Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

V Británii proběhl výzkum, ze kterého vyplynulo, že tamní obyvatelé (a především mladí) milují anální sex; a vláda si řekla, že s tím se musí něco udělat, protože takhle tedy ne. Ministr kultury je prý přímo zděšen, kolik mladých lidí anální sex zkouší (osobně to tipuji na sexuální partnerku, která to nemá ráda, což jeho nebetyčně sere), takže je musí vychovat k tomu, aby tak nečinili; ale jak? Jeho ministerstvo už má plán; prý omezí zobrazování této praktiky v pornofilmech… zajímalo by mě, jak toho chce docílit, když je to zaprvé dlouhodobě jednoznačně nejoblíbenější technika v pornu vůbec a zadruhé existuje Internet. Onen „plán“ bude tedy mít (jako vždy) jednu ze dvou možných podob: Buď se bude jednat o nechutnou buzeraci a cenzuru Internetu, nebo půjde o vykazování činnosti a spotřebovávání peněz, které nebude mít žádný efekt; takže doufejme v to druhé, že to bude zas „jen“ drahé a k ničemu.

Francouzští poslanci schválili zákon, který kriminalizuje placení ženám za sex; nyní těm, kdo tak činí, hrozí pokuta od 1500 do 3750 eur (recidivistům ještě vyšší) a povinná návštěva vzdělávacího kurzu. Důvod? Bruno Le Roux, hlava socialistů ve francouzském parlamentu, k tomu říká: „Nemůžete si najmout ženu jako auto. Naše společnost by to nadále neměla tolerovat.“ Ta největší kurva Bruno Le Roux nám tedy v praxi sděluje toto: „Nesmíte mít sex za podmínek, které si sami zvolíte; podmínky totiž určuje stát. A koho chytíme, jak státní podmínky sexu nedodržuje, ten nám za to musí dát část svého majetku; odmítne-li zaplatit, donutíme jej násilím a v případě odporu ho klidně zabijeme.“ A já se ptám, co je skutečně to svinstvo, jež by společnost neměla tolerovat? Muž, jenž zaplatí ženě za dobrovolný sex, nebo muž, jenž iniciuje hromadné násilné loupení majetku těch, kdo se netancují tak, jak on píská?

Tak nějak zní zpráva, kterou jsem si nedávno přečetl. Píše se v ní o analýze budoucího vývoje globální ekonomiky do roku 2100, že prý se velká část produkce vynaloží na boj s klimatickými změnami, takže v součtu ekonomika poklesne. Obecně mám z takových analýz smíšené pocity. Pominu-li, že věštec z křišťálové koule nebo papoušek tahající planety by se v takto dlouhodobých odhadech možná trefili lépe (vědci si můžou podat ruce s rosničkami), jde především o velké strašení a nepochopení principů ekonomiky. Vím, že Stoky nejsou na dlouhé slohy, budu tedy maximálně stručný:
1. Jediný, kdo spolehlivě vysaje naše úspory, jsou státy a jejich násilné donucování. Placení nákladných bojů s větrnými mlýny je dle mého odhadu mnohem dražší než prosté přizpůsobení se.
2. Ekonomové (natož ti z Guardianu a Oxfordu) nemají ani ahnung, jaká bude struktura ekonomiky za 100 let, jaké budou technologie a jaké budou mít lidé možnosti. 100 let je kurva dlouhá doba. I 20 let je prakticky neodhadnutelných.
3. Celá analýza je postavena na modelech klimatu, kterému nerozumíme, a to do té míry, že s každým rokem pár těch modelů popadá jako nenaplněných. Je to zřejmé, vědci nepředpoví spolehlivě počasí za týden, proč by tedy měli za 100 let.

Dovolím si tedy svou oponentní analýzu: Globální ekonomika za 100 let vzroste. Nebudu odhadovat, jak moc, ale věřím ve vynalézavost lidí a neustálou snahu o zlepšování životní úrovně. Ano, je zde celá řada rizik, která mohou růst zvrátit, ale klima to není. Budou to války, státy a rozmáhající se socialismus a jiné nebezpečné ideologie. Ovšem pravda vítězí, i když na čas poražena bývá; vždyť i 20. století bylo v součtu růstové.
Aby toho nebylo málo, rozhodli se oteplovači, že s vysáváním úspor nebudou otálet a podepsali v OSN dohodu.

