokusit utéci, přičemž by mě dost zajímalo, jak by ten chytrák soudce v podobné situaci utíkal kulkám. Hlavně nechápu tu zvrácenou logiku, kdy se oběti, jež eliminovala útočníka tak dobře, že už nebude moci svůj útok nikdy na nikoho zopakovat, místo ocenění dostane trest, zejména tak nesmyslný a bestiální jako vězení.

Česká televize si došlápla na takzvané „neplatiče“, nahání je po soudech, aby dostala ještě více škváry; a kdo že jsou ti provinilci? Inu, patří mezi ně každý, kdo si dovoluje drze odebírat elektřinu, aniž by odevzdal místopřísežné prohlášení, že nevlastní televizor; i když pomineme tu nebetyčnou drzost vynucování poplatků automaticky od prakticky všech, kdo něco neudělají, vlastnictví televizního přijímače je v každém případě dle zákona důvod k placení, zcela bez ohledu na to, zda dotyčný majitel ČT sleduje. Nutit poddané platit za služby (a zejména státní propagandu, ať už ve školství či v médiích), které neodebírá a nevyužívá, je taková specialita státu; většinou to však má nějakou krycí historku o apokalypse, jež by bez státu nastala, zatímco u ČT už se nikdo s vymýšlením ani neobtěžoval – máte televizor? Plaťte!

Francouzští socialističtí soudruzi přišli s dalším geniálním nápadem, co zase zakázat; tentokrát se jedná o vysílání a sledování fotbalových zápasů mistrovství Evropy na velkoplošných obrazovkách v barech. Proč? To je přece evidentní; kvůli hrozbě teroristických útoků. Televize v barech budou nahrazeny státními fanouškovskými zónami, jež budou hlídat fízlové; výsledkem tedy bude, že krom zisků, o které přijdou majitelé barů, celá ta legrace přijde daňové poplatníky na více než dvě stě milionů korun. Nechci tu nijak dalece rozebírat, k jakým výsledkům z hlediska bezpečnosti toto řešení povede (i když o jeho efektivitě silně pochybuji); podstatné je, že i kdyby díky nim skutečně bylo bezpečněji, není to argumentem pro takovou represi. Kdybychom tuto rétoriku přijali za svou, mohli bychom pak úplně stejně postupovat i v případě všech ostatních nebezpečných zábav.

Jak asi většina čtenářů dobře ví, zbraňová legislativa je v ČR méně hrozná a nechutná než ve většině evropských států; někteří tento stav dokonce eufemisticky popisují slovy, že máme v souvislosti se zbraněmi dobré zákony. Osobně s takovým hodnocením nesouhlasím, neboť dokud se zbraně nebudou prodávat bez registrací, povolení, restrikcí a v anonymitě, jedná se o represi a iniciaci násilí ze strany státu; pseudoargumenty postavené na katastrofických scénářích, že v takovém případě by se lidé hromadně pozabíjeli, neobstojí především proto, že kdyby se lidé vážně tak toužili pozabíjet, zvládnou to i bez zákonem regulovaných palných zbraní. Nikomu krom pár vyšinutých jedinců se totiž nechce riskovat vlastní život proto, aby mohli pozabíjet lidi kolem sebe; když už se ale takový najde a zbraň si opatří (což může i nyní, jen složitěji), napáchá v neozbrojené společnosti daleko více škod než v té ozbrojené.

K mému nemalému překvapení se zdá, že čeští politici dokonce nemají ohledně zbraňové legislativy nijak extrémně zakazovatelské choutky (tedy v porovnání s politiky jiných evropských zemí); nepochybuji o tom, že kdyby se z toho daly vytřískat hlasy, názory se snadno poopraví, leč zatím se to neděje. Kam však nepřijde buzerace na úrovni národní, tam ji nastrčí EU; a přesně tak to, zdá se, bude i se zbraněmi: Nová směrnice reguluje zbraně se zásobníky, méně přísně pak revolvery s neodnímatelnými zásobníky; a ačkoliv se čeští politici na tento výmysl tváří docela odmítavě, dost možná jim to nebude nic platné, neboť je ostatní členské státy hravě přehlasují… jinými slovy se stane přesně to, o čem nám před vstupem do EU neustále propagandisté tvrdili, že se dít nebude – befelem shora přicházíme o naprosto základní svobody.

