Na slovesnku existuje postsocialistická inštitúcia „reedukačné centrá“. Tieto centrá možno označiť za koncentračné tábory z dôvodu, že sú tam koncentrované hlavne deti rómskeho pôvodu, ktoré sú týrané. V minulosti sa stalo, že tam jedno dieťa bolo umiestnené len z dôvodu, že ho nemali kam inde dať. Približne od roku 2016 máme informácie o ich stave, ktorý je dlhodobo ignorovaný. Raz sa tam rozhodla ísť prokurátorka, ktorá v triede v rohu našla doškriabaného a dobitého chlapca. Máme informáci o dlhodobom týraní až mučený týchto detí. V týchto centrách sú deti uplácané cigaretami za „dobré“ správanie. Existuje tam bodový systém, ktorý podporuje kolektívne trestanie. Tieto deti sú často zo sociálne slabých rodín a v readukačkách sa učia báť autorít, brať drogy, a všetko možné, len nie čo budú robiť v dospelosti. Keď dospejú, dostanú od štátu 100€ a nikoho nezaujíma, čo s nimi bude. Štát o tomto probléme vie, len ho ignoruje.
Zdrojem vnitřní nesvobody zdají se mi být různé pocity, jejichž vliv si člověk neuvědomuje, a v důsledku toho již nejedná tak, jak mu to dává smysl nebo co jej činí šťastným, nýbrž například ze strachu, vzteku nebo frustrace. Lidské uvažování se zdá být inherentně spjato s minulostí nebo budoucností, a právě těchto časových os se typicky pocity týkají. Vztek se týká traumatu a narušení osobních hranic v minulosti, zatímco strach se týká myšlenek na hrozby v budoucnu. Tyto emoce nás zbavují přítomné nebo obecné perspektivy, a orientují naše myšlení směrem k nejistým a pomíjivým objektům, což, zdá se mi, generuje utrpení.
Čím víc se snažím o duchovní růst, tím spíš mi připadá, že si potřebuju užít každý přítomný okamžik v jeho nezkreslené formě. Toho lze dosáhnout více různými prolínajícími se způsoby, z nichž mohu jmenovat například mindfulness. Dodám, že se jedná spíš o proces plný vzestupů a pádů než o cíl, kterého by šlo jednoduše dosáhnout. Na zmíněné emoce se lze vůlí napojit a rozjímat nad nimi, pokud jsme v přítomnosti a dokážeme je detekovat. Díky tomu, že si umožním prožít je, si leckdy dovedu zachovat vnitřní klid.
Z této zkušenosti mi přijde, že žít přítomností mi umožňuje akceptovat cokoli, co zrovna přichází, ale zároveň žít tak, jak mi to zrovna dává největší smysl, což by mohlo být pravou podstatou vnitřní svobody. Jakmile se cítím vnitřně svobodný, dovoluji si být autentický a vnímám vše, co v daný moment dělám, jako nekonečný proces směřující k hlubokému vnitřnímu štěstí.
V naší vsi se bude z dotací zřizovat optický kabel na internet. Domácnosti, které si již rychlejší internet platí dobrovolně ze svého, nejsou v dotačním návrhu zahrnuty, protože už ho přeci nepotřebují, když ho mají. Takže nakonec ti, kteří potřebovali rychlý internet natolik, že vzdali jiných statků a namísto nich si rychlý internet zaplatili ze svého, budou mít nejpomalejší internet ve vesnici. Tleskám.