Člověk toho Pelikána jednou pochválí a on se hned utrhne ze řetězu; po jeho rozumné novele umožňující homosexuálům adopce, přichází zásah do našich svobod: Už si z toho nebudeme smět ani pořádně dělat prdel, respektive to přehánět. Proč? Již tak dost obskurní trestný čin hanobení rasy či podněcování nenávisti k náboženství bude dle novely ještě rozšířen o zákaz hanobení třídy definované životním stylem (třeba miliardáři), vzděláním (kupříkladu takoví ti vlastenci, co neumějí napsat větu bez chyby), příjmem (například socky) či autoritou (asi Havlisti); dále novela zakazuje podněcovat nenávist vůči skupině definované sexuálními preferencemi (a explicitně se to týká i asexuálů). Zatraceně, kam se poděla ta neustále deklarovaná svoboda slova? A nebude v budoucnu trestná má oblíbená formulace o hudrování Pelikána, protože by mohla podněcovat nenávist vůči ortodoxním masturbantům? Ach jo…

Advokát Zdeněk Altner, v současné době hledaný uniformovanými opicemi, zastupoval před skoro dvaceti lety ČSSD ve sporu o Lidový dům; ČSSD mu za to slíbila celkem horentní sumičku, ze které však zaplatila jen část, sedmnáct mega chybělo. Soudní tahanice o odměnu trvala celých šestnáct let, během kterých narostla díky – toto není klasická záměna slov „díky“ a „kvůli“ – smluvní pokutě na neuvěřitelných 337 milionů, což je pro ČSSD průser obřích rozměrů (za tu částku by strana mohla pořádat tři velké masivní předvolební kampaně); bavím se tím, jak rychle špičky ČSSD pochopily ekonomické zákony, jež v souvislosti se svým vládnutím dlouhodobě tvrdohlavě odmítají – nemají peníze, takže propouštějí, zkracují úvazky a šetří. Že by jim to otevřelo oči? Kdepak, socialisté mohou být klidní, z cizího krev neteče, takže s našimi penězi budou hospodařit podobně jako doposud.

Není to však jediná věc, kterou politici v ČSSD pochopili; zjistili též, jak moc na hovno jsou zákony… tedy, týká-li se to jich. Peníze tedy zaplatit odmítli, neboť chtějí celou záležitost hnát k ústavnímu soudu; háček je však v tom, že tento krok z hlediska práva nemá odkladný účinek na soudní rozhodnutí, které zní jasně (ČSSD má zaplatit 337 mega) a není proti němu odvolání. Předseda vlády se tedy postavil před národ a řekl, že na zákon sere; ne sice přímo těmito slovy, ale to poselství tam zaznělo. Proč? Inu, Altner je prý známá firma, navíc zadlužen až po uši, takže když mu peníze pošlou přímo na účet do Švýcarska, dlužníci z nich možná nic neuvidí; slyším dobře? Nesděluje nám ČSSD náhodou mezi řádky, že když státní soud rozhodne idiotsky, máme se na jeho rozhodnutí vysrat a „opravit“ je tak, jak uznáme za vhodné? Je-li tomu skutečně tak, pak se s těmi socany zase jednou výjimečně na něčem shodnu.

Petr Hampl, jehož již nějakou dobu považuji za největší zlo české islamobijecké scény (zatímco Konvička se mi jeví jako pomatený frustrát, putovní Volfová jako neúspěšná kariéristka a Okamura jako ortodoxní populista, Hampl je podle mého názoru zlý člověk – a zdaleka nejen proto, že bych dle jeho vyjádření měl být loven jako štvaná zvěř a bez soudu popraven), opouští svůj post v předsednictvu Bloku proti islámu a navzdory již započaté kampani do krajských voleb stahuje svou kandidaturu na hejtmana středočeského kraje; v posraných Vlasteneckých novinách lze najít Hamplovo video se směšným zdůvodněním, že středočeský kraj je příliš velký a decentralizovaný (což jistě doposud nevěděl), zatímco na iDnesu se dočteme, jak nemá čas (opět něco, co nemohl předpokládat) – a ač média o jeho odchodu informovala v pátek odpoledne, ještě dopoledne o něm nevěděla ani Volfová… vše nasvědčuje skvěle promyšlené akci.

