Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Uniformované opice Ondřej Bína a Přemysl Rückl zastavovali na Českolipsku řidiče dodávky, protože mu nesvítilo zadní světlo; učinili tak za hustého sněžení na úplně dementním místě (cestou z kopce v serpentinách), kde se řidič bál zastavit, aby jej pak někdo nesejmul. Zpomalil, zapnul blikačky, čímž dal jasně najevo, že zastavit chce, což však bengům nestačilo; Přemysl Rückl to zdůvodňuje takto: „Auto má zastavit okamžitě, ne po dvou minutách. A tam, kde mu místo vybereme my.“ Předjeli ho a zastavili; řidič esenbáka požádal, zda nemohou popojet na bezpečnější místo, za což ho dotyčný seřval. Když chtěl řidič volat 158, uniformovaný bandita jej vytáhl z auta, postříkal slzákem, povalil na zem a kopl do něj; oficiální vysvětlení je, že se báli, aby nesahal po zbrani, podezřívali jej, že by mohl být lupič a taky měl zastavit hned. Pakáž! V porovnání s tím jsem nedávno vyvázl ještě dost dobře.

Regulační úřad před časem donutil operátory zvýšit pokrytí LTE pro vysokorychlostní Internet; boží? Eeee… semi. Kupodivu to něco stálo, což se promítlo do cen; s tím prý onen úřad nesouhlasí. Co na to říct? Ono by to bylo k smíchu, kdyby to ovšem nebylo k pláči. Teď však pojede peklo ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek; ten si posvítí na slevy. Chce zákonem zakázat operátorům nabízet klientům slevy (těm se mimochodem těší většina z nich); wtf? Ano, prostě ve jménu zákona zdražte, ať je to spravedlivé. Motivace? Tak tady výjimečně nesázím na staré známé dobroserství v kombinací s hloupostí; za pravděpodobnější považuji scénář, že některému z velkých operátorů současná situace na trhu nevyhovuje a chce se slev zbavit, nicméně kdyby to udělal sám, zákazníci mu odejdou ke konkurenci, takže zatahal za nitky a chce to zakázat plošně. Ještěže tu máme ten stát, aby nás ochránil před těmi zlými korporacemi!

Prezident podepsal „protikuřácký“ zákon a nové dávce vymahatelného bullshitu už nestojí nic v cestě. Co jsem si z procesu schvalování tohoto zákona odnesl já (kromě samozřejmostí – jako že mé zdraví patří státu, soukromý pozemek je veřejný, zákazy jsou znakem civilizovanosti a podobně)?

1. Značka prodává. „Zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek“ je prodáván pod značkou „Protikuřácký zákon“ a skutečně – v málokteré diskuzi o něm nacházím jiné téma, než kouření. Kdyby se to jmenovalo třeba „Zákon na pokutování nevinných hostinských“, asi by to tolik netáhlo.
2. Politik nehlasuje nutně podle toho, zda věří v potřebnost daného zákona. Například takový Kalousek by zákon přijal, protože věří v jeho zdravotní poslání, ale horuje proti němu, že prý už je těch povinností na podnikatele moc. V hlasování se pak zdrží. Na kouření jako takové v rámci protikuřáckého zákona dlabe – cílem je rovnovážný stav buzerace: ani málo, ani moc, asi jako u termostatu. Nač potom číst programy a volit strany, že…
3. Jako vždy – někteří lidé, co nikdy neměli problém dohodnout se, kam skočí večer na pivko, se rozdělili na vítěze a poražené (vidíte, smraďoši, zákon dal za pravdu nám, heč).

Pěkně děkuju, milí zákonodárci, ale své „dary“ si nechte a když chcete páchat dobro, dejte mi třeba nové ponožky.

Tvrzení, že nikdo nezaměstná ženu okolo třiceti, je sice trochu zavádějící, ale účelem bylo ukázat, kam vedou při hledání práce všechna ta antidiskriminační a další opatření, která mají především „chránit“ zaměstnance.

