Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Dnes je Světový den bez tabáku; a v platnost vchází totalitní zákon omezující svobodu majitelů hospod rozhodnout si, zda se v jejich podnicích smí kouřit, nebo ne. Většina argumentů, jimiž byla tato novela obhajována, spočívala v tom, že když už to stejně máme totalitu, můžeme klidně ještě o kousek přitvrdit (hospodští jsou stejně již omezováni spoustou nařízení; kvůli socialistickému zdravotnictví neseme všichni náklady na léčbu kuřáků; stát se má starat o zdraví obyvatelstva; „státe, zařiď mi nekuřáckou hospodu na vesnici“ a mnohé další); a v podobně totalitním duchu hodlají některé radnice řešit problémy se zákazem vzniklé (lidé budou chodit kouřit před hospody): Třeba Praha 1 si najala fízly do protikuřáckých hlídkek, aby chodili a kuřáky buzerovali (jak jsou hluční, kam vyhazují vajgly a tak); potkáte-li je, prosím, dejte jim to (bez násilí) sežrat, ať se pořádně zamyslí, čím se to vlastně živí.

Jedním z nejostudnějších reliktů komunistické éry jsou takzvané Stavební úřady. Jejich nejzásadnější vadou je to, že naprosto nerespektují soukromé vlastnictví a vystupují na půdorysu toho, že stát vlastní veškerý majetek, včetně samých občanů, a je jim pouze udělováno jakési léno časově omezeného užívání státního majetku.

Kdybych to měl dokumentovat, použiji příklad maminky (RIP), která si na stará kolena pořídila za své mnohonásobně zdaněné peníze na svém soukromém pozemku jakýsi domek, ve kterém hodlala dožít svůj život. Protože nehodlala ztrácet zbytečně čas jednáním se státními úřady, nakonec našla nabídku soukromé firmy, která mimo jiné nabízela, že dodá domek takového typu, který nepodléhá stavebnímu řízení, nýbrž pouze oznamovací povinnosti. Ponechme úplně stranou to, že existuje jakási oznamovací povinnost.

Patrně asi úvodním prohřeškem bylo to, že při nevítané návštěvě se stavební komisi nedostalo obvyklého pohoštění chlebíčky a stakanem vodky, ale bylo jí umožněno pouze shlédnout, jak stavba, do které chce nějakým způsobem intervenovat, vypadá. Následně byrokrat státního úřadu, zcela zmrzelý z toho, že nebyl s příslušnou úctou uvítán, vygeneroval posudek, že za A) vůbec se nejedná o mobilní domek, ale o standardní stavbu a za B) že standardní stavba nemá normou určenou světlou výšku ve stropě. Rozdíl činil nějaké 3 cm. Na základě toho Stavební úřad určil, že stavba je nepovolená, protože nesplňuje nějaký imbecilní zdravotní předpis, který si vymyslel jiný byrokrat, opět na základě dat vycucaných z kolena. A verdiktem byla nařízená likvidace stavby na náklady stavitele, anebo zvýšení stropu o směšné 3 cm, taktéž na vlastní náklady, bez ohledu na statiku dřevostavby.

Žádný úřad nezajímá to, že v daném objektu budou bydlet lidé, kteří si jej nechali postavit podle vlastních představ, za vlastní peníze, na vlastním pozemku a budou v něm sami žít podle svých osobních požadavků. Jen na závěr zmiňuji, že ta norma výšky stropu je absurdní, protože ani v nejnižším bodě na strop rukou nedosáhnu. Všechny Stavební úřady je třeba bez náhrady a okamžitě zrušit a divím se, že to 30 let nikdo neudělal. (Ale vlastně se nedivím, komunismus trvá.)