Kladete si otázku, proč ten had začal kampaň, aby ze dne na den zjistil, jaký tvar má středočeský kraj, a vyletěl z předsednictva BPI jak namydlený blesk, což vytroubil do médií jen pár hodin poté, co s tím poprvé seznámil své nejbližší spolupracovníky? Inu, mám tušení. Někdo, komu důvěřuji, mi totiž poskytl velmi zajímavou interní (a doposud utajovanou) informaci z Úsvitu, jenž měl masivně financovat kampaň Bloku proti islámu: Úsvit byl prý (znovu) vytunelován; na účtu, kde má být 60 milionů, je nyní údajně 59 tisíc korun. Tuto informaci zatím nelze ověřit, neboť je-li pravdivá, strana ji úzkostlivě tají; já však tomu, kdo mě informoval, věřím, celé mi to dává perfektní smysl – Hampl zjistil stav věcí a opouští potápějící se loď dříve, než se to provalí. Inu, kdo staví svůj úspěch na populismu a kolektivní vině, se nemůže divit, že jej obklopují hloupí grázlové a zloději.

Ministerstvo dopravy opět buzeruje vodáky, protože minule to zjevně nestačilo; podle nové vyhlášky budou povinné nejen plovací vesty, ale na začátku sezóny dle počasí i rukavice, pláštěnky a kulichy (ty vole…). To však není vše, rafty musejí mít na palubě krom osvětlení a záchranného kruhu také hasičák (!); zlatým hřebem je však patnáctimetrové lano – protože přesně ta ideální věc, o kterou nejvíce stojíte, když se cvaknete a snažíte se zachraňovat věci z vody, je zamotat se do lana; patnáctimetrového! Ale i kdyby ten návrh neobsahoval žádné kraviny či věci potenciálně nebezpečné, ptám se, co má nějaký Ťok co rozhodovat o tom, jakou výbavu si s sebou vezmu na vodu? Nejhorší je, že například ty povinné vesty jsou (alespoň soudě dle komentářů na Internetu) přijímány celkem kladně… proč!? Kdo chce vestu, nikdo mu přece nebrání si ji vzít; ale proč ji nutit i těm, kdo nechtějí? Prosím, lidi, myslete!

Libí se vám fotbal anebo hokej? Některým se líbí a jiným se jistě nelíbí. Pro někoho jde o prvotřídní zábavu a pro jiného jde o nudné hry. Někomu vadí vysoké výdělky vrcholných hvězd těchto sportů, jiný by jim ještě přidal a další by dal jen na sport dětem nebo amatérům. Co člověk to názor. Neexistuje zde nějaká společenská shoda ohledně toho, zda tyto sporty podporovat anebo je nepodporovat či jak moc je podporovat a jakým způsobem. A co jiné sporty? Lyže, volejbal, tenis, golf, kola atd. Arrowův teorém nemožnosti převádět preference jednotlivců na společenské preference je zde výborně demonstrován. Co z toho plyne? Chce-li někdo nějaký sport, ať si ho sám zaplatí anebo ať na jeho zaplacení uspořádá sbírku či ho platí z reklamy apod. Tak to přece fungovalo ještě za první republiky. Co se pak stane? Nějací kritici různých sportů budou stále existovat, ale rozdíl bude v tom, že tito kritici neobětují - na z jejich pohledu pochybné aktivity - ani korunu ze svého formou daní, které dnes běžně do sportu míří. To jejich kritiku může otupit. Zároveň nebudou mít tito a ani jejich zástupci právo přímo mluvit do těchto aktivit lidem, kteří tyto sporty podporují. Kritici však mohou provozovat svoji kritiku v novinách, na internetu, na plakátech atd. Peníze jim na to ostatně zbydou, protože nebudou muset platit různé sporty formou daní. Čili už žádná podpora sportu z veřejných prostředků. Ušetřené peníze vrátit lidem.

Problematika sportu také jasně ukazuje, že dělení na pravici a levici nemá dnes mnoho smyslu. Hodně jinak tzv. pravicově orientovaných lidí se stane velmi etatistickými, pokud dojde na zrušení dotací vrcholovému sportu (a podobně pokud přijde na automobilismus). Šáhne-li se jim na zábavu (anebo silnice) je zle a svoboda je ihned obětována.

