Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Předvolební kampaň se bude letos poprvé řídit poslední novelou volebního zákona; šéf Úřadu pro kontrolu hospodaření politických stran Vojtěch Weiss prohlásil, že kdo si chce na vlastní (!) plot, do výlohy či okna vylepit vlastní (!) plakát s politickou tématikou (tedy nejen propagaci politické strany či hnutí, ale také její hanění), musí se registrovat do fízlovací databáze jeho úřadu – kdo tak neučiní, bude sankcionován pokutou ve výši deset až sto tisíc korun. Ta registrace též není žádný med, člověk k ní buď potřebuje transparentní účet, webové stránky a další náležitosti, nebo jej musí zaregistrovat politická strana; toto zejména postihne ty, kdo nechtějí dělat kampaň, nýbrž antikampaň (třeba různí hateři Babiše); přemýšlím, zda se to nevztahuje i na Stoky, které sice rozhodně nejsou plakát či velkoplošné zařízení, ale nevím, zda jsou dle zákona „komunikační médium“… co si o tom myslí zdejší právníci?

A teď ve Stokách opět zavítáme do vod, kde se vyskytují věci, jež by byly k smíchu, kdyby však nebyly k pláči: Místopředseda Sněmovny Jan Bartošek (KDU) prohlásil: „Interpretovat zákon tak, že každý, kdo si umístí na plot transparent, se musí nahlásit jako podporovatel, mi připadá zvláštní.“ Šéf ústavně-právního výboru Sněmovny Jeroným Tejc (ČSSD) zase: „Není možné zákon vykládat ad absurdum a chtít po lidech, aby nemohli projevit svůj názor. [..] Ale je na úřadu, jak bude zákon vykládat.“ A víte co? Ti dva géniové ten debilní zákon schválili (a krom jejich stran ještě ANO a Úsvit – ukažme si na ně); tak tedy funguje tvorba zákonů v naší zemi (a bohužel nejen tady): Banda nekompetentních idiotů něco schválí, nějak si to představují v praxi, ale když zjistí, že jiný nekompetentní byrokrat ten zákon uvádí do praxe jinak, povzdychnou si, že je to na něm, protože „zákon je zákon“ (ano… a kde se asi bere).

Nevím, zda paragraf 338 ZP o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů zákonodárci skutečně mysleli tak hovadsky, ale minimálně kvůli širokému výkladu soudců parametry hovadskosti oplývá. V praxi se to projevuje tak, že když si najmete na úklid firmu X a nejste s ní spokojeni (což zpravidla není kvůli firmě samotné, ale kvůli tomu, že Vám tam blbě uklízejí ti uklízeči), ukončíte s ní spolupráci. Najmete si na úklid firmu Y, která ale podle vyjádření evropského soudu musí převzít ty stejné nešikovné uklízeče od firmy X. Paráda.

A ještě jedna perla z praxe: V roce 2016 v nějakém prdelákově pán v pronajatých prostorách provozoval kavárnu. Asi mu moc nevynášela, tak se rozhodl činnost ukončit. Vystěhoval se a prostor vyklidil. Nový nájemce prostor obhlédl a řekl si, že by to byl hezký prostor pro kavárnu :). A protože v ní nejspíš nějakého pablba z onoho prdelákova odmítl zaměstnat (to spekuluji), dostala se celá záležitost k soudu. A přestože tam i byla nějaká časová prodleva, takže on tu činnost fakticky ani nepřebral, nejvyšší soud rozhodl, že nový nájemce měl povinnost převzít ty stejné zaměstnance…

Na Twitteru jsem narazil na příspěvek Jiřího Dolejše – komunista, milovník peněz, absolvent VŠE, člen KSČ (jo a taky je tam M) – který tvrdil, že „kapitalismus = fašismus“. Na to jsem mu odepsal, že to není pravda (cokoliv předloženo bez důkazů může být bez nich odmítnuto). A k mému překvapení Pan Poslanec na mě reagoval, ale jeho dalších 25 reakcí nebylo nic jiného než pouhé zopakování svého tvrzení. Působil na mě spíše jako naprogramovaný bot než člověk, ale naštěstí jsme opravdu po chvíli posunuli dál.