Ministři členských států EU schválili plán, jak násilím přimět Google, Facebook i Twitter k tvrdší cenzuře; a cenzurovat by měli obhajobu terorismu i nenávistné projevy. Když pomineme etickou stránku věci, tedy že každá z výše uvedených společností by si měla sama rozhodovat, jaký obsah svým uživatelům chce ukazovat, vůbec nic se tím v praxi neřeší; jen proto, že lidem zakážeme o nějakém problému mluvit, tento sám od sebe nezmizí, ale naopak se k němu přibalí balast „undergroundu“ a šiřitelé podobných názorů budou sami sebe pokládat za mučedníky (a jejich posluchači taktéž). A když už byli ministři v tom, rovnou schválili ještě další buzeraci služeb pro streamování videí (třeba Netflix): Evropské filmy a televizní pořady musejí tvořit třicet procent jejich obsahu; tohle už ani nelze nijak slušně komentovat, protože dotyční se už asi vážně posrali v kině. Slaboduchost tohoto nařízení je více než evidentní.

Ministr Ťok si chce hrát s vláčky (a vláda mu to v plánu na následující desetiletí schválila); stát to bude 650 miliard (prosím, vnímejme řád toho čísla; není to jen „hodně“, jde o více než polovinu státního rozpočtu) a platit to budeme my. Pochopitelně za to vznikne protihodnota – budou tady jezdit hodně rychlé vláčky; problém je, že vůbec není jasné, kdo to vlastně chce a jak moc, což je příznačné pro státní rozhodování, jež je inherentně zatíženo nemožností ekonomické kalkulace. Co to znamená? Že když necháme úředníka, ministra či kýho Ťoka rozhodovat, zda postavit vláčky, nebo něco jiného, nemá šanci to udělat dobře (i kdyby chtěl); nedokáže totiž zjistit subjektivní preference všech daňových poplatníků. Neudělat to špatně lze toliko tak, že necháme lidi rozhodnout o svých penězích; když bude trať financovat jen ten, kdo chce, může vzniknout pouze v případě, kdy lidem za ty náklady skutečně stála.

Tomu neuvěříte! Zloděj zavolal na poštu, představil se jako policista a řekl, že tam jde desinfikovat peníze po chemickém útoku, takže by vedoucí měla poštu zavřít a vpustit ho zadním vchodem; tato chytrá paní tak vskutku učinila, přinesla mu všechny bankovky, muž (v protichemickém obleku – aby jej nezachytily kamery) je postříkal rozprašovačem a požádal vedoucí pošty, aby šla propláchnout kovové peníze do umyvadla, což udělala, nechala ho tam s penězi a… překvapení se nekoná, už ho tam nenašla. Napadá mě několik otázek: Došlo by k něčemu takovému v soukromém podniku? Třeba na benzínce… reagovala by vedoucí pobočky stejně? Asi bych to úplně nevylučoval, ale kdybych si měl jako zloděj vybrat cíl, také bych volil poštu. A jakou roli v celém případě hraje bezmezná víra ve stát, potažmo jeho uniformované opice, kterým prý slušný člověk neodporuje a dělá, co mu řeknou? Tuším, že úplně zanedbatelnou nikoliv.

Daně dnes platíme prakticky ze všeho (existuje dokonce i daň ze smrti zvaná dědická daň), nákup a prodej nemovitostí není výjimkou, i na tom si stát mastí kapsu; proč? Tak především proto, že může; je silnější, má „větší klacek“ a my se nemáme jak bránit. Před pár lety měnil berňák pravidla tak, aby plátcem daně nebyl prodávající, ale kupující; stalo se a zákon udělil i nějaké výjimky (na nové byty), o které musel občan pochopitelně pokorně žádat. Žádosti se valily, byly schvalovány, až jednou… si finančák usmyslel, že vlastně část těch (již schválených) výjimek schválil blbě; tak co s tím? Zákon je zákon a poddaný musí platit (leckdy stovky tisíc); a to i s úrokem a penále (!) za zpoždění platby!! Ano, čtete správně. Naši vládci jsou však milosrdní, takže když si poddaný zažádá (!), odpustí mu penále (úrok ne). Umíte si představit ten (naprosto oprávněný) povyk, kdyby tohle udělal soukromý subjekt?