Ministerstvo zahraničí vymyslelo, že v zahraničí se bude Česká republika překládat jako Czechia; a zase máme co řešit. Někomu se to líbí, jinému zase ne, na dané téma vznikají diskuse a hádky, leč… není to úplně jedno? I kdyby se té zemi začalo říkat Shittia, reálně se nezmění vůbec nic; nechápu, jak se takovou kravinou může někdo zabývat jinak než kriticky či z legrace. Jen jestli ono to zase nebude mít něco společného s vlastenectvím, jež nás učí být hrdí na věci, o které jsme se nijak nezasloužili, a nenávidět lidi, které jsme nikdy neviděli; a v tomto případě ještě řešit píčoviny. Zajímalo by mě, kolik ta změna stála a bude stát na platech úředníků či politiků a ceně všech dalších akcí s tím spojených; mně osobně by například vůbec nevadilo, kdyby ČR úplně zanikla a stala se součástí nějakého jiného státu – a kdyby to přineslo nižší daně a méně státní buzerace, rozhodně bych tomu zatleskal.

Uniformovaná opice jménem Karel Kadlec se loni ožrala jak to hovado a nabourala dvě auta s 1,45 promile alkoholu v krvi; soud to tehdy odložil s tím, že se jedná o přestupek, nikoliv trestný čin (zajímavé je, že tady se přihlíželo i k tomu, že zasahujícím bengům to hovado „nepřipadalo pod vlivem“). Minulý týden se totéž ožralé prase (dechovou zkoušku odmítlo, v nemocnici se pak ukázala hladinka přes promile) bavilo najížděním svým jeepem do zaparkovaných aut, nabouralo jich přes padesát; a protože byl bombarďák až do konce, neměl ani povinné ručení. Co na to řekne soud tentokrát? Třeba přihlédne k tomu, že dotyčný učil na policejní akademii (což je mimochodem též vtipné) a bude to zas jen přestupek; něco jako když ten uniformovaný šimpanz, co sejmul motorkáře a následně do zraněného na zemi kopal, byl podle soudce dostatečně potrestán už tím, že se musel dostavit k soudu.

Je mi v zásadě ukradené, jak bude Kadlec potrestán (ale udělal megovou škodu, takže by mu dle mého názoru měl být zcela bez ohledu na trest zabaven majetek v odpovídající hodnotě, ze kterého budou kompenzovány oběti), ale zas se tu v plné kráse ukazuje, jak to funguje, když stát figuruje v roli obžalovaného i soudce; a je zajímavé, jak často lidé proti volnotržnímu soudnictví namítají, že co kdyby měla jedna ze stran sporu nějaké vazby se soudcem, to by pak nebylo spravedlivé, ale v případě státu to zjevně moc nevadí. Nemluvě o tom, že tento postup je výsměch všem, kdo byli vybodováni za pásy a telefonování, případně tvrdě trestáni za alkohol při řízení, aniž tím komukoliv způsobili nějakou újmu; a tím rozhodně nechci říci, že by Kadlec měl být potrestán přísněji, ale naopak že všechny ty oběti policejní zvůle jsou trestány naprosto přehnaně.

Ďábel Babiš připravuje nový daňový zákon, jenž plánuje zveřejnit před volbami; a co je lepšího než populistický koncept výběru daní? Zatím se na veřejnost dostaly jen střípky, ale i ty stojí za to; krom slibovaného „nastavení konceptu daně z příjmu po odborné stránce“ (ty vole… aneb jak loupit konceptuálně a odborně) a zrušení superhrubé mzdy tu máme ještě jeden absolutní trhák – jasnou definici švarcsystému, aby byl tento jednoznačně postižitelný. Změna daňových zákonů samozřejmě nemilosrdně dopadne na podnikatele, kteří se budou muset na své náklady přizpůsobit, například upgradovat účetní software. Jinými slovy další buzerace, útlak, loupení a vyhrožování násilím; protože co jiného je, když jeden subjekt přijde k jinému a jen tak požaduje jeho majetek, přičemž když dotyčný odmítne a bude si na tom trvat, oloupí jej fyzickým útokem? A davy to schvalují, protože dostanou podíl z kořisti; hanba!

