Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Vzápětí po mém posledním LSD tripu jsem se dostal do zvláštního a možná i trvalého stavu mysli. Po dlouhém uvažování bych řekl, že na něj nejlépe sedí nálepka „radikální autenticita“. Pramení z hlubokého uvědomění a prožití toho, že na mém já není nic inherentně špatného ani škodlivého; naopak je obohacující a je třeba o něj pečovat přesně tím způsobem, pro který bylo stvořeno, a projevovat co nejpřesněji jeho potřeby. Na oplátku dostávám od svého těla pocit vnitřního klidu, odvahy a také mnoho fascinujících podnětů. Věřím, že existují pouze lidé, kteří na autentické projevy emocí nejsou připraveni. Cítím, že si již nepřeji činit jakýkoli kompromis mezi autentickým a neautentickým: Plně autentické prožívání totiž považuji za kvalitativně odlišný stav mysli. Překvapuje mě, že někteří lidé v tomto stavu nejspíš byli vždycky, a také to, že mě před mým LSD tripem nikdy příliš nenapadlo, že nejsem dostatečně autentický.

Autenticitu považuji společně se sebepoznáním a láskou za důležitý prostředek vnitřní svobody. Cítím, že mohu dělat cokoliv, co mi dává smysl. Zároveň také vidím, jak ničivý účinek mohou mít určité vztahy a instituce na některé lidi. Retrospektivně nazírám, že radikálně autentickým jsem se dost možná už narodil, jenom jsem tuto vlastnost částečně ztratil skrze nepřijímající prostředí, se kterým jsem se tehdy nedokázal vypořádat. Jako pro někoho s ADHD pro mě bylo trávení času v kolektivech unikátním způsobem nepříjemné a do jisté míry vnitřně paralyzující, bránilo mi projevovat se v celé šíři. Umím si tak představit, že jakékoli nucení může mysl uvést do mnohem strnulejšího a nekreativnějšího modu než toho původního, a z něj se pak dostává jen velmi obtížně. Znepokojuje mě představa, do jak velké míry mnozí vlastně nevlastní svůj život. Já se nyní víc než kdykoli předtím cítím připraven žít naplno v souladu s ideály unschoolingu.

Mnohdy se setkáme s tím, že nám stát upírá svobodu „pro naši bezpečnost“. Nedávno jsem měl tu smůlu setkat se s velmi arogantním policistou, který mi za nepřipoutání v autě napálil pokutu. A já se ptám, má stát právo upírat mi svobodu, brát mi peníze (a v případě odporu mnohem hůře) za to, že riskuji svůj život? Právě připoutání v autě či nošení helmy na kole či motocyklu jsou krásné příklady toho, kdy ohrožuji jedině sám sebe a nikoho jiného. Přesto je stát s to mi za to omezit svobodu. A pokud tvrdíte, že má, potom se ptám, proč zůstávat u helem na kole? Navrhuji plošné nošení neprůstřelných vest, zákaz rizikových sportů a nezdravých jídel!