Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Kdo rozhoduje, zda ženě toužící po dítěti odepřeme možnosti moderní medicíny? Stát, jak jinak… a mocipáni určili, že není-li dotyčná vdaná, má smůlu. To zkusil – bohužel neúspěšně – změnit poslanec František Adámek z levicové ČSSD; nejostřeji byla proti Jitka Chalánková z takzvaně pravicové TOP09, jelikož ona sama vdaná je, má čtyři děti, ráda by vnutila své hodnoty i ostatním a stát jí dává tu moc. Její zdůvodnění: „Právo na dítě nepatří mezi základní lidská práva.“ No a co jako? Má to znamenat, že co není „základní lidské právo“, to stát zakáže? Ona i další poslanci se shodli na tom, že nejde o otázku zdravotnickou, nýbrž etickou. No samozřejmě! Jedná se o to, zda mohou lidé svobodně uzavírat dobrovolné transakce, nebo přijde stát a začne jim to zakazovat; ta etická otázka totiž zní: „Je legitimní, aby paní Chalánková spolu s ostatními poslanci z pozice síly rozhodovala, kdo a jak se smí rozmnožovat?“

Zákoník práce 262/2006 Sb. § 53: (1) Zakazuje se dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, to je [..] d) v době, kdy je zaměstnankyně těhotná nebo kdy zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou [..]
(2) Byla-li dána zaměstnanci výpověď před počátkem ochranné doby [..] pracovní poměr skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby.

Jeden příklad z praxe. Paní bylo zrušeno místo a dostala výpověď pro nadbytečnost. Podnícena tímto dokumentem přiběhla domů za manželem a hupli na to, v následku čehož otěhotněla. Co to teď znamená pro zaměstnavatele? Její pozice neexistuje, tedy jí nemůže přidělovat žádnou práci. Musí tedy paní na překážkách v práci plně platit až do jejího odchodu na MD. Po ukončení její RD (takže po třech, šesti, devíti letech, podle počtu dětí, protože paní jde plození evidentně snadno) se paní vrátí a opět bude plně placena na překážkách v práci, než jí uplyne zbytek výpovědní lhůty. Proč mi tohle přijde jako hovadina, asi nemusím vysvětlovat :)

Sobotka v médiích brutálně kritizuje Babiše. Babiš útočí zpět. Mám trochu dojem, že je to divadlo, protože jsou to koneckonců koaliční partneři, kteří společně přinesli do ČR zákony o kotlích, inkluzi, EET, zákaz kouření v hospodách a podobně. I tak někdy, když někam na net vložím nějakou kritickou poznámku na adresu Babiše, lidé automaticky předpokládají, že jsem Sobotkovec a vice versa. Jejich mediální útočení na toho druhého každopádně vytváří dojem, že existuje jen Babiš nebo Sobotka a nikdo jiný. Kdo nemá rád Babiše, měl by podpořit Sobotku. Kdo nemá rád Sobotku, měl by to dát Babišovi.

A skutečně to funguje. V poslední době mě překvapilo několik lidí z mého okolí, když přišlo s tím, že chtějí volit hnutí ANO, protože „chtějí volit PROTI Sobotkovi“. Vše je tak jednoduší, když mám jen černou a bílou. Babiš x Sobotka. Zeman x Schwarzenberg. Rusko x Amerika. Trump x Hillary. Sluníčkáři x Islámobíjci. Ve skutečnosti však není nic jako Babiš versus Sobotka nebo Putin versus USA. Skutečný boj je svoboda versus nesvoboda. Jakékoliv jiné rivalství je jen optickým klamem.

Skoro každý díl pořadu „Máte slovo“ je masakr (krom těch nudných o dietách a podobně); většinou tam bují etatismus a výsledky indoktrinace státní propagandou, avšak v posledním dílu o kyberšmírování k těm klasickým bonmotům („Kdo nic špatného neudělal, nemá se čeho bát.“) přibyla ještě lživá manipulace takových rozměrů, že mě to až překvapilo (a myslím, že podobně každého, kdo alespoň trochu tuší cokoliv o síťové bezpečnosti). Zastánce vládního odposlouchávání síťové komunikace občanů argumentoval tím, že zahraniční hackeři mohou zaútočit na naše elektrárny, chemičky, vodárny a další strategické cíle; od někoho z publika a moderátorky tam zaznělo, že je to samozřejmě možné, protože dnes je vše řízeno přes „ty počítače“. Prostě šlo o klasickou odbornou diskusi, v níž jsou veškeré znalosti čerpány z akčních filmů o hackerech; neznalost samozřejmě nikomu nezazlívám, problém je, že v demokracii má každý svůj hlas.