Důvodem, proč si spousta nadřízených na pohovoru z přihlášených kandidátů nevybere ženu okolo třiceti, je především jejich obava z odchodu na mateřskou dovolenou. On samotný odchod na MD by ještě ani tolik nevadil, vždyť i do té doby může dotyčná odvést kus práce, ale když k tomu připočteme nutnost držet jí místo prakticky po neomezeně dlouhou dobu (prostě dokud bude rodit další děti), nutnost vycházet jí vstříc se vším možným (úprava pracovní doby, pracovního prostředí, nemožnost nařídit přesčasy atd.) a nemožnost dát jí v době těhotenství a mateřství výpověď, není se čemu divit, že se toho zaměstnavatelé obávají. Vtipné na tom je, že i pokud se taková žena na mateřskou v dohledné době vůbec nechystá, nebo ani děti mít nemůže, zaměstnavatel se jí na to na pohovoru ani nesmí zeptat.

Čímž se paradoxně ti, které měl původně zákon chránit, dostávají do situace, kdy jsou předem kvůli těmto zákonům na trhu práce silně znevýhodněni.

Před dvěma týdny byla tématem mé přednášky v Paralelní Polis kultura, umění a dotkli jsme se i ochrany památek a uměleckých děl; protože období zkoušek a viróz skončilo, dostavilo se opět přes sto lidí. S ohledem na dané téma mě velmi potěšilo, kolik z příchozích byli umělci, kteří se mnou vedli živou diskusi; mnozí z nich zavítali na mou přednášku poprvé, takže jsem měl co dělat se znovuvysvětlováním základů rakouské ekonomické školy, abych pokud možno nenudil ty, kdo je již znají.

Dnes přednáším znovu a tématem (přednášky i následné diskuse) bude demokracie; jak ji lidé vnímají? Proč je tak často považována za synonymum svobody či dokonce dobra? Popovídáme si také o ochraně „slabých“ před nimi samými; v souvislosti s tím se též pokusím dokázat tezi, že demokracie zákonitě vede k socialismu. A na závěr bych rád řekl i pár slov o elitářství. Protože dnešní téma je poměrně široké a obecné (navíc kontroverzní), myslím, že by mohlo zaujmout prakticky kohokoliv; tato přednáška je rozhodně velmi vhodná k tomu, abyste na ni vzali toho, u koho byste rádi, aby se začal ptát na otázky spojené s libertariánstvím.

Dále jste všichni srdečně zváni na příští přednášku, jež se bude konat za dva týdny (8. 3. ve 20 hodin) a kterou považuji za nejdůležitější z celého cyklu; jejím tématem bude školství.

Těším se na vás dnes večer ve 20 hodin v Paralelní Polis.

Sociální sítě jsou někdy až děsivým výletem do hlubin etatistické duše. Vskutku.

„EU přece nikomu svobodu nebere!“ píše uživatel X na sociální síti Y. „Vážně? A můžu si třeba pořídit jako domácího mazlíčka burunduka? No, nemůžu, protože mi to EU zakázala!“ odpověděl jsem. „Cože? Tobě jde o nějaký blbý křečky?!“ reagoval X. O pár dní později na sociální síti A paní B praví „Já jsem sice proti EET, ovšem na druhou stranu – celý problém se strašně zveličuje a o nic nejde!“ A do třetice – na sociální síti C potkávám osobu D a ta se vyjadřuje k zákazu projede o svátcích: „No bóže, tak jeden den nebudou lidi moct nakupovat! To je toho! Však ono jim to neuškodí!“

A mně konečně došlo, co se tady děje! Taktika zastánců různých zákazů a jiných etatistů je schovaná právě tady! Oni se snaží zlehčovat vážné věci. Snaží se omezování osobních svobod člověka prezentovat jako prkotinu. Kdo se ozývá proti zákazům, jen dělá z komára velblouda. „Vlastně o nic nejde!“ – tak a dost! Na tuhle levičáckou hru nesmíme přistoupit. Nesmíme se nechat zmanipulovat, že se jedná o maličkost. Omezování svobod člověka je vždycky vážná věc, i kdyby stát zakázal třeba prodej lentilek.

Každý malý zákaz je totiž součástí něčeho mnohem většího, obludnějšího. Tohle zlehčování je nutné zcela odmítnout.

