Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„Česko je stát velmi solidární s ukrajinskými uprchlíky, Švédský stát je velmi solidární k chudým občanům…“ Takovýchto výroků lze nalézt mnoho. Ale skutečně jsou státy solidární? Pokud chce totiž stát být s kýmkoliv solidární, musí nejdříve skrz daně někomu jinému ukrást nějaké prostředky, což mi moc solidární nepřipadá. Když někdo doma ubytuje uprchlíky nebo když jde osobně pomáhat chudým, tak ho to stojí nějaké prostředky a musí se kvůli tomu nějakým způsobem uskromnit. Státu ale stačí jen rozhodnutí politika, který se nemusel kvůli solidaritě uskromňovat a kterého to vlastně nic nestojí, protože finance už ukradl jiným. Dá se toto označovat za solidaritu?

Lze napsat program, který vypíše výherní čísla zítřejší loterie? Ze studia informatiky vím, že ano. Stačí napsat mnoho programů, z nichž každý navrhne jiná čísla. Když těch programů bude dostatečné množství, jeden z nich se trefí. Už nás ale nenaučili, jak z tolika programů vybrat ten správný… Podobně to vidím s centrálním plánováním. Trh je ovlivněn nedokonalou informovaností účastníků, takže lze nepochybně napsat centrální plán, který bude efektivnější. Napíšeme-li bambiliony centrálních plánů, jednou se to určitě povede. Jen je otázka, jak ve světě, který se potýká s nedokonalou informovaností, z nich vybrat ten správný…

Svobodný přístav pořádá již třetí konferenci; tentokrát o penězích (i kryptopenězích). Zaregistrovat se můžete ideálně na facebooku, případně na tomto webu, pokud facebook nepoužíváte. Přednášet budou neuvěřitelně zajímaví řečníci – člen Národní rozpočtové rady (a bývalý člen rady ČNB) Mojmír Hampl, odborník na kryptoměny Josef Tětek (SatsJoseph), Lukáš Kovanda, jeden z nejznámějších českých ekonomů, digitální nomád a kryptoanarchista Palo Lupták, Petr Bartoň, hlavní ekonom investiční skupiny Natland a za Svobodný přístav samozřejmě Urza. Tak přijďte 28. května do CEVRO Institutu!!

Magický svět Harryho Pottera mi učaroval už v dětství. Dnes, po mnoha letech, jako mávnutím kouzelné hůlky, jsem byl okouzlen úryvkem z knihy Harry Potter a Relikvie smrti: „Školní docházka je teď povinná pro všechny mladé čarodějky a kouzelníky,“ odpověděl. Vyhlásili to právě včera. Je to novinka, protože ještě nikdy to nebylo zákonnou povinností. Skoro všechny čarodějky a všichni kouzelníci v Británii samozřejmě studovali v Bradavicích, rodiče ale měli i právo volby učit své ratolesti doma, nebo je poslat na nějakou zahraniční školu. Tou vyhláškou si Voldemort zajistil, že bude mít celou kouzelnickou populaci od nejútlejšího věku pod kontrolou.
Možná kouzlo nechtěného, nicméně mi text přijde jako velice trefné zdůvodnění povinné školní docházky.

Politici jsou lidi, kteří jsou v roli politiků. Tito lidé mají v našem systému velkou moc. Jenže jaké lidi přitahuje moc? A kdo nás tedy řídí? Ankap jsem objevila v době, kdy státy totálně pošlapaly práva občanů. Hledala jsem proto nějaké východisko z tohoto morálního bahna. Politici beze studu postavili dospělé lidi do role dětí – a kdo by odporoval, toho by stát tvrdě potrestal. Podle Friedricha Nietzscheho je naše existence na světě řízena vůlí k moci. I Tolkienův román Pán prstenů obsahuje symbolické a velmi hluboké vyjádření principu moci.

Pár lidí se dobrovolně domluví, že se o víkendu opije. To je naprosto v pořádku, i když víme, že alkohol je jedna z nejhorších psychoaktivních látek, která je návyková a společenská nebezpečnost rozhodně není zanedbatelná. Pár lidí se dobrovolně domluví, že o víkendu vyzkouší šamanský rituál s použitím ayahuascy, což je také psychoaktivní látka, která navíc není návyková a společenská nebezpečnost je v podstatě nulová.

