Nemám rád Piráty, protože nejvíc útočí na lidi jako jsem já (řekněme dobrovolné bezdomovce). Diktují ostatním, co je a co není důstojné. V patách jim jdou Zelení a komunisti. Používají pojem „důstojnost“ způsobem, který společnosti vnucuje jejich pohled na svět, čímž rozsévají jen nenávist. Vštěpují lidem představu, že kdo nemá to či ono, nežije důstojný život. Ukázkovým příkladem tohoto tlaku je Jižní Korea, kde i děti páchají sebevraždy, protože nesplňují nastavené standardy takzvaně důstojného života.
Když se bavím s lidmi, kteří si stěžují na svou finanční situaci, a navrhnu jim jako řešení život v karavanu, přijde jim to „nedůstojné“. Odmítnou často ze strachu ze ztráty sociálního statusu, přestože tvrdí, jak jsou ve svých životech nešťastní. Místo reálného řešení pak raději volí alkohol nebo prášky. A voliči Pirátů křičí o důstojném životě nejhlasitěji. Ohánějí se důstojností, kterou však nadefinoval někdo jiný a která je pro mnoho lidí nedosažitelná. Tím u některých vyvolávají nenávist vůči těm, kteří takového standardu dosáhli, a u zbytku prohlubují deprese z toho, že na něj nedosáhnou.
Je zákon dobrý, nebo zlý? Záleží, kdo se ptá. Nacista nesnáší socialistický zákon. Komunista nesnáší republikánský. Anarchista nesnáší každý zákon, který mu někdo nutí shora. Každý věří, že jeho zákon je ten správný. Ale „správný“ záleží jen na tom, kdo se dívá. Stát nám tvrdí, že bez zákona nastane chaos. Ale lidé se dokážou domluvit i sami, bez příkazu shora. Obchod, sousedské vztahy, smlouvy – to všechno funguje na dohodě, ne pod hrozbou trestu. Zákon není pravda ani spravedlnost. Je to jen názor toho, kdo má zrovna moc. A moc se mění – co je dnes „zákon“, může být zítra „zločin“.
Žila byla jedna svobodná rodina. Nemusela hledat pediatra při těhotenství, nemusela platit pokutu za neočkování svých zdravých dětí, nemusela nikomu vysvětlovat, kde a jak matka cítí počít. Nemusela děti ohlašovat na pojišťovnu, děti nemusely navštěvovat preventivní prohlídky, děti nemusely do vězení a ochočovací instituce, do „školy“. Nemuseli 70 procent úrody odevzdat králi, nemuseli nikoho žádat o povolení na nic. Ani povolení na stavbu chalupy, jízdu trakařem, vozem s koňmi, či letadlem, povolení na spolupráci, obchod či cestování. Nemuseli dodržovat asi 2,5 milionu přikázání. Nemuseli používat inflační fiat měny. Na to, co vše mohli, se podíváme zase příště, milé děti.
Anebo víte co? Tím, že nebyli omezováni, mělo to na jejich život nesmírný vliv, důsledky a akumulativní konsekvence. Jaké? Pokud budete chtít, budu velice rád, když se zamyslíte a napíšete své idee do komentářů. Takto může vzniknout společné dílo s různými úhly pohledu. Děkuji, že si pokláte otázky.
19. dubna byl Bicycle Day, 20. dubna Weed Day a 21. dubna měl narozky můj kamarád a student z Ježka, se kterým jsme natočili další díl #ne_poslušnosti; tentokrát jsem neporušoval pouze zákony potlačující vnější svobodu, ale také společenské normy omezující svobodu vnitřní. Na místě jste mohli potkat Schrödingerův odkaz, porno, drogy i mladistvé; přesto věřím, že nikomu nebylo ublíženo, byť došlo k poměrně závažným trestným činům. Záznam by byl v rozporu se smluvními podmínkami YouTube i Odysee, které (na rozdíl od státních zákonů) respektuji; naleznete ho tedy tady. Již brzy. A jelikož mu chci dopřát více (Vaší) pozornosti, nebude tu několik dnů vycházet jiný obsah, ať má tento více prostoru.