Matěj Stropnický (ne ten Babišův ližřiť z ANO, ale jeho syn od Zelených, jemuž před volbami Babišova podpora také nesmrděla, ale pak už ano) jest kardinální pračůrák; před pár týdny vytkl Tereze Sladkovské, mé kolegyni z Ludwig von Mises Institutu, že při studiu pracuje, místo aby pobírala dávky, pak se zas nechal slyšet, že není normální, aby osmdesát procent Čechů létalo na dovolenou letadlem. A protože míra jeho čůráctví už přerostla únosnou mez i v očích pražských radních ANO a ČSSD (ne že by mu zrovna oni měli co vyčítat), ti si jako podmínku pro znovusestavení rozpadlé koalice stanovili, že Stropnický nebude v městské radě; ten souhlasí, ale hádejte, za jakých podmínek? Že město odkoupí žižkovskou Kliniku pro neziskovky (o tom celkem vydatně informují islamobijci) a zvýší o desetinu daň z nemovitosti; tohle už je patologie: „OK, odejdu z rady, ale jen když zvýšíte daně.“ Čůrák jak řemen prostě…

Na dnešní večer jsem přijal pozvání do pořadu „Máte slovo“ o plošném zákazu kouření; udělám, co budu moci, aby tentokrát celý pořad nebyl jen o tom, jak kouření škodí zdraví, ale také o vlastnických právech a zákazu jako takovém. Protože jsem však v tomto pořadu již měl možnost vystoupit (proti euru), vím, že navzdory jeho názvu může být nesmírně těžké vzít si slovo, nechová-li se člověk jako hulvát; velmi též záleží na diskusních oponentech. Napadají-li vás nějaké dobré argumenty (především jejich krátké formulace či výstižná hesla), případně úderné odpovědi na typickou etatistickou obhajobu zákazu, sypejte mi je do diskuse! Vůbec nevadí, jestli jsou zjevné a už jsem o nich třeba i já sám psal, třeba přijdete s nějakou dobrou formulací; s ohledem na to, jak těžké je dostat se tam ke slovu, potřebuji být hlavně stručný. Díky za pomoc!

Hradec Králové měl doposud dvě infocentra a jeden virtuální infopoint; to však nestačilo, bylo nezbytně nutné vybudovat další, lepší, noblesnější a vážně ultracool – za čtyřicet mega. A protože více než půlku zaplatí EU (dotace musíme čerpat bez ohledu na to, jaké píčoviny z nich vznikají), zbylo i pět mega na suprovou multimediální kouli skoro jako ze Star Treku; zobrazit na ní lze nejrůznější informace o městě, jen a pouze ty a nic jiného, je to nehacknutelné… tedy když nepočítáme skupinku teenagerů, kteří si tam pouštěli porno. Největší bomba však spočívá v tom, že se jedná o projekt „Hradec sobě“ – infocentrum nesmějí využívat turisté; proč? Tak přece logicky… protože ty evropské peníze nebyly z fondu na turistiku; jejich využití způsobem, který nepředepsala všemocná velká Brusel (tu skloňuji stále podle stejného vzoru), přece nepřichází v úvahu xD

Na iDnesu mě zaujal titulek: „Pokuta pro Ťoka. Nechal si radit o mýtu, ale obešel zákon.“ Skvělé, že by Ťok konečně nesl zodpovědnost za své činy? Ale kdež! Hned první odstavec vyvede čtenáře z omylu: „Ministerstvo dopravy musí zaplatit čtvrt milionu korun za to, že bez soutěže zadalo zakázku v hodnotě až 52 milionů korun společnosti Deloitte Advisory za poradenství kvůli výběru provozovatele mýta.“ A výsměch pokračuje: „Smlouva s Deloitte splnila účel a firma v podstatě již ukončila svou činnost v rámci přípravy JŘBU na další provozování mýtného systému. Na zákonnost našich kroků máme jiný názor, nicméně rozhodnutí antimonopolního úřadu je platné a my se jím budeme řídit,“ reagovalo ministerstvo dopravy, jež zároveň prohlásilo, že žádný personální postih vyvozovat nebude; proč se znepokojovat, když z cizího krev neteče. A tak stát bojuje s korupcí: Kdo zadá podezřelou zakázku, za toho poddaní zaplatí pokutu!