Na běžném trhu si můžete nakoupit zboží; probíhá to asi takto: Uzavřete s prodejcem kupní smlouvu (pozor, smlouva není podepsaný papír, nýbrž dohoda; papír je pouze důkazem, že proběhla), zaplatíte mu peníze, on vám předá zboží… pak musí tuto transakci elektronicky zaevidovat Babišovi. Na darovacím trhu nenakupujete, ale obdarováváte se; to probíhá úplně jinak: Uzavřete s trhovcem (nikoliv prodejcem) dvě darovací smlouvy – předmětem jedné je váš dar peněz dotyčnému, předmětem druhé pak to, že vás ten dobrý muž obdaruje svým zbožím… a tím to končí, neboť elektronickou evidenci darů zatím nikdo nezavedl. Darovací trhy se již úspěšně konaly v Hradci Králové a v Letohradu; dalších padesát měst má zájem podobnou akci uspořádat. Potud paráda! Co myslíte, že bude následovat? Ukáže se, že jde o protizákonné vyhýbání se čemusi? Nebo bude zavedena EED? Případně se stát na malé ryby vykašle?

Právě začal Týden inovací pořádaný European Leadership & Academic Institute; na jejich stránkách se můžeme dočíst, že záštitu nad Týdnem inovací ČR 2017 oficiálně přijal předseda vlády České republiky Bohuslav Sobotka. Haha. Tomu říkám záruka, že to prostě nemůže být špatné. Jde o akci zaměřenou na inovace, moderní technologie, umělou inteligenci a koncept chytrých měst; celkově by to mohlo být fajn, kdyby se jednalo o aktivitu financovanou ze soukromých zdrojů, což do jisté míry je, ale zdaleka ne úplně. Proč o tom píši? Inu, Paralelní Polis se rozhodla na dané téma uspořádat přednášku a oslovila mě, zda bych se toho neujal, což jsem s radostí přijal; chcete-li si mě poslechnout a trochu na dané téma podiskutovat, přijďte dnes večer v půl sedmé. Tato přednáška sice nepatří do cyklu Anarchokapitalismus, nicméně bude se tématu nějakým způsobem dotýkat. Těším se na vás v Paralelní Polis.

Před lety jsem od Alzy koupil disk s parametry, jež se lišily od těch inzerovaných, což prodejce vyřešil změnou popisku zboží a drzým předstíráním, že jsem se spletl a vždy to tak bylo (na důkaz z Google cache nereagoval); přestal jsem u nich nakupovat. Opakovaným ignorováním zákazu prodeje o svátcích si mě pak před pár měsíci skoro získali; a včera jsem se rozhodl stát se zas jejich zákazníkem (a rovnou tam nakoupil). Proč? Majitel Alzy a jeho manželka zavítali do Paralelní Polis podiskutovat o státu, v mnohém se s námi shodli, líbila se jim myšlenka Polis, Svoboda učení i mé přednášky… a v neposlední řadě kryptoměny; co se pak stalo? Jejich vedoucí oddělení internetového marketingu včera oznámil, že Alza zavádí platby v Bitcoinech! Doufám, že další obchody budou tento příklad následovat; kryptoměny se tak dostávají nejen do obecného povědomí, ale lidé mají stále více možností, kde jimi platit. A co vy? Už je nakupujete?

Řekl jsem si, že by nebylo od věci napsat pro STOKY taky něco pozitivního. Dalo by se říct, že libertariánství či anarchismus jsou jen nějaký názor, myšlenkový směr, pohled na svět a soubor etických pravidel – čili filozofie. Což se třeba neliší od běžných průměrných etatistů obhajujících demokracii. Protože i oni mají nějaký názor, pohled na svět atd. Nicméně poměrně zásadně se lišíme ve vztahu k našim filozofiím. Běžný etatista nemá zrovna velký vztah ke své filozofii. Řekne: „Politici jsou zloději! Všechno je to zkorumpovaná pakáž! …ale bez státu to nejde!“ a k demokracii často říkají: „Je to nejhorší systém vládnutí! Ale nic lepšího bohužel nemáme!“ – což zní spíše jako rezignace na všechno než ucelená filozofie.

A přitom my anarchisté či libertariáni nejenom, že své filozofii upřímně věříme, máme pro ně i nějaké ty argumenty (ekonomické, etické, historické a tak dále), ale máme k ní taky nějaký vztah. Nemůžu mluvit za všechny, ale mě osobně baví o anarchii přemýšlet, psát o ní, řešit ji s ostatními lidmi a celkově mi přináší radost cokoliv s ní spojené. V tomhle ohledu jsou mi někdy i milejší třeba i anakomové než průměrný etatista. Není totiž nic horšího než nemít skutečný vztah ke své životní filozofii.