Jakkoliv schopný hacker dokáže přes síť napadnout pouze „ty počítače“, na které se může fyzicky napojit. Není-li tedy počítač připojený k Internetu, dotyčný má smůlu; jak říkal jeden můj učitel: „Nejlepší firewall je metr vzduchu.“ (Tato hláška již nemá v dobách Wi-Fi tak čistou pointu, jakou mívala za jeho mládí.) Toto samozřejmě ti, kdo řeší zabezpečení jaderné elektrárny, vědí; kritické systémy tedy běží offline. To bohužel v diskusi dlouho nezaznělo, až se po čase nejistě ozval tragický zástupce Pirátské strany, jenž to rozpačitě namítl; odborná nejistota z něj však čišela tolik, že jej oponent setřel virem Stuxnet (napadajícím průmyslové systémy běžící na Simaticu), což je argument zcela mimo (monitorování síťové komunikace totiž nechrání před virem přenášejícím se z flashky do offline stroje). Leč Pirát byl tak nejistý (nechal se daným oponentem setřít již předtím), že téma raději nechal být.

Starého STBáka novým kouskům nenaučíš; on ale mladé učit může. Tak například třiadvacetiletý muž z Domažlic volal na tísňovou linku 158 proto, že na své účtence k transakci za 12 (!) korun nenašel fiskální identifikační kód (potvrzení o tom, že tržba byla elektronicky zaevidována). Umíte si představit, co se takovému člověku honí hlavou? Jak přemýšlí? Co během té akce pociťoval? Z jakého důvodu to udělal? Napadá mě několik možností, vžít se nedokážu ani do jedné; a skutečně rád bych věděl, kolik takových lidí mezi námi žije… bohužel i ten jeden mi přijde více než dost. Tento příběh však nezařadím mezi ty, co by byly k smíchu, kdyby ovšem nebyly k pláči; proč ne? Protože nakonec to přeci jen bylo k popukání: Uniformované opice tam přijeli, na účtence fiskální identifikační kód našli, práskači jej ukázali a ten s ostudou odkráčel do prdele; tahle story mi i stála za ty peníze, co mě stála z daní xD

V dobách, kdy byly Stoky celkem v plenkách, jsme tu probírali zákon zakazující prodej o svátcích; tehdy byl ještě ve stádiu návrhu, leč dle očekávání prošel. No a teď nese ovoce! ČOIka měla o Velikonočním pondělí pré, neboť zkontrolovala skoro tři stovky prodejen, z nichž tři měly „nelegálně otevřeno“ (na toto bizarní slovní spojení, jež by bylo k smíchu, kdyby ovšem nebylo k pláči, bychom si měli začít zvykat); těm teď hrozí pokuta až milion korun (při opakovaném porušení pět mega). A víte co? Všechny tři obchody někdo napráskal; celkem by mě zajímalo, co za kurvu musí člověk být, aby něco takového udělal, a doufám, že jejich totožnost časem někde leakne. Každopádně stát zavedl tento zákon s odůvodněním, že rodiny mají být o svátcích spolu, neboť politici vědí nejlépe, co je pro ně dobré; jó, cizím se to rozkazuje… ale co kdyby stát začal u sebe? Například těmi fízlujícími kontrolory z ČOIky…

Máme v práci zaměstnance, kterého já osobně řadím do kategorie „geniální ajťák“. Je to člověk, který nemá přítelkyni, nemá v podstatě ani žádný další osobní život a je strašně dobrý ve vyvíjení programů. Pointou je, že práce je mu v tomto ohledu i koníčkem, krom toho nepotřebuje moc spát, takže reálně je schopen pracovat strašně moc hodin denně, což ho baví a uspokojuje.

Zaměstnavatel je z jeho umu samozřejmě nadšen a rád by jeho kvalit využil co nejvíc. Nicméně to není možné, protože tu máme limity přesčasů, práce na DPP, maximální délku směny, předepsané odpočinky mezi směnami i odpočinky v týdnu atd.

Hlava mi na tom nebere především to, že kdyby tento člověk pracoval pro dva různé zaměstnavatele, tak s jeho vytížením nebude mít nikdo problém. Ale u jednoho to prostě nejde.