Worldcoin, vedený Samem Altmanem, představuje nový koncept, který se snaží centralizovat biometrická data, zejména skenování duhovky oka, s cílem vytvořit globální identitu a finanční síť. Na první pohled se může zdát jako inovativní řešení pro boj s boty a spamem v digitálním světě, avšak jeho implikace pro soukromí a svobodu jsou alarmující. Projekt slibuje „proof of personhood“, což znamená, že každý člověk by měl mít jedinečnou identitu, ověřenou prostřednictvím biometrických dat. Tento přístup, i když prezentovaný jako decentralizovaný, vyžaduje centralizovanou databázi těchto citlivých informací, což znamená, že kontrola nad těmito daty je v rukou Worldcoinu nebo jakéhokoli úřadu, který by je mohl získat. Vaše data se údajně ale nebudou skoro vůbec s nikým sdílet: The Worldcoin Foundation and the contributor company Tools for Humanity have not and never will share any personal data (including biometric data) with anyone who is not working on or assisting with the Worldcoin project, unless required to do so by law.
Worldcoin připomíná CBDC, ale jde dál a každou transakci spojuje s vaším biometrickým profilem. Navíc se zastírá nestátní iniciativou a technologickým vizionářstvím. Altman představuje Worldcoin také jako potenciální nástroj pro realizaci nepodmíněného základního příjmu (UBI). Pokud se Worldcoin a UBI podaří implementovat do společnosti, pak budou sociální státy čím dál zbytnější, a Worldcoin se začne čím dál více stávat státem jediným, globálním.
Slovákovi Alanovi Billovi (31) hrozí v Amerike až 95 rokov väzenia. Údajne mal založiť a riadiť medzinárodné zločinecké obchodné impérium. Mladý Slovák, ktorý sa živil výškovými prácami a montážou klimatizácií je v súčasnosti väznený v americkom štáte Missouri vo väzení St. Genevieve. Alan sa začal zaujímať o kryptomeny ešte ako stredoškolský študent. Podobne ako mnoho jeho rovesníkov. Peniaze, ktoré na tom zarobil míňal najmä na adrenalínové športy a cestovanie. Miloval horolezectvo. V decembri minulého roku vycestoval s batohom na pleciach do Chile. Pri prestupovaní v USA bol zatknutý. Od prvého okamihu bol na neho vyvíjaný ťažký psychologický nátlak, aby sa priznal k niečomu, čo podľa vlastných slov, nespáchal.
Slovenský minister financií mal nedávno tlačovku, v ktorej informoval verejnosť o svojom pláne skonsolidovať rozpočet. Na prvý pohľad to znie skvele, štát zníži svoje výdavky. Minister však predstavil kroky ako „zefektívniť“ výber daní. Obhajoval to spolu so šéfom Finančnej správy nasledovne: po prvé – ak to neurobia, budú musieť zvýšiť dane – čo z princípu je vlastne to isté, keďže neplatiči daní svoj majetok, ktorý ubránili pred štátom, ho budú po novom musieť odovzdať štátu. Po druhé – sú to peniaze položené na zemi a stačí ich len zodvihnúť – ak opomenieme morálnu stránku veci, tak predsa viac peňazí pre štát, tým menej sa bude vyrábať, teda tie peniaze nie sú navyše, sú odobrané z produkcie. Po tretie – neplatiči daní narušujú trhovú súťaž – áno, niektorí platia viac daní, iní menej, ale riešením určite nie je zvýšiť dane, tým, čo platia menej, ale práve naopak, znížiť ich všetkým, samozrejme ideálne ich úplne zrušiť.
Ale aby som len nekritizoval, tak ponúknem lepšie riešenia – nechať deficit tak (nezvyšovať dane), avšak, ak chce pán minister predsa len niečo urobiť, tak nech zníži výdavky, napríklad zruší zopár ministerstiev a úradov alebo zmenší byrokraciu a zruší regulácie, tým budeme mať nielen viac slobody, ale aj vyššie HDP, teda aj menší problém s deficitom. Taktiež by mohol sprivatizovať stratové štátne podniky, ale aj znížiť dane, viem, to deficit nezníži, ale je to oveľa lepšie ako dane zvýšiť, či spraviť výber daní viac efektívnym.