Před měsícem jsem přednášel o veřejných prostranstvích a svobodě slova; tato přednáška nakonec vedla k velmi zajímavé diskusi (část na záznam a část mimo něj), neboť se dostavilo relativně hodně zastánců státní ochrany zejména nejrůznějších zajímavých budov. Téma velice úzce souviselo s nemožností ekonomické kalkulace bez volného trhu.

Protože se však jedná o problematiku velmi rozsáhlou, byl jsem nucen rozdělit ji hned do několika přednášek; minule jsme se vůbec nezabývali nejen ekologií, ale především jakoukoliv transitní funkcí veřejného prostoru, což by zahrnovalo například i ty etatisty oblíbené silnice, neboť otázku: „A kdo by bez státu stavěl silnice?“ již mnohokrát slyšel snad každý libertarián. Právě na ni chci odpovědět dnes večer; určitě přijďte, zejména v případě, že nesouhlasíte. A máte-li ve svém okolí někoho, koho by téma mohlo zajímat, případně byste mu rádi ukázali anarchokapitalistický pohled, vezměte jej s sebou.

Po této přednášce se na docela dlouhou dobu odmlčím, jelikož začne zkouškové a prázdniny; příští přednáška bude 18. října (!) ve 20 hodin a jejím tématem bude sociální a důchodový systém. Je však možné, že v mezičase nějaký (spíše asi více diskusní) ankap meetup v Polis i tak proběhne.

Těším se na vás dnes večer ve 20 hodin v Paralelní Polis.

Na reddit.com existuje komunita lidí (říkají si „Sanctioned Suicide“), kteří schvalují sebevraždy jakožto základní právo člověka a také jsou zcela proti tomu, aby byla sebevražda ilegální. Mnohem zajímavější je však obsah jejich diskuzí, který je plný pozoruhodných informací. Například tam hned několik lidí nezávisle na sobě popsalo, že když v USA vezmete telefon a voláte na linku pro sebevrahy, tak k vám ihned pošlou policejní auto. Jeden uživatel tam vyprávěl, že když se dostatečně vykecal a zavěsil, tak mu o pár minut později vlítli do baráku a odvedli do léčebny, kde ho nějakou dobu drželi.

Nedávno se tam taky objevil jeden článek, který byl ovšem celý švédsky. Naštěstí se našel jeden dobrodinec, který nám to přeložil – jedna Švédka má těžké deprese, a tak se pokusila zabít. To se nepovedlo, ale protože má k sebevraždám sklony, drží ji v maličkém pokoji přivázanou popruhy. Na tom webu je dokonce i 360° náhled na ten pokoj, kde je zavřená.
Celé bych to ukončil jedním anarchistickým vtipem. Proč je ilegální se zabít? Protože je to poškozování státního majetku.

No jako vážně. Měla si dávat pozor. Třeba se neoblékat vyzývavě, neopíjet se na diskotéce nebo se nevracet potemnělým parkem. A jo vlastně – většina znásilnění proběhne mezi lidmi, kteří se znají, a temná ulička je klišé. To je fuk. Pořád si za to může sama. Sama si přece vybírá, kterými lidmi se obklopuje. Sama si vybrala partnera. Sama si vybrala, ke komu pojede na chatu. A když ty lidi nezná, tak se s nimi nemá scházet sama, protože přece neví, co od nich čekat. Že to byl její otec, když jí bylo 14? Nezájem, měla utéct, je to její chyba.

To jste si ale právě přečetli sračku, že? Je to tak. Je to naprostá hovadina. I kdyby se skutečně nějaká holka potulovala obnažená po parku a prozpěvovala si, jak je nadržená, absolutně nikomu to nedává právo ji zatáhnout někam za keř a tam se ukojit. Stejně jako tohle právo nemá partner. Nemá ho nikdo. Říká se tomu svalování viny na oběť – jako že se někdo choval hloupě, takže si může sám za to, že ho kdosi zprznil, okradl, zabil, whatever… každý moderní levičák vám vysvětlí, že to je naprosto nepřípustná argumentace a že vina je vždy plně na straně agresora.