TOP09 začala debatu o tom, kdy a za jakých podmínek bude ČR připravena na čtyřdenní pracovní týden; Kalousek to podmiňuje zlepšením produktivity práce, zatímco odbory především požadují, aby zkrácení pracovní doby nastalo plošně pro všechny a největší problém by pro ně byl, kdyby se tak stalo třeba jen v nějakých průmyslových odvětvích, ale nejdál je samozřejmě oblíbenkyně Stok Marksová, jež k tomu už dávno založila pracovní skupinu s názvem Práce 4.0 a chystá se navštívit Německo, kde jsou debaty na toto téma prý dále. Já zatím jen kroutím hlavou a ptám se, proč by o tom měli rozhodovat tito bombarďáci? Co kdybychom raději zrušili celý Zákoník práce a nechali pracovní dobu i všechny další náležitosti na dohodě mezi zaměstnavateli a zaměstnanci? Alespoň by odbory znovu získaly svůj původní smysl a přestaly být jen skupinou prosazující své zájmy skrze legální (avšak nelegitimní) násilí.

ČOIka již podruhé pokutovala (částkou v řádech velkých desítek tisíc) pizzerii Grand Italia z jihomoravských Hrušovan nad Jevišovkou, neboť si majitelé dovolili vyvěsit ceduli, že nevaří pro imigranty. K tomu bych rád poznamenal několik věcí (začnu od nejméně důležitých a budu pokračovat k nejdůležitějším): Zaprvé jednání majitelů restaurace považuji za celkem hloupé a coby host bych asi šel jinam; zadruhé to mnozí jejich zákazníci vidí jinak, restauraci podporují a dokonce se chtějí na pokutu skládat; zatřetí by mě docela zajímalo, zda dotyční vážně porušili zákon, když technicky tou cedulí jen vyhrožovali, že ho poruší, což už se asi také nesmí; a konečně začtvrté bez ohledu na to, zda byl porušen zákon, považuji za krajně nemorální a neospravedlnitelné, aby stát někoho násilím nutil obsluhovat a vařit pro někoho, pro koho sám nechce.

Skutečné problémy v ČR spojené s migrací (zejména vzhledem k reálné absenci většího počtu imigrantů) paradoxně nezpůsobují přistěhovalci, nýbrž stát, který zasahuje lidem do toho, aby si dělali na svém a za své, co chtějí; nechte každého, kdo nechce obsluhovat imigranty, ať si je neobsluhuje, vždyť je tu zas dost takových, kteří je obslouží s radostí (a těm do toho samozřejmě také nezasahujme). Nechme každého, ať si svobodně rozhodne, zda chce být xenofob, rasista, islamofob, nebo islamofil; dokud nikdo nebude iniciovat násilí vůči ostatním, je to v zásadě jen a čistě jeho věc. K čemu povede nucení lidí, kteří tu evidentně migranty nechtějí a nenávidí je, aby pro ně vařili? Začnou je snad pak mít rádi, případně je více respektovat? Ani omylem! Spíše naopak – budou o to více naštvaní, že jim je stát vnucuje. I když odhlédneme od toho, zda jsou ty pokuty svinsto (což jsou), nepřinesou ani nic dobrého v praktické rovině.

Jako by nebylo dostatečně nesmyslné, že budoucí maminka si před odchodem na mateřskou v tom daném kalendářním roce může fakticky vyčerpat plný počet dní dovolené (ačkoli jsem naštěstí v praxi nezažila, že by ji někdo chtěl vyčerpat ještě před odchodem, většinou čerpají až po MD), ještě zajímavější je situace, když se maminka z rodičovské dovolené vrací. Ukažme si to na příkladu, kdy zaměstnavatel poskytuje 25 dní dovolené v kalendářním roce a maminka se do práce vrací řekněme k 1. září.

Pokud maminka od 1. září odpracuje 60 dnů (čímž se ocitáme někde v konci listopadu), vzniká jí nárok na dovolenou za kalendářní rok (tedy těch 25 dnů). Ty se jí pak krátí následujícím způsobem (čísla zaokrouhluju, a jsou tedy orientační):

Za prvních 100 dnů nepřítomnosti (což vychází cca leden – květen) o 1/12 (tedy o 2 dny). Za každých dalších zameškaných 21 dnů pak taky o 1/12 (tedy cca 8 dnů). V tomto případě tu tedy máme na konci listopadu zaměstnankyni, která disponuje aktuálním nárokem na dovolenou 17 dnů! Dodávám, že se tím zaměstnavatel dostává do zajímavé situace, protože dle ZP je povinen jí dovolenou nařídit v aktuálním roce (nesmí ji proplatit a ani převést, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody). Jenže dovolenou musí nařídit 14 dní dopředu, čímž je v háji, protože v tomto konkrétním případě to už nestihne udělat tak, aby si ji zaměstnankyně stihla do konce roku vyčerpat.

