Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Objevil se nám tu takový nešvar. Lidé se domlouvají na směně služby za peníze sami mezi sebou a nepotřebují k tomu stát! Docela známé téma je přeprava Uber. S pomocí aplikace se domluví zákazník a řidič. Zákazník se dostane, kam potřebuje, řidič dostane peníze. Všechno běží online, aplikace spojená s gps spočítá cenu předem, po cestě přijde e-mailem účet. Jednoduché, přehledné, průhledné. Mezitím někteří taxikáři chtějí stovky korun za kilometr. Bez taxametru, bez dokladu.

Co udělá státní úředník? Zakáže Uber. Začne přidělávat další a další pravidla do taxikaření. Nově (cituji Krnáčovou): „…bude možné na místě (taxikáři) licenci odebrat a to jen při podezření na předražení.“ Už při podezření!! Místo svobodného a dobrovolného obchodu rozvíjejícím ekonomiku přibudou úředníci placení z našich daní, kteří rozvoj jen brzdí. Myslel jsem si, komunismus a socialismus měli jen naši rodiče, ale opět tu máme úředníky, kteří rozhodují o tom, co je pro nás nejlepší a navíc trestají na základě podezření.

Chcete si koupit chleba za 30 korun. Přijde EU, vezme vám těch 30 a dá vám 50 s tím, že si za ně musíte koupit kafe. Jste nespokojení, ale inteligenti kolem vám říkají, že máte být rádi, protože jste dostali víc, než vám vzali.

Viděl jsem jeden rozhovor s – vy víte s kým – a ten byl zajímavý tím, že moderátor byl odpůrce Majka. Moderátor tedy útočil jedním kombem za druhým: „Je vůbec morální vaše podnikání?“, „Vy tedy podporujete řidiče, aby jezdili jako prasata?“, „Nevadí vám, že provoz je díky vám nebezpečnější?“ a tak dále.
Majk převedl opět svou neschopnost komunikovat a reagovat věcně. Jednu zajímavost přeci jen ale řekl. Vysvětlil, že některý zákony jsou na prd – a že když řidič jede uprostřed noci po silnici a jede třeba 85 km/h tam, kde je povolená rychlost 80 km/h, a dostane pokutu, tak je to akorát tak buzerace.
Moderátor na to značně melancholickým hlasem: „Víte, některé zákony možná nejsou dokonalé, ale mě naprosto děsí, že by o tom měl rozhodnout nějaký Majk.“
Pozoruhodné! Mě zase děsí, že by o těch zákonech měl rozhodovat nějaký Ťok, různí úředníci, politici a další takoví. Skoro to vyznělo, jako kdyby tito kravaťáci uměli rozhodovat lépe než Majk, ale ve skutečnosti mají jen to, co Majk – přebujelé ego.

Existuje jeden youtuber, který točí videa, ve kterých se dohaduje s policisty – vy všichni víte, koho myslím – a já na jedno takové z nudy koukal. Následně jsem zamířil do komentářů a četl si různé nadávky typu „to je dement“ a podobně.
Jeden mě ale zaujal a mohl bych ho parafrázovat: „Majku, máš velký štěstí, žiješ v ČR, protože v Americe by se s tebou nesrali! Tam už by tě vytáhli za límec a seřezali pendrekama!“
Nedávno jsem mimochodem viděl jiné video – bylo právě z Ameriky a chlápek chvíli trollil policisty dronem a pak se s nimi dohadoval. V komentářích zaznívalo něco podobného o Evropě. „V Evropě by se s ním takto nedohadovali. Po pěti minutách už by měl želízka!“ Je vidět, jak moc pravdivé to celé „za hranicema se s lidma policisti neserou“ bude.
Co mě ale skutečně děsí, je myšlenka, že policisté by měli mít větší pravomoci. Aneb „Majk je takovej spratek. Škoda, že mu ti policajti nemůžou rozbít hubu a sebrat rovnou řidičák.“
Představa policistů, co mají možnost lidem brát řidičáky a mlátit je, je daleko děsivější než deset takových Majků. A něco mi říká, že tahle sorta lidí volajících po větších pravomocích pro policii by si to velice rychle rozmyslela, až by poznali nějakou tu policejní šikanu. Například pokuta za to, že z auta upadla poznávací značka během jízdy.