Jsou v kapitalismu lidé zdroje? Ano, jsou. Zdroje s individuální svobodou. V socialismu jsou lidé také zdroje, avšak bez individuální svobody. Ať žije svoboda a kapitalismus!✌️
Řekněme, že by najednou reálně (opět) hrozila okupace vojsky, proti kterým bychom neměli velikou šanci se bránit. V tomto případě by bylo dle mého názoru v zájmu všech – včetně volených zástupců – vymazat veškeré nastřádané údaje o čemkoliv, což by značně znesnadnilo obsazení. Nebylo by tedy od věci, že by tedy v případě prohry ve válce musel vítěz minimálně vynaložit mnohem více prostředků a sil na to, aby zde prosadil své jistě předem promyšlené zájmy?
EU se pravidelně snaží zavést nějaký druh chat control, který má narušit soukromí, bezpečnost a šifrování osobních konverzací na internetu. Pravidelně se také setkává s odporem veřejnosti a lidí, kteří proti němu bojují. Kdykoliv se to podaří odstřelit, vrátí se to zase pod jiným názvem. Osobně je mi sympatické, že lidi nedrží hubu a umí se ozvat.
Na stranu druhou - čemu se lidi diví? Stát se chová zcela předvídatelně dle očekávání. Když odmítáte EU obecně, jste podle mnohých „extrémista“. Problémem však není chat control, ale prostředí, kde něco takového vůbec může vzniknout. A něco takového bude vždy vznikat, dokud bude něco jako centrální autorita existovat. Chcete-li EU, chcete továrnu na nápady jako je chat control.
Adam Smith, narozen 200 let před oficiálním „otcem ankapu“, Murraym Rothbardem, bývá označován za zakladatele moderní ekonomie. Zřejmě jako první použil známé sousloví „neviditelná ruka trhu“, jenž vede jedince, ale především společnost, k prosperitě bez jakýchkoli vnějších zásahů. Nepřímo tak odmítá vládu a jakékoli zásahy do volného trhu považuje za neefektivní, ba škodlivé. Ač nemusel být v celém svém díle a všech svých myšlenkách v průběhu života konzistentní (kdo kdy byl), dal by se bez nadsázky označit za prvního známého anarchokapitalistu v moderních dějinách. Zajímavostí zůstává, že před svojí smrtí nechal většinu svých děl spálit… ________________________________
Urzova poznámka pod čarou: Za mě jsou právě ty nekonzistence hodně důležité; spousta lidí (a kolikrát i politiků) totiž říká něco (třeba „Žij a nech žít.“), z čeho by anarchokapitalismus logicky plynul, ale to z nich anarchokapitalisty nedělá. Pokud ale mluvíme o prerothbardovských anarchokapitalistech, doporučuji vyhledat jméno Gustave de Molinari.
S většinou lidí bych nejspíš našel shodu na tom, že vědomě ubližovat ostatním je nemorální. Ostatně bych řekl, že tím, že člověk z podstaty nechce, aby mu bylo ubližováno, vytváří kategorický imperativ, aby ani on neubližoval ostatním. Je však jeho jednání nemorální, i když lidem prostě odmítá pomoct?
Přijde mi, že povinnost pomáhat ostatním předpokládá existenci apriorního morálního závazku. Na jakýkoli podobný závazek lze namítnout, že není korektní, dokud nebyl odsouhlasen. To mi přijde důležité právě v tom kontextu, že člověk se nerodí dobrovolně, nýbrž je do vlastní existence vržen, a všechny důsledky jakéhokoli implicitního závazku dokáže zvážit až později, kdy však ukončení života pro něj nese další negativní důsledky. Namítnout lze také, že adekvátní míra pomoci je obtížně měřitelná – to už však je spíše doménou právní implikace takového etického systému.