Začal mi tvrdit, že Hitler se dostal k moci jen kvůli kapitalismu a korporacím. Poprosil jsem ho, aby mi ty korporace vyjmenoval a přeložil mi nějaké zdroje svých tvrzení. Jenže v tu chvíli si zřejmě teprve uvědomil, že mám jako profilovku ankap vlajku, takže mi začal jen odepisovat, že ankap je blbost, že jsem, fanatik, utopista atd. No jo, asi by bylo rozumnější, kdybych svou důvěru vkládal do státu a do lidí jako je Jiří Dolejš.

Nakonec mi však poskytl nějaký odkaz, který má podpořit jeho téze o zlém kapitalismu. Článek byl však placený – tedy přístupný pouze po uhrazení částky. A ne, nejednalo se o vědecký časopis na stránkách prestižní univerzity. Jednalo se o nějaký německý magazín.

Dámy a pánové, Jiří Dolejš, *potlesk*!

Před několika týdny jsem viděl v televizi reportáž o tom, jak v Pardubicích hoří taxíky vozící lidi levně a jak taxikáři žádají politiky, aby zavedla minimální ceny taxi. Na celé reportáži (která má pokračování o pár týdnů později) mě zaujalo to, že v podstatě padouchem je oběť, která si dovolila poskytovat levnou, kvalitní a žádanou službu (přebrala zavedeným taxikářům 60 % kšeftů) a že řešením je tohoto konkurenta vyštvat. V celé té reportáži se klade tomuto pohledu velká váha (prý ten konkurent jezdí pod náklady), a i politici přijímají opatření, která spočívají v buzeraci a snaze nachytat zmíněné na nějaké chybějící lejstro. Pohled onoho konkurenta je v reportáži upozaděn.

Tak já nevím, zjevně bych v ČT dělat nemohl, neb to vidím jinak. Máme privilegovanou skupinu osob, v podstatě mafii, která žádá omezování licencí a nastavení dolní meze pro ceny. Máme konkurenta, který je levný, kvalitní, žádaný. Máme hořící vozy tohoto konkurenta. Řešení? Úředníci posílí činnost v buzeraci řidičů v jedoucích vozech a kontrole papírů. Problém vyřešen? Jaký, s kým? Co je tady problém? Podle mě jsou tam problémy dva: 1 - Hořící auta znamenají slabé bezpečnostní služby, a tedy buď potřebu zkvalitnit tyto služby, nebo uvolnit v této oblasti trh. Nicméně pro stát je zřejmě jednodušší lovit piráty na rovinkách než chytat žháře, jejichž průnik s množinou zavedených taxikářských mafiánů pravděpodobně nebude prázdný. 2 - Taxikářský kartel, který má oporu ve státě a který se neštítí ničit cizí majetek. Pokud je cílem spokojený zákazník, pak toho lze dosáhnout nejlépe na volném trhu, a rozhodně ne miliony papírů a držením řemesla v partě lidí, kteří spolu mluví.

Volný trh je řešení. Podpora taxikářského kartelu a tolerování jeho zločinných aktivit musí přestat.

Na základě toho, že většina lidí disponuje připojením k Internetu, Babiš zavedl plošnou povinnost evidovat tržby; ta se bohužel týká i té menšiny, která si to musí nějak zařídit. Kupříkladu taková zřícenina hradu Cimburk se nachází v hlubokých lesích, kde nemají nejen Internet, ale dokonce ani elektřinu; stát však zavelel, takže poddanému nezbývá než se podřídit. Konektivita sama o sobě není až takový problém, elektřina ano; do zříceniny tedy bylo nutno pořídit agregát a natahat tam kanystry paliva, v důsledku čehož je celá pokladnička vyšla na nějakých šedesát tisíc – zdražení vstupného pak byla určitě náhoda, protože ty dvě věci zjevně nesouvisejí. V souvislosti s podobnými případy mě vždycky baví, když někde Babiš vykřikuje, jak je zřízení EET zanedbatelná částka; jistě, pro drtivou většinu lidí může být, to však není ospravedlněním pro brutální šikanu té menšiny, ač na tom stojí demokracie.