Přes německé libertariány znám konspirátory, kteří věří, že Německo ve skutečnosti není stát, ale velká korporace; jak už to tak bývá, indicie k tomu přesvědčení jsou v zásadě stupidní, například že německé občanky se nazývají Personalausweis, nikoliv třeba Personenausweis (to první totiž znamená něco jako karta zaměstnance, to druhé by měla být z logiky věci občanka, ač není). Co mě na tom zaujalo? Zastánci té konspirační teorie i jejich odpůrci (ač se neshodují, zda je Německo firma nebo ne) se shodnou, že by bylo hrozné, kdyby to byla pravda. Žijí v zemi ovládané nějakou entitou, jež nějak funguje; dokud se té entitě říká stát, je vše v pořádku, ale jakmile by se ukázalo, že jde o firmu, byla by to katastrofa, i kdyby se na jejím fungování nezměnilo vůbec nic! Umíte si představit lepší ukázku státní propagandy? Dělá-li nějaká entita cosi nepřijatelného, stačí, aby ji lidé vnímali jako stát, a je vše v pořádku.

Domorodí obyvatelé Ameriky zažili od vpádu evropských imigrantů spoustu příkoří. Střet dvou neslučitelných kultur nakonec dopadl tak, že ta evropská vyhrála a domorodým obyvatelům vymezila rezervace a (snad z pocitu viny) vytvořila pro ně štědré sociální programy. Mohlo by se zdát, že se tím podaří začlenit Indiány do společnosti. Skutečnost je taková, že je přes všechnu tu podporu provází podobné problémy jako každou vyčleňovanou a chráněnou skupinu jinde na světě - mají nadprůměrnou kriminalitu, nadprůměrnou spotřebu drog, podprůměrné vzdělání, podprůměrné příjmy, podprůměrnou délku života a tak dále (něco takového máme i u nás).

Existují ale indiánské kmeny, které nemají to "štěstí", že by je vláda USA uznávala a finančně podporovala. Jedním z těchto kmenů je kmen Lumbee, nacházející se v Robeson County, Severní Karolína. Nemají rezervaci, museli se začlenit. Takže různí jednotlivci z kmene Lumbee mají např. stavební firmy nebo banku s 12 pobočkami, čímž nijak nezaostávají za mnoha ostatními Američany. Rezervace Siouxů je oproti domům Lumbeeů kůlničkou na dříví.

Ano, i starší kmene Lumbeeů dnes usilují o uznání vládou USA a o štědré dotace ze sociálních programů. Kdo by nechtěl peníze jen tak, pro nic za nic? Jenže právě srovnání těch dvou skupin Indiánů - jedněch, kteří si museli pomoct sami, a druhých, kterým bylo pomoženo ostatními - ukazuje celkem jasně, že socialismus způsobuje bídu, kdežto být odkázán sám na sebe nutí člověka s tím něco dělat. Ať už je člověk libertarián nebo není, může (a dle mého názoru by měl) si vzít z tohoto ponaučení a popřemýšlet o tom, jak například zdejší stát přistupuje k různým vyloučeným skupinám (jako jsou kupříkladu cikáni) a zda je náhodou ze společnosti nevylučuje sám svojí podporou. A zda přece jen není něco pravdy na starém přísloví: Pomocnou ruku najdeš nejlépe na konci svého ramene.

Zdroj: http://reason.com/archives/2011/04/28/government-creates-poverty

Etatisté často kapitalismu vytýkají nerovnost. V jejich pojetí je někdy rovnost myšlena jako rovnost bohatství (všichni mají stejně). K takové nerovnosti v kapitalismu jistě dochází, ale nedochází v ní k nerovnosti… žádné jiné!
A to je dle mého názoru velice zásadní. V ankapistánu bohatší člověk není mocnější. Kdybych měl souseda a ten by měl více peněz, jak by přesně nade mnou měl moc? Co kdyby mi zakázal nosit tričko s modrou barvou? Jak by mě k tomu mohl donutit? Proč bych ho měl poslouchat? Mohl bych akorát tak udělat „tůdle“ a kašlat na něj.
Pochopitelně se zde nabízí argument, který přijde na mysl téměř každému etatistovi. Co když si ten bohatý koupí velkou armádu a bude mi hrozit útokem, když nebudu poslouchat jeho zákony. Otázkou však je, proč by do něčeho takového investoval svůj čas a peníze a co by tím vlastně získal. A navíc kdyby se začal chovat násilně, tak by se vlastně choval jako stát a tím už by to anarchie tak úplně nebyla.
Nechme ale ankapistán ankapistánem a podívejme se na současný stát. Vždyť ten je přece tak nerovný, jak jen může být. Prezident nemůže být trestně stíhán, může zrušit jakékoli vyšetřování a propustit kohokoliv z vězení. Takové pravomoci samy o sobě ukazují, že obyčejný člověk prezidentovi roven rozhodně není. Poslanci mají poslaneckou imunitu. Eurokomisaři nejsou ani voleni a mají obrovské pravomoci nad celým kontinentem.
Vadí-li etatistovi nerovnost (aspoň co se týče práv a moci), tak by si měl uvědomit, že stát vytváří jakékoliv prostředí, ale rozhodně ne takové, kde jsou si lidé rovni.