To takhle jednou celníci hledali ve vlaku uprchlíky (mokré sny islamobijců se naplňují) a ejhle, na co nenarazili? Obchodní cestující si tam vezl devět kilogramů extáze a k tomu jako bonus kilo kokainu; ačkoliv dotyčný na nikoho neútočil a nenarušoval ničí vlastnická práva, uniformovaní a legalizovaní lupiči mu nejen vzali zboží za bratru sedm až osm megakorun, ale na rozdíl od běžných zlodějů tito ještě toho chudáka plánují na osm až dvanáct let držet v kleci zvané vězení a omezovat tam jeho svobodu. A za co? Dotyčný prostě vezl lidem zboží, za které mají zájem dobrovolně platit, jenže mocipánům se to nelíbí; podobná akce není z morálního hlediska principiálně odlišná od toho, když někoho přepadnete na ulici, seberete mu miliony a strčíte si ho tak pro zábavu na část života do sklepa… přesto jí většina lidí tleská jen proto, že to posvětili papaláši, kterých si dotyční typicky ani neváží.

Evropská komise spolu s internetovými velikány jako Google, Facebook či Twitter publikovala kodex chování na Internetu, jehož cílem je zabránit nenávistným projevům; jednalo-li se ze strany těch firem o dobrovolnou akci, je to samozřejmě jen jejich věc, jak naloží se svým podnikáním a komu dají prostor k vyjadřování názorů, avšak šlo-li o nátlak pod hrozbou sankcí ze strany Evropské unie, jedná se o hrubé potlačení svobody slova. Protože mnozí v tom nevidí příliš podstatný rozdíl (v obou případech jde totiž o cenzuru), vysvětlím jej: Cenzuruje-li soukromý majitel média jeho obsah, pouze rozhoduje o něčem, co je jeho (podobně jako si každý rozhodne, koho si nechá mluvit doma v obýváku) a zákazníci to mohou odmítnout; provede-li tuto cenzuru stát, jde o násilný zásah do cizího majetku a typicky globální útlak, neboť zákony většinou platí obecně pro všechny (tedy i všechna média a konkurenční boj nezafunguje).

Velmi zásadní otázka tedy zní: Jak asi probíhala jednání mezi Evropskou komisí a výše zmíněnými korporacemi? Umím si představit nátlak, protože v minulosti jsme si již mohli ověřit, že EU dokáže házet legislativní zmetky pod nohy i velkým gigantům; na druhou stranu by mě ani nepřekvapilo, kdyby vedení oněch korporací bylo tvořeno indoktrinovanými lidmi, již evropskou propagandu prostě přijali za svou – ostatně takových lidí není na svět úplně málo. Nešokoval by mě ani scénář, ve kterém by Evropská komise oněm velkým hráčům nabídla nějaké výhody, leč nepovažuji to za příliš pravděpodobné; stát v takových případech typicky nabízí utlačování konkurence, což v prostředí webu není příliš efektivní, navíc to nepřináší politické body, jelikož lidé jsou na omezování svobody Internetu poměrně hákliví. Jakou variantu považujete za nejpravděpodobnější, vážení čtenáři? Názory zanechte v komentářích.

Ostravský berňák se rozhodl si trochu zabuzerovat firmu Raptor; zadržoval jí vratky na DPH, zatímco probíhalo vyšetřování domnělých karuselových podvodů, které se však nikdy nepodařilo prokázat. Háček však spočívá v tom, že takové jednání není jen krajně nemorální, ale dokonce také nezákonné; firma Raptor se tedy obrátila na soud, jenž jí dal za pravdu a berňáku nakázal lup vrátit i s úroky, které však tento loupeživý útvar zaplatit odmítl, čímž se vtipně dostal do exekuce (tedy vtipné to bylo, pomineme-li, že to celé platíme z daní). Za nejhorší na celé věci však nepovažuji ani tak to, že si stát uvalí exekuci v podstatě sám na sebe, nýbrž touhu úředníků škodit, jež dosáhla takových rozměrů, až se berňák nepokrytě sám vykašlal na zákony a soudní rozhodnutí; a bohužel se zdaleka nejedná o první takový případ v poslední době, kdy státní složky okázale ignorují zákony, kterými jinak ubíjejí poddané.