Já s nimi souhlasím. A na rozdíl od nich jsem ještě k tomu konzistentní. Takže nikdy nikomu neřeknu, že pokud mu vadí, že ho stát okrádá a buzeruje, má se odstěhovat do Somálska. Protože to je přesně to nepřípustné svalování viny na oběť, které je u příkladu se znásilněním tak zřejmé.

Často se setkávám s rozhořčenými komentáři, že na anarchokapitalismus není společnost připravena, že chceme nechat lid napospas jejich svobodě, ne-li jim svobodu dokonce nařídit. Anarchokapitalismus je ale myšlenkový koncept, vize světa, kde bude mít každý svobodu nakládat se svými prostředky, zařídit si život podle sebe a nebude k ničemu nucen proti své vůli. Rozhodně se nejedná o uspořádání společnosti, kterého lze docílit revolucí.

Jedinou cestou k funkční anarchokapitalistické společnosti je změna vůle lidí. Protože až lidé přestanou stát a jeho produkty požadovat, pak tato společnost evolucí (postupným vývojem) samovolně vznikne. Nelze toho docílit bez ztotožnění společnosti s touto cestou. A právě proto je pro anarchokapitalismus důležitá osvěta, vzdělávání společnosti a diskuze nad tím, že vše, co dnes provozuje nebo zajišťuje stát, může být lépe spravováno soukromými osobami. Nemusíte mít strach, že jsme extrémisti, kteří budou ve jménu svobody někde házet zápalné lahve. Není tomu tak. Jsme idealisté. Respektujeme soukromé vlastnictví, respektujeme svobodnou volbu. Naším největším cílem je pouze to, abychom do zažitého modelu „stát potřebujeme“ vnesli co největšího červíka pochybnosti.

Primář PN Bohnice Marek Páv nám v tomto interview, výjimečném tím, že je převážně o násilných hospitalizacích, vysvětlil, proč jsou tyto intervence oprávněné: Kdo stojí o to někoho omezovat a jít přes jeho přání? Ale někdy to jinak není možné. Asi jako když někoho přivezou rozbitého po autohavárii a on říká „nechte mě být“. Tak se s ním asi také nikdo moc nebaví a prostě ho do toho CT přístroje přes jeho nesouhlas strčí, případně ho uspí a provedou nezbytná vyšetření a ošetření, aby nebyl ohrožen jeho život. Protože je to nezbytné. Stejně tak v jiných případech akutních stavů, když je někdo zcela manický a nepříčetný. Pak je potřeba s tím něco dělat. Nebo staří lidé, když nevědí, jak se jmenují. Nebo když lidé moc pijí a dostávají se do deliria.

Argument je samozřejmě demagogický, protože násilnou hospitalizací se ničí život či zdraví nezachraňuje. Jak to víme? Protože násilně hospitalizovaní žádnou život/zdraví zachraňující péči neobdrží – prostě je zavřou. Páv argumentuje záchranou života/zdraví; tím ale obhájil nanejvýš nějaké jiné násilné intervence, ne násilné hospitalizace, které tento ospravedlňující moment vůbec neobsahují. Páv buď lže, nebo ne; dostáváme tyto tři možnosti: a) Neuvědomuje si, že násilná hospitalizace neobsahuje záchranu života/zdraví, tj. neobsahuje to, co ignorování vůle jedince má ospravedlňovat. b) Uvědomuje si to, ale zásadu „v naléhavých situacích má lékař ignorovat vůli jedince“ nechápe tak, že lékař tak má postupovat v situacích, kdy je ohrožen život nebo zdraví, ale v jakékoliv situaci, kterou považuje z jakýchkoliv důvodů a po jakémkoliv školení za „naléhavou“; čili vykazuje mentalitu dokonalého byrokrata terapeutického státu. c) Lže.
Nejlepší varianta a) je samozřejmě také ta nejméně pravděpodobná.