Dva hluboce deprimovaní teenageři v Massachusetts spolu několik let sdíleli své trápení; jak to u deprimovaných lidí bývá, střídavě si dodávali sílu, střídavě chtěli umřít, oba byli labilní a na dně. On se pak rozhodl zabít výfukovými plyny, nicméně váhal a volal jí; ona zrovna viděla svět černě (ač dříve se spolu snažili najít řešení svých depresí), tak mu řekla, ať se zabije. Udělal to; ona jej nechala zemřít, nezavolala pomoc. Z hlediska principu neagrese se nijak neprovinila; svoboda slova zahrnuje i tohle. Z hlediska lidského si netroufám soudit; možná v tu chvíli vážně věřila, že je to nejlepší řešení (ale nevím). A z hlediska massachusettského soudu? Dvacet let vězení! I když pomineme princip neagrese, mám dvě otázky: O co má být svět po jejím uvěznění na účet daňových poplatníků lepší? Bude na základě tohoto precedentu někdo odsouzen třeba za depresivní text na Internetu, inspiruje-li jím sebevraha?

Důsledky prosazení zákazu kouření v hospodách a restauracích jsem se již několikrát snažil mapovat v ulicích města, v kterém bydlím. A došel jsem k těmto závěrům, které ale asi nejsou vyčerpávající:

A. Přibylo značně zahrádek.
B. Tam, kde zahrádky nejsou stojí před vchodem do hospody či restaurace hloučky lidí.
C. V ulicích přibylo kouře, což vadí především v místech, kde méně fouká. Lidé navíc kouří často druhým do oken.
D. V ulicích přibylo hluku, i obyčejný hovor v pozdních hodinách docela ruší. Alkohol navíc oslabuje kontrolu lidí nad projevy jejich hlučnosti.
E. V některých případech skupinky kuřáků zaberou celou šíři chodníku, takže je člověke nucen jíti po silnici.
F. Ojediněle se na světlo či tmu boží dostala z hospod nižší kulturní úrovně dosti zvláštní individua, přejít na protější chodník je v takovém případě doporučení hodné.

Ale nezoufejme zase tak moc, i na Západě se přes zákaz kouření v hospodách a restauracích kouří. Kdo si chce o tom přečíst, nechť nahlédne do časopisu Euro č. 26-27. Stojí za přečtení.

Dále chci upozornit, že je pořád v nabídce kniha Svoboda a vlastnictví od Ludwiga von Misese, a to zdarma ZDE.

Před pár měsíci jsem zaregistroval zprávu o muži, který, ač je sám HIV pozitivní, pomohl obrovskému množství jiných zůstat nenakaženi. A když se to takhle řekne, tak první představa je: To bude nějaký doktor, nebo vynálezce úžasného léku, nebo aspoň majitel farmaceutické firmy. Ti z vás, kterým pracuje fantazie na plné obrátky, pak nejspíš navrhnou nějakého diktátora, který zavraždil miliony lidí. O to víc překvapí, že muž, o kterém je řeč, je mladý bezdomovec, který přespává různě u kamarádů; žádný doktor, žádný vědec, žádný továrník, žádný diktátor.

Roku 2015 pracoval tehdy 35letý Greg Owen jako barman v jednom gaybaru v Londýně. Doslechl se o prevenci proti nakažení HIV, léku PrEP. Jenže na předpis stál nějakých 500 liber měsíčně. Nebo se mohl zapojit do výzkumného programu - jenže při vstupní kontrole přišel na to, že už je HIV pozitivní. Jemu naděje zhasly, ale co kdyby pomohl ostatním (výzkumný program navíc v roce 2016 skončil)? A začal o tom léku bádat. Zjistil, že existují mnohem levnější generika (neznačkové léky), která umí totéž, jen se musí dovézt z ciziny. Zjistil také, že se tento dovoz příliš neděje - doktoři nedokázali pacienty srozumitelně odkázat na přehršel různých zahraničních prodejců.