Čtu si takhle komentáře pod jedním videem o amerických volbách, když tu najednou komentář: „My všichni v EU si myslíme, že Trump je idiot.“ A tak jsem pisateli komentáře připomněl, že kontinent, na kterém se oba nejspíše nacházíme, se jmenuje „Evropa“, nikoliv „EU“, a on odepsal, že tím myslel pochopitelně členské státy. To je od něj moc pěkné, že se rozhodl mluvit za všechny Evropany a vynechal z toho Švýcary a Nory. Každopádně by mohl napsat třeba „my v NATO si myslíte, že…“ a vyšlo by to na stejno.

Není divu, že spoustu lidí užívá slovo EU jako synonymum ke slovu Evropa. Naučila nás to mainstream media. Každou chvíli se objevují titulky jako „ČR má nejhorší kvalitu potravin z celé EU“ a podobně. Seznam zprávy nedávno přišly s titulkem „Evropa chce více regulací pro robotizaci“ - po rozkliknutí se ukázalo, že slovem „Evropa“ mysleli „Evropská komise“. Čili když něco chce EK, chce to prostě celá Evropa. Oni mluví za nás za všechny. Vrcholem pak byl titulek v Lidových novinách: „Británie odchází z Evropy“. Ne z EU, ale z Evropy.

Nemůžu se zbavit dojmu, že se mi někdo snaží vnutit, že už žádná Evropa neexistuje. Už jsme prostě jedna velká euro-říše. A možná je to pravda. Možná už Evropa a EU jsou synonyma.

Někdy ke konci loňského roku, když jsme tu řešili téma legalizace drog, mne zaujal názor jednoho z diskutujících. Týkal se toho, že pokud by vláda zakázala uzeniny, protože jsou nezdravé, velmi rychle se u nás rozvine černý trh s klobásami a stoupne jejich cena. A jako by snad tento příspěvek četli i chytrolíni z ministerstva školství, přišli s pamlskovou vyhláškou, která zakazuje prodej „nezdravých“ potravin ve školách (osobně by mne zajímalo, kdo vyhodnocoval onu nezdravost potravin, protože se mezi nimi ocitla například hořčice – ale to už je zase jiné téma).

Al Capone prý jednou řekl, že prohibice byla nejlepší státní pobídkou pro jeho podnikání, jakou kdy viděl. A tak nikoho asi nepřekvapí, že školáky omezení od mlsání dobrot nijak neodradilo, jen si je teď, pokud nemají možnost sehnat je jinde, nakupují od podnikavých spolužáků. Krom toho, že tím určitě stoupla cena tohoto zboží (alespoň v prostředí škol), jedná se v podstatě o černou ekonomiku (ti kšeftmani určitě neodvádějí daň z příjmu a už vůbec neevidují tržby). Naléhavě proto prosím všechny diskutující čtenáře Stok, nevypouštějte zde ve vtipu žádné absurdní nápady. Nikdy nevíte, kdo z pánů ministrů to čte a začne mu to připadat jako dobrý nápad :)

Libertariánský institut se snaží rozpoutat veřejnou diskusi o svobodnějším školství; pokouší se toho dosáhnout skrze petici. Ačkoliv s jejím zněním v některých bodech nemohu souhlasit, neboť školství by mělo být dle mého názoru od státu zcela odloučeno (více si o tom můžete přečíst na webu Svobody učení, jejímž jsem členem), podepsal jsem ji; proč? Zaprvé proto, že i stav, který popisuje petice, shledávám lepším než současnost; a zadruhé proto, že cílem Libertariánského institutu je především skrze tuto petici rozpoutat diskusi (ve které, zadaří-li se, můžeme prezentovat i svobodomyslnější názory). Celá akce teprve začíná, mnoho podpisů ještě posbíráno není, proto může i právě ten Váš leccos změnit; a i kdyby akce neměla být úspěšná, svým podpisem můžete alespoň motivovat její autory – Libertariánský institut – k další práci. Máte-li zájem si petici alespoň přečíst, klikněte sem! Děkuji.