My ankapové víme, že stát nefunguje, ovšem někdy se jeho nefunkčnost stane tak do očí bijící, až si toho všimnou i etatisté. Třeba velice zábavné šaškárny kolem Sobotkovy demise, kdy ji nejdříve dává, pak zas nedává a kdy ho brutálně ztrapní prezident. V reakci na tuto událost někteří etatisté začali se svým klasickým: „To je ale absurdní šaškárna!“ „To nám zase vládnou pitomci!“ „Banánová republika hadr,“ a nechybí ani „Kocourkov!“
Ještě že nad tím vším můžu v klidu mávnout rukou, protože pro mě je šaškárna existence státu sama o sobě. Nicméně je vskutku legační, že tyto události nenalomí etatistovu víru ve stát. Neřekne si, že stát asi nefunguje, ale že jde jen o prosté selhání jedinců. Řešením je správně volit, pak už to snad konečně klapne a budou vládnout lepší lidi. Zcela opomíjí, že skoro všechny předchozí vlády v ČR taky skončily dramatem (vzpomeňte na Nečase).

Problémem nejsou „špatní politici“ sami o sobě, nýbrž fakt, že tito špatní politici se mohou jednoduše dostat k moci. Stačí dobrá propagace, populistická hesla a hle – volby mají v kapse. Zkrátka neexistuje žádný filtr ani systémové zabezpečení proti tomu, aby takoví mohli získat moc. Děsiví nejsou ti lidé, kteří vládnou, ale fakt, že vůbec mohou vládnout. Nejsou děsivé ty zákony, které plodí, ale fakt, že vůbec mají možnost je plodit. Otázkou není, kdo by měl vládnout, ale proč by vůbec někdo měl.

Na konci prázdnin (od 31. srpna do 3. září) se opět koná vrcholná česká libertariánská vzdělávácí akce, letos nazvaná Misesova akademie Liberálního institutu (MALI 2017; v minulosti jste možná slyšeli o LAMI, Letní akademii Mises institutu). Liberální institut pořádal letní školy od roku 1996 do roku 2009. Společně s Mises.cz jsme navázali a od roku 2010 do loňského léta organizovali úspěšných 7 ročníků.

V roce 2017 jsme jméno vrátili pod hlavičku Liberálního institutu, ale organizace se nemění. Čekáme 25 studentů a 25 absolventů připravených debatovat (a popíjet) se špičkami českého libertarianismu a rakouské ekonomie. Profesor Šíma, Urza, Aleš Rod, Jakub Jedlinský, Miroslav Svoboda, Pavel Potužák, Pepa Tětek, ale také já a řada dalších. Letošní ročník bude zase o něco lepší než ročník loňský. A navíc se nám podařilo snížít cenu na 1900 korun (za ubytování s plnou penzí!).

Více o akci (včetně registrace a seznamu přednášejících) se můžete dozvědět, když kliknete sem. Tak neváhejte a přihlaste se! Kdybyste si nebyli jistí, napište mi.

Těším se!
Dominik Stroukal

Demokracií a její kritikou se ve svých knihách brilantním způsobem zabývají Hans Hoppe a E. von Kuehnelt-Leddihn a já se s nimi nemohu měřit. Dodám však jeden praktický příklad. V roce 2012 jsem se pozorně (vlastně skoro až fanaticky) zajímal o kandidaturu doktora Rona Paula na pozici amerického prezidenta. Zde kandidoval člověk jak vystřižený z románu – ideál úspěšného profesního a rodinného života, stejně jako příklad dobrého křesťana a člověka žijícího americký sen. Ron se oženil a celý život zůstal se svou středoškolskou láskou a spolu vychovali pět úspěšných a bohabojných dětí.

Jako porodník a gynekolog pomohl na svět bezpočtu dětí a odmítal finance z federálních zdravotních programů Medicaid a Medicare, raději pomohl potřebným na své náklady. Stejně tak v politice hájil principy, na nichž byla založena jeho vlast a jeho víra. Ať již šlo o jeho striktní sledování ústavy, či úzkostlivé vyúčtování cestovních nákladů, kterými si většina kongresmanů vylepšuje domácí rozpočet, tady stál muž, zosobňujícící představy zastánců demokratické teorie – dalo by se říct státu obecně, ale demokraté vkládají důvěru do rukou lidu, nikoliv „náhodně“ narozených princů – stejně jako odpověď na stesky voličů, že „není žádný slušný kandidát“. Celkově třikrát (1988, 2008 a 2012) měli Američané možnost volit pro nejctihodnějšího kandidáta za bůhví kolik let. Kandidáta, jehož kanceláři se lobbisté obloukem vyhýbali, poněvadž věděli, že by tam jen ztráceli čas.

