Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Lidi nerozumí smlouvám, stát je musí regulovat nebo zpětně zneplatnit. Neznalost zákona neomlouvá!! Lidi nevědí, co podepisují, stát to musí regulovat nebo zpětně zneplatnit. Neznalost zákona neomlouvá!! Lidi nečtou smlouvy, stát je musí regulovat nebo zpětně zneplatnit. Neznalost zákona neomlouvá!! Lidi jsou donuceni podepsat smlouvy, stát je musí regulovat nebo zpětně zneplatnit. Podrobit se zákonům je občanská povinnost!! Smlouvy jsou pro lidi nevýhodné, stát je musí regulovat nebo zpětně zneplatnit. Zákony jsou pro lidi výhodné!! Pár procent marží na službách a zboží je příliš, stát musí regulovat ceny. 60 % na daních není příliš!! Podnikatel musí při účtování dodržet ceny, které před uzavřením obchodu uvedl. Předem daný slib, že se nezvednou daně a neposune odchod do důchodu, se nemusí dodržet!!

Libertariánské myšlenky mi dávají smysl – dobře a konzistentně pojmenovávají můj postoj k životu. Jejich ucelenost mi pomohla zbavit se některých nekonzistencí v názorech. Od doby, co sleduji Urzu a další autory (Tima, Teri, Šimona…) začala nová etapa mého života. Krom těchto autorů jsem bohužel v komunitě nenarazil snad na nikoho, kdo by mi lidsky sednul. Potkal jsem spoustu rasistů a sociálních darwinistů; pro mnohé je libertariánství jakási clona, za kterou můžou schovat svoje nadávky na LGBT průchody, neziskovky a environmentální hnutí. Vrcholem budiž Svobodní.

V reálném životě jsem tak mnohem více obklopen socialisticky smýšlejícími lidmi, se kterými se sice absolutně nedokážu bavit o politice, ale lidsky jsou mi daleko bližší. Je mi jasné, že to je částečně způsobeno mou dosavadní bublinou a omezenými zkušenostmi, ale mrzí mě, že tak krásné myšlenky o svobodě nemají lepší PR a libertariánství je (někdy bohužel právem) spojováno s rasismem a neempatií.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Svobodní podle mě už dávno nejsou libertariáni (to politika s lidmi dělá); na akcích Svobodného přístavu však určitě můžete potkat spoustu respektujících anarchistů (byť jich nebude sto procent).

V centru konfliktu rakouské ekonomické školy a mainstreamu se nachází konflikt dvou metod: abstrakce a simplifikace. Zatímco Mises se snaží z lidského jednání abstrahovat vlastnosti, které vždy platí, mainstream stále používá zjednodušené modely, založené na něčem, co není vždy pravda (např. racionální agenti). Tento konflikt lze popsat i jinak: jde o souboj metodologického individualismu a centrálního plánování, decentralizace a centralizace, sebeřízeného vzdělávání a pruské kadetky, anarchie a autoritářství. Povšiměme si, že centrální plánování, centralizace, pruská kadetka i autoritářsví sdílejí jeden aspekt: nutnost zjednodušování. Bez simplifikace centrální plánovač nikdy nedoplánuje, bez ignorování individuality nikdy nevzniknou poslušní vojáci. Naopak decentralizaci a individuální přístup charakterizuje to, že zjednodušování pro řešení problémů nebývá nutné.

Nevadí mi, že soukromé vodárenské společnosti spravují vodu. Strany jako Stačilo! (komunisté), Zelení a možná i SPD to kritizují a vytvářejí dojem, že jde o něco strategického, nad čím by měl mít moc stát. Dokud bude pršet, voda bude vždycky. Pomocí filtrace lze navíc spotřebu snížit až na 10 litrů na osobu za den. Místo toho, aby se například Zelení dokola snažili propagovat separační toalety a sprchování s filtrací vody, chtějí stejně jako komunisti a SPD vodu v podstatě znárodnit. Snaží se tyto politické strany získat voliče tím, že prodávají strach z nedostatku vody, nebo samy věří tomu, že se voda nedá zachytávat a filtrovat? Každý, kdo bydlí v rodiném domku, má i střechu, čímž si dokáže zajistit dostatek vody. Bytovky takto pokryjí asi tři patra bytů.

Dnes večer budu besedovat v Bratislavě o anarchoagorismu a praktické cestě ke svobodě; chcete-li se zúčastnit, vyplňte následující formulář.

Nechci a ani už stejně nemohu mít hypotéku na vlastní bydlení, nechci žít v bytě mezi zdmi, nechci platit výpalný za vlastnictví přístřeší, ani nechci platit nájem. Rád spím v lesích, v tichu, v přírodě, a tak spím ve stanu. To je ale ve většině zemí EU nelegálním, a tak denně porušuji zákon – a to jen proto, že mám potřebu spánku. Ve Skandinávských zemích je to trochu lepší, tam člověk může svobodně přespat ve stanu v určité vzdálenosti od okolního obydlí, ale jen a pouze na jednu noc.

Chci tím poukázat na fakt, že jen proto, že jsem člověk s přirozenou potřebou spánku a přístřeší, nemohu tuto potřebu legálně naplňovat, pokud se rozhodnu spát ve stanu v propojení s přírodou. Podle listiny práv a svobod ČR jsme svobodní a rovní v důstojnosti i v právech, osobní svoboda je zaručena a tak dále. Jenže to podle mého názoru není pravda.