Navzdory tomu bych řekl, že pokud člověk očekává, že mu budou ostatní pomáhat, je jediným logickým závěrem, když se tím i on sám zaváže pomáhat ostatním. Takto vzniklý imperativ však ani náhodou nepovažuji za univerzálně platný, neboť raději budu žít ve světě, v němž ostatní nebudou cítit povinnost pomáhat mi, než abych žil ve světě, v němž mi sice pomohou, ale zároveň z toho pro mě vyplyne bezpodmínečná nutnost sebeobětování v případě jejich potřeby. Osobně rád pomáhám lidem, ale nemyslím si, že k tomu mám morální povinnost; pomáhám jim nejspíš hlavně proto, že mi to dává smysl a naplňuje mě to. Sám si pomoc od ostatních nenárokuji a přijmu ji s vděkem jako něco, co ani náhodou není samozřejmé.
Socialista: Dokud nebyly peníze, vše bylo v pohodě. Dnes kvůli nim musíme žít v hrozném shonu. Kapitalista: To často říkají lidé, co neznají funkci peněz a cenotvorby. Znáš problém ekonomické kalkulace? S: Ne. K: Představ si modelovou situaci… S: Nechci to slyšet. Mlč! Já mám jiný názor! Každý může mít jiný názor. To je přece subjektivní, to musíš respektovat!
Na platformě X se debaty o svobodě slova dostávají do extrému. Elon Musk prosazuje absolutní svobodu slova a vymezuje svoji síť proti tzv. „legacy media“. Jeho mediální zásah Donaldem Trumpem dovedl EU k obvinění X z porušení pravidel týkajících se transparentnosti a ověřování uživatelů, což vyústilo v hrozbu vysokých pokut. Rozhovor s Trumpem prý vede k rozporům s evropskými regulacemi, které požadují kontrolu dezinformací a nenávistného obsahu. Muskova odpověď byla jednoznačná, odmítá jakoukoliv formu cenzury. Mediální prostor je na X ovlivněn už teď záplavou deepfakes, které Grok umožňuje vytvářet uživatelům přímo na platformě. Tento trend zvyšuje potenciál dezinformací, ale také otvírá nové možnosti pro kreativitu a diskusi. Jako X se zde střetává svoboda slovo šířit se snahou před slovem ochránit. Další X budou jen následovat.
Strach. Ako lepšie získať kontrolu nad mladími ľudmi než vymetením baru? V piatok 27. 9. bol klub Wax2 vymetený políciou. Praktika používaná Mečiarom dnes znova v obľube Ficom a jeho bandou. Na slovensku sa znova obnovujú praktiky používané pre rozsievanie strachu. Kto je väčsia hrozba pre krutovládu Fica než mladý ľudia? Jeho veličenstvo si to zjavne uvedomuje, a preto sa niekto z vlády rozhodol, čo keby sme do klubu, kde sa mladý ľudia bavia, neposlali sadistických kukláčov, ktorý si užívajú nervozitu a strach. Prinútili ľudí hľadieť 2 hodiny do steny, aby sme chytili pár „feťákov“, ktorý páchajú obzvlášť závažnú trestnú činosť zrovnateľnú s vraždou? Osobné slobody na Slovensku už niesu. Za jointa dostanete 7-10 rokov. Polícia – ktorá hlása „pomáhať a chrániť“ – mučí ľudí a vláda sa ich pateticky snaží zastrašiť, aby držali hubu ako krok.