Před čtrnácti dny jsem přednášel o zbraních; dostavili se dokonce i skalní odpůrci zbraní, což velice vítám, přičemž za velmi překvapivé považuji, že jejich názory během večera nezůstaly nezměněny. Následná debata pak byla velice zajímavá.

Tématem dnešní přednášky bude veřejný prostor a svoboda slova v bezstátní společnosti; co mají tato dvě zdánlivě nesouvisející témata společného? Ve skutečnosti víc, než si většina lidí myslí, jsou vskutku těsně provázaná; a večer vysvětlím, jak přesně. Povídat si budeme o parcích, náměstích, lesech, takzvaných „veřejných zájmech“ a mnoha dalších souvisejících věcech (mezi něž patří především ta svoboda projevu); určitě si přijďte podiskutovat, zejména v případě, že dle vašeho názoru pro správu těchto prostorů potřebujeme stát. A máte-li kamarády či známé, již také nesouhlasí, případně by je téma mohlo zajímat, neváhejte je vzít s sebou!

Příští přednáška, na níž jste též všichni srdečně zváni, se výjimečně nebude konat za čtrnáct dnů, ale až za měsíc (17. 5. ve 20 hodin); jejím tématem bude: „Kdo by bez státu stavěl silnice?“

Těším se na vás dnes večer ve 20 hodin v Paralelní Polis.

Zákaz kouření v hospodách bohužel prošel a nic s ním už nenaděláme, neboť zákony v praxi sice neustále přibývají, ale až na výjimky nikdo žádné neruší, ergo se tím tedy slavnostně přidáváme mezi „vyspělé“ země EU, jimiž je nezřídka argumentováno; ještě častější je však argument, který pracovně nazývám: „Mám právo na hospodu,“ bývá často dovysvětlen slovy: „U nás na vesnici je jen jedna hospoda.“ Nejlepší odpověď na něj zazněla v komentářích Stok od autora TaxationISTheft: „A co jako? Když dojdu do knihkupectví a tam nemají tu knihu, kterou chci, mám začít chtít po státu, aby tam byla?“ Přesně tak nesmyslný požadavek to totiž je i v případě těch hospod; nemluvě o docela přesném shrnutí současného stavu rozpínajícího se státu, které jsem nedávno četl, už ani nevím kde: „Nechtěl bych mít hospodu. Představa, že se v ní někdo opije, zapálí si a já ho vyhodím dřív, než mu dám účtenku, je fakt noční můra.“

Funkce prezidenta ČR má dle mého názoru úžasný poměr prestiže ku reálné moci; hlava státu jest figurkou mediálně exponovanou, leč nemá až tak velkou moc (ne že by neměl vůbec žádnou, například jmenuje členy Bankovní rady ČNB) – jinými slovy na to, jak moc je vidět, nemůže napáchat až tolik škody. Proto se domnívám, že z libertariánského hlediska není tak zlé, když je prezident už od pohledu totální hovado; proč? Popuzuje lidi, jimž se pak snáze vysvětluje absurdita demokracie a státní propagandy; třeba takový Zeman představuje z tohoto pohledu prezidenta, jenž neustále dělá právě to, co od něj chci – totiž ostudu. Jeho volební období se ale pomalu chýlí ke konci a vskutku nerad bych se dočkal nějakého Karla (stejného zla, jež na pohled vypadá přijatelněji); dle mých informací bude však již brzy představen kandidát, jenž by měl Zemana v dělání ostudy hravě trumfnout… a kdo si myslí, že to nejde, nechť sleduje média xD

Další z řady fenomenálních etatistických argumentů. Nebýt státu a zákonů, zlovolní pekaři by místo solí sypali housky kyanidem a hospodští by do jídla přidávali výkaly. Proč? Protože by prostě mohli. Přece co by je motivovalo dodržovat nějaké standardy, kdyby neexistovaly zákony, ne? Ne. Nosil bych dříví do lesa, kdybych se tu rozepisoval o tom, kterak je v zájmu každého podnikatele mít co nejlepší pověst. Proč o tom tedy píšu? Protože v posledních dnech jsme mohli být svědky krásné ukázky toho, jak zákazník trestá firmu mnohem tvrději, rychleji a efektivněji, než by to udělal stát. A především zcela spontánně a dobrovolně.