Pro zajímavost pár poznatků od Pavla Rysky z knihy Mladí ekonomové o Václavu Klausovi (Institut Václava Klause). Může se to do budoucna hodit. Hlavním důvodem zrušení hotovosti je stále extrémnější chování centrálních bank, které začínají používat záporné úrokové sazby. ECB a švýcarská centrální banka skutečně zavedly záporné sazby v roce 2014, následovalo Švédsko, Dánsko a na začátku roku 2016 Japonsko. Regulatorní požadavky na kapitálovou přiměřenost bank stanovují, že státní dluhopisy jsou považovány za bezrizikové, a banky tak jejich držbu nemusejí krýt vlastním kapitálem, banky jsou regulací tlačeny k držbě státních dluhopisů, které však již nemají výnos a ve skutečnosti nejsou nerizikové. Což vede k omezení možnosti jak vytvářet zisk a banky, tak nemohou nabízet svým vkladatelům kladný úrok. Ztráty bank by měl zaplatit střadatel, když nebude mít možnost výběru vkladu v hotovosti, nebo bude takový výběr maximálně zkomplikován, banka mu bude moci účtovat záporný úrok.

Bezhotovostní systém chtějí keynesiánci právě proto, že úroky mají být záporné, ale hotovost jejich plány na záporné úroky kazí. Už se tak i v historii stalo: bankovní krize na Kypru v roce 2013: řešena jednorázovou srážkou ze všech vkladů: vkladatelé přišly o 6.7 % z vkladů do 100 tisíc euro a o 9.9 % z vkladů nad tuto částku. Záporné sazby by přitom byly majetkovými daněmi svého druhu, které by však nemusel schvalovat parlament a voliči ve volbách, ale byly by okamžitě a bez společenské diskuse nařizovány centrální bankou.

Stojí rozhodně za přečtení.

Upozorňuji také na vydání knihy
Svoboda a vlastnictví a jiné eseje od Ludwiga von Misese.

Když na vás někdo práská, většinou ho pak nemáte rádi a jste na něj oškliví. A protože to je špatné, bude i toto ošetřovat novela zákoníku práce, která se k nám řítí řití. Ochrana oznamovatelů (čti práskačů) má ten praktický dopad, že když budete mít zaměstnance, jenž vám bude ve firmě dělat bůhvíco, vy mu budete dávat vytýkací dopisy a všechno se tak bude chýlit ke zdárnému vyhazovu, stačí mu začít na vás dostatečně pravidelně „oznamovat“ a tím vám vyhazov znemožní. Neznám ten návrh dopodrobna, ale co vím, nemluví se v něm o tom, jestli ten člověk oznamuje pravdivé či nepravdivé věci. Ale nebojte se, bude hůř. Návrh totiž ani nijak neukládá, že byste k tomuto účelu museli nutně práskat na zaměstnavatele. Tedy, prošel-li by v současném znění, tak pokud budete mít problémy v práci, stačilo by například práskat na souseda, že spaluje nějaké smrady, a pohoda jahoda :)

Před dvěma týdny jsem přednášel na téma školství; přednášku považuji za velmi úspěšnou, neboť dorazilo zatím asi nejvíce lidí (určitě přes sto padesát), takže došly nejen židle, ale pak i místo na zemi a stream (který byl výjimečně, normálně nebývá) sledovaly tisíce lidí. Děkuji všem za pozornost; zejména těm, kdo přišli a z nich především těm, kteří diskutovali.

Dnes večer budu přednášet znovu; téma pravděpodobně opět vyvolá jakousi kontroverzi, neboť se budeme bavit o drogách. Probereme jak drogy samotné, jejich účinky, nebezpečí a rizika, neboť ačkoliv se ve státním školství dozvíme, že drogy jsou špatné, o nich samotných v zásadě nic, takže společností koluje řada mýtů (některé z nich drogy démonizují, jiné zas zlehčují; tyto dva jevy dle mého názoru velmi úzce souvisí a na přednášce se můžete dozvědět proč); zabývat se ale také samozřejmě budu postojem státu k drogám, k naší svobodě a drogovou válku, která bez viditelných výsledků zuří již dlouhá léta, během kterých zmařila již bezpočet lidských životů.

Též všechny srdečně zvu na příští přednášku, jež se bude konat za čtrnáct dnů (5. 4. ve 20 hodin); jejím tématem budou zbraně ve svobodné společnosti.

Těším se na vás dnes večer ve 20 hodin v Paralelní Polis.

Tak je to tu zase. Březen. A s ním každoroční oser každého podnikatele v Česku v podobě vyřizování nejméně tří lejster u tří institucí. Dát dohromady účetnictví, založit všechny faktury do šanonů, udělat součty a naházet je do papíru nadepsaného Přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Přiznání. Co jsem spáchal? Dovolil jsem si mít příjem, to je celý ten zločin, něco tak strašného a neodpustitelného.