Založil tedy internetovou stránku, kde začal tento obchod zprostředkovávat - jednoduchou formou pomocí odkazů na prodejce v cizině a pomocí návodů, jak si u nich objednat; k tomu přidal několik textů o tom léku, o HIV a o prevenci. Stránky postupně začal šířit přes několik přátel, návštěvníky baru, sociální sítě, a i přes doktory (protože těm o svém projektu řekl, což jim udělalo radost), a dnes mají stránky hromady návštěvníků každý den, a výsledek? Počty nově nakažených HIV v Londýně drasticky klesly. Jen v klinice doktora McCormacka (který přispěl tisícem liber na provoz stránek) klesl v roce 2016 počet nových diagnóz o 300 oproti roku 2015. To jsou stovky lidí, kterým Greg pomohl, a to jsou počty jen v jedné klinice z mnoha; v celém Londýně to tak mohly být tisíce, desetitisíce. Zdroj.

A proč to vlastně píšu sem? Spousta lidí říká, že být chudý je naprd, že bezdomovci nemůžou pro lidi udělat nic a že se o ně musí postarat stát. Tomuto Britovi stát nepomohl nijak. Žádným grantem. Musel si pomoct sám, tím, že bude něco dělat - a že tomu obětuje svůj volný čas. Prostě se rozhodl ostatním lidem pomoct, aby nedopadli jako on; přišel s nápadem, jak to udělat, a pak jej uskutečnil. A lidé mu to oplatili, jako např. výše zmíněný doktor s příspěvkem na provoz stránek. Svobodně jednající lidé jsou všude kolem nás, a to i tam, kde je často ani nečekáme, a svým jednáním dovedou být užiteční mnoha nepoznanými způsoby. A to je na té svobodě krásné.

V médiích i ve svém okolí slýcháváme, že vládu máme takovou, jako jsme si zvolili. Vládu máme takovou, jako si zasloužíme. S tím ovšem musím hrubě nesouhlasit. Základní chyba je v principu demokracie jako takové. V minulých volbách v roce 2013 přišlo k volbám cca 5M lidí z 8M možných. ČSSD a ANO dostali dohromady necelé 2M hlasů. To znamená, že 25 % dospělých rozhodlo o ostatních 75 %! Co to kurva je, aby někdo rozhodoval o osudu jiného a ještě k tomu když je to takto zjevná menšina? Dočkáme se letos toho, že 25 % populace zvolí jedinou stranu, která složí jednobarevnou většinovou vládu? Pokud lidovci nedosáhnou na 10 %, tato varianta je celkem pravděpodobná… Čili: vládu nemáme takovou, jako jsme si zvolili. 75 % dospělé populace nemá takovou vládu, jako by chtělo. A už vůbec nemáme takovou vládu, jakou bychom si zasloužili. Člověk si totiž nezaslouží nic jako vládu.

Charlie Gard je jedenáctiměsíční chlapec, který trpí vážnou degenerativní chorobou. Nevidí, neslyší a bez přístrojů by nemohl dýchat. Jeho rodiče dokázali ve sbírce získat poměrně velké množství peněz, aby ho mohli převézt z Anglie do USA, kdy by mu mohli poskytnout experimentální léčbu, jež dává malou naději na zlepšení jeho stavu. Pomoc nabídla i vatikánská nemocnice, podporu vyjádřil papež nebo prezident Trump.

I přesto podala nemocnice žalobu, aby mohla Charlieho opojit od přístrojů. Soudy jí dal za pravdu, a další léčbu nepovolil. Dítěte se nezastal ani Evropský soud pro lidská práva. V nejlepším zájmu dítěte má prý být důstojná smrt. Názor rodičů nikoho nezajímá, o životě a smrti rozhoduje soud svým „nezávislým a objektivním úsudkem.“ (Zatím je však Charlie stále naživu – napsáno 7. července.) O veřejné peníze rozhodně nejde, rodiče vybrali dost peněz, aby nesli náklady sami.