Brněnský zastupitel Martin Freud z politického hnutí Žít Brno se rozhodl pronajímat náhodně vylosovaným bezdomovcům městské byty „zdarma“ (respektive za částku odpovídající výši sociálního příspěvku na bydlení, takže nájemníci nebudou muset zaplatit ani korunu), prý se to městu vyplatí, i kdyby si dotyční nenašli práci, neboť když lidé bydlí, je to benefitem samo o sobě (nepřeháním, tak přesně to řekl); a já se ptám, kdo je to „město“, kterému se to má vyplatit? Jestli nějací papaláši, pak věřím; ale myslí-li tím normální lidi, tak proč je k té platbě musí nutit násilím, když se jim vyplatí? Také by mě zajímalo, kolika bezdomovcům pan Freud platí bydlení ze svého; jestli se to vážně vyplatí, proč tak nečiní a nejde příkladem? Napsal jsem již mraky důvodů, které ukazují, jaký nesmysl to celé je, ale tady to nejlépe dokazuje sám navrhovatel; k tomu, co se vyplatí, totiž není třeba nikoho nutit.

Můj názor na imigranty je v současné době velmi „out“; myslím si totiž zhruba toto: „Nikdo by neměl nikoho nutit živit uprchlíky. Nikdo by neměl nikomu bránit živit uprchlíky.“ První věta irituje sluníčkáře, neboť je to přece hrozná diskriminace, když už tu máme ten sociální stát, proč jeho působnost ještě nerozšířit (a když se zmíním, že celý ten sociální stát je špatně, chytají se za hlavu); druhá věta pak pobuřuje islamobijce, pro které jsou ti, kdo se chtějí na svém a za své starat o lidi v nouzi, prachsprostí vlastizrádci a zasloužili by si přísné potrestání a měli by dostat rozum.

Jak už to tak bývá, když nějaký svůj názor v tomto smyslu prezentuji (v podstatě říkám neustále totéž – laissez faire, ať se každý stará o sebe na svém a za své, nechá ostatní dělat totéž a stát ať se do toho nemíchá ani na jedné straně), každý si z toho vždy vybere tu část, která jej irituje (zatímco jedni si to vykládají jako alibistickou xenofobii, druzí jako alibistickou vlastizradu), aby mi ji mohl omlátit o hlavu; ani jedna strana si typicky nebere servítky, neboť mě – i navzdory mým marným protestům – automaticky zařadí ke svým odpůrcům, neboť s nimi nesdílím jednotný názor.

Proč o tom vlastně píši? V poslední době často vídám, jak různí islamobijci označují veřejné projevy proti uprchlíkům za hrdinství; jako někdo, kdo si neustále užívá kritiky z obou stran, mohu prohlásit, že je tomu právě naopak (bavíme-li se o projevech v mezích zákona; když se tím začne zabývat ideopolicie, situace se obrací). Jestli se nějaký veřejně vyslovený názor ohledně imigrace blíží hrdinství, pak je to zastat se uprchlíků; jednak drtivá většina populace zastává více či méně opačný názor, což riziko konfliktu zvyšuje, ale především z islamobijců jde daleko větší strach než ze sluníčkářů. Zatímco sluníčkářských nesouhlas se projevuje (ať již virtuálně či osobně) typicky nějakým brbláním, islamobijci umějí být daleko ostřejší (z jejich strany mi bylo adresováno mnoho sprosťáren i výhružek, virtuálně i osobně, párkrát na pomezí fyzické inzultace).

Nerad bych, aby tento text vyzněl tak, že sluníčkáři jsou ti hodní kluci – právě oni totiž typicky využívají nejrůznějších dotací, kolaborují se státem a snaží se své oponenty cenzurovat, což považuji za mnohem větší svinstvo. Mluvím pouze o odvaze potřebné k vyjadřování těch či oněch názorů: Svými (protistátními) názory naštvu většinou jak sluníčkáře, tak islamobijce; a z vlastní zkušenosti vím, že to druhé je horší. Smyslem tohoto pojednání je poukázat na to, že vystupovat na veřejnosti proti uprchlíkům není žádná odvaha (pokud tím tedy neporušíte zákon), neboť tomu stejně většina lidí zatleská; naopak projevit se v opačném duchu zdaleka není taková legrace a je třeba počítat s následky.