Mám známého, který rád kreslí roztomilá zvířátka, avšak protože je tzv. „Furry Artist“, tak zvířátkám přikresluje genitálie a často se jeho postavy ocitají v sexuálních situacích. Protože je až z Kanady, znám ho jen přes internet. Byl velice aktivní a následně se po něm slehla zem. Prostě zmizel z online světa a časem mi to začalo dělat starosti. Důvod jeho zmizení jsem zjistil až na wiki. Prostě se stalo, že mu vrhli do domu, zabavili mu hromadu věcí – mezi nimi i jeho stolní PC a nakonec ho také zatkli. Prý za „výrobu dětské pornografie“. Soud nakonec rozhodl, že jeho malůvky nejsou dětská pornografie a můj kamarád se opět ocitnul na svobodě. PC mu však nevrátili, ani nic z dalších zabavených věcí, stejně tak nedostal žádnou omluvu, ani kompenzaci za čas, který musel trávit ve vazbě. Následně několik dní strávil v depresích a s nikým kromě své sestry nekomunikoval.

Po půl roce se z toho dostal a stal se opět aktivním – kreslí dál, komunikuje a zkrátka – nevzdal se svého koníčku, ačkoliv je podle mnohých perverzní a podle Kanady nejspíše na hraně zákona. Je to dost apolitický člověk, ale říkám si, jestli by nestálo za to mu představit tajuplný svět anarchie. Tak jako tak jsem přesvědčen, že situace, do které se dostal, je jednou z řady různých příkladů toho, jak je stát a jeho právní řád absurdní a nemělo by to tu do sbírky chybět. Prostě a jasně – až budete kreslit roztomilého králíčka a přikreslíte mu lulínka, vytvořili jste dětskou pornografii, vy kriminálníci!

Při náboru zaměstnanců si musíme jakožto zaměstnavatel především dávat pozor, abychom náhodou někoho nějak nediskriminovali. Ano, je to ten důvod, proč, když se přihlásíte na nějakou pozici, vám při neúspěchu přijde v lepším případě nějaké hodně obecné zamítnutí. Pokud by se s vámi totiž zaměstnavatel vybavoval, proč vás nechce, a vy byste měli chuť se soudit, utavíte ho vlastně téměř na čemkoli.

Dobrým příkladem je výrazně šišlající pán, který se ucházel o pozici na call centru. Zamítla jsem ho s vysvětlením, že vzhledem k jeho specifickému projevu bych si ho dovedla mnohem lépe představit například na zákaznickém centru, než na pozici prodejce po telefonu (na té formulaci jsem si dala fakt záležet). Milý pán na mě podal stížnost, že jsem mu řekla, že má vadu řeči, což odmítá. Vyjádření právníků – nemám kompetenci pána zamítnout kvůli vadě řeči, kterou nemohu posoudit, jelikož nejsem profesionální logoped (!) – nakonec ale z dalšího řešení naštěstí sešlo díky svědkům.

Opravdu kuriózní je pak například situace, kdy hledáte zaměstnance ostrahy, který provádí fyzické prohlídky. Ty totiž může ze zákona provádět pouze osoba stejného pohlaví, jako je ten, jehož ochmatává. Člověk by si myslel, že když mu toto určuje zákon, a v týmu mu aktuálně chybí ženy, tak je OK vypsat pozici pouze pro ženy. Ale ejhle, ono i tohle je diskriminace. Dokonce neprošla ani formulace „vhodné pro ženy“. Pozici jsme nakonec inzerovali s dovětkem „vhodné pro muže i ženy“.

Ještě, že ty zákonodárce máme, jinak by byl výběr zaměstnanců prostě až moc jednoduchý…

Před čtrnácti dny jsme si na přednášce v Paralelní Polis povídali o hasičích; vzhledem ke zkouškovému a období viróz přišlo o něco méně lidí než na první přednášky, nicméně podle pořadatelů to byl na poměry Polis stejně „nátřask“ (možná tak stovka lidí). Jako vždy dorazilo i několik socialistů a levicových anarchistů, kteří jsou vždy vřele vítáni; děkuji všem, kdo přišli, případně kdo přednášku propagovali.

Dnešním tématem (i pro následnou diskusi) bude kultura a umění na volném trhu; popovídáme si o tom, jak by umělci tvořili bez státních dotací, jak by přežívala divadla a další stánky kultury, ale také se zaměříme na ochranu uměleckých děl a památek, jež je též dnes pod taktovkou státu. Samozřejmě vše bude uvedeno v kontextu přednášek předchozích; i na tuto problematiku se chystám aplikovat závěry, ke kterým jsme došli dříve. Po přednášce samozřejmě rád zodpovím všechny vaše dotazy, což je něco, co mě baví možná ještě více než samotné přednášení; tak neváhejte a přijďte! Máte-li nějaké známé, které by mohlo dané téma zajímat, určitě je vezměte s sebou.