Ačkoliv často slyšíme mnohé státní zaměstnance brblat proti domácím porodům, jsou tyto v rámci české legislativy stále ještě překvapivě legální; má to však přeci jen drobný háček – porodit doma sice smíte, ale bez porodní asistentky. Černý humor? Ne, realita. Domácí porody jsou prý příliš nebezpečné, takže to vylepšíme tím, že rodičkám ještě zakážeme odbornou péči; ptáte se proč? I já se ptal, leč jediná odpověď, která mě napadá, je potřeba státu udělat domácí porody ještě nebezpečnější, aby tím vyšla najevo nezbytnost našeho socialistického zdravotnictví a připravila se živná půda pro další zákaz; do kdy myslíte, že přijde? A když už budeme v tom, můžeme rovnou postavit do ilegality i domácí početí; to by tak hrálo, aby si tu každej mrdal, jak se mu zlíbí!

"Kdyby piráti rozuměli ekonomii, nebyli by zastánci garantovaného ZP."

Mně by se ZP tak, jak si ho zřejmě představují autoři pirátského programového bodu, taky moc líbil. Jenže skutečné důsledky by byly zcela odlišné od jejich představy.

Podobně, jako si (upřímní) komunisté představují pod komunismem celospolečenskou harmonii, solidaritu a bratrství, ale jejich politické kroky k centrálnímu plánování ve skutečnosti zákonitě vedou k opaku, který si jistě sami nepřejí: K násilí, totalitě, otroctví, vyvraždování, morálnímu úpadku, hladomoru a všeobecné bídě.

Kdysi jsem si pozitivní vliv ZP připustil a po krátký čas mi dokonce připadal, jako krok správným směrem. Mýlil jsem se.
Vy, kteří toužíte žít v harmonické společnosti, která zajistí dokonce i zcela neproduktivním lidem bezpracně pohodlné živobytí, nevěšte hlavu! Věřím, že dříve či později se stane realitou. Žádná státní garance k tomu však nepovede. Možná to "levičáka" překvapí, ale naopak odstranění státního přerozdělování (daní) umožní vznik takového "pozemského ráje" :)

Nejsem zrovna fanouškem hip-hopu, leč nemohu nezmínit pár veršů, se kterými před lety přišla skupina Chaozz: „A kdo vede války? No přece politici! To jsou ty jediný, co zasloužej si brokovnici; nebo tarasnici, protože války jenom oni chtěj – normální lidi radši v klidu spěj.“ V těch verších se skrývá velká pravda, což potvrzují například události ze západní fronty o Vánocích 1914; v zákopech proti sobě bojovaly miliony mladých mužů, kteří se nikdy dřív ani neviděli, přesto pod vlivem státní propagandy naprosto nesmyslně vraždili jeden druhého… o Vánocích 1914 však zvítězila jejich přirozenost nad indoktrinací: Že na mnoha místech po celé frontě statisíce vojáků udržovaly o svátcích klid zbraní, nejspíše nikoho moc nepřekvapí; tisíce až desetitisíce z nich však spolu dokonce Vánoce oslavily – muži opustili zákopy, dávali si s „nepřáteli“ dárky, zpívali koledy, společně ošetřovali raněné, oslavili Vánoce.

Protože něco podobného byl pro většinu zúčastněných dosti silný zážitek, svěřili se o něm v dopisech z fronty, což už tehdy vyvolalo zájem veřejnosti, psaly o tom dokonce i některé noviny; když se to doneslo k vyšším armádním důstojníkům, tito se celkem nepřekvapivě zachovali jako svině – jednotky, které se „provinily“, byly převeleny jinam (například ze západní na východní frontu) a celkově začalo docházet k přesunům vojenských útvarů s cílem zabránit vojákům navázat vztahy s „nepřítelem“, neboť stát prostě potřebuje v lidech probouzet to nejhorší a zlikvidovat vše dobré. I navzdory těmto snahám se však těm grázlům nepodařilo lidskost zcela pohřbít, neboť i v dalších letech války docházelo k podobným incidentům; pravdou však je, že v takovém rozsahu se nic podobného již nikdy zopakovat bohužel nepodařilo.