Řeč je o letecké společnosti United Airlines, jejíž zaměstnanci velmi nevybíravým způsobem vyvedli z letadla jednoho z pasažérů (nechyběla krev), ačkoliv měl platnou letenku. Stalo se tak z důvodu, že letecké společnosti zpravidla prodávají víc letenek, než je volných míst v daném letu. Většinou se to řeší tak, že letecká společnost některé pasažéry "uplatí", aby vystoupili a letěli později. Jenže tentokrát se nikomu nechtělo, a tak nešťastníka vybral náhodně počítač. Celý incident se podařilo natočit a video brzy obletělo svět. A výsledek? Ředitel, který se ochranky původně zastával, si teď sype popel na hlavu, lidé hromadně vyhrožují bojkotem, ničí své věrnostní karty a příležitosti kopnout si pochopitelně využila i konkurence. Ale co je ze všeho nejpůsobivější – hodnota společnosti se bleskurychle propadla o 900 milionů dolarů. Opravdu je soukromým společnostem úplně fuk, jaký je jejich obraz před veřejností?

Zákoník práce 262/2006 Sb. § 32: V případech stanovených zvláštním právním předpisem je zaměstnavatel povinen zajistit, aby se fyzická osoba před uzavřením pracovní smlouvy podrobila vstupní lékařské prohlídce.

Nebudu zde citovat Zákon o specifických zdravotních službách, ale prostě pokud zaměstnanec nastupuje na hlavní pracovní poměr, musí na vstupní LP vždy. Grády to začíná nabírat v okamžiku, kdy si uvědomíme, že to musí být před uzavřením pracovní smlouvy, nikoli až před samotným zahájením výkonu práce.

Druhá libová věc je ta (ač už není v ZP přímo obsažena), že pokud takhle povinnost není splněna, je zaměstnanec automaticky považován za zdravotně nezpůsobilého, jeho pracovní smlouva je neplatná a ani pozdější absolvování LP tuto neplatnost nenapraví.

V praxi to znamená toto: Naberete nového zaměstnance, který chce pracovní smlouvu podepsat dopředu (třeba proto, že někde jinde dává výpověď). Vy s ním smlouvu podepíšete, on jde až v průběhu těch dvou měsíců na lékařskou prohlídku a pak Vám začne už s platným osvědčením, že je zdravotně způsobilý, pracovat. Za několik let vám přijde kontrola z inspektorátu práce a vy máte průšvih jako blázen, protože celou dobu zaměstnáváte člověka, který je z pohledu tohoto zhovadilého paragrafu zdravotně nezpůsobilý.

Přestože Urza už sepsal hromadu kritických článků na adresu demokracie, a přestože měl celou kritickou přednášku v Polis, stále jsem přesvědčen, že se tohle téma nevyčerpalo a také se k němu – s dovolením – vyjádřím. Já osobně nemám s demokracií – tedy se systémem založeným na hlasování – nemám vůbec problém. Tedy pouze za předpokladu, že je dobrovolný. Například když se sejde parta jedenácti kamarádů a někteří chtějí jít do kina a jiní do divadla. A tak se rozhodnou, že budou hlasovat. Každý z nich souhlasí s hlasováním a každý z nich souhlasí, že se podřídí většině, i kdyby k ní nepatřil. To je v pořádku.

V pořádku to není, pokud by nejméně jeden z nich nesouhlasil. Jemu se prostě do divadla nechce, i kdyby zbývajících deset chtělo. A tak se může od skupiny oddělit a jít sám do kina. Ovšem pokud mu to divadlo budou nutit násilím („jestli nepůjdeš s námi do divadla, dostaneš pokutu a/nebo exekuci majetku“), tak tu argument „většina tak hlasovala, takže je to demokratické čili legitimní“ neobstojí. Stejně jako když několik lidí si třeba odhlasuje, že někomu seberou jeho majetek proti jeho vůli, tak to není legitimní. Pořád je to krádež a pořád je to násilí. To už rovnou nemuseli hlasovat a mohli si prostě tento majetek vzít silou.

Dnes v 16 hodin se zúčastním panelové diskuse v Paralelní Polis; tématem budou nedávné události ve firmě Rohlik.cz, kam kvůli podezření z protiprávního zaměstnávání vtrhla 10. března cizinecká policie a bez obvinění odvedla 85 lidí, čímž ochromila chod firmy. Přijďte taky, jste všichni zváni, ať už jsou vaše názory jakékoliv; krom toho si můžete dát kafe či pivo za bitcoiny (a jestli BTC nemáte, lze je zakoupit přímo na místě) s jistotou, že transakce nebude elektronicky evidována. Vejděte ven.