Dále jste všichni srdečně zváni na příští přednášku, jež se bude konat za dva týdny (22. 2. ve 20 hodin); jejím tématem bude demokracie a zodpovědnost.

Těším se na vás dnes večer ve 20 hodin v Paralelní Polis.

Komunisté (teď myslím ty oficiálně přiznané a deklarované) se rozhodli být bombarďáky až do konce a přišli do sněmovny se starým hitem – zákon proti příživnictví, no fakt! To už tady dlouho nebylo. Předseda soudruh Filip to zdůvodňuje takto: „Jde o jednoduchou novelu trestního zákona, která zavádí nový trestný čin, jež reaguje na vážný problém ve společnosti.“ Politici ostatní parlamentních stran (v čele s Kalouskem) se mu vysmáli. A víte, co je na tom nejsmutnější? Že Filip je konzistentní a logicky vzato má pravdu; na rozdíl od těch, kdo se mu smějí. Chceme-li sociální stát, podobný zákon bohužel dává smysl; on totiž doopravdy reaguje na vážný problém ve společnosti – na vážný problém vytvořený právě sociálním státem. Nejlepším (a jediným smysluplným) řešením je pak pochopitelně odluka státu od systému sociálního zabezpečení; anebo můžeme vymýšlet zákony o potírání příživnictví.

Stát si povšiml, že existují kryptoměny; a zareagoval klasicky po svém – první regulací týkající se jejich nákupu a prodeje. Směnárny a další poskytovatelé služeb, za které lze zaplatit virtuálními měnami (v Praze je to přes 80 míst, za bitcoiny lze pořídit stravu, nocleh, školné či veterinární ošetření), mají nyní povinnost zjišťovat totožnost těch, se kterými v kryptoměnách obchodují. Dalším plánovaným krokem pak je učinit kupce (!) zodpovědným za DPH v případě, že nakoupil v kryptoměně a prodejce daň neodvedl. Bitcoin a další virtuální měny jsou samozřejmě pro finančák osinou v zadku, neboť se s nimi dá pohodlně maskovat finanční stopa a stát už nemá veškerý majetek svých poddaných jako na dlani; a čím populárnější tyto měny budou, tím více se jim bude stát bránit. Připravme se tedy na prezentaci Bitcoinu coby měny překupníků dětského porna a podobně; toho si ještě užijeme.

Ačkoliv se většina teroristů poslední doby hlásí k islámu, tentokrát zaútočil (doslovný) islamobijec – vystřílel mešitu v kanadském Québecu; ukazuje se tím celkem nepřekvapivá pravda (kterou před časem ukázal i Breivik), že terorista nemusí být muslim (ač prolhaný prezident tvrdí opak a mnoho idiotů to po něm opakuje). Většina lidí prostě nejsou totálně pošahaní magoři, které by uspokojovala střelba do nevinných, leč občas se nějaký takový vadný kus najde; ten pak vyhledává nejrůznější vhodné záminky, proč to udělat – a islám je jednou z nich. Jenže kdo nemá islám, vystačí si i jinak; někdo zaútočí na potratovou kliniku, další zapálí policejní auto, jiný hodí zápalnou lahev na mimino, najít nepřítele je tak snadné, když to máte v hlavě pohnuté a lačníte po krvi… a kdo nemá ani dost invence na vytvoření nepřítele ideologického, ten prostě vystřílí školu… nebo hospodu.

Hloupé je, že podobně jako islamobijci bývají jako u vytržení z každého muslimského útoku a mnozí se z něj skoro až radují, hlavně že to podporuje jejich světonázor, teď lze pozorovat zase v táboře sluníčkářů spojování teroristy s DJ Trumpem a Marine Le Pen, které dotyčný obdivoval; ano, tento terorista byl proti imigrantům a vystřílel mešitu, ale za to fakt není zodpovědný Trump ani Le Pen (a to říkám, ačkoliv se mi oba hnusí). Odpovědnost za činy nese ten, kdo je páchá; až mi někdo předloží důkazy o tom, že mu s tím DJ Trump pomáhal, budu první, kdo jej odsoudí, nicméně realita je nejspíše taková, že on toho mladíka ani neznal, těžko jej tedy vinit z toho, že se v něm ten magor zhlédnul. Nebezpeční pošahanci byli, jsou a budou; naštěstí jich není moc, ale pár ano, takže se s tím smiřme, buďme připraveni se bránit, ale nevymýšlejme nesmysly a neomezujme svobodu v jejich jménu.