21. září půjdou lidé demonstrovat za proškolení soudců, jak mají trestat násilí na dětech. Neřeší, proč se to dětem stalo, chtějí jen trestat násilníky. Nikoho nezajímají zákony stavějící děti téměř do pozice pouhého majetku rodičů. Když dítě přijde na policii a řekne, že ho rodič zmlátil, co udělají? Bez výraznějších stop na těle dítěte jen zavolají OSPOD, vrátí ho rodičům a trochu jim pohrozí. Někdy dítě stráví pár týdnů v Klokánku – pak jde často zpátky k rodičům. Jsem pro to, aby dítě mohlo od rodičů odejít a nikdo ho nenutil se vracet. Bohužel mi lidé říkají, že děti lžou a zneužívaly by toho. No a co? Pro mě je přednější bezpečí dětí, a navíc neexistuje žádný nárok rodiče na život dítěte.
Mám komunitní zahradu. To je pozemek, který využívá několik lidí pro své potřeby a kde máme jasně domluvená pravidla. Tato zahrada umožňuje lidem smysluplně zhodnotit věci, které by jinak vyhodili. Například za 1,5l PET láhev dostane člověk 0,30 Kč. Získané prostředky může buď hned využít k nákupu ovoce a zeleniny vypěstované přímo na zahradě, nebo je investovat do projektu na výrobu sazenic a získávat z něj dividendy. Pro konzervativnější účastníky nabízíme také možnost spoření s 10% úrokem. Být chudý neznamená nutně závislost na pomoci od státu.
Bydlení v chatičce v zahrádkářské kolonii vyjde na 1 400 Kč měsíčně. Zahrádka bývá často připojena k elektřině a v letním období mívá tekoucí užitkovou vodu. Vytápění vyjde maximálně na 12 000 Kč ročně, pokud si člověk udržuje teplotu 22 °C (v chatce o rozměrech 2 × 2 × 2 m zateplené 10 cm polystyrenu). Veškerá voda stojí přibližně 1 000 Kč měsíčně na osobu, což považuji za nejhorší možný scénář. Praní vychází zhruba na 200 Kč měsíčně na osobu. Vodu z pračky nechávám odpařit. Internet (30 GB) stojí 175 Kč měsíčně, volání 0,50 Kč za minutu. Oblečení vychází přibližně na 200 Kč měsíčně. Drobné výdaje, popelnice a rezerva činí 600 Kč měsíčně. Zdravotní pojištění je 3 020 Kč měsíčně. Celkové měsíční náklady činí přibližně 5 350 Kč + 3 020 Kč na zdravotní pojištění. Člověk musí pracovat 64 hodin měsíčně za plat 130 Kč/h na DPP, aby pokryl svoje měsíční životní náklady.
Velice často se ve svém okolí setkávám s fenoménem „přísného“ či „tvrdého“ učitele. Většinou se vyznačují vysokou výbušností, agresivitou, řvaním, nekompromisností a zvýšeným ponižováním žáků. Vzhledem ke zdejšímu školství mne tento fenomén vůbec nepřekvapuje. Velice mě však překvapuje, jak často bývají tito učitelé rodiči či přímo žáky (zejména zpětně) považováni za učitele dobré. Kdyby se člověk podobným způsobem choval skoro v jakémkoli jiném odvětví, byl by pravděpodobně označován za hulváta a hrubiána a osobně mi přijde takové chování tak zřejmě špatné, že si nedovedu představit myslet si opak.
Může se zdát, že jsou-li učitelé „přísní“ a půlka školy propadá, vypovídá to o jakési prestižnosti školy – projdou jen ti nejlepší z nejlepších. Toto vnímání mi ale přijde dost pokroucené – učitel má zejména učit. Nezvládá-li učivo většina třídy, vypovídá to primárně o tom, jak škola selhává v edukaci, nikoli o tom, že budou absolventi výjimeční. Setkali jste se také s „přísným učitelem“ kterého ovšem paradoxně škola i rodiče omlouvali? Jak si to vysvětlujete?