V prvním případě se nic neděje. V druhém případě Vás odsoudí na 8,5 roku vězení. I když jsem osobně nikdy ani nevyzkoušel marihuanu, nekouřím, nepiju a uvědomuji si nebezpečí drog, tak jsem pro naprosté legislativní uvolnění psychoaktivních látek a ponechání svobody nakládat se svým tělem. I ve mně tato myšlenka zpočátku vyvolala strach a otázky, ale po dlouhém zkoumání jsem přesvědčen, že „ochranné“ legislativní regulace jsou kontraproduktivní. Pro skvělý úvod do této problematiky mohu doporučitUrzovu nebo Terezy přednášku. Případně zde jsou skvělé relevantní články.

Je obecně přijímáno, že většina dětí inherentně nechce chodit do školy. Přesto za to bývají kritizovány a různými způsoby napadány. Většina dospělých řekne, že je důležité mít všeobecný přehled, a proto je mimo jiné pro všechny potřeba v dětství chodit do školy. Pro starší děti se ještě staví gymnázia, zatímco odborné školy jsou okořeněny nějakým tím dějepisem a matematikou bez ohledu na zaměření. Nikdy jsem však neslyšela o univerzitách všeobecného přehledu. Ani že by byly mezi dospělými nějak zvlášť populární kurzy všeobecného přehledu, kde by člověk složil zkoušku na certifikát – což platí i pro důchodce, kteří se nemusejí ohlížet na nutnost vydělávat peníze.

Když už někdo něco podobného v dospělosti dělá, tak jde typicky o dodělání maturity s cílem získat nějakou konkrétní přáci, případně chodit na nějakou VŠ nebo VOŠ. Snad nikdo si nejde dělat maturitu, protože má chuť si osvěžit všeobecný přehled. V tom se dospělí tolik neodlišují od dětí, na které si stěžují. Všeobecný přehled získávají v běžném životě, ale zjevně nestojí o navštěvování strukturovaného kurzu s hodnocením, jež by je „přece dokopalo se učit“. Má takový typ vzdělávání vážně smysl, nebo ho cpeme dětem prostě proto, že „to tak má být“ a jsme na to zvyklí?

V rozhovore s Timom, ale často aj v diskusii na Stokách som vnímal túžbu po tom, aby štát alebo ANCAP robil ľudí lepšími. Úlohou spoločenského zriadenia má byť efektívne zabezpečiť potreby, ktoré je výhodné riešiť hromadne. Nezáleží na tom či je to demokracia, ANCAP alebo diktátor. To úroveň spoločnosti určuje ako bude zriadenie fungovať – a aj jeho formu. Keď miesto vychovávania ľudí venujeme pozornosť efektivite využitia zdrojov, zvýšime šance na rozvoj lepšieho človeka.

Před nedávnem jsem pořídil tepelko. Samozřejmě s možností čerpat dotace několik desítek tisíc. V mnoha rozhovorech se člověk potká s protiargumenty, že je pokrytecké kritizovat stát a přitom čerpat jeho služby nebo příspěvky. Já to však vidím naopak. Ti, kdož kritizují za čerpání dotací, jsou naopak sami pokrytci, pokud obhajují systém, z něhož nelze vystoupit, a měli by tedy brát za samozřejmost, že se využívá a vůbec nemluvit o zneužívání dotací a podobně. Celé je to paradoxní, protože lidi podvědomě chápou, že dotace jsou de facto zneužíváním, ale zároveň je obhajují jako dobrou věc. Z toho mi vyplývá, že nepobírání dotací a „státních“ peněz je spíš gesto, které si nemůže nebo nechce každý dovolit, než reálný morální kodex, kterým se řídíme. Jak by řekl Jára C.: „Nebrečte, sami jste si to zavinili.“

________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Na jednu stranu se sám dotacím striktně vyhýbám; na druhou stranu uznávám, že je to „gesto pro dobrý pocit“. Na jednu stranu chápu, že někdo kritizuje odpůrce dotací za jejich pobírání (kritik posuzuje odpůrcovo jednání dle jeho vlastních standardů); na druhou stranu vidím podstatu problémů s dotacemi na straně výběru peněz, nikoliv příjmu.