O influencerce Haně Gelnarové bych se pravděpodobně nikdy nedozvěděl, kdyby ji „neproslavila“ kauza, ve které na svůj instagramový příběh nahrála krátké video, v němž s několika přáteli tancuje na nacistickou hymnu a zvedá u toho pravačku. Toto video po chvíli smazala a omluvila se, že prý netušila, co přesně to gesto znamená. V reakci na ni záhy vznikla plejáda videí a příspěvků na sociálních sítích a video se dostalo do hledáčku policie. Tento případ mi přijde jako tristní příklad toho, jak moc ublížená společnost dokáže brojit proti svobodě projevu: Autorka hned smazaného příspěvku s nulovou společenskou škodou, který nejspíš byl jenom vtipem, nebo vznikl z neznalosti, se stane terčem tolika útoků. Moc bych si přál, aby někteří „bojovníci proti totalitě“ začali řešit porušování lidských práv v současnosti, namísto pohoršování se z použití symboliky 80 let mrtvého režimu. Je totiž mnohem jednodušší strefovat se do lidí reprezentujících kulturní zlo, a nahánět si pocit vlastní morální nadřazenosti, než se opravdovému zlu doopravdy postavit. Mimochodem, pokud zjevně neseriózní video mnozí berou jako podporu nacismu, nepodporují nacismus i všechna ta média, která zmíněné video zveřejňují? ________________________________
Urzova poznámka pod čarou: Zajímavý paradox spatřuji v tom, jak tito bojovníci proti nacismu neváhají – podobně jako kdysi nacisté – umlčovat své oponenty ve jménu boje za lepší a bezpečnější společnost.
Často kolem sebe slýchávám chválu na digitalizaci státní správy. „Konečně nemusím lítat po úřadech. Prostě mi daný papír dojde do datové schránky a vše vyřídím z mobilu,“ notuje si spousta lidí. Ok, já to těm lidem přeju. Nabízí se ale otázka, proč je vůbec potřeba nějaký takový papír? K čemu mi je? Proč nad ním musím trávit čas? Možná kromě přesměrování jednotlivých úředních ptákovin do datovky by nebylo na škodu je radikálně zredukovat. Pokud chci třeba péct dorty a prodávat je, ale potřebuji k tomu mít povolení, je sice hezké, že si ho můžu vyřídit přes datovku, ale možná by bylo ještě lepší, kdyby ho stát prostě a jednoduše nechtěl. Dokonce se bojím, že může nastat opak – stát toho bude chtít ještě mnohem víc s argumentem: „Však to vyřídíš snadno v telefonu.“
Sme u konca, posledných 6 bodov: 25) Používanie armády na potlačenie domácich protestov. 26/27) Hromadná deportácia imigrantov a väznenie v „táboroch“. Zákaz moslimom vstup do krajiny. 29) Odstránenie federálnych agentúr ako FDA, EPA, NOAA a ďalšie. 30) Naďalej napĺňať Najvyšší súd a nižšie súdy „pravicovými“ sudcami.
Libertariánska odpoveď: 25) Armáda, nehovoriac o ministerstve spravodlivosti a FBI, by sa nikdy nemali používať na potlačovanie pokojného odporu, ako je to v prípade tých, ktorí sa modlia na potratových klinikách a nešťastných rodičov, ktorí berú školskú radu na zodpovednosť. Všetci štátni zamestnanci, ktorí sú využívaní na monitorovanie takýchto aktivít, by mali byť okamžite prepustení. 26/27) Súčasný masový prílev migrantov so súčasným sociálnym štátom v USA je úplne neudržateľný. Sociálný štát je potrebné okamžite zrušiť. Akákoľvek iná cesta je nesprávna. 28) Imigrácia by v ideálnom systéme bola založená na tzv. sponzorstve a nie na takých nemenných diskriminačných charakteristikách, ako je náboženstvo, či rasa. 29) Slabé. Donald Trump a Republikánska strana (GOP) tu nezachádzajú dosť ďaleko. Všetky tieto agentúry zbytočne zvyšujú náklady a vedú k zatváraniu malých podnikov. Všetky agentúry bez výnimky musia byť s okamžitou platnosťou zrušené. 30) Pravicovými alebo ľavicovými sudcami, je to v skutku úplne jedno. Dôležitejšie je to, kto sa bude riadiť pôvodnou, minimalistickou víziou ústavy. Tento pohľad mi chýba pri sudcoch na oboch stranách, to by mala byť podľa môjho skromného názoru jediná metrika, podľa ktorej by sa mali vyberať.