A co udělá typický Boobus Americanus (a netýká se to samozřejmě pouze Američanů) s kandidátem snů? Okázale dobrého doktora ignoruje a nadále volí zločince, na které posléze nadává. Proč? To bude zřejmě dost komplexní odpověď. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že Boobus doufá v podíl na kořisti z kapes jeho spoluobčanů. A na politické zločince nadává, až když zjistí, že i on sám je obětí politické loupeže. S takovýmto „materiálem“ se pak dost těžce soucítí…

Oxfordská univerzita rozeslala studentům v pravidelném newsletteru nová pravidla, jejichž cílem má být omezení rasové nesnášenlivosti; opravdu je to tam potřeba? A jestli ano, jak tomu ta pravidla pomohou? Pojďme se na ně podívat. Studenti se například nesmějí zeptat studenta jiné barvy pleti, odkud původně pochází; ještě „lepší“ však je, že nesmějí ani uhnout očnímu kontaktu! Je to prý „mikrorasismus“. Bude-li tedy muž pokukovat po jiné rasy ženě, ona musí jeho pohledy opětovat, leč v případě stejné rasy tuto povinnost nemá; a tohle už není mikrorasismus… to je totiž rasismus jako kráva! Copak všem těm politicky korektním géniům nedochází, že právě taková opatření akcentují rasové rozdíly? Copak nechápou, že tímto způsobem mohou udělat rasisty i z těch, kdo doposud nějaké rasy vůbec neřešili? Nezbývá než doufat, že příklad University of Oxford nebudou následovat další instituce.

Chystaná novela zákoníku práce přináší jednu perlu za druhou. Jednou z nich je držení pracovních pohotovostí při pružné pracovní době.
Dnes je to takto: Pracujete-li v pružné pracovní době – pro ilustraci máte nastavené pružení třeba od 6 ráno do 6 odpoledne, ale fyzicky jste v práci 8 – 16, nic nebrání tomu, abyste hned po ukončení vaší práce začali držet pohotovost a byli za ni placeni.
Zákonodárci si ale řekli, že je třeba to trochu zregulovat, protože chudák zaměstnanec, a tak nově bude možné (pokud to v tomto znění projde) držet pohotovost až po ukončení pružení (takže ve výše zmiňovaném případě až od 18:00, nicméně ty dvě hodiny se stejně ožrat nemůžete, akorát Vám to nikdo nezaplatí).
Chápe někdo nějaký případný význam tohoto opatření, který v tom já nevidím? Podle mě to totiž povede akorát k tomu, že firmy ty zaměstnance, u kterých budou potřebovat držení pohotovostí, převedou na pevnou pracovní dobu a odeberou jim tak výhodu toho pružení, nebo se to prostě bude muset různě obcházet.

Včera se Sobotka rozhodl, že jeho vláda skončí. Pár měsíců před volbami teď ze všech stran slyšíme, že uvrhl zemi do nestability. Tak si to shrneme:
1) Budou mít lidé co jíst? Ano. 2) Pojedou zítra auta? Ano. 3) Půjde zítra elektřina? Samozřejmě. 4) Vybouchne Říp? Nejspíš ne. 5) Spadne nebeská klenba? Ne. 6) Vyjde Slunce? Jistě, jako každý den.

Tak co, u všech všudy, má být ta nestabilita? Když si v kontextu Česka představím, že nemá vládu, tak: Žádný debilní ministr nesepisuje debilní kurvící zákony. Žádný debilní ministr neovládá policii (či jinou složku bouchačů). Nikdo nedělá změny ve zdravotnictví, školství, soudech. Nikdo si nevozí prdel na světová setkání podobně postižených psychopatů, aby tam dojednával nějaké kurvící dohody. Prostě nic se neděje. To, že do něčeho nesere politik, to je přece stabilita jako prase.