Osobně mi to přijde horší jak nacistické „eutanazijní“ programy T4. Tam se vraždilo tajně, veřejně vraždění dětí by se i v nacistickém Německu setkalo s velkým odporem (na nátlak katolické církve a veřejnosti byl pak program oficiálně ukončen). Zde soud nařizuje vraždu naprosto veřejně a s žádnými velkými protesty se nesetká. Jak to bude dál pokračovat? Kdy si přijdou pro vaše postižené dítě?

V Seattle se zvýšila minimální mzda na patnáct dolarů za hodinu; nepřekvapivě to mělo přesně ty negativní dopady, o kterých mluví rakouští ekonomové už dlouhé desítky let. Teď na to však vznikla studie, jejíž výsledky jsou „šokující“, neboť vyvracejí výsledky nějakých dřívejších studií, jež mají „dokazovat“ opak. Tvůrci studie prezentují (rakušanům dávno známé) závěry, že minimální mzda poškozuje nejméně kvalifikované pracovníky (ti začnou přicházet o práci, když si na sebe nevydělají); například podle ekonoma Davida Autora z MIT může studie ovlivnit výzkum dané oblasti a zcela změnit pohled na danou problematiku. Na jednu stranu by bylo dobré jej změnit; na stranu druhou… proč je k tomu potřeba ta studie? Máme stále platné zákony praxeologie, platí ceteris paribus; studie tedy mohou ukázat cokoli v závislosti na ostatních vlivech, které není možné eliminovat ani měřit, ergo nic nevyvracejí ani nedokazují.

V jednom z mých předchozích článků nám primář PN Bohnice Marek Páv vyprávěl o své psychiatrické praxi: jak násilím a indoktrinací nutí lidi, aby přijali identitu psychiatrického pacienta, tj. aby uvěřili, že onemocněli neviditelnou chorobou mozku, která způsobuje, že si myslí, co si myslí, a že jenom psychiatr je z toho dokáže dostat. Může to ale fungovat? Překvapivý doklad toho, že může, jsme získali, když se v roce 2015 vrátily domů dvě Češky unesené v Pákistánu a zjistilo se, že jedna z nich, Hana Humpálová, v zajetí přijala islám a vyznává ho i po svém vysvobození. Vidíme, že je možné násilím přinutit dospělou a zřejmě úplně normální Češku, aby uvěřila středověkému náboženství.

Jaké faktory tam působí? Podívejme se nejprve na psychiatrii:
1. Každý potřebuje vysvětlit své chování, a obzvláště své neúspěchy, selhání, trapnosti, ubohosti a nenormálnosti; a „teorie osobnosti“, se kterou operují kněží a psychiatři, má to plus, že je extrémně simplicistní: odvrácením se od Boha a duševní nemocí vysvětlíte lehce cokoliv.
2. Pro většinu lidí jsou psychiatři autoritami. A autoritám se věří i to, co se nelíbí.
3. Mocný činitel je samotný fakt násilné hospitalizace: je tak nepochopitelné, že si násilně hospitalizovaný řekne „Asi je se mnou skutečně něco v nepořádku, když mě odvlekli do psychiatrické léčebny a drží mě tady; jinak by to přece v naší demokratické zemi nebylo možné…“?
4. Neexistence jiného výkladu: Ti lidé neznají Szasze, a je tudíž pro ně velmi obtížné představit si, že by celá psychiatrie mohla být špatná. Zbývá jim, buď považovat svou násilnou hospitalizaci za osobní selhání psychiatrů – což není pravda – nebo uvěřit jejich verzi.

U islámu může působit jen faktor 1; i to zjevně na úspěšnou násilnou konverzi stačí. Jak příběh Hany Humpálové, tak obyčejný selský rozum nám říká, že lze lidi násilnou hospitalizací přimět uvěřit psychiatrickým výmyslům. Je tedy třeba být si vědom toho, že mnoho z těch, kdo se léčí dobrovolně na psychiatrii, to dělá jenom proto, že proti nim bylo v minulosti použito násilí.

Německo se rozhodlo umožnit status manželství homosexuálním párům. Ač si myslím, že lepším krokem by bylo partnerské svazky odstátnit úplně (a pak si je každý může smluvně uzavřít tak, jak uzná za vhodné), aspoň trochu tenhle krok vítám, protože registrace nemá všechna privilegia manželství (třeba nevzniká SJM, nemůžete se registrovat, kde chcete, a podobně) a tudíž mi nepřišla moc spravedlivá.