Zamýšleli jste se někdy nad nacionalismem jako nad jednou z nejúspěšnějších ideologií? Nacionalismus je schopen sjednotit pravicové, levicové, liberální, tak konzervativní lidi. Je tím nejlepším prostředkem jak manipulovat masy lidí, jak ospravedlnit neospravedlnitelné, jak lidi přesvědčit o zabíjení jiných lidí a mnoho dalšího. Bez nacionalismu by pravděpodobně vznikalo mnohem méně válek (ve velkém rozměru) a nebylo by tolik vymytých mozků. Je možné podporovat svou zemi za každou cenu bez kritického myšlení, tak abych ji vskutku měl rád? Když podpořím svou zemi i v něčem, o čem vím, že je špatné (nebo ji dokonce zničí), tak nejednám v jejím zájmu. Není jedinou přijatelnou úlohou hranic zhruba označit lidi se stejným jazykem a kulturou? Je také důležité nemíchat nacionalismus a vlastenectví – nacionalismus je podpora své země za každou cenu, vlastenectví je kladný vztah k území dané země, k lidem této země, ke kulturám dané země a podobně. Nacionalismus jde ruku v ruce s autoritáři a jejich profitu. Tak proč jim umožňovat konat zlo ve velkém?

V Rámcovém vzdělávacím programu nalezneme spoustu zajímavých věcí, jež musejí školy povinně zahrnout do výuky. Vybral jsem dvě, které se týkají anarchie. Ponechám na každém z Vás, abyste si udělali vlastní názor na to, jak je anarchie v tomto povinném dokumentu pojímána:
– „…je důležité se o udržování demokracie starat, protože překročení hranice k anarchii či naopak k despotismu je neustále přítomným nebezpečím.“ RVP_ZV_2021; Výchova demokratického občana; strana 127
– „Demokracie jako protiváha diktatury a anarchie; principy demokracie; základní kategorie fungování demokracie (spravedlnost, řád, norma, zákon, právo, morálka).“ RVP_ZV_2021; Výchova demokratického občana; strana 129

AsiJura včera položil dobrou otázku: „Dává ti pak smysl, že ti samí lidé [které stát chrání před nevýhodnými smlouvami] v demokracii rozhodují, jak se přerozdělí peníze ostatních spoluobčanů, když neumí být zodpovědní sami za sebe?“ Dobrá otázka, říkám si; a ještě bych se zeptal: „Jsou-li zásahy státu do soukromých kontraktů ospravedlnitelné tím, že někdo mohl někoho napálit, byly by ze stejného titulu ospravedlnitelné soukromé zásahy do voleb, protože populistický politik mohl napálit voliče?“

Vždy, když s někým diskutuji na téma zákonné ochrany občanů před špatným rozhodnutím, argumentuji volebním právem. Uvedu příklad: Dotyčný naříká nad situací chudáků lidí, kteří se nechají zmanipulovat a koupí něco, co vlastně nechtěli, nebo se dostali do úvěrové pasti či podobné šlamastyky. Dotyčný tvrdí, že by stát měl takové lidi chránit zákonem. Když dotyčný vidí, že jsem ho vyslechl, položím jednoduchou otázku: „Dává ti pak smysl, že ti samí lidé v demokracii rozhodují, jak se přerozdělí peníze ostatních spoluobčanů, když neumí být zodpovědní sami za sebe?“

LibertyCon je pravidelná každoroční akce pořádaná mezinárodní libertariánskou organizací Students for Liberty; a letos (23. a 24. dubna) se bude konat opět v Praze, což znamená, že se tam nejen potkáme, ale také vystoupím v panelu s profesorem Pepou Šímou!
Lístky můžete koupit na webu. Po zadání kódu MartinUrza dostanete 50% slevu (tohle jsem nevymýšlel xD).

…a když už v tom budete, můžete se zdarma zaregistrovat na konferenci Svobodného přístavu xD

„To je strašný, jak ti Ukrajinci berou ty sociální dávky z mých daní – z rozpočtu, do kterýho nikdy nic nepřispěli.“ Tento názor v poslední době zastává mnoho lidí. Jakožto anarchokapitalista proti němu nic nemám a považuji ho za legitimní. Ale přijde mi, že lidé mající tento názor zcela pomíjejí fakt, že v tomto státě žije mnohem více lidí, kteří také berou ze státního rozpočtu (z daní), také do něj nikdy nic nepřispěli, dostávají z něj dokonce ještě více než příchozí Ukrajinci, a navíc z něj dostávají dlouhodobě, často již mnoho let. Mluvím o státních zaměstnancích. Připouštím, že někteří z nich (například hasiči) alespoň společnosti nějak prospívají, ale je tu také řada těch, kteří neprospívají vůbec, nebo dokonce přímo škodí (například politici). A já se ptám: Když je vynaloženo tolik hněvu na příchozí Ukrajince, nemělo by se tedy alespoň stejné množství hněvu vynaložit vůči státním zaměstnancům? (Kteří ale podle mě škodí ještě mnohem víc.)