Samozřejmě, o té nestabilitě jsou to všechno poplašné kecy těch lidí, co to tvrdí. Uklidněte se! Vláda neodchází pryč, ani se nerozpouští někde v louhu, ač bych jí to přál. Nějakou dobu tam bude dál, pak tam bude třeba úřednická a pak nějaká jiná. Prostě tak nějak ten systém pojede normálně dál vytyčenou cestou přímo do prdele, kam si to dávno namířil, jen to tam třeba nepojede zkratkou. Jediné, co teď bude nestabilní (a to je ještě poněkud přehnané tvrzení, vzhledem k tomu, jaký vír tam byl doteď), bude politická scéna. Pokud by totiž náhodou vláda "nebyla" dlouho, možná by lidé začali přicházet na to, že jim ani nějak nechybí. A to by byl pro politiky průser.

Jako anarchista z toho mám smíšené pocity. Na jednu stranu super, končí vláda, na druhou stranu se moc nemění, a navíc je téměř jisté, že se tím ještě více posílí pozice současného hlavního nepřítele svobody a soukromého podnikání. Za jiných okolností bych slavil, ale výhledy do budoucna jsou spíše černé.

Ač jsou volby ještě celkem daleko, pomalu se blíží; a Sobotka potřebuje nakupovat hlasy, nicméně proč by tak činil ze svého, když má k dispozici uloupené peníze nás všech – chce tedy zvyšovat platy státních zaměstnanců. Není to nepodobné tomu, když kápo pirátů rozděluje to, co uloupili; ostatně přidáno mají dostat (krom hasičů) v první řadě policisté, celníci a bachaři, tedy výkonní násilníci, již tvoří první linii státního útlaku a získávání zdrojů loupením. Krom toho tento akt demonstruje další krok v postupu „smrtelného cyklu demokracie“, o němž jsem před časem přednášel v Polis: Politici slíbí lidem, že se o ně postarají (na cizí účet), což když splní, přibyde závislých na státu (a státních zaměstnanců); nárůst závislých na státu znamená více hlasů pro politiky, již slíbí lidem, že se o ně postarají (na cizí účet). Kruh se uzavírá: Demokracie zákonitě vede k socialismu.

Mezi zahraničními libertariány občas zaznamenám vtípek, jenž bych přeložil asi takto: „Libertariáni pilně osnují spiknutí s cílem uchvátit svět a nechat vás na pokoji.“ (Můžete zagooglovat „libertarians diligently plotting leave you alone“ v obrázcích.) Hádejte, kdo tuto průpovídku vzal vážně? Papež Franciscus. Ten varoval svět před invazí (sic!) libertariánských hodnot na naši kulturu a vzdělávací systém. Nebezpečí našich klamných paradigmat prý spočívá v tom, že nás nezajímá „veřejné blaho“, a v našem přesvědčení, že „hodnotu věcem a mezilidským vztahům přisuzují pouze jednotlivci, ergo pouze jedinci rozhodují, co je dobré a co zlé“; to řekl – až překvapivě – moc hezky, možná to někde použiji… Chápu, že jemu se to až tak nelíbí, protože monopol na to, co je dobré a co špatné, by měl nejraději on; a se státem se jeho církev vždy domluvila lépe než s libertariány xD

Jsem křesťan, nikoli však katolík, neboť si buduji s Hospodinem osobní vztah, k čemuž nepotřebuji prostředníka v podobě kněze a už vůbec ne papeže; v podobných chvílích jsem za to rád, neboť papežův projev ve mně nevyvolává dilema, nýbrž neskonalou radost. Proč radost? Vážení, mluví o nás hlava církve, jež má určitě přes miliardu oveček! To znamená, že to, co děláme, děláme dobře! Jak řekl Gándhí: „Nejdřív tě budou ignorovat. Pak se ti budou smát. Pak proti tobě budou bojovat. Potom zvítězíš.“ A tento papežův projev je první vlaštovkou z té třetí fáze; kdyby se toho dožil nebožtík Rothbard, měl by jistě radost. Tak pokračujme v našem úsilí; pišme, mluvme, šiřme, vysvětlujme, snažme se lidem porozumět a nebýt na ně hrubí, dávejme ze sebe to nejlepší. Tudy totiž vede cesta ke svobodě; nevěřím, že bych se volnotržní společnosti dožil, ale udělám pro to maximum… zapojte se také!