V diskuzích to samozřejmě způsobilo značné pobouření. Nemyslím si ale, že je to vyloženě důsledek homofobie. Stejně jako u komentářů veřejnosti k párům rozdílné rasy, ošklivým párům, velkým tetováním, velkému či moc malému majetku, vztahovým netradičnostem mezi mužem a ženou a podobně, je to spíš důsledek neschopnosti (nebo neochoty) hledět si svého. Stále je kolem mnoho lidí, kteří potřebují moralizovat ostatní, urážet, hodnotit, jak se co má a nemá jinde dělat, a v konečném důsledku vznikají i tlaky na to, aby to, co většina neuznává za vhodné, zakazoval stát. A to je celý důsledek nesvobody a toho, že jsme tam, kde jsme.

Google všichni známe - je to úspěšná firma provozující vyhledávač, videotéku, reklamní síť, datové úložiště, e-mailové schránky, webové analytické nástroje a kdoví co všechno ještě. Má velké příjmy, výdaje i zisky. Pro běžného smrtelníka je Google buď dobrý kamarád, poskytovatel užitečných služeb, nebo jen jedna firma z mnoha, přičemž dává třeba přednost jiné. Ne tak pro psychopata posedlého mocí (v tomto případě má i jméno, Margrethe Vestager, ano, tímto ji veřejně označuji za psychopata), pro něj (resp. pro ni) je něco takového jakousi pokladnicí přeplněnou zdroji, jež přece v EU vědí využít lépe než nějaká korporace.

A tak se prostě psychopat jednoho dne probudí a přemýšlí nad svou existencí. Z EU odchází Velká Británie, což znamená úbytek zdrojů, které do EU přicházejí. Dostaví se pocit (ano, i psychopati mají city, svým zvráceným způsobem) ohrožení. Nešlo by to nějak nahradit? A tak sedne k počítači... a napadne ji - napaříme někomu mastnou pokutu. Třeba Googlu. Za nějakou píčovinu - třeba za to, že Google spolupracuje s různými obchodníky, velkými a malými, a zveřejňuje jejich nabídky, za nějaký obnos, nahoře ve zvláštní sekci výsledků hledání. Že je důvod naprosto nesmyslný? Ale no tak, jsem psychopat na jedné z nejvyšších mocenských pozic na světě - to musí klapnout! A že je ta suma vycucaná z palce? No samozřejmě, přece vážně nemyslíte, že jde nějak logicky stanovit škoda, kterou Google údajně způsobil nabídkou míst, kde se dá hledané zboží koupit (mne samotného by vážně zajímalo, komu a jak škoda vznikla; já jako uživatel, který hledá zboží ke koupi, jsem rád, že mi Google takto pomáhá), a to navíc nějakou podivnou extrapolací z průzkumu ve 13 státech. Ne, ta suma má úplně jinou logiku.

2 miliardy liber jsou suma, kterou Velká Británie zaplatí Evropské unii za 2 měsíce. Nebo za 4 měsíce, když odečteme peníze, které Velké Británii přijdou zpátky. Pokuta Googlu tedy pokryje příjem z odšedšího ostrovního království za 4 měsíce. A 4 měsíce, to je dost dlouhá doba na to, aby si indické božstvo uvelebené v nejvyšším sovětu EU vyhlédlo další oběť. Také to může být suma, která bohatě zaopatří materiál dovážený Frontexem z afrických břehů - pokud máme ročně milion migrantů, tak to je 2 miliony liber pro každého; no neber to!

Bohužel (pro úředníky) je to ale také dost velká částka na to, aby Google začal zvažovat nějaká "nečekaná" protiopatření. Zda na to má koule, je věc druhá. Pokud si ale nechá srát na hlavu, dá tím vzkaz ostatním podobným zmetkům, že to dělají správně. Pokut všude možně přibývá, roste i jejich výše. Státní úřady objevily tento zdroj příjmů, se kterým už často počítají ve svých rozpočtech. A pokud je nic nezastaví, budou si dovolovat stále víc.

Přes léto nepřednáším, nicméně v rámci programu „Anarchokapitalismus“ v Polis pořádáme setkání přátel; ale týká se to i lidí, kteří nejsou zrovna přáteli této myšlenky a jen prostě chtějí o daném tématu podiskutovat. Dnes tedy nebude žádná přednáška, ale můžeme všichni posedět a popovídat; připraveno bude i malé občerstvení. Budu moc rád, když mi dáte třeba i náměty a témata pro další přednášky.

Těším se na vás dnes večer v půl sedmé v Paralelní Polis.