Zákaz plastových brček (na pomoc přírodě, ale ve skutečnosti je to jen takové gesto), 5000 korun důchodcům jen tak (další gesto), blokace „dezinformačních“ webů (kvůli boji proti ruské propagandě, ve skutečnosti další gesto). Takových gest by se daly najít spousty. K čemu vlastně jsou, když na každodenní chod života nemají v podstatě žádný vliv? Na to, aby se tato gesta zalíbila nějaké skupině obyvatel. Na to, aby stát ukázal že s nějakým problémem „něco dělá“. Sem tam někdo tato gesta sice zkritizuje, ale příliš se jimi nezabývá – jsou to přeci jen maličkosti. Jenže pak přichází maličkost za maličkostí, gesto za gestem – a máme tu velký totalitní stát, kde je zakázáno téměř vše. Proč? Protože kdysi bylo hezkým gestem něco zakázat nebo omezit.

Tématem minulé přednášky o anarchokapitalismu v klubu (de)Centrála byla svoboda a koronavirus.
Dnes jsem se rozhodl odpovídat na Vaše dotazy; přednost dostanou otázky z publika, ale přinesu si s sebou i ty, na které se mě (především dlouhodobě) ptáte.
Všichni jste též rovnou zváni na příští přednášku, která by se měla konat 5. května; na té bych rád promluvil o případné zahraniční politice v potenciálně anarchokapitalistické společnosti.
Těšíme se na vás dnes večer v 19 hodin v klubu (de)Centrála.

Má trest v našem světě smysl? Pokud ano, tak k čemu nám je dobrý? Možná k tomu, že všichni tak nějak toužíme po spravedlnosti? Jak konkrétně spravedlnost realizovat? Jak by svět fungoval, kdyby trest neexistoval? Je etičtější popravit chladnokrevného vraha, který neprojeví sebemenší známku lítosti nad svým činem? – nebo ho po nějaké době pustit z vězení? – anebo ho vůbec netrestat? A pokud bychom měli volit – je lepší zavraždit nevinného člověka – anebo se raději nechat zabít sami, protože pak bychom museli zbytek svého života žít s vrahem (tedy se sebou samým)? Je nám užitečné se takto pro sebe ptát i přesto, že tím objektivně nic nezměníme? A existují správné a špatné odpovědi?

________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Právě tématu trestu jsme se rozhodli věnovat jeden z dílů podcastu Zrzka a Matfyzák; tam se trestem zabýváme z trochu jiného pohledu než bych činil v rámci tvorby Svobodného přístavu.

Přijal jsem Ježíše Krista jako svého pána ve 12 letech. Nechal jsem se pokřtít a snažím se žít s Bohem. Je to slučitelné s ankapem? Ano. Kdybych byl demokrat, pravičák nebo levičák, a upřímně se snažil volit ty nejlepší zástupce lidu, protože „někdo přece musí vládnout“ – bylo by to slučitelné s křesťanstvím? Asi jak s kterým :). Opravdu jsem křesťan a myslím, že mě má víra myslím dovedla k ankapu. Morální kodex, který učil Ježíš Kristus, podle mě naprosto zapadá do anarchokapitalistické mentality. Tedy respekt k ostatním, osobní svoboda, právo na osobní vlastnictví a tak dále. V Novém zákoně se toho pramálo píše o tom, jak být dobrým občanem, ale mnoho o tom, jak být dobrým člověkem. Na otázku, zda platit daně, Kristus odpověděl: „Dejte císaři, co je císařovo.“ Dá se to vyložit různě, ale co tu máme BTC, tak v tom mám jasno.

Chtěli byste 10 % z milionu nebo 50 % ze sta tisíc? Odpovědí si asi sami vysvětlíte „problém“ sociální nerovnosti a rozevírání nůžek. Socialismus se snaží dát každému co nejrovnější procento z celkového bohatství za cenu toho, že to celkové bohatství se nezvyšuje (resp. může i klesat nebo neroste tak rychle, jak by mohlo). Důvody, proč se nezvyšuje, jsou hluboké, ale v zásadě jde o nemožnost ekonomické kalkulace, ignoraci nákladů obětovaných příležitosti, ekonomickou demotivace cokoliv dělat… Prostě popírání ekonomických zákonů, protože tak to mají politici rádi.

Kapitalismus je cesta k nejefektivnějšímu navyšování celkového bohatství a logistiky beze snahy centralizovaně přerozdělovat bohatství (centralizace ve smyslu politické moci v kapitalismu není – je to protiklad socialismu). Občas mám pocit, že vlády a voliči si představují společnost a život jak v Sim City. Jenže takhle jednoduchý to fakt není.