Ačkoliv libertariáni obvykle nevolají po rozšíření pravomocí státu, v případě zavírání hranic před uprchlíky kolem sebe vidím relativně hodně výjimek zdůvodňovaných přibližně takto: „Kdybychom měli více svobody (legální možnost efektivně bránit svůj majetek, soukromě diskriminovat na základě náboženství a podobně), mohli bychom si dovolit vpouštět běžence na území ČR; protože však tyto svobody nemáme a navíc zuří přerozdělování, měl by stát uzavřít a hlídat hranice, případně zakázat islám.“ Co je na tomto uvažování zhoubného? Místo toho, abychom volali po omezení moci státu, ji chceme posilovat, aby vláda napravila škody, jež svými regulacemi způsobila; toto je notoricky známá etatistická past, kterých můžeme vidět všude plno – například tvorba nezaměstnaných skrze zvyšování ceny práce (nejrůznější ochrany zaměstnanců, minimální mzda a podobně) a následný „boj s nezaměstnaností“ dalším deformováním trhu.

Další logickou chybu v této argumentaci by měli právě libertariáni vidět lépe než kdo jiný; je totiž sice možné (a i já to předpokládám), že ve svobodné společnosti by si v současné době lidé se vzniklou situací kolem imigrační krize poradili přirozenou volnotržní diskriminací (ať už v práci, při poskytování služeb, nebo uzavřenými komunitami, jejichž možnou podobu můžeme najít v dílech Hanse-Hermanna Hoppeho), ale jistě to vědět nemůžeme, neboť trh by třeba přišel s jiným řešením. Když tedy chceme po státu, aby držel běžence vně hranic, vlastně se dopouštíme predikce chování svobodných lidí ve smyslu: „Oni by si s imigranty poradili tak či onak, pojďme to tedy simulovat státními zásahy.“ V podstatě je to jako prohlásit, že když na volném trhu pravděpodobně bude existovat nějaká charita a solidarita, je pak i státní přerozdělování naprosto v pořádku, neboť tyto volnotržní mechanismy vlastně simuluje.

Parlament i senát schválil novelu zákona o potravinách; na co se můžeme těšit? Další buzerace, jak jinak; tentokrát se v hledáčku ocitli výrobci cigaret, a tím pádem i nepřímo jejich klienti – všichni kuřáci. Opět se zvětší takové to trapné varování o škodlivosti kouření na každé krabičce; nyní bude muset zabírat až 65 % plochy obalu a navíc bude obsahovat nechutné obrázky mrtvých dětí či nemocných lidí, jak to známe z některých jiných zemí. To ale bohužel není vše; nově bude také zakázáno vyrábět a prodávat cigarety s příchutěmi. Po omezenou dobu bude zpočátku platit výjimka pro cigarety mentolové; i ty však z pultů časem zmizí. Protože zákon velmi hladce prošel oběma komorami parlamentu, nemyslím, že lze v dohledné době očekávat zlepšení situace.

Smyslem tohoto opatření by teoreticky měla být ochrana zdraví obyvatelstva, čímž se v poslední době tak často omlouvají naprosto barbarské zásahy do našich svobod. Mnoho lidí namítá, že stát se o zdraví svých občanů starat má a musí, neboť máme socialistické zdravotní pojištění, v důsledku čehož je zdraví jednoho záležitostí druhého. Takový argument by však neměl být použit pro obhajobu ještě většího množství státních zásahů, protože jeho důslednou aplikací se dostaneme až k úplným absurditám, například že by stát měl rozhodovat o jídelníčku každého z nás s ohledem na jeho zdraví; jediným rozumným řešením je pochopitelně jednou pro vždy zrušit násilně vynucované sdílení nákladů na zdravotní péči a plynule přejít k modelu zdravotnictví, kde si o své péči každý rozhoduje podle svého.