Zdeněk Pohlreich je velmi dobrý kuchař, jenž – navzdory svým značně intervencionistickým názorům – na nějaké základní praktické úrovni chápe fungování trhu, což patrně souvisí i s tím, že je úspěšným podnikatelem a hlavním aktérem televizní show, v rámci které učí ostatní provozovatele restaurací a hospod, jak být úspěšní; a právě o jednom dílu tohoto pořadu budu dnes psát – šéfkuchař totiž navštívil hotelovou restauraci vedenou úředníky magistrátu, kteří majetkové poměry vystihli (doslova) takto: „Není to městský hotel, je to soukromý hotel, ale vlastní ho město.“ Nevím proč, ale připomíná mi to Čapí hnízdo. Mezi další skvělé průpovídky patří například: „Ekonomicky je to nesmysl, ale je to tak třeba,“ případně: „Polévku i hlavní jídlo za 75 korun máme v menu proto, že tady jí hodně zaměstnanců magistrátu.“ Kdo chce vidět více, nechť si na Internetu najde patnáctou epizodu šesté série.

A co mě na této podívané zaujalo nejvíce? Inu, ačkoliv se pořad „Ano, šéfe“ již natáčel u nejrůznějších zoufalců, všichni alespoň chápali, že cílem je, aby jejich podnik vydělával peníze; toto byl první díl, ve kterém se vyskytovali lidé, již nechápali ani tuto základní věc, takže vymýšleli různé „ekonomické nesmysly, které jsou třeba“. S něčím takovým může vážně přijít jen politik, úředník, případně jejich podřízení; vždyť jak jinak poznat, co je pro lidi dobré, než nechat je za to platit? Každý platí za to, co chce a považuje za užitečné, naopak nikdo dobrovolně neplatí za věci, jež mu přínosné nepřipadají; na tomto principu ostatně funguje trh, zatímco politici i úředníci se obvykle vyznačují tím, že jej absolutně nechápou, nebo alespoň ignorují. Bludy v podobně „ekonomických nesmyslů, jež jsou potřeba“, se bohužel vyskytují napříč celou společností, jelikož je šíří (státní) vzdělávací systém.

V pátek jsem ve Stokách psal, že Robert Pelikán udělal i něco pozitivního; dnes si tedy pojďme znovu připomenout, jaký zmrd ten náš ministr spravedlnosti je. Sněmovna před pár dny schválila jeho novelu trestního řádu, podle které již není trestné jen krácení daně, ale i příprava tohoto činu; zákon v praxi znamená především další rozšíření pravomocí fízlů, neboť tito nyní budou moci zahájit odposlechy a sledovačky již v případě podezření, že se někdo daně krátit teprve chystá. Všichni podnikatelé s konexemi u policie, již se je nestydí využít k likvidaci konkurence, jsou Pelikánovi zajisté velmi vděční; daleko více citlivých dat (pocházejících i od lidí, kteří nic neudělali, jen se možná chystají ukrýt před lupiči trochu majetku) se dostane do rukou fízlů, kteří je zajisté dokáží alespoň z části zobchodovat. Stát navíc uloupí více peněz, takže win-win; a na daňové poplatníky defekuje canis familiaris.

Čeští islamobijci a milovníci fízlování mají další vzorový ráj na zemi (jako například Angola), ke kterému se musíme co nejrychleji přiblížit: V Kuvajtu vláda nakoupila za stovky milionů dolarů z peněz daňových poplatníků databázi DNA všech občanů i stálých rezidentů; kdo odmítne odevzdat vzorek, platí mastnou pokutu a jde na rok bručet, zatímco kdo odevzdá vzorek falešný, půjde za mříže na sedm let. Důvod? Obrana proti terorismu; logicky, co jiného. Až se zase někde někdo odpálí, uniformované opice posbírají kousky a hned budou vědět, kdo to byl… tedy… pokud z něj nějaké kousky zbydou… a pokud se nebudou plést s kousky obětí… a pokud se sebevražedný terorista ochotný obětovat život zalekl vězení a nedal vládě falešnou DNA… a pokud byl dotyčný občanem či rezidentem… a pokud tam nebyl ilegálně… a pokud neměl falešnou identitu… a pokud…