Viem, bolo to vyčerpávajúce. Prezident USA má veľa možností, ako iným diktovať život.
Na minulé přednášce o anarchokapitalismu v Baru Behind the Curtain jsem mluvil (nejen) o adultismu, předsudcích a svobodě. Dneska vystoupí Tim; bude mluvit o ochraně a diskriminaci menšin se státu i bez něj. Všichni jste též rovnou zváni na příští přednášku, která by se měla konat 6. listopadu; budu mluvit o lidově tvořivé ekonomii. Těším se na vás dnes večer v 19 hodin v podniku Bar Behind the Curtain.
Proti otroctví se velmi dobře argumentuje emocemi: Něco podobného je přeci kruté! Ačkoliv otroctví v drtivé většině případů nepovažuji za legitimní nebo morální, pozastavuji se nad jeho podobností s trestancem v běžném pojetí. Vězeň má omezená práva, náleží do svého vězení, typicky má přísný harmonogram a vykonává práce. Kdybych si měl vybrat, zda budu rok otrokem v ucházejících podmínkách, nebo rok vězněm v ČR, budu dlouho rozmýšlet. Některé formy otroctví tedy evidentně nemusí být o nic horší než vcelku běžná praktika našeho státu.
Jedno odnětí svobody lze učinit legitimně, tak proč by nemělo jít i jiné? Z libertariánské pozice přináším argument, že otroctví prostě občas plyne z přirozených práv: Pokud někdo působí objektivní újmu, má oběť právo považovat náhradu v adekvátní míře. Je-li tato škoda obzvláště závažná, může oběť nad jeho životem dostat libovůli za účelem odškodnění. Vězení v tomto smyslu i pro mnohé oběti představuje adekvátní formu zadostiučinění, čímž se uvěznění stává legitimním aktem i pro etatisticky smýšlející masy (ač „náš“ systém mnohdy trestá nelegitimně). Stejně legitimním procesem ovšem lze rozhodnout, že pachatel bude otročit pro oběť, dokud nedojde k odškodnění. Myslím si tedy, že rozšířenost konceptu vězení pouze dokazuje, že i otroctví může mít v právní společnosti své místo.
Hrosik1 k Studio Svobodného přístavu: O legitimitě, právu s Romanem Jochem:
super. tesim se! protoze tady, ač velmi překvapen, dosti souhlasím s Romanem Jochem. jen bych ten soud nenazýval stát... ale rozhodne se ten soud bude chovat násilně, bude donucovat, čili vládnout, a možná ne vždy (to záleží, co se dozvím na přednášce :) […]
Urza k Livestream Svobodného přístavu: Sebeřízení s Gabrielou:
Moc si od toho neslibuji, ale zkusím Vás zase po čase naťuknout: Z čisté logiky i životní praxe plyne naprosto jasně toto: Silnější pes VŽDY mrdá; vždy a všude máte jen a pouze právo silnějšího. Takže ne, tohle fakt nekamufluju; akorát dohlížím ještě o […]
hefo k Mohu právo libovolně delegovat?:
Však práve - keby to bolo raz, tak nejak prežijem, ale asi 5 obrázkov som musel preklikať, kým sa mu uráčilo uznať, že to mám správne...
hefo k Mohu právo libovolně delegovat?:
Aby pes jebal Google a jeho captchu! Keď označím všetky štvorce, ktoré obsahujú časť bicykla, tak sa mu to nepáči...
Komentář 110022
hefo k Mohu právo libovolně delegovat?:
To sme sa tak úplne nezhodli, lebo po prvé nerozlišuješ medzi "potratom" (ktorý zahŕňa usmrtenie jedinca) a "núteným pôrodom" (kde prežitie závisí od veku dieťaťa ako aj od toho, či bude niekto schopný a ochotný zabezpečiť nejaký […]