Nelze ke všem přistupovat stejně a zároveň s nimi jednat jako rovný s rovným. Rovnost ve smyslu respektu odlišností ostatních se paradoxně projevuje právě v individuálním přístupu. Učitel, který ke všem žákům přistupuje stejně, je nemůže současně respektovat.

Invazivní rostliny jsou v dané oblasti nepůvodní. Stát i EU vynakládají obrovské množství zdrojů na jejich likvidaci. Objevují se kvůli měnícímu se klimatu a daří se jim, protože zde nacházejí skvělé podmínky. Zkusme však myslet logicky. Klima se mění a původní rostliny mají problém přežít sucha a mrazy. Naopak se objevují nové druhy, které takové problémy nemají. Co s tím? Začněme naslouchat přírodě. Ekologové a další odborníci proti nim bojují a snaží se chránit původní druhy, které ale umírají. Člověk může být vděčný alespoň za to, že ekologové nebyli u toho, když se v minulosti šlechtila jablka a další plodiny. Já třeba pěstuji topinambury, kterým se říká židovské brambory. Nic nepotřebují, jen se sklízejí. Dají se zpracovat jako brambory, třeba na chipsy nebo i jako příkrm pro děti.

Hledání paralel mezi rakouskou ekonomií a reálným životem je překvapivě snadné. Možná právě proto se často říká, že rakouská ekonomie zakládá na „zdravém rozumu“. Věci, k nimž nejsme schopni nalézt paralely v běžném životě, jsou neuvěřitelně náročné na pochopení (třeba kvantová fyzika). Když banka provádí kreditní expanzi, vytváří tlak na trh, aby se více investovalo do dlouhodobých projektů. Kdyby naopak proběhla kreditní kontrakce, projekty, které by byly užitečné, by se neuskutečnily. Když někdo dává člověku pozitivní motivaci, vyvíjí na něj tlak, aby dělal něco, co by jinak nedělal. Negativní motivace naopak brání jednotlivcům činit to, co chtějí. Obojí vede ke krizi.

Nikdy by mě nenapadlo, že se zrovna prezident ČR s Urzou shodne na tom, že čas se dá trávit lépe než volbami. Nakonec málokdo argumentuje tím, že by prezidentův hlas něco změnil. Kecy o „svátku demokracie“ mají politici asi proto, aby náhodou někdo nepochyboval, že etatismus je alespoň pro některé tak trochu náboženství.

Na minulé přednášce o anarchokapitalismu v LibertyLoftu jsem mluvil o ekonomických chybách i „chybách“ politiků.
Dnes vystoupí Tim; a jeho tématem bude život v (ne)pravdě.
Místo příští přednášky 4. listopadu pokřtím knihu Anarchokapitalismus; a 2. prosince vystoupí Štěpán Drábek s ekonomickou přednáškou o nerovnostech (výjimečně od 18 hodin).
Dnes večer se na Vás těším v LibertyLoftu – jako obvykle v 19 hodin!

Poznal jsem slečnu, která je kočovnice – nebo by se dalo říct nomádka. Živí se načerno jako uklízečka bytů Airbnb, ve kterých i bydlí – když je byt volný, prostě přespí. Když jsou všechny plné, spí u kamarádky. Přemýšlí, zda má vůbec smysl studovat, což momentálně dělá. Zároveň bydlí v krásných bytech, a ještě jí zbývá asi 3 000 Kč na spoření. Obává se, že když začne normálně pracovat, bude spíše přežívat. Pro ostatní je možná jen bezdomovec, ale pro ni je to luxusní život. Pochopitelně to má háček — pokud se Airbnb v Praze zakáže, bude mít problém.

Jan Dobrovský se mnou měl vystoupit na poslední Konferenci Svobodného přístavu; to se bohužel nestalo, dnes k tomu však dojde – v 18 hodin na Malé scéně Divadla ABC!

Šli byste raději dvě hodiny pracovat na pole, nebo na dvě hodiny tělocviku? Já určitě na pole. Kéž bych měl tu možnost. Můj učitel tělocviku nás šikanoval. Kéž by alespoň řekl, že jsem lempl na fotbal a ať jdu místo toho běhat dokolečka okolo hřiště. On na mě ale jen řval, ať běžím za hráčem a seberu mu míč. Jak mu mám sebrat míč? Mimo školu jsem nesportoval (krom karate), takže jsem neuměl šplhat po tyči ani provazu či skákat to dálky. Neexistoval žádný smysluplný trénink, abychom se mohli zlepšovat – učitel jen řval na ty, kterým to nešlo.

Je to jeden z dílků, proč nepovažuji školství za něco důležitého a proč nepovažuji učitele (většinu) za elitu národa, ale za odpad, protože ostatní tu šikanu tiše podporovali.

Jak můžeme vědět, že školství v anarchokapitalismu bude opravdu svobodné? Ankap nijak nevylučuje tvrdé autoritářské zacházení s dětmi. Rodičům nic nebrání vybírat pro své děti silně hierarchické školy a dítě nemá schopnost se bránit. Předpovědi, jak by to opravdu bylo, jsou čistě spekulativní a nemůžeme vyloučit svobodnější ani nesvobodnější školství než dnes. Ankap nemůžeme brát jako záruku svobodného školství, a proto je potřeba jít dál, odmítat nejen státní školství, ale hierarchické školství obecně.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: S textem (až na slovo „čistě“) souhlasím; vnímám však silnou souvislost mezi autoritářstvím ve společnosti a ve školách, takže ve svobodnější společnosti očekávám spíše svobodnější školství a naopak (záruky ovšem pochopitelně neexistují).