…pokud byl tedy sebevražedný terorista zákona dbalý občan, jenž se sám napráskal vládě, pak bude ex post známa jeho totožnost, což je dobré k… aha? Jo, vlastně k rozkrytí jeho teroristické buňky… za předpokladu, že tato nepočítala s všem známou národní databází DNA; to celkově zní jako typický státní nástroj k boji s terorismem. Důležité především je, že to stálo hodně peněz, vykázala se aktivita, lze za to zavírat lidi a vybírat mastné pokuty; a samozřejmě to vychází z notoricky známého předpokladu každé vlády, že zločinci respektují zákony – nepřipomíná to nikomu nic? Co třeba tuzemské (a ještě daleko horší v dalších zemích EU) zákony o držení zbraní občany? Gun free zones? To všechno jsou geniální nápady jak učinit bezbrannými slušné lidi, kteří se těmito zákony řídí; naopak zločinci, kteří se porušováním zákonů z principu netrápí, nad ostatními získávají výhodu.

Před několika měsíci jste se ve Stokách mohli dočíst o prolomení domovní svobody ve jménu kontroly kotlů; stát vám prostě může na základě udání vyslat domů úředníka, kterého musíte vpustit dovnitř a umožnit mu, aby se hrabal ve vašem kotli, jinak budete násilím donuceni zaplatit padesát tisíc. K tomu svinstvu samotnému není mnoho co dodat, leč kolem něj se začínají dít zajímavé věci; zaprvé je ostře kritizuje ODS (a není to poprvé, co se v posledním roce ODS snaží blokovat totalitní zákony, neboť v opozici jde o více méně pravicovou stranu; škoda, že když vládnou, změní se v socany) a zadruhé se v reakci na tuto kritiku odkopala Brabcova náměstkyně Peštová, když prohlásila: „Chceme lidi naučit, aby nespalovali odpad a ostatním tak otravovali život. Chceme je vychovat.“ Když vychovávají rodiče, zároveň při tom své děti živí; když ale vychovávají paraziti z ministerstev, jsme nuceni živit my je.

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán, na němž Stoky v minulosti nenechaly nitku suchou, nyní navrhuje novelu zákona, o které smýšlím v rámci možností pozitivně; ano, čtete správně, v podstatě chválím ministra. O co jde? Homosexuálové budou moci adoptovat děti svých partnerů (heterosexuálové již mohou). K čemu je to dobré? Tak například v případě smrti biologického rodiče nebude dítě odlifrováno do děcáku, nýbrž bude moci zůstat u druhého partnera; a nejen to, dotyčný se prostě stane z právního pohledu rodičem dítěte. Úplně ideální to samozřejmě není, stát by pochopitelně neměl vztahy mezi rodiči a dětmi nijak upravovat, čímž pádem by pak ty adopce nebyly vůbec zapotřebí; dokud však vláda do životů lidí takto brutálně zasahuje, pak je bezesporu pozitivní, když mají možnost adopce (díky níž je možné obejít některé právní klacky hozené lidem pod nohy státem) nejen heterouši, ale i homouši.

Zajímavé – a velmi smutné – však je, kolik lidí (sami sebe často označující za zastánce svobody) se z tohoto návrhu může dočista posrat; že se člověk ve Vlasteneckých novinách dočte větu: „Čeští homosexuální deviantní jedinci žijící ve svazku budou moci [..] pošlapávat lidská práva dětí, kdy jim odepřou život v nedeviatním prostředí,“ není až tak překvapivé, neboť co se jmenuje Vlastenecké noviny, bude na 99 % sračka, nicméně reakce mnohých konzervativců, kteří ve jménu své homofobie překousnou i výhrady vůči státní buzeraci, mě znechucují. Vždy jsem se ptal, za co pochoduje čtyřprocentní menšina na Prague Pride, když v jednadvacátém století už je každému (asi krom babek na návsi malých vesnic) jedno, koho přitahují ženy a koho muži, ale zjevně jsem se mýlil; stále existuje řada mladých lidí s okurkou v řiti, kterým tak vadí, že je někdo teplý, až z toho mají radost, když dotyčného buzeruje stát.