Zákoník práce 262/2006 Sb. § 241 (2): Požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let, těhotná zaměstnankyně […] o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.

Co to znamená v praxi? Velmi správně, jste-li větší firma, ve které funguje zastupitelnost (takže neprokážete provozní důvody), musíte mamince vyjít vstříc v jakékoli hovadině (v oblasti pracovní doby), kterou si vymyslí.

Zářný příklad za všechny: V jedné nemocnici se jakási vychcaná zdravotní sestra po rodičovské rozhodla požádat zaměstnavatele o takovou úpravu pracovní doby (PD), že bude chodit do práce jen o víkendech, svátcích a na noční (prostě všechny směny s příplatkem). Zaměstnavatel jí nevyhověl, a tak milá sestřička přestala chodit do práce. Zaměstnavatel s ní tedy ukončil pracovní poměr z důvodu neomluvených absencí. Sestřička to dala k soudu. A hádejte co. Soud vyhrála, protože zaměstnavatel neprokázal vážné provozní důvody – zaměstnával totiž samozřejmě ještě další sestry, a byl tedy schopen provoz zajistit. Při takovém rozhodnutí soudu pracovní poměr zaměstnankyně nadále trvá a zaměstnavatel je povinen jí doplatit mzdu od toho vyhazovu až do ukončení soudního sporu (bohužel nevím, jak dlouho se táhl, ale při rychlosti našich soudů bych se nedivila, kdyby to bylo v řádu let), nadále ji zaměstnávat a také jí vyhovět v jejím požadavku úpravy PD.

Pokud by vás napadla námitka, že ostatní sestry možná také mají děti a mohly by v tu chvíli požádat o to samé, tak správný postup, aby bylo vyhověno zákonu, je tento:
1/ té první mamince musíte umožnit prostě cokoli, co si vymyslí,
2/ všem ostatním taky, dokud se vám firma nezačne hroutit a nejste schopni pokrýt provoz,
3/ když už se firma fakt hroutí, můžete to začít zakazovat (těm dalším).

Jedním ze základních psychiatrických dogmat je, že hlasy a bludy zbavují osobu odpovědnosti za jednání; např. pokud osoba spáchá zločin pod vlivem hlasů nebo bludů, není za své jednání odpovědná a nemá být trestána, ale léčena. Nedávno nám to připomněl v Interview ČT24 Cyril Höschl a upřesnil, že odpovědnost za jednání odstraňují především hlasy se senzorialitou: Je velký rozdíl mezi hlasy, které oni vnímají jako cizí myšlenky, a mezi hlasy v tom pravém slova smyslu, které mají senzorialitu a prochází uchem, tzn., že ten dotyčný má skutečně dojem, že tam někdo stojí, kdo k němu mluví.

Jenže ono je to prosté. Když osoba slyší hlasy, může si myslet buď, že patří jiné osobě – tělesné nebo netělesné – nebo je může považovat za své vlastní. Tertium non datur. Čili osoba, která něco udělá proto, že jí to nařídil hlas, je zodpovědná stejně, jako by jí to skutečně někdo řekl nebo jako by ji to napadlo. Co se týče senzoriality, můžeme jít ještě dál než Höschl a k sluchové senzorialitě si přimyslet senzorialitu zrakovou: Osoba nejenže slyší hlas, ale i někoho vidí. Potom je zodpovědná přesně tak, jako by tam skutečně někdo byl a něco jí říkal. Pro bludy platí to samé.

Psychiatři z toho, že podle nich osoba není zodpovědná za bludy a hlasy, vyvozují, že není zodpovědná i za chování těmi bludy a hlasy motivované. Což je zjevný nesmysl. Takto by šly exkulpovat všechny zločiny s „vnější“ motivací, např. všechny nábožensky motivované teroristické útoky: Pachatelé za to přece nemůžou, vždyť jim někdy někdo něco řekl… Ta chyba nebo demagogie je v tom, že kritérium pro exkulpaci „snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností“, kterým se psychiatři ohánějí, je sice správné, ale přítomnost bludů a hlasů je vůbec nenaplňuje.