Co je ale komu do toho, co dělám? Kolik vydělávám? Všichni chceme žít, a to není zadarmo. Na živobytí musím mít příjem. To není zločin, to je zcela běžná věc a dělá ji snad každý. Jenže státu se nelíbí, že lidé mají příjem. Je otázka, zda se státu líbí vůbec něco. Dle všeho však víme, že se mu každou chvíli něco nelíbí. Kouření - zdaníme, zakážeme. Drogy - zakážeme, pozavíráme. Herny - zakážeme. Svobodu projevu - omezíme. Internet - omezíme. Konkurenci v přepravě osob - pochytáme, zpokutujeme. Alkohol - okolkujeme, zdaníme. A dalo by se pokračovat; jak pravil klasik, žijeme v totalitě. Je tedy celkem pochopitelné, že se státu nelíbí ani to, že lidé žijí, pracují a mají příjem. Z toho důvodu na ně pod různými hrozbami nakládá různá břímí, vyplňováním různých lejster počínaje, hodováním na plodech práce konče. Různě se to omlouvá, jak je to prý nezbytné, ale nadpis jednoho lejstra nezakryje pravou podstatu vztahu mezi státem a člověkem, protože ten nadpis hovoří zcela jasně.

Koukej se přiznat, osobo. Jestlipak jsi byla celý rok hodná? Co si Babíšek letos odnese?

…nám umožnil primář PN v Bohnicích Marek Páv v tomto interview. Tož nahlédněme:
Jak se člověk stane násilně hospitalizovaným?
Páv: Představme si například, že Vy budete můj ošetřující lékař a já budu váš nedobrovolně hospitalizovaný pacient hospitalizovaný poté, co jsem pobíhal na ulici a vykřikoval, že už asi někomu něco udělám, protože už dál nevydržím to, co se mi děje v hlavě.
Porušování svobody projevu a vlády zákona, tj. článku 2 Ústavy ČR? Žádný problém. Stačí říct: „Je nemocný,“ a lidé vypnou.
Co násilně hospitalizovaného čeká?
Páv: Jak takové budování důvěry vypadá, můžeme popsat na příkladu mé virtuální hospitalizace na akutním oddělení, na kterém právě jsme. Oddělení má dvě části, uzavřenou osmnácti lůžkovou a otevřenou s 22 lůžky. Pokud začneme od těch nejvíce restriktivních či „akutních“ prostor tak Vy jako můj lékař máte možnost mne zavřít do terapeutické izolace, kdybych moc takzvaně vyváděl a dohoda by se mnou nebyla možná. Poté, kdy bych začal být více přístupný a schopný domluvy, Vy poté máte možnost a povinnost se mnou pracovat ve smyslu zapojení mé odpovědnosti za mé chování. Můžeme postupně uzavřít dohodu, že budu dodržovat pravidla oddělení a chování vůči okolí, abych mohl jít na běžný třílůžkový pokoj. Další dohoda poté může být třeba společná vycházka. Tím si dohodu potvrdíme. Dále máte možnost mne přeřadit do patra na otevřenou stanici a umožnit mi docházet na terapeutické skupiny, relaxaci a arteterapii. Další naše dohody mohou spočívat v docházce na centrální terapii, do poradny pro bydlení, pro zaměstnání, můžeme se domluvit, že budu chodit na kognitivní trénink nebo do stacionáře.
Násilná indoktrinace s cílem přimět osobu přijmout identitu psychiatrického pacienta? Žádný problém. Stačí použít rétoriku léčení a lidé vypnou.