Pořadatelé Chaincampu mě už několik let zvou; a mně se to vždycky s něčím krylo (a když jednou ne, přesunul se termín Chaincampu na jiný, kde už se mi to krylo xD). Teď konečně vystoupím! Budu mluvit o #ne_poslušnosti, svobodě, sebeřízení, ale také lásce – a jak to všechno spolu souvisí. Krom přednášky budu i v jednom (improvizovaném) dialogu; obojí v sobotu – vše naleznete v programu na stránkách konference.
Zakladatelská kniha rakouské ekonomické školy Zásady ekonomie od Carla Mengera byla po více než 150 letech od svého vydání přeložena do češtiny! Tedy do jazyka části Mengerových předků. Carl Menger v této knize systematicky rozvíjí teorii statků, hodnoty, směny, ceny a peněz. Východiskem jeho analýzy je vztah mezi lidskými potřebami a prostředky pro jejich uspokojení, kdy hodnota statků nevzniká ve výrobě, ale odráží význam, který lidé jednotlivým statkům přisuzují při uspokojování svých potřeb. Knihu vydalo nakladatelství Bourdon a má asi 250 stránek. Za vydáním knihy však stojí dle všeho Liberální institut (Praha).
Je v zájmu vládců vychovávat davy k otrocké mentalitě. Kněží a učitelé jim v tom slouží. Předpokládají hříšnou povahu člověka. To přispívá k chápání desatera Božích přikázání (DBP) jako zákona vymáhaného silou. Z DBP pak vycházejí ostatní zákony.
Myslím si, že DBP není zákon, který nám Bůh přikázal dodržovat. Myslím si, že DBP je popis toho, jak se člověk chová poté, co ho promění láska. Ve chvílích, kdy miluju, tak všechno je Jedno, volím slova přesně, naslouchám svým potřebám, respektuju lidi, nezabíjím, nesmilním, nekradu, nepomlouvám, nežádám; jinými slovy: naplňuju DBP, byť v knize Exodus (20: 1-17) je formulováno jinak. Myslím si, že DBP je Mojžíšova reklama na to, nač se můžeme těšit, kdykoliv lásku necháme skrz nás promlouvat.
Kéž by se více kněžích a učitelů zamýšlelo nad slovy Jacquese Maritaina: „Ten, kdo miluje, je svobodný a všechny zákony pro něj přestaly existovat, neboť on je králem,“ kterými odkazuje na jediného krále – na Lásku!
Students for Liberty mě oslovili s nápadem na akci, kde budeme promítat filmy a pak o nich diskutovat; ačkoliv to zpočátku nevypadalo, povedlo se sehnat kino ochotné promítnout nám Lid versus Larry Flynt – ten film jsem si zamiloval už jako malý, ale časem v něm vidím stále více témat důležitých pro svobodu. Postupem času jsem se dozvěděl i spoustu zajímavostí týkajících se samotného natáčení; moc rád se o ně podělím – stejně jako o vysvětlení, proč zrovna tento film považuji za tak zásadní. Více si můžete přečíst tady; a pokud Vás to zaujalo, ještě koupit lístky a večer v 1930 dorazit!
Co si budem, za deset let nás nečekají zrovna lehký roky, ať už kvůli neúprosný demografický krizi, nebo radikalizaci společnosti, která bude zřejmě ještě tvrdší než dnes. Je nám asi všem dost jasný, jak tyhle „problémy“ bude stát (ne)řešit: zkombinuje brutální zdanění střední třídy, zředí dluh inflací a posune věk odchodu do důchodu o x let. Místo toho, abychom jen seděli a nadávali (ať už na politiky, nebo na spoluobčany za to, koho zvolili), doporučuji si osvojit pozici tvůrce – přestat spoléhat na systém, vzít věci do vlastních rukou a jít ostatním příkladem v tom, jak v praxi vypadá skutečná soběstačnost a nezávislost.