Pokaždé, když někdo prohlásí, že je mu nějaký zákaz lhostejný, protože se ho netýká, vždycky začnu protestovat. Zákazy se vždycky týkají všech! Ano, zákaz kouření se týká i nekuřáků, EET se týká i nepodnikatelů, zákazy zvířat se týkají i nechovatelů, zákazy zbraní se týkají i těch, kdo zbraň viděli jen ve filmu. Kdyby se čistě teoreticky třeba zakázalo nošení zelených triček, v mém životě by se zdánlivě nic nezměnilo, jelikož zelenou nenosím. Přesto by se změnila jedna zásadní věc, která není na první pohled vidět. V současné době nenosím zelenou, protože jsem se tak rozhodl, nicméně ode dne, kdy začne platit zákaz zelených triček, zelenou nenosím, protože nesmím. A v tom je zásadní rozdíl. A pokud by se mi zelená třeba najednou zalíbila, měl bych smůlu. Zákazy tedy popírají svobodnou volbu a individualitu člověka – a to pokaždé – takže jak říkám, jakýkoliv zákon se týká každého – vždycky.

Každopádně je tu ještě druhý morální problém s tvrzením: „Mě se netýká x.“ A to je nedostatek empatie. Nemusím být střelcem, abych odmítal zákaz zbraní. Mohu se zkrátka jen vžít do jejich situace a dojít k závěru, že jsou obětmi státní buzerace, a že mně osobně by se nelíbilo být v takové situaci, takže se za ně postavím klidně i jako nestřelec. Stejně jako se postavím za kuřáky jakožto nekuřák. Třeba už jen proto, že je to dle mého názoru správné.

Jednou se mi stalo, že jsem seděl v šalině/tramvaji (vyberte dle preference) a na zadním sedadle spal bezdomovec. Najednou dovnitř vběhli dva policisté a u spícího bezdomovce se zastavili. Jeden si nasadil demonstrativně rukavice, aby všem ukázal: „Na tuhle špínu sahat holýma rukama nebudu!“ a se slovy: „Budíček!“ ho popadl pod krk. Následně jej odtáhli poměrně brutálně ven. Dovedu si vysvětlit, proč tento bezdomovec zvolil spaní v MHD – venku totiž byla sněhová bouře a dvacetistupňový mráz.

Město Brno před nějakou dobou nainstalovalio na všechny lavičky jakási kovová opěradla. Smyslem bylo zabránit bezdomovcům spát na těchto lavičkách. Sdělení bezdomovcům bylo jednoznačné: „Držte se od centra dál, vy špíny. Zmizte z očí turistů někam pod most!“ Reálným výsledkem však bylo to, že bezdomovci na lavičkách spali dál - jen v různých poněkud humorných polohách. Existují podobná opatření – např. hřeby nainstalované do země, které mají zabránit přespáváním bezdomovců na zemi.

Je hezké chválit stát, že se nám stará o chudé pomocí sociálních dávek a o bezdomovce pomocí Armády spásy (ta dostává peníze od státu – a to jsem ještě vynechal, že peníze státu jsou kradené), jedná se však o určitý „cherry-picking“ a možná by nebylo na škodu vidět i druhou stranu mince. Tedy to, jak stát bezdomovcům a chudým ubližuje. Zvláště když se říká, že to kapitalismus dostává lidi na ulici – ne armáda státních exekutorů, která byla vyslaná na základě špatně vypsaného daňového přiznání apod.

Zaměstnavatelé si dlouhodobě stěžují na problémy, jež jim způsobuje zaměstnávání lidí, kteří mají na sobě větší počet exekucí. To s sebou totiž nese poměrně velké administrativní náklady – prostě když má ten člověk na sobě více exekucí, stojí to účetní, která mu zpracovává mzdy, spoustu času a práce navíc, aniž by to bylo něco, co její zaměstnavatel chce dělat. V podstatě vykonává tuhle práci za stát.