Tento fenomén, že lidé přísahají na vznešené ideály a potom je po aplikaci primitivního rétorického triku okamžitě odhodí, je dalším z řady kolektivních myšlenkových zkratů; takových, na které v minulosti slavně poukázali Frédéric Bastiat, Galileo Galilei, Francesco Redi nebo Friedrich Spee.
Je ale třeba uznat, že Marek Páv ví, jak svobodomilné lidi uklidnit: Já neznám lékaře, který by indikoval detence nepřiměřeně. Takže je to v pořádku…

Stát vymyslel, že pro mnohé handicapované děti je prostě dobré, aby chodily do normálních škol; někteří rodiče však mají tu drzost si myslet, že znají své dítě lépe než úředník, pročež je integrovat odmítají. A právě tyto drzouny si vezme na paškál sociálka; proč? No přece proto, že odmítnout inkluzi je proti zájmu dítěte… a kdo posoudí, jaký je nejlepší zájem dítěte? Ano, správně – stát, kdo jiný. Ne že bych považoval inkluzi za špatnou ve všech případech, nicméně by o tom na každý pád neměla rozhodovat vláda, nýbrž děti, rodiče a školy; vzdělání by mělo být dobrovolné – a to všestranně (nikdo by tedy neměl nikomu odpírat možnost vzdělávat se, ani jej k vzdělávání nutit; a přesně totéž by mělo platit i pro vzdělávací instituce), přičemž ta poslední instituce, která by do toho měla zasahovat, je loupeživá banda – zvaná stát – žijící z výpalného. Zabraňme indoktrinaci našich dětí, jak jen můžeme.

Už v minulosti jsem tu plakala nad nesmyslností dnešního postavení matek z pohledu ZP. Ministři ale jednou peklo, a tak se rozhodli to ještě trochu vylepšit. Dnešní úprava ZP je taková, že když máte maminku na mateřské (tedy většinou prvních 28 týdnů), musíte jí držet její konkrétní místo. Jakmile ale přejde na rodičovskou, stačí už mít pro ni místo podle její pracovní smlouvy. V novém ZP ale bude povinnost držet mamině její konkrétní místo i po návratu z RD.

Nejenom, že je to hrozná kokotina, bude se to obtížně hlídat a opět to zhorší postavení žen v produktivním věku hledajících práci, ale má to ještě jednu vychytávku. Při vymýšlení této hovadiny totiž někdo zapomněl na to, že by bylo fajn nějaké přechodné ustanovení, které by „ošetřilo“ matky, které už nyní na RD jsou. Jinými slovy – pokud zákon projde ve stávající podobě, tak pokud máte maminu s pracovní pozicí „asistentka“, její místo jste obsadili někým na dobu neurčitou a držíte jí jiné místo asistentky, což je dle aktuální situace v pohodě, nicméně ejhle, až projde novela a maminka se vrátí, nebudete pro ni mít její původní místo, které ale není zrušené, takže jí nemůžete dát ani výpověď, a pokud se s ní nějak rozumně nedomluvíte, jste prostě v pr… :)

Ve Svobodě učení jsme konečně spustili nový web; a já bych této příležitosti rád využil k tomu, abych čtenářům Stok doporučil seznámit se se zajímavými myšlenkami, jež ve Svobodě učení šíříme – začít můžete kupříkladu manifestem, na jehož tvorbě jsem se též podílel a plně se s ním ztotožňuji (zejména s jeho čtvrtým bodem). Proč považuji myšlenky svobody učení (teď s malým s) za tak klíčové? Státní školství je totiž dle mého názoru jedním z klíčových – a myslím, že i nejdůležitějším – zdrojem státní moci; ano, jistě, vykonávají ji policisté a soudy, nicméně důvod, proč je lidmi tak široce akceptována, leží právě v propagandě, jíž jsme všichni vystavováni již od dětských let, kdy se naše mysl teprve formuje a odolávat jí je v důsledku toho velmi obtížné. Nevystavujme témuž i naše děti a zkusme zabránit státu v jejich indoktrinaci!

Alternativní taxislužba Uber je jedním z příkladů sdílené ekonomiky, kdy lidé propůjčují svá vozidla a svůj čas k přepravě zákazníků. Služba je levná, kvalitní, žádaná, snadno se používá, a tím pádem úspěšná. Mnoha úřadům po celém světě (včetně pražského magistrátu) se levné-kvalitní-žádané-úspěšné nelíbí, a to proto, že služba obchází různou zbytečnou zdražující či omezující byrokracii (mnohde musí, protože města často regulují počet taxikářů). Proto úředníci velmi tvrdě válčí s řidiči Uberu, přivolávají si je a ukládají přistiženým řidičům vysoké pokuty.