Slýchám námitku, že bez státu bychom museli pro služby, které nám stát dnes poskytuje, vybírat hromadu firem, a že by to bylo strašně náročné. Typická odpověď bývá, že by mohla vzniknout firma, která by vše zastřešila. Teoreticky ano, prakticky si moc nedovedu představit, že by po tom byla skutečně poptávka – pokud neočekáváte, že tu budeme mít ankap třeba za deset let. Pak ano, najdou se lidé zvyklí na dnešní stát a budou poptávat firmu, která jim poskytne vše, na co jsou zvyklí.
Pokud ale očekáváte, že přechod na ankap je spíše otázkou pozvolného procesu na několik generací, stěží si dovedu představit, jak někdo poptává balíček služeb, které odpovídají současnému státu. Balíček služeb dává smysl, když nějakým způsobem souvisejí, třeba zájezd (cesta, ubytování, jídlo, výlety…). Když se ale podíváme na služby poskytované státem, je to spíše balíček, kde pejsek a kočička vařili dort. Kolik lidí dnes poptává, aby mu jedná organizace nabídla rekreační pobyt, zajistila zaměstnání, dodala auto a léky? Před pár dekádami toto všechno řešil stát. Po pozvolném přechodu na ankap by lidem přišlo stejně absurdní mít v jednom balíčku služeb bezpečnostní agenturu a školy. A lidi by si s výběrem poradili, jako u jiných věcí.
Nedávno jsem dostala otázku, jestli bych volila někoho, kdyby jeho program a působení v politice bylo směrem k větší svobodě. Jsou to už tři roky, co jsem se začala snažit nesledovat politiku a nemít tam žádné emoce. Rozhodla jsem se, že nechci svůj drahocenný čas na tomto světě věnovat něčemu, co mi nedává smysl a reálně můj život nijak nezlepšuje. Jako první mě napadlo odpovědět: „Jasně, když budeš dělat v politice něco, co chci taky, tak tě ráda podpořím.“ Ale pak jsem se zamyslela nad volením „menšího zla“, které tento člověk bude muset jako politik nevyhnutelně dělat. Skutečně chci, aby můj hlas podporoval celý tento systém? Systém, kde nám nevadí podporovat zlo? A udělovat mu tak legitimitu? Jak to máte vy? Pojďme diskutovat. ________________________________
Protože svobodné vzdělávání považuji za klíč ke svobodné společnosti, začal jsem působit v Ježku bez klece – dle mého názoru nejméně nesvobodné škole v ČR; tam jsem pochopil, že ještě nebezpečnější než indoktrinace státní propagandou je poslušnost, které učíme děti odmalička. Dětem či vzdělávání bývá v září typicky věnována i přednáška, nicméně letos budu první středu v Brně (ale místo ní bych rád vydal do dvou týdnů záznam z poslední #ne_poslušnosti); ve čtvrtek se však můžete těšit na livestream Studia Svobodného přístavu o vzdělávání s Aničkou Rous, jež je teď hodně aktivní ve svobodomyslných aktivitách.
PavelX7 k Pohádka:
Ano. Takze je potřeba aby tam byla souvislost , která tam taky byla . Např: Studenti bojici se popravy neruší a ti popraveni už vůbec .
ducklejunglerevival k Proč nemám rád piráty?:
To je docela hustej mindset, ale verim ti (narozdil od Urzy, co z nejakeho ultrazahadneho duvodu lze o nejakem mem komentari, co jsem nikdy nenapsal). A kolik stoji treba tvuj telefon/zarizeni, ze ktereho ted pises? Protoze pochybuji, ze mene nez 5000 […]
Komentář 132897
Nízkonákladovyzivot1 k Proč nemám rád piráty?:
Mají peníze. Ono je to problém se mnou, protože kdo má víc jak 5000 Kč měsíčně je pro mně bohatý a nemám důvod mít s takovým člověkem slitování. Prostě utrácí za kraviny.