Současné ministerstvo spravedlnosti, protože je spravedlivé, se rozhodlo v tom zaměstnavatele nenechat a dávat mu paušál 250 kč za člověka a exekuci. Ale aby na tom nebylo tratné, tak o tuto částku nechá narůst dluh toho dlužníka. Takže když po někom jdou 4 exekutoři, už to má chudák za litránka. Naštěstí to zatím nějak stopla exekutorská komora, tak snad na tento výtrysk intelektu v nejbližší době nedojde :)

Před dvěma týdny jsem přednášel o drogách; v sálu bylo opět narváno, za což vám všem, kdo jste přišli, velice děkuji. Jsem opravdu rád, že mám možnost předávat myšlenky svobodné společnosti dalším lidem; jsem vděčný za každého, kdo si mě poslechne a alespoň se nad tím, co říkám, zamyslí. A i nadále se vynasnažím mluvit tak, abych vás nezklamal xD

Dnes večer přednáším na téma zbraně, jež na drogy poměrně stylově navazuje; na rozdíl od minulé přednášky však nebudeme rozebírat zbraně po technické stránce, což bude ale vynahrazeno mnoha zajímavými statistikami a tvrdými daty. To však zdaleka není vše! Věnovat se budeme působení zbraní na psychiku slušných lidí i zločinců; popovídáme si o rozdílech mezi ozbrojenou a neozbrojenou společností, přičemž nevynecháme ani jejich vztah k vládě. Nakonec otevřeme i téma těžkých zbraní (hodně těžkých – bojových letadel, bitevních lodí, tanků i artilerie) a jejich místa v bezstátní společnosti. Určitě přijďte podiskutovat – zejména v případě, že jste zastánci regulací; a vezměte s sebou i své známé, ideálně takové, již o anarchokapitalismu nikdy nic neslyšeli, ale téma by je mohlo zajímat.

Krom toho jste všichni zváni na přednášku, která se bude konat za dva týdny (19. 4. ve 20 hodin); jejím tématem budou veřejné prostory a svoboda slova.

Těším se na vás dnes večer ve 20 hodin v Paralelní Polis.

Píše se květen roku 2000; uniformované opice násilím (navíc v rozporu se zákonem) vnikají do firmy Mironet, zabavují počítače, účetnictví a obviňují majitele ze softwarového pirátství, aby po dvou letech seznali, že… sorry jako, chybička se vloudila, jste nevinný, pane, takže na shledanou. Dotyčný však není ovce a zkouší se této zvůli bránit; žaluje stát o 626 milionů, což jako fuck off, dostaneš 23 mega a ještě buď rád, hezky ticho a šoupat nohama, sprostý poddaný, míní Vrchní soud v Praze. Kauza pokračuje, žaloba, zamítnutí, promlčení, odvolání, lze to dohledat na Internetu (včetně nenávistných komentářů); víte, co mi však na tom celém přijde nejzajímavější? Naprosto nikdo se nepozastavuje nad absurditou situace, kdy nějaký subjekt (stát) někoho poškodí a následně tentýž subjekt (opět stát) případ soudí; kdyby šlo o soukromou firmu, jež by soudila sama své spory, to by bylo řevu! Státní propaganda je však silná…

Když se zeptáte hromady náhodných lidí, co nenávidí, řeknou vám, že sobectví, aroganci, pokrytectví, namyšlenost, lhaní a tak dále. A celá řada jich taky zmíní, že je štve „když jim někdo cpe svůj názor!“ No vážně – mraky lidí to prostě nesnášejí. Bohužel, někteří jedinci vidí cpaní názoru třeba i v tom, když jim někdo jen oponuje, předloží nějaký ten protiargument, či poukáže na trhliny v jejich logice. A já bych rád poukázal na jednu velkou logickou trhlinu v záležitosti cpaní názorů.

Když potkávám lidi, kteří souhlasí s celou řadou zákonů – souhlasí s EET, se zákazem kouření, povinnou vojnou, zákazem projede o svátcích, zákazem billboardů u silnic, zákazem sladkostí na školách a dalšími – říkám si, že tihle lidé vlastně projevují extrémní formu cpaní názorů druhým lidem. Jelikož chtějí, aby jejich názor byl vnucen druhým pod hrozbou trestu. Pokud někdo „nesnáší, když mu někdo cpe svůj názor“, ale zároveň třeba souhlasí se zákazem kouření v restauracích, nejenom, že si brutální protiřečí, ale přímo popírá sám sebe. Není totiž horší forma cpaní názoru, než když se názor promění v násilí.