Uber však v této válce nezaostává. Díky velké síle zákazníků, kteří každý den generují zisk, může Uber pokuty řidičům proplácet. A aby bylo pokut co nejméně (motivací Uberu je, jak jinak, zisk), zvolil naprosto přirozený postup - diskriminaci. Protože pokuty ukládají úředníci vydávající se za zákazníky, spustil systém Greyball, který funguje tak, že v každém městě mají člověka, který udržuje údaje o jednotlivých úřednících, a tyto úředníky pak systém nenápadně zablokuje. Aplikace těmto úředníkům sice ukazuje na mapě pohybující se auta, ta jsou však falešná. A úředníkovi sice může někdo přijmout objednávku, ta je však záhy zrušena. Pramen úředníkům vyschl.

Diskriminace je základním právem, projevem svobody, a lze ji použít právě na obranu před nesmyslnou buzerací a zvůlí státu. Čím méně budou firmy a podnikatelé ochotní vůči úředníkům (a státu obecně), čím méně služeb jim budou poskytovat, tím hůře se úředníkům (a státu) povede. Někdo může namítnout, že úředníci jsou jen pěšáci. Nesouhlasím; úředníci jsou ti, kteří dávají pokuty, a tedy přímo škodí; jsou to oni, kdo si vybral tu práci, dělají ji z vlastní vůle. Nejsou to otroci, ale samostatně jednající bytosti. A společnost tomuto jednání může nastavit zrcadlo. Popularita služeb jako Uber ukazuje, že je to udržitelný postoj a že je to skvělý způsob boje proti hydře.

Firma Rohlík.cz rozváží lidem jídlo, které si tito objednají přes Internet; denně v Praze přijme a odbaví tři až čtyři tisíce objednávek (na jednom jejich autě jsem viděl reklamu, kde stálo, že jich již rozvezli celkem přes milion). Něco takového je jednoznačně skvělá iniciativa, neboť zákazníci mají jídlo za výhodných podmínek (jinak by si jej neobjednali), zaměstnanci si vydělají nejlépe, jak v rámci svých možností mohou (kdyby ne, pracují jinde) a majitelé firmy si též přijdou na své; dokud nikomu neubližují, je to jednoznačně prospěšné zcela bez ohledu na to, co si nějací politici či úředníci myslí o podmínkách, za jakých tam lidé pracují, dokud tak činí dobrovolně (a pochopitelně i bez ohledu na to, zda třeba platí daně či dodržují další zákony, dokud nikomu neubližují). Proč by mělo někomu tohle vadit? Z jakého důvodu by měl někdo něco namítat?

Ozbrojená pěst státu se však rozhodla Rohlík.cz rozdrtit, protože se jí nelíbí, že v jejich skladech pracují cizinci za podmínek, jež dle názoru úředníků odporují zákonům; o tom, proč se benga chovají nechutně jako vždy, bylo již napsáno mnohé (napřed zadrželi desítky lidí, čímž paralyzovali činnost firmy, pak až je legitimovali a zjišťovali, kdo vlastně zákon porušil a kdo ne – i nevinní tím pádem byli omezeni na svobodě). Kritika toho, že stát postupuje příliš tvrdě, mi však připadá nedostatečná; největší problém totiž spatřuji v tom, že se takové věci vůbec dějí a lidé, kteří dobrovolně kooperují ku prospěchu všech, aniž komukoliv ubližují, jsou za svou činnost perzekuováni grázly, již na jejich činnosti parazitují, což je celé obhajováno tím, že cosi stojí v zákonech. Něco takového by totiž rozhodně neměl být argument, proč užívat násilí vůči někomu, kdo nikomu nic neudělal a naopak je prospěšný.

17. až 19. března se koná LibertyCon, každoroční akce pořádaná Students for Liberty; registrace končí 12. března, takže máte-li zájem, nezapomeňte se přihlásit. Těšit se můžeme na celou řadu zajímavých přednášek a lidí; více informací naleznete na stránkách akce – její návštěva dle mého názoru určitě stojí za zvážení.

V novém roce nám kvůli zvýšení minimální mzdy na 11 000 kč vznikla poměrně zajímavá situace ohledně odvodů zdravotního pojištění, pokud pracujete na dohodu o provedení práce.

Pokud si na DPP v daném měsíci vyděláte více než 10 000 kč, musíte z této částky odvést státu sociální a zdravotní pojištění (tak tomu alespoň bylo doposud). Se změnou minimální mzdy ale zvedla i minimální platba, která musí na zdravotní pojištění odejít. V praxi to vypadá tak, že když si na DPP vyděláte třeba 10 001 kč, tak musíte státu zaplatit odvody na zdravotní pojištění, které se Vám ale nevypočtou z částky, kterou jste si skutečně vydělali, ale z částky minimální mzdy, kterou vy ale vůbec neberete. Logika, neasi :)

Přednáška před čtrnácti dny na téma demokracie byla velice úspěšná; přišlo hodně lidí (možná sto padesát) a ohlasy byly skvělé. Děkuji! Opět se vedla velmi zajímavá diskuse, zejména proto, že odmítání demokracie je v dnešní společnosti poměrně kontroverzní záležitost; na přednášku též zavítalo hodně lidí, kteří předtím na žádné nebyli, za což jsem velmi rád.

Další přednáška se koná dnes večer a považuji ji za nejdůležitější z celého cyklu; tématem bude totiž školství, které je dle mého názoru hlavní příčinou toho, proč lidé tak široce akceptují stát, aniž se nad tím pořádně zamýšlejí. Mluvit budeme o již zmíněné státní propagandě, ale také o různých modelech vzdělávání, z nichž většina není v ČR legální; a nakonec si popovídáme o odluce školství od státu a vzdělávání na volném trhu. Přednáška je opravdu klíčová, tak prosím, přijďte a vezměte s sebou své známé (ideálně takové, kteří nejsou libertariáni – už se to docela daří a přednáším většině lidí, kteří o anarchokapitalismu nic nevědí).

Krom toho jste všichni zváni na přednášku, která se bude konat za dva týdny (22. 3. ve 20 hodin); jejím tématem budou drogy (jak drogy samotné, tak i přístup státu k nim).

Těším se na vás dnes večer ve 20 hodin v Paralelní Polis.

Kevin Preiß je mladý německý libertarián upoutaný k invalidnímu vozíku; protože však jeho domov není bezbariérový, už roky může ven jedině v případě, že ho tam i zpět vynesou jeho blízcí. Zdvižná plošina, která by situaci řešila, stojí čtvrt mega (tedy v přepočtu na koruny); a ačkoliv se stát prezentuje jako entita, která se o postižené stará, na Kevina se vykašlal (tedy… zaplatil by mu zdviž, kdyby stála polovinu, což by bylo možné, ale v jiném domě; takhle mu nezaplatí ani tu polovinu). Když se o situaci dozvěděla má bývalá přítelkyně (žije v Německu a zná spoustu tamních libertariánů), napadlo ji udělat sbírku… většina potřebné částky byla vybrána během tří dnů, čtvrt mega do týdne; Kevin dostane zdviž, problém vyřešen.

Ačkoliv bývají libertariáni často obviňováni z bezcitnosti a neochoty pomáhat ostatním, myslím, že opak je pravdou; nejen proto, že já sám věnuji nemálo svých zdrojů na pomoc těm, kdo to (dle mého názoru) potřebují, přičemž zdaleka nejsem mezi libertariány v tomto přístupu osamocen, ale především to dává smysl – když si myslíte, že o slabé se má starat stát, nemáte tak velkou motivaci to dělat osobně (samozřejmě je to individuální a těch motivací existuje celá řada), zatímco když žijete v přesvědčení, že solidarita má být dobrovolná, jednoduše máte tendence býti prostě dobrovolně solidární (opět nikoliv bez výjimky). Tohle však nebude jen případ libertariánů; nebude-li solidarita vynucována státem, lidé se budou cítit více zodpovědní za stav světa kolem nich… když nebude možnost volat politika, aby řešil problémy, vzroste tendence řešit je svépomocí.

V ČR máme přes stovku golfových hřišť a neustále se stavějí další; hráčů však ubývá, což logicky dostává golfové areály do finančních problémů. Koho napadlo, že řešením by bylo nechat ty nepotřebné zkrachovat, zatímco ty oblíbené prosperovat, ten má nejspíše trochu staromódní myšlení; současná politika pochopitelně velí: „Daňme úspěšné a dotujme neúspěšné!!“ To přece lidi motivuje; a tak EU lije těmto neúspěšným provozovatelům golfovým hřišť velké stamiliony korun na dotacích. Na to si vzpomeňte, až zase od někoho uslyšíte, jak je ta bilance peněz, které EU odvádíme a které dostáváme zpět, pro nás příznivá; ano, účetně to tak vychází, jenže na té odchozí straně figurují peníze vybrané z daní pod hrozbou násilím, zatímco na straně příjmové se financují nesmysly. Je to asi jako když vám někdo vezme tisícovku, aby nám koupil za dva tisíce něco, co absolutně nechcete, nepotřebujete a nemůžete prodat; poděkujete mu?

Gore-Tex nejspíše většina z nás zná; úžasný (a docela drahý) materiál oblečení, jež je sice nepromokavé, leč prodyšné, a tedy větrá – na čundry naprosto nedocenitelné (podobné látky se používají nejen na bundy a kalhoty, nýbrž i na boty). Sám jsem se ho něco nanosil; a měl jsem štěstí, protože v dobách mého trampování tu ještě nebyla moudrá všemocná EU, která by jej zakázala. Teď se však situace změnila a zákaz leží na stole; no konečně – co bychom si jinak počali. Důvody? Toxicita (tak teď se vážně bojím, co mi ta léta nošení Gore-Texu způsobí) a ekologie – příliš dlouho se rozkládá. No, i kdyby, fakt by mě zajímalo, čemu pomůže zakázat zrovna tohle; produkujeme neskutečné množství skla a plastů, které se rozloží… no… možná nikdy, zatímco zákaz Gore-Texu a podobných materiálů, kterých se vyrobí v porovnání s výše uvedeným asi jako plivnutí do moře, to přesně celé zachrání. Logicky…

Do schvalování se nám řítí řití novela zákoníku práce a s ní mnoho nových hovadin. Jednou z nich je navrhovaná úprava dovolené. Kromě toho, že se bude totálně měnit způsob jejího výpočtu, takže bude v průběhu roku nabíhat postupně a pro běžného smrtelníka bude mnohem obtížnější si ji vypočítat, objevil se v návrzích ještě mnohem parádnější nesmysl.

Zaprvé by se v novele měla objevit možnost převodu dovolené, která je nad zákonný limit (ten je nyní 4 týdny, takže kdo má 5 týdnů dovolené, mohl by si týden převést, aniž by to musel svádět na provozní důvody jako nyní). Druhým návrhem je pak ale zvýšení zákonné dovolené na 5 týdnů. Docela komická kombinace, co myslíte? :)

Malé krámky s potravinami skomírají; každoročně jich v ČR zavírají velké desítky až malé stovky. Proč? Ačkoliv je důvodů bezesporu více, jedním z těch neoddiskutovatelných jsou regulace, jež nesnesitelně zvyšují provozní náklady – hygienické předpisy, bezpečnost práce, ochrana zaměstnanců, kontrolní hlášení a mnoho dalších plus všechna byrokracie z toho vyplývající; nelze si jen tak otevřít obchůdek a začít prodávat, to zákon zakazuje. Stejné zákony pochopitelně platí i pro supermarkety, jenže ty na to mají celá účetní, právní a personální oddělení, která se tím zabývají; v důsledku toho naprosto stejné regulace dopadají na malé hráče daleko hůře, neboť náročnost povinností s tím spojených rozhodně není lineární vzhledem k zisku či obratu, takže větší subjekty jsou státem zvýhodňovány (malé krámky si prostě nemohou dovolit vyčlenit ani jednoho člověka, jenž by se o tyto věci staral).

Současné řešení? Stát tyto malé provozovny dotuje; přesně jak řekl Ronald Reagan: „Pokud se to hýbe, zdaň to. Když se to stále hýbe, reguluj to. A když se to přestane hýbat, dotuj to.“ Rozumné řešení? Zrušení regulací (ideálně i daní) a byrokratických povinností s tím spojených; malé obchody pak mohou svobodně konkurovat na volném trhu a uvidíme, co vlastně lidé chtějí. A co na to Miloslav Hlavsa, ředitel družstevní sítě Konzum? „Nemám rád dotace.“ Potud skvěle; dotyčný však bohužel ještě pokračuje: „Provozování obchodů s potravinami v malých obcích není podnikání a mělo by se do zákona zanést jako veřejná služba.“ Jako podnikatel dotace nechce; stýská se mu však po starých dobrých předrevolučních praktikách. Co na to říci? Celé je to tak absurdní, že vlastně ani nevím; jenže kdyby stát nedeformoval trh, koho by pak vlastně